Pustíte-li se jako novinářka do tématu hand-made na Sedmičce, může to na vás mít léčivý účinek. Nejčastěji skloňovanými slovy jsou „sdílené“, „recyklované“, „bezobalové“, „udržitelné“, občas uslyšíte „zdarma“. Během rozhovorů nabudete naději, že lidstvo by možná mohlo mít šanci přežít krizi ekologickou i sociální. Hlavním hnacím motorem mladé generace není totiž vydělat co nejvíc, ale spíš najít koncept, který bude mít smysl pro komunitu i přírodu.
Vyjádřila to i Jana Pelánová, zakladatelka sdílené šicí dílny Pokoj č. 10, kterou najdete v Havanské 10, a e-shopu Materialistic, kde prodává designové látky a šicí stroje. „Dnes vnímám ruční práce trochu metafyzicky a kultivaci vlastní zručnosti mám jako nástroj sebepoznání. Vrací se mi tam věci z běžného života jako netrpělivost a nedotahování věcí do konce. Také příliš mnoho míčků ve vzduchu a rozdělaných věcí – na jeden můj došitý projekt připadají dva rozešité a deset nikdy nerealizovaných, o kterých se mi už několik let zdá. V běžném životě to mám dost podobně. Spousta lidem dává šití zpětnou vazbu k vlastnímu perfekcionismu – chceme být hned skvělí ve všem a nevidíme, že je potřeba se k tomu dopracovat postupně.“
Jana projekt rozjela jako one woman show. Dnes má okolo sebe tým sedmi lektorek a lektora, spolupracuje s externisty a s e-shopem a provozem jí pomáhají další čtyři lidé. Lekce šití probíhají v podstatě každý den včetně víkendů, mnohé z nich jsou pro začátečníky. „Zároveň ale chceme podpořit i lidi, co už základní šicí know-how mají a nebojí se větších výzev. Děláme tak speciální oděvní projekty – v létě šaty a sukně, na podzim kalhoty, košile nebo kabát. Některé kurzy se osvědčí jako stálice, jiné třeba uděláme jenom dvakrát, protože cílovka je malá. Takové šití kabátu je prostě náročná věc. Spousta hodin s lektorem, spousta vlastní práce doma a ještě si koupit kvalitní materiál, který také něco stojí. Připravit takový workshop je pro nás extrémně náročné, a když pak lidi vidí jeho cenu, která je vyšší než kabát z fast fashion, ťukají si někteří z nich na čelo. Ale pak je tady pár nadšenců, kteří do toho chtějí jít, a nám přijde skvělé jim tuhle možnost dát,“ vypráví Jana. Před Vánocemi prý lidé začínají myslet víc na druhé a mnoho seminářů se věnuje výrobě dárků.
Prostor pro společné šití nabízí začátečníkům, mírně pokročilým i pokročilým také radnice Prahy 7, která ve spolupráci se ZŠ Strossmayerovo náměstí již tradičně organizuje zájmové kurzy. Ty jsou pololetní, určené všem věkovým kategoriím a není nutné mít bydliště na Sedmičce. Kromě šití si zde můžete vlastníma rukama sáhnout na hlínu a přetvořit ji v něco krásného či užitečného v keramickém ateliéru, kde je možné pracovat podle vlastních návrhů, takže vaše kreativita má brány otevřené dokořán.
Možná by vás nikdy nenapadlo, že na Letné si můžete vlastnoručně nejen vytočit hrnek, ale také vyfouknout třeba skleničku. Sklářský ateliér Z (na sociálních sítích@glassatelierZelizy) je unikátní projekt mobilní sklářské huti otce a syna Miroslava a Štěpána Liederhausových. Zatím je taková huť v Praze jediná, ale podle Štěpána už ne nadlouho – další jejich huť se bude instalovat pro expozici na Malém náměstí v Praze 1. Jejich ateliér v Malířské 10 je přístupný veřejnosti. „Snažíme se být na Letné ob týden vždy ve čtvrtek a pátek. Lidé mohou přijít jen tak a vyzkoušet si třeba jen pěti- či desetiminutovou práci se sklem – zjistí, jak se tento materiál chová, a udělají si malou sošku nebo těžítko. Za tyhle krátké experimenty vybíráme většinou jen dobrovolný příspěvek. Je ale možné si objednat hodinový workshop, ze kterého už si člověk odnese třeba i vlastnoručně vyrobenou skleničku,“ říká Štěpán. Dveře ateliéru jsou prý většinou každé dva týdny otevřené všem, ale pro jistotu je lepší ověřit si, zda to zrovna platí, na sociálních sítích.
Hlavně recyklovat
Horu textilu – Textile Mountain – založila designérka Lenka Vacková a od ledna sídlí v Čechově 14. Prostor funguje jako ekologická varianta běžných prodejen s textilem a galanterií, opravárna, studio, ateliér i jako platforma pro výrobu udržitelného reklamního textilu. Najdete zde zachráněné látky, které by jinak skončily nejspíš na smetišti, nevyužité zbytky z běžných galanterií i od významných designérů. Kromě bohulibé myšlenky recyklace si tu tak zákazníci mohou obstarat materiály, k nimž by jinak neměli šanci se dostat.
Koncept se dobře zavedl a přibližně v říjnu se bude spouštět e-shop a webové stránky. Textile Mountain má za sebou i zkušební workshop šití šatů, a protože ohlasy byly kladné, od podzimu se chystají další (více na sociálních sítích). „Chodí k nám samí milí lidé,“ říká Lenka Vacková, „asi je to nastavením celého konceptu. Do budoucna kromě neustálé dodávky nových materiálů plánujeme další second hand a chtěla bych prohloubit i spolupráci s designéry, aby se u nás objevovaly opravdu zajímavé kousky textilií.“
S myšlenkou recyklování není v Praze 7 sama. V ulici U Studánky sídlí Reformát, který založila Sára Bergmannová. Idea vznikla už na škole grafického designu a Sára ji rozepsala jako bakalářskou práci na téma zpracování odpadu z toho, co sama produkuje, tedy papíru. Výrobky jako sešity, notýsky, deníky, ale třeba i firemní materiály na zakázku, které v dílně Reformátu vznikají, jsou z papíru z druhé ruky. Nejedná se jen o obyčejný kancelářský papír, leckdy jsou to velmi kvalitní papíry, které někdo nestihl zpracovat, nebo odřezky.
Dílně dominuje stará řezačka, která je k dispozici široké veřejnosti. Přijít sem můžete po domluvě jednorázově, nebo si zaplatit členský poplatek a docházet pravidelně. Jednou týdně je v dílně poradna, kde vás zaučí, pokud jste úplní nováčci. „Chodí k nám úplní laici, ale i absolventi z uměleckých škol, kteří s nástroji umějí, ale už nemají přístup ke školní dílně, nebo kreativci, kteří si potřebují vyrobit třeba jen jednu maketu a nechtějí za ni dávat obrovské peníze tiskárně,“ říká Sára Bergmannová.
V dílně se pořádají i semináře pro veřejnost, jejichž výstupy se vám budou hodit obzvlášť před Vánocemi. „Lidé se u nás učí, jak vyrobit ruční papír, jak si svázat cestovní deník nebo fotoalbum. Připravujeme předvánoční dílnu výroby krabiček na dárky. Pořádáme i intenzivní kurzy pro veřejnost, kde se během šesti lekcí naučíte základy knihařiny, použití strojů, vazbu, dozvíte se o gramáži papíru, jak ho vybírat… Účastníci si odnesou domů zápisník z vlastnoručně vyrobeného papíru. Někteří lidé už dnes ani nevědí, co si do takového zápisníku psát, tak je to často inspiruje,“ směje se Sára.
Zajímavostí je, že podobný, ale jednodušší knihařský kurz se v Reformátu pořádá i pro děti od sedmi do čtrnácti let. Neroste vám doma někdo, kdo na otázku „Čím budeš, až budeš velký“, odpovídá „Knihařem“?
Pro všechny generace
Děti se vyřádí i v řemeslné manufaktuře otevřené v rámci projektu Creative world kousek od Ortenova náměstí v Přívozní 3. Prostor je cílený na narozeninové oslavy, teambuildingy, jako kreativní centrum pro školy a školky i jako běžné bistro. Zakladatelky Helena Neumannová a Milena Krčálová se kromě provozu Creative world vrhly ještě na pěstování bio levandule a výsledky jejich voňavé práce se prolínají celým narozeninovým domem: v bistru najdete levandulové limonády a další dobroty, v bylinkové dílně si mohou děti i dospělí vyrobit vlastní levandulovou sůl či krém a v limonádovně zase namíchat vlastní drink, ke kterému si udělají i etiketu. Najdete tu také dřevěný sektor, kde se mnohé děti poprvé setkají se zatloukáním hřebíků nebo řezáním dřeva – pod dohledem, samozřejmě. „Děti si mohou vyrobit vlastní lodičku, kterou pak pouštějí v dřevěném korytě s vodou přímo v dílně,“ popisuje Milena. „Těm, kdo do dílny nechtějí, nabízíme příjemné posezení, občerstvení a malé kreativní balíčky třeba na výrobu masek. Často to dopadá tak, že děti si něco vyrábějí a rodiče si mohou v klidu popovídat nad kávou,“ směje se Milena.
Na děti myslí i kreativní epicentrum a coworkingový prostor Vzletná, který najdete na třídě Milady Horákové nad knihovnou. V létě se zde například pořádaly ilustrátorské příměstské tábory, kde děti „pracovaly“ v redakci fiktivního Holubetu (to není překlep). Spoluzakladatelka Nadezda Sheshukova definuje myšlenku Vzletné jako „další vzdělávání v kreativních oborech. Laická veřejnost zde může navštěvovat třeba lekce krasopísma, kreslení na látku či výroby přírodních vánočních ozdob. Se Seniorem s radostí připravujeme projekt, kdy babičky vyučují pletení. Nabízíme ale i odbornější kurzy jako právnické minimum či doplnění znalostí práce se softwarem třeba pro animátory.“ Všechny aktivity najdete na webových stránkách a sociálních médiích Vzletné.
Přístav 7 v Jankovcově ulici pořádá primárně akce pro seniory a mnoho z nich zdarma. Bára Tůmová, vedoucí Přístavu 7, a Lada Brůnová z organizace Elpida, která centrum ve spolupráci s nadačním fondem Agora 7 provozuje, myslí při organizaci programu hlavně na to, aby „lidé v momentě, kdy ze dne na den přestanou chodit do zaměstnání, našli jiný pevný bod v programu. Tento bod může poskytnout nějaký z našich kurzů nebo dílen, které jsou často vedené mladými lektory, což seniorky a senioři velmi oceňují.“ Většina aktivit je zdarma, ale je dobré se předem přihlásit. A že je z čeho vybírat! Zdobení adventních věnců, výroba figurek z kukuřičných listů, výtvarná dopoledne, ze kterých si odnesete origami nebo lapače snů či se seznámíte s možnostmi moderního vyšívání. Výběr z programu najdete pravidelně i v Hobuletu.
Bára s Ladou mají radost i z komunitní zahrady Botanicula, o kterou se z velké části starají sami senioři a sousedi z okolí a která se občas stává dějištěm komunitních setkání. Sympaticky působí také Dílna ostrých jehlic, určená těm, kdo by chtěli začít s pletením, i zkušeným pletařkám a pletařům, kteří potřebují poradit s konkrétním problémem nebo prostě nechtějí plést o samotě. Pletařky z projektu Ponožky od babičky zde předávají své zkušenosti každé druhé pondělí od 13 do 15 hodin. „Těšilo by nás, kdyby k nám na semináře přišli mladí lidé, kteří třeba s sebou vezmou svou starší osamělou sousedku,“ říkají Lada s Bárou.
Napříč generacemi se leckdy naplní i šicí dílna Došito, která od konce dubna sídlí v Přístavní ulici. Podle zakladatelky Jany Němcové se často stává, že přijde maminka i s dcerou. „Chodí k nám hlavně dámy, ale máme i pár kluků a mužů. Prostor využívají hlavně pro odpočinek od celodenního sezení v zaměstnání. U nás si užijí manuální práci i pocit lidské pospolitosti, asi jako dřív při draní peří,“ směje se Jana. „Kromě kurzů k nám lze přijít i na soukromé lekce – zákaznice třeba chtějí pomoc s úpravou střihu nebo se potřebují naučit jen určitou vychytávku.“
Mezi Janiny koníčky patří i fotografování, což uplatňuje například při kurzu Nový šatník, během kterého vám designérka a módní návrhářka spolu s vizážistkou poradí, jaký je váš vhodný styl, a pomůžou vám nové věci ušít. Kurz končí fotografováním, takže si kromě nového oblečení odnesete i nové fotky. Oblíbené jsou i lekce šití spodního prádla nebo jednorázové workshopy, kdy za tři až čtyři hodiny práce můžete odejít například s vlastnoručně ušitou kolovou sukní. Najdete zde i akce pro rodiče s dětmi, kdy se děti naučí tisknout na látku nebo ušít stahovací pytlík. „Největší radostí je vidět odcházet absolventy nadšené, v nových šatech, o kterých vůbec netušili, že by je dokázali ušít,“ vypráví Jana. A protože v brzké době plánuje v dílně drobné úpravy, svěřuje se, že se chystá kousek vedle do dílny Ponk na svářečský kurz. „Potřebuji paraván, ale nemohla jsem najít takový, který by se mi sem líbil, tak jsem se rozhodla si ho sama vyrobit.“
Recyklujte cyklověci
Ponk sídlí jen o pár vchodů vedle v Přístavní ulici. Založili jej Martin Pulec a Michal Kotek. Jedná se o komunitní dílnu, „detašovanou garáž pro Pražáky,“ směje se Martin, kterého jednoho dne napadlo, že když se začaly sdílet byty a auta, tak proč ne nástroje?! „Když koupíte kvalitní stroj, je připravený makat dvacet čtyři hodin denně, tak proč ho nevyužít?“ V Ponku najdete elektronickou dílnu, truhlárnu, lakovnu a kovovou dílnu, která je poslední dobou prý Martinovou velkou láskou. „Jednotlivé dílny si lze pronajmout na hodinu, když třeba jen potřebujete uříznout prkno. Další možností je koupit si předplatné, kdy vás hodinovka vyjde výhodněji. Chodí k nám amatéři i profíci. Lidé, kteří si koupili starou židli a chtějí si ji sami opravit. Nebo viděli něco na internetu a chtějí si to vyzkoušet. Začátečníkům s mašinami a nástroji samozřejmě pomáháme a vše jim ukážeme a vysvětlíme,“ dodává Martin, podle kterého mladá generace bohužel opravdu ztrácí zručnost a řemeslný um a v Ponku si k nim zase hledá cestu.
Ponk nabízí i klasické kurzy, z nichž vlajkovou lodí jsou Základy svařování a Práce se dřevem. „Velmi nás potěšil zájem o seminář s názvem, který je samozřejmě nadsázkou, Když je muž k ničemu, který je primárně pro ženy. Absolventky si postaví cokoli z Ikey, vyvrtají do zdi, co potřebují, pověsí lustr a podobně.“ Kurz je mimořádně populární, proto s přihláškami neváhejte.
S recyklovanými kovovými elementy se setkáte i v Bike Kitchen Praha na Štvanici, kde si můžete sami opravit své kolo. Tento koncept funguje v mnoha městech po celém světě a na jeho začátku byla myšlenka otevřít cyklodílnu založenou na předávání zkušeností a nikoli na generování zisku. „Náš kolektiv je postavený na dobrovolnosti. Přijít a zapojit se tak může kdokoli,“ říkají členové Bike Kitchen Praha Pavla Jenková a Vladimír Kroupa. Za opravy, materiál, dobré rady, ale i za jídlo a pití se vybírá dobrovolný příspěvek a všechny peníze se vracejí zpátky do dílny. Zakladatelé navíc chtějí, aby projekt zůstal udržitelným bez grantů i dotací. „Rádi bychom, aby se k nám do kolektivu zapojilo více lidí a my třeba mohli rozšířit otevírací hodiny ze dvou dní v týdnu na tři,“ říká Pavla.
Skoro jedlá kosmetika
Na Sedmičce si můžete vyrobit i vlastní kosmetiku. Ve Veverkově ulici najdete malý prostor s názvem Liška Mazaná, jehož spoluzakladatelka Petra Seidlová je mimochodem sestra Jany Pelánové z Pokoje č. 10. V místnosti, kterou „zdědila“ po sestře, pořádá kurzy na výrobu domácí kosmetiky. S kolegyní Terezou obě trpěly atopickým ekzémem, a tak si pro sebe začaly vyrábět kosmetiku. „Nejde nám o to, aby k nám lidé přišli a nabyli pocit, že musí vyházet celou koupelnu. Většinou postupně sami zjistí, že domácí kosmetika vychází nejen levněji, ale že je to i sympatický proces tvorby a také že prostě funguje. Skvělé jsou vánoční dílny, na kterých si účastníci vyzkouší vyrobit dvanáct výrobků, jež pak můžou použít jako dárky. Často si to ale nakonec všechno nechají pro sebe,“ směje se Petra. Oblíbený je prý i čtyřhodinový kurz na čtyři základní výrobky, tedy pleťový olej, květovou vodu, balzám na rty nebo rtěnku a hydratační krém. „Máme ale i kratší dvouhodinový kurzík.“
V Lišce Mazané najdete i obchůdek, kde si lze nakoupit suroviny navážené na gramy, a různé přírodní doplňky a pomůcky. „Obchůdek funguje i jako poradna, třeba kurz na výrobu úklidové drogerie jsme přestaly dělat, protože to můžeme lidem vysvětlit během pěti minut, když si vybírají v obchodě,“ doplňuje Petra.
Na Letenském náměstí už tři roky sídlí další prostor pro výuku, e-shop a poradnu, zvaný Kosmetika hrou. Lektorka Judita Klimentová měla slabost pro bylinky už od dětství. „V rodině jsme všichni ‚vyráběcí‘,“ směje se dcera hrnčířky a restaurátora. Když se stala vegankou, nebyla na trhu odpovídající kosmetika, a tak si vyráběla vlastní mýdlo. Dnes i v kurzech předává znalosti z aromaterapie a léčivých bylinek. „Naše kurzy učí lidi celistvěji přemýšlet a v určitém ročním období si vybírat ty správné a odpovídající věci jako vůně a další suroviny. Kromě základů výroby domácí kosmetiky se zde věnujeme archaické aromaterapii, míchání směsí a dalším souvislostem. Máme víkendovou školičku i dlouhý celoroční cyklus Bylinkářův rok,“ popisuje Judita.
Tento článek nemohl vyčerpat bohatou nabídku příležitostí vyrobit si na Sedmičce něco vlastníma rukama. Snažili jsme se vám ukázat spíš rostoucí pestrost a nové podoby kurzů, dílen a rukodělných akcí. A teď konec čtení a hurá něco dělat!
