Zní to sice jako šokující informace, ale pokud se nad situací dítěte, které zažívá domácí násilí, více zamyslíme, divit se již nebudeme. Válka doma má stejně ničivé následky pro naši psychiku jako válka skutečná. Děti jsou velmi zranitelné, potřebují ochranu dospělých a bezpečný a citově vřelý domov se zdravým vztahem s tátou i s mámou. To je známý fakt. Pokud ale děti místo jistoty a tepla domova doma zažívají neustálé obavy, strach z toho, kdy zase dojde doma ke křiku a násilí, vytváří to permanentní stres a toxickou rodinnou atmosféru. Dítě se doma opakovaně ocitá v situaci, kdy se bojí o život svůj a svých nejbližších a nemůže s tím nic dělat, cítí se bezmocné a často si navíc za situaci přičítá vinu samo. Přichází tak nejen o jednu ze základních věcí pro vývoj – bezpečný domov a jistý vztah k oběma rodičům, ale i o notnou dávku zdravého sebevědomí. Nevyrůstá tak s pocitem, že svět je dobré místo k životu. A není podstatné, jestli je násilí přímo zaměřené na dítě, nebo je dítě „pouhým“ svědkem násilí mezi rodiči. Podle mnoha výzkumů víme, že na dítě to má velmi obdobný dopad.
Ne náhodou se proto léčba dětí, které prošly těžkým domácím násilím, řídí podobnými principy jako léčba válečných veteránů. Obě dvě skupiny totiž v důsledku prožitých traumatických událostí a velkého strachu a bezmoci trpí tzv. posttraumatickou stresovou poruchou.
Dětí, které ohrožuje násilí v rodině, je mezi námi mnohem víc, než si myslíme. Odhady odborníků hovoří o tom, že nějakou formu násilí v rodině zažívá více než deset procent dětí. To znamená 2–3 děti ve školní třídě! A zkušenost z praxe bohužel dává těmto číslům za pravdu.
Co tě nezabije, to tě posílí
Tyto děti se od svých vrstevníků velmi liší, neznají bezstarostné dětství bez násilí a strachu, nemají se o koho opřít, cítí se tak velmi osamoceně, a chovají se proto velmi často jako „malí dospělí“. Mohou také mít problémy s agresivním chováním vůči okolí či vůči sobě, potíže se vztahy s vrstevníky i s autoritami ve škole, obtížně zvládají regulaci svých emocí i chování. Pro okolí často reagují nevypočitatelně a nesrozumitelně, ostatní se jich proto mohou bát. Nebo naopak to jsou děti velmi nenápadné, jakoby neviditelné, často trpí velkou úzkostí a depresí, mohou se sebepoškozovat a v závažných případech mohou být ohrožené zvýšeným rizikem sebevraždy. Tyto děti mívají často problémy ve škole jak s učením, protože v důsledku trvalého stresu v rodině se nemohou dobře soustředit, z téhož důvodu mívají potíže s pamětí, rozvojem řeči i motoriky atp. Často tak bývají tyto děti mylně diagnostikovány a léčeny jako děti s ADHD či specifickými poruchami učení či chování. Běžné postupy, které se pro tyto děti používají, zde ale selhávají. U dětí, jež doma zažívají násilí, je třeba primárně zastavit násilí v rodině a obnovit pocit bezpečí. Dříve nelze čekat pozitivní změnu v chování dítěte. Dobrá zpráva přitom je, že dnes již umíme s tématem násilí v rodině dobře pracovat a dětem pomoci. Pokud pomoc přijde včas a v citlivé podobě, mohou děti těžké zážitky z rodiny zpracovat způsobem, který naopak posílí jejich vnitřní odolnost a sílu. V odborné literatuře se tomuto fenoménu říká posttraumatický růst a je možný u dětí i dospělých. K tomu, aby bylo možné začít pracovat na dobrých koncích, je důležité, aby okolí umělo včas rozpoznat, že v rodině dochází k násilí, a podniklo kroky, aby dítě a potažmo celá rodina dosáhly na odbornou pomoc. Co tedy dělat?
Jak poznat dítě ohrožené násilím v rodině?
Není pravda, že násilí se týká jen dětí ze sociálně slabých rodin či z rodin, kde jsou problémy např. s alkoholem. Děti ohrožené domácím násilím pocházejí ze všech socioekonomických vrstev. Finance, společenské postavení ani vzdělání nejsou faktorem, který by výskyt násilí v rodině ovlivňoval. Významnou roli zde naopak hrají zkušenosti rodičů z jejich původní rodiny. Často lidé, kteří se násilí na svých blízkých dopouštějí či ho zažívají a neumějí situaci řešit, byli již jako děti svědky násilného chování ve své rodině.
To, co naopak může být okolí nápadné a vyvolávat otázky, zda v rodině nedochází k násilí, je kromě výše popsaných příznaků v chování dítěte (agresivní chování, potíže s regulací emocí, úzkostné prožívání, nedůvěra k okolí či ustrašené chování atp.) fakt, že dítě nápadně nerado hovoří o své rodině a za situaci doma se stydí. Tyto děti si zpravidla nezvou domů kamarády a mají se spolužáky omezenější sociální kontakt. Mohou být iniciátory, či naopak oběťmi šikany. Rodiče pak mívají tendenci informace o rodině v kontaktu se školou nadměrně kontrolovat, často velmi trvají na dobrých školních výkonech dětí, ale k učení se je snaží přimět např. nepřijatelnými fyzickými tresty či velkým psychickým nátlakem.
I náš zákon o sociálně-právní ochraně dětí proto považuje děti, které zažívají násilí ve své rodině či od svých blízkých, za děti vysoce ohrožené. Je tedy namístě, pokud máme podezření, že dítě je přímou nebo nepřímou obětí násilí v rodině, podniknout kroky, které mohou dítěti, potažmo celé rodině pomoci.
Co mohu udělat?
Pokud je situace akutní a například ze sousedního bytu slyšíte křik a volání o pomoc, je jistě namístě volat policii na linku 158. Ta nejenže má pravomoc do bytu vstoupit a sjednat pořádek, ale může i osobu, u které je riziko, že bude vůči blízkým násilná, ze společného obydlí vykázat. To dává tomu, kdo násilí zažívá, možnost zvážit vyhledání odborné pomoci například v intervenčním centru.
Pokud situace není takto „horká“, ale víte, že v rodině s dětmi dochází k násilí, neumíte však odhadnout míru závažnosti tohoto chování, kontaktujte prosím pracovníky Oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) Úřadu městské části Praha 7, kteří mají tuto problematiku na starosti, kontakty najdete v boxu. Pracovníci OSPOD dokážou situaci v rodině profesionálně vyhodnotit a nabídnout adekvátní formu pomoci a podpory.
Nekonečná spirála
Násilí v rodině se odráží nejen v aktuálním chování dítěte, ale ovlivňuje i jeho budoucí život a vztahy. Děti, které zažily jako malé násilí v rodině, vstupují do dospělého života s velkým handicapem. Neumějí dobře komunikovat, mají snížené sebevědomí, toxický stres v rodině se podepisuje často i na jejich zdravotním stavu a životní vitalitě. Je pro ně problém zvládat své emoce a především vztek. Není proto divu, že velmi často opakují i ve svých vztazích a rodinách to, co zažily jako děti. Často to jsou velmi smutné příběhy, kdy se ukazuje, jak násilí, pokud ho nezastavíme, může devastovat vztahy v celé rodině. Bohužel tak není výjimkou situace, kdy například dítě, které v dětství v postýlce s hrůzou poslouchalo, co se odehrává mezi dospělými či samo bylo dospělými bito a ponižováno, vyroste v dospělého, který se stejně chová nejen ke svým dětem a partnerovi, ale i ke svým rodičům, když zestárnou. Bezmocné dítě totiž vyrostlo v silného dospělého a zjistilo, že násilí funguje jako prostředek, jak dosáhnout svého. A vlastně ani neví, jak jinak než agresí a násilím řešit náročné životní situace a rodinné konflikty. Násilí v rodině proto není problém jen partnerských mužsko-ženských vztahů, ale týká se všech vztahů v rodině, rodičovství, vztahu k dětem i k seniorům. Mělo by být proto primární odpovědností nás dospělých včas vyhledat pomoc, ať už násilí zažíváme, či se ho na blízkých dopouštíme, a pomoci zastavit koloběh násilí včas.
Komplexní pomoc celé rodině poskytujeme v Centru Locika v Praze 7 již čtvrtým rokem. Za tu dobu nám bylo ctí pomoci více než 700 dětí ze 400 rodin. Víme proto, že účinná pomoc existuje a je možná. Samozřejmě ale platí, že čím dříve rodina přijde, tím lépe a efektivněji jí lze pomoci. Dobrý rodič problémy v rodině řeší a Centrum Locika je zde pro rodiče, kteří chtějí pomoci svým dětem zažívat dětství bez násilí. Najdete nás na adrese Umělecká 6 či na webu www.centrumlocika.cz.
Při řešení situace domácího násilí lze využít i níže uvedené kontakty na možnou pomoc.
Kde hledat pomoc?
Oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) ÚMČ Praha 7
Vlasta Kopřivová Koníčková 220 144 186,
732 667 080, konickovav@praha7.cz
Bc. Tereza Chábová 220 144 187, 732 651 519, chabovat@praha7.cz
Kontakty pro děti
Linka bezpečí 116 111 (bezplatně nonstop)
Dětská krizová linka 777 715 215
Centrum Locika 273 130 878, 734 441 233
Rodičovská linka pomoci 606 021 021
Akutní pomoc pro všechny, kteří zažívají násilí v rodině
Intervenční centrum Praha 281 911 883, 734 510 292
Bílý kruh bezpečí 116 006
Acorus 283 892 772
Rosa 241 432 466
Profem 608 222 277
Pomoc s agresivním chováním vůči blízkým
Středisko sociálních služeb Praha – program Viola 773 666 784
SOS Diakonie – program Stop násilí ve vztazích
777 734 173
Liga otevřených mužů –
Kurz zvládání vzteku 608 120 884
Násilí na seniorech
Senior linka Život 90 800 157 157