Nejdůležitější myšlenkou družstevního podnikání byla idea svépomoci – družstva měla podpořit drobné zemědělce a podnikatele a hájit jejich zájmy. Zároveň sdružování do větších ekonomických celků pomáhalo těmto malým producentům čelit konkurenci velkých podnikatelů. Typickým příkladem agrárního společenstva byla obilní družstva. Drobní zemědělci dodávali obilí a prostřednictvím svých podílů v družstvu měli vliv na výkupní ceny a celkovou obchodní politiku.
Podmínky pro rozvoj družstevních společenstev přinesl rakouský říšský zákon, který byl schválen v roce 1873. Stovky družstev tak vznikly už před první světovou válkou. Největší boom tohoto typu podnikání však přišel se vznikem republiky. V roce 1927 fungovalo v tehdejším Československu téměř 9500 zemědělských družstev, jež bylo možné rozdělit do dvou skupin. Úvěrní družstva poskytovala finanční prostředky zemědělcům, zpravidla s nízkým úrokem, který se pohyboval v rozmezí 1–1,5 %. V německých oblastech fungovala úvěrní družstva podle systému, který vymyslel a propagoval Fridrich W. Raiffeisen, v českých enklávách se prosadily ideje Františka Cyrila Kampelíka. Právě podle něj se tato družstva nazývala kampeličky. Druhá, početně větší skupina družstev, spadala do kategorie tzv. neúvěrních. Sem patřila zejména družstva orientovaná na nákup, zpracování a uskladnění zemědělských produktů (skladištní a konzumní), mlýnská a pekárenská, lnářská apod. Další skupina družstev pak na vodních tocích budovala malé vodní elektrárny. Z hlediska našeho tématu nás budou zajímat družstva tzv. výrobní, konkrétně mlékárenská.
Mléko místo piva
Družstva na zpracování mléka se před první světovou válkou rozvíjela především na Moravě, v Čechách se do popředí dostávala pomaleji. I tak se už v roce 1913 ustavuje rolnická družstevní mlékárna v tehdejší předměstské obci Troji. U jejího zrodu stál podnikavý statkář z Velkých Číčovic Bohumil Šebek, který se ještě před založením podniku odjel do Vídně a Horních Rakous inspirovat, jak obdobné podniky fungují v prostředí velkoměsta. K ustavení družstva došlo na zakládající valné hromadě 23. ledna 1913. Novému podniku nabídl k užívání svou tehdejší mlékárnu velkostatkář Alois Svoboda. Tento významný mecenáš z Troji věnoval československému státu Trojský zámek a rozsáhlé pozemky, na kterých posléze vznikla zoologická a botanická zahrada. K původní mlékárně patřily i čtyři prodejny v Praze, které nově zřízené družstvo také převzalo. Začátky družstva byly velice obtížné, muselo totiž čelit velké konkurenci v oblasti Prahy a bojovat s nedůvěrou velkoměstských obyvatel vůči „selskému“ mléku. I když situaci podniku ještě zkomplikoval začátek války, novému vedení mlékárny se podařilo podnik stabilizovat. V roce 1918 rozhodlo o nákupu areálu bývalého Trojského pivovaru, který si dosud od Aloise Svobody jen pronajímali. Zároveň se daří získávat další dodavatele mléka, zejména z obcí u Prahy spadající pod tehdejší okres Smíchov.
Zakladatel Trojské mlékárny Bohumil Šebek
V souvislosti s nabídkou mléka je třeba zmínit, že například v roce 1912 jej v Praze 7 bylo možno koupit na čtyřiceti místech. Jen pro srovnání stejný adresář živnostníků uvádí pro Prahu 7 celkem 141 hospod. V případě prodejen mléka se většinou jednalo o malé soukromé prodejce, nicméně své zastoupení zde měly i větší mlékárenské provozy – například Radlická mlékárna tu provozovala pět prodejních míst, Vysočanská mlékárna dvě. Výrobky z mléka nabízely v Praze 7 ve vlastních prodejnách i velkostatek v Jenči nebo
I. česká akciová parní mlékárna.
Vzhůru do Holešovic
Na počátku dvacátých let se Trojská mlékárna prudce rozvíjí, produkce se zvyšuje každý rok o desítky procent. Začíná být zřejmé, že dosavadní prostory v Troji nebudou již brzy dostačovat. Z tohoto důvodu se na valné hromadě v květnu 1924 družstevníci rozhodli, že zakoupí pozemek a objekty bývalé Waldesovy strojírny v Osadní ulici č. 26 (areál se rozprostíral na rohu ulic Osadní a Poupětova). V letech 1925–1926 pak proběhla přestavba rozsáhlého areálu a adaptace stávajících budov pro potřeby mlékárenského provozu. Nová mlékárna, ačkoliv nyní sídlila v Holešovicích, si podržela název Trojská mlékárna a byla slavnostně otevřena 6. ledna 1927 za účasti ministra zemědělství agrárníka Otakara Srdínka. V době uvedení do provozu se jednalo o největší rolnickou družstevní mlékárnu na území Československa.
Nová mlékárna měla kolem obvodu hlavní budovy nakládací rampu, ke které bylo možno přistavit až osmnáct povozů, jimiž se rozváželo mléko po Praze. Na dvoře areálu také vyrostly moderní koňské stáje, ve kterých byli ustájeni tažní koně. Koncem dvacátých let už postupovala motorizace, bylo zde místo i pro čtyři nákladní auta, jež sloužila k distribuci výrobků do vzdálenějších prodejen. Těch měla mlékárna po Praze více než pět desítek.
Veškeré strojní vybavení mlékárny bylo poháněno elektrickým proudem, zcela v duchu doby, v níž parní stroje ustupovaly tomuto modernějšímu a pohodlnějšímu zdroji energie. Do mlékárny bylo v prvé řadě třeba dostat mléko od producentů – farmářů, kteří je sem každý den zaváželi. K tomu sloužila „přijímárna“, kde byly umístěny čtyři nádrže na bezvadné mléko a jedna menší pro mléko závadné. Odtud pak proudila vzácná tekutina do dalších místností podle účelu, k němuž měla být zpracována. V největší hale, tzv. odstřeďovně, bylo sedm odstředivek, čtyři pasterizační a jeden stroj na homogenizaci. Zde také probíhala výroba jogurtů. Funkci dalšího prostoru v mlékárně, máslárny, naznačuje již její název. Máslo se zde připravovalo ve třech uzrávacích kádích, do kterých byla přivedena teplá a studená voda. Vedle velkého výtahu na dopravu zboží byla sušárna kaseinu (mléčné bílkoviny) s denní kapacitou až 600 kilogramů. Celá hlavní budova byla podsklepená, nízká teplota ve sklepích umožňovala nejen skladování výrobků, ale také zde zrály sýry.
Odstřeďovna mléka
Už před téměř sto lety se kladl velký důraz na hygienu a zdravotní nezávadnost zpracovávaného mléka i hotových výrobků. V prvním patře hlavní budovy tak byly v provozu čtyři laboratoře, které denně zpracovávaly a analyzovaly více než stovku vzorků.
Mlékárna byla schopna denně zpracovat až 50 tisíc litrů mléka, přičemž byla navržena tak, aby její kapacita mohla být navýšena až na dvojnásobek. V roce 1927 zpracovala Trojská mlékárna téměř 7,9 milionu litrů mléka, denně sem zemědělci z okolí přivezli až 30 tisíc litrů mléka.
V době, kdy se Trojská mlékárna otevírala, tedy v polovině dvacátých let minulého století, rozvíjely v Praze 7 činnost desítky dalších družstev. Vedle četných bytových a výrobních družstev se jich velká část zabývala právě potravinářskou výrobou. Přímou konkurencí v oblasti produkce mléka a výrobků z něj byla Družstevní parní mlékárna, která měla svůj provoz v Heřmanově ulici a prodejnu v domě čp. 798 v Plynární ulici. Na Okružní třídě (dnes Jankovcova) také sídlila organizace sdružující družstevní mlékárny – Obchodní společenství mlékařských družstev.
Prostor, odkud se expedovaly výrobky