Plné znění zákona, kterým byly Holešovice-Bubny přičleněny k PrazeNově zvolené vedení města začalo pracovat na modernizaci dosud stagnující Prahy zejména v oblasti infrastruktury, školství, ale i kultury. Zdárně se rozvíjejí i zmíněné obce těsně za hranicemi Prahy. Vznikají zde mj. rozsáhlé průmyslové závody, pro které v historické Praze není prostor. Logickou snahou vedení Prahy je integrovat okolní samostatná města a obce. Je totiž evidentní, že k vytvoření skutečně funkční metropole Čech bude potřeba úzce spolupracovat, ať už v oblasti infrastruktury nebo zlepšení hygienických podmínek (výstavba kanalizace, porážka dobytka) apod. Často protichůdné zájmy jednotlivých měst na předměstí ale nezbytné modernizaci spíše bránily.
Důležitým impulzem pro rozšiřování Prahy bylo rozhodnutí zbourat městské hradby. V roce 1866 slíbil císař vedení Prahy, že hradby i přilehlé pozemky věnuje obci. Samotný proces odstraňování kamenných reliktů středověku se však protáhl, z větší části byl dokončen až v roce 1875, plně o dekádu později. Rozšiřování metropole pak už čistě teoreticky nic nebránilo. První vlaštovkou byl vznik VI. městské části, kterou se v roce 1883 stal Vyšehrad. Prvním skutečným krokem ke vzniku „velké“ Prahy bylo ovšem připojení Holešovic-Bubnů o rok později.
I v době, kdy už Holešovičtí vyjednávali o připojení k Praze, pokračoval utěšený rozvoj obce. V červnu 1884 přijela do Bubnů první koněspřežná tramvaj – na trati, která vedla z tehdejšího Josefského náměstí (dnes náměstí Republiky) na konečnou, jež se nacházela na třídě Dukelských hrdinů (v úrovni budovy policejního prezidia). V září 1884 také obecní zastupitelstvo schválilo regulační plán k zastavění holešovického poloostrova, který vypracoval ing. Kořínek. Byla to jen mírně upravená varianta starší verze zpracované o několik let dříve inženýrem Netschem. Pro holešovický poloostrov a jeho budoucí zastavění byla rozhodující úroveň zatopení vodou při povodni v roce 1845, kdy Vltava vystoupala o 5,5 metru. Celé území nemělo tehdy stejnou výšku, nižší, velkou vodou ohrožená část zabírala jednu třetinu poloostrova.
Plynárna v Holešovicích otevřená v roce 1888. Jednalo se o jeden z prvních obecních podniků v nově vzniklé Praze 7
Bohatá nevěsta
Politická obec Holešovice-Bubny byla v době před připojením řízena starostou, šesti radními a čtyřiadvacetičlenným zastupitelstvem. Svou samosprávu tvořenou dvanáctičlenným zastupitelstvem, tříčlennou radou a starostou měly i Bubny. Jednání o připojení obcí k Praze probíhala od počátku 80. let 19. století. V září 1882 byly vypracovány zásady, podle kterých mělo ke sjednocení dojít. Obě strany se v nich zavázaly ke splnění určitých podmínek, Praha např. garantovala Holešovickým, že „bude pečovati o veřejné potřeby dle řádu obecních, dle školních a jiných zákonů“ nebo že „úřednictvo a zřízenectvo bude přijato do služeb Pražských“. Dále měla být do budoucí Prahy 7 zavedena čistá filtrovaná voda prostřednictvím nově vybudovaného vodovodu apod. V minulosti měly obce pravomoc a poměrně širokou autonomii v zavádění vlastních daní, nejčastěji ve formě tzv. přirážek k taxám placeným přímo do státního rozpočtu. Praha se tehdy také zavázala nezavádět v nové městské části jiné či vyšší daně a taxy, než se platily na jejím dosavadním území. Významný zdroj příjmů obcí – činžovní daň (z pronajímaných bytů) měla v sedmé části dosáhnout plné pražské výše po postupném navyšFování až v roce 1906. Tato úleva měla podpořit stavební ruch v nové čtvrti. Na druhou stranu některé daně nebo spíše většina po připojení v Holešovicích-Bubnech vzrostla – jednoduše proto, že ve vnitřní Praze byly vyšší sazby. Jednalo se např. o živnostenskou daň, daň z porážky dobytka, ale i o poplatek za vlastnictví psa. Naopak některé další daně, jež se tehdy platily ve vnitřní Praze (požární nebo z paliva), nebyly v nové městské části vůbec zavedeny. Na rozdíl od dalších periferních obcí jednajících o připojení k Praze byly ale požadavky obecních starších z Holešovic-Bubnů vůči Praze uměřené a rozumné. Spojené obce také přinášely do svazku velice slušný majetek, vezme-li v úvahu, že ještě tři dekády předtím mělo připojované území charakter nevelké, převážně zemědělské osady. Jednalo se zejména o několik obecních budov – rybárnu s hospodářským stavením a konírnou, bývalou školu se zahradou v Zátorách, budovu nemocnice s věznicí (!) a nejhodnotnější nemovitost – novostavbu školy v Jablonského ulici z roku 1883. K obecnímu majetku patřily také rozsáhlé pozemky o výměře 25 hektarů a obecní plynárna. Po odečtení závazků činilo jmění, které přinesly Holešovice-Bubny Praze, více než čtvrt milionu tehdejších zlatých. K definitivnímu rozhodnutí připojit obce k Praze došlo na zasedání obecního zastupitelstva 17. června 1883, podle pamětníků byl návrh „radostně přijat“.
Ku slávě slovanské Prahy
O více než rok později, 18. listopadu 1884, vydal rakouský císař zákon, kterým vyloučil spojené obce Holešovice-Bubny z působnosti okresního zastupitelstva karlínského a přičlenil je ke královskému hlavnímu městu Praze. Zákon vešel v platnost 12. prosince téhož roku. V neděli 14. prosince 1884 proběhla velká oslava připojení. Aktéři slavnosti se nejprve sešli na pražské radnici, odkud poté vyrazili směrem k Bubnům. V prvním voze seděl tehdejší primátor Prahy dr. Tomáš Černý s posledním starostou Holešovic-Bubnů Josefem Bukovským, v dalším kočáře pak starosta Bubnů Čeněk Bureš s náměstkem primátora Ferdinandem Vališem. Slavnosti samotné se zúčastnili i zástupci okolních samostatných měst Žižkova, Karlína, Královských Vinohrad ad., pražský světící biskup Karel Schwarz nebo členové pražského zastupitelstva. Zřejmě nejvýznamnějším hostem byl nejvyšší maršálek Království českého Jiří Lobkowitz. V ulicích jej i ostatní hosty vítaly špalíry nadšených obyvatel nové pražské čtvrti. Slavnost se samozřejmě neobešla bez projevů přítomných politiků. Starosta Holešovic Bukovský symbolicky předal primátorovi Černému stará privilegia obce a obrátil se na něj ve svém projevu, který zakončil slovy: „Opouštím s pocitem blaženým tento svůj úřad a vznáším k vám, slovutný pane primátore měst pražských, jedinou a konečnou prosbu, abyste v budoucnosti bedlivě a starostlivě chránil a opatroval obec holešovicko-bubenskou. Za vedení správy královskou Prahou nechť v brzku mohutně rozkvete obec Holešovice-Bubny ku slávě a lesku naší zlaté slovanské Prahy.“
S odstupem třinácti a půl dekády snad můžeme konstatovat, že přání, která vyslovil poslední starosta samostatných Holešovic Josef Bukovský, se podařilo splnit. Prakticky ihned po připojení začínají do Holešovic-Bubnů směřovat investice a vznikají zde z hlediska Prahy významné podniky – nová plynárna, vodovod, ústřední jatka, holešovický přístav apod. Ve dvacetiletí po připojení byla vytvořena síť zdejších škol, která je v provozu dodnes. Výstaviště v Bubenči sem prostřednictvím velkých výstav přitáhlo pozornost celých Čech. Zatímco další dosud samostatná města „za branami Prahy“ se až do počátku dvacátých let 20. století integraci sveřepě bránila, Holešovice-Bubny tehdy užívaly výhod příslušnosti k hlavnímu městu již skoro čtyři desítky let.
Primátor dr. Tomáš Černý (1840–1909), během jehož funkčního období (1882–1885) došlo ke vzniku Prahy 7