„Pokud budou školy zavřené ještě dlouho, najdou rodiče vakcínu na koronavirus dřív než vědci.“ „Ještě pár týdnů domácího vzdělávání a začnou se plnit babyboxy.“ Tak zněly některé z mnoha vtipů, jež začaly kolovat po sociálních sítích hned pár dní poté, co se školy nečekaně uzavřely. Rodiče museli ze dne na den převzít nejen roli učitelů matematiky, fyziky či dějepisu, ale třeba i hudby a dalších předmětů a chlácholili se představou, že to celé potrvá maximálně několik týdnů.
„Právě supluju hodinu tělocviku, z bytu jsem musela na chvilku udělat tělocvičnu a posilovnu,“ líčí se smíchem matka dvou synů a šéfka oddělení projektů Sedmičky Barbora Ernestová, která radši zůstala pracovat z domova. „Kluci mi volali třeba i desetkrát za den, když jsem hned ve vedlejším pokoji, je to všechno jednodušší,“ konstatuje Bára. Každé pondělí dostávají její děti harmonogram na celý týden. „Syn je ve 4. třídě v ZŠ Plamínkové a musím se s ním učit. Sama někdy tápu a on si pak zákonitě klade otázku, proč se to má učit, když já jsem to nikdy nepoužila. Ten čtrnáctiletý už učení zvládá sám,“ popisuje svou novou roli učitelky Ernestová.
Třpytivý tatínek
„Mně dává nejvíc zabrat výtvarka. Všechno se třpytí. Já, byt, králíček. Občas se třpytí i tatínek,“ glosuje s humorem zkušenosti z domácí školy své desetileté dcery Hana Žďárecká. Jiná maminka ze Sedmičky Michaela Strnadová neměla jinou možnost než svěřit své děti prarodičům v jižních Čechách. „Táta stejně jako já a můj manžel pracuje u záchranky, takže moc neřešíme, odkud potenciální nákaza přijde. Děti ale mají pevný režim. Každý všední den v 9 ráno startuje vyučování a jedou minimálně tři klasické vyučovací hodiny dle zadání ze školy. Rodiče mají můj obrovský obdiv, a až to celé skončí, chystám se jim koupit zájezd do lázní,“ plánuje Strnadová.
Řadě rodičů nezbylo než vrátit se tak trochu do školních lavic, studovat učebnice, tisknout materiály a obecně hodně improvizovat. I když to možná na první pohled nevypadá, mnohem větší výzvu znamenaly ale nečekané „prázdniny“ právě pro učitele a ředitele škol. Jednotná, avšak stále velmi obecná doporučení pro české školy s oficiálním štemplem z ministerstva školství totiž přišla relativně nedávno – skoro měsíc po uzavření škol. Navíc žádný plošný krizový plán, který by podobnou situaci alespoň rámcově řešil, neexistuje. Nová situace si tak žádala značné množství kreativity. „Naposledy byly takto plošně uzavřeny školy začátkem roku 1979 v souvislosti s uhelnými prázdninami. Nikdo ve školství s něčím podobným nepočítal,“ vysvětluje výjimečnost situace ředitel ZŠ Strossmayerovo náměstí František Rada, který se ji snaží vnímat spíše pozitivně. „Je to obrovská příležitost zamyslet se nad vzděláváním jako takovým a pro mnoho učitelů také možnost zkusit práci s novými médii.“
Technická revoluce
Takzvaná digitalizace školství je obrovské téma, o kterém se hovoří již několik let. Už v roce 2014 vznikla na ministerstvu školství strategie na zavádění digitalizace do českého školství s výhledem na rok 2020. Její cíle najdete pro zajímavost v přiloženém boxu. Současná krize je tak paradoxně pro změny v českém vzdělávacím systému možná svým způsobem požehnáním.
Učitelé se ze dne na den museli seznámit s novými technologiemi a pro řadu z nich to byla velká výzva, třeba pro Lucii Portešovou z FZŠ Umělecká, která se výuce dějepisu a angličtiny věnuje sedmnáctým rokem. Sama se s nadsázkou označuje za technickou kontrarevolucionářku. „Všechny děti, které učím, vědí moc dobře, že se s technikou nekamarádím, a často je při manipulaci s počítačem žádám o pomoc. Člověk samozřejmě zvládne napsat dokument ve Wordu nebo vytvořit jednoduchou prezentaci, ale teď se mi hodí například napsat hromadný email nebo si třeba roztřídit došlou poštu,“ popisuje učitelka své pokroky. Na natáčení videí se ale stále ještě necítí. „Do toho jsem se ještě neodvážila pustit. Nevím, jestli by se na to chtěl někdo dívat. Ale ráda bych pro svou třídu vytvořila profil na platformě Google Classroom, abychom s dětmi mohly být víc v kontaktu. Jsem uprostřed obrovské bitvy, kterou musím dobojovat,“ hodnotí Portešová.
Jejím hlavním mentorem je manžel, ale inspiraci hledá i v celé řadě webinářů – online seminářů, kde si pedagogové předávají své zkušenosti. Jeden takový vytvořil i zástupce ředitele pro pedagogiku ZŠ Strossmayerovo náměstí Jan Juříček. „Webinář jsme nabídli všem učitelům ze Sedmičky a do posledního vysílání se zapojily tři desítky kolegyň a kolegů,“ konstatuje ředitel školy František Rada, který vede 80 pedagogů a má pro ně jen slova chvály. „Musím říct, že naprostá většina vyučujících si s novou situací poradila velmi dobře, pracují na sobě, vzdělávají se a každým dnem jsou lepší a lepší.“ Znovu tak platí, že školu tvoří především její učitelé.
Jejich nasazení oceňuje i radní pro školství Hana Šišková. „Nesmírně si cením odvahy a pohotovosti učitelek a učitelů, kteří se s obrovskou vervou pustili do objevování možností online výuky a velmi rychle ji začali využívat. Mnozí z nich přitom mají sami doma děti, o které se starají a pomáhají jim s učením. Jsou prostě ve velmi náročné situaci. I proto jsme pro ně domluvili možnost odborné telefonické supervize se zkušeným školským supervizorem, který jim pomáhá vše zvládat a nastavit si tak, aby to pro ně bylo dlouhodoběji udržitelné,“ popisuje pomoc radnice Šišková.
Referát z tělocviku
První týden přirozeně provázely zmatky. Učitelé museli nejprve odhadnout množství učiva, které jsou děti schopné doma samy zvládnout, a rodiče si občas stěžovali na zahlcení úkoly. „Slýchám různé historky o tom, jak děti v některých školách v jiných částech Prahy píšou každý den online testy na známky nebo mají za úkol referáty do předmětu, kde se normálně nedělají, jako například výtvarka, hudebka i tělocvik. Takže jsem ráda, že většina našich učitelů je rozumných a nezavaluje děti miliardou úkolů v šibeničních termínech. Korunku musím jednoznačně pochválit,“ sdělila Hobuletu Alena Jílková, maminka dvou dcer, které navštěvují ZŠ Korunovační.
Jak vysvětluje učitelka Lucie Portešová, určit ideální porci učiva chtělo čas. „Vycházela jsem nejprve z toho, co bych s dětmi zvládla během týdne ve škole. Na základě zpětné vazby od dětí i rodičů jsem ale hodně zvolnila.“ Ostatně zmenšit objem učiva je i jedno z doporučení ministerstva školství. „Nemůžeme počítat s tím, že rodiče plně zastanou kvalifikovanou práci učitele. Naší snahou je rodiče zatěžovat co nejméně. Děti tak spíš opakují, dělají cvičení z pracovního sešitu, která jsou schopny zvládnout samy. Úkoly plní společně s instruktážním videem,“ zdůrazňuje Michaela Švandová, která v minulosti pracovala jako asistentka pedagoga na FZŠ Umělecká a nyní vede druháky na soukromé základní škole Můj projekt na Opatově.
Sama do moře nových technologií také spadla takříkajíc po hlavě a každým dnem svůj „plavecký styl“ zlepšuje. „Pořád se učím něco nového, třeba jak udělat dobré video. Náš zástupce ředitele se v technologiích vyzná, takže nám udělal rychlokurz a ve škole navíc zřídil nahrávací studio se světly i mixážním pultem. Já si ale většinou vystačím s mobilem. Musím ovšem hodně přemýšlet, jak informace co nejpřesněji sdělit, kde udělám pauzu a podobně. Chybí mi totiž přímý kontakt s dětmi, jejich bezprostřední reakce, během níž bych hned odhalila, že třeba někdo něčemu nerozumí,“ upozorňuje učitelka, která se kromě vyučování stará i o své tři děti, z nichž jedno kvůli svému postižení vyžaduje obzvláštní pozornost. Míša Švandová není samozřejmě jediná – většina učitelů musí vyučování z domova skloubit s péčí o vlastní děti a celou řadou dalších úkolů. Učit se v takové konstelaci, jak natočit zajímavé video, je nepochybně mnohem náročnější.
Škola na síti
Dalším oříškem učení na dálku je bezesporu zpětná vazba a kontrola, zda žáci látku pochopili. „Každý týden posílám celkem 400 až 500 pracovních listů, ale zasílání zpět je dobrovolné. Kdyby mi to všichni vraceli, kontrola by byla velice náročná, také s ohledem na čitelnost. Počítám s tím, že až se s dětmi uvidím, projdeme učivo společně a zaměříme se na případné problémy,“ komentuje učitelka matematiky FZŠ Umělecká Zuzana Zemanová, která svým žákům pravidelně rozesílá naskenované materiály a látku s nimi probírá i naživo přes aplikaci Skype.
Dle doporučení ministerstva školství alespoň nemusí v tuto výjimečnou dobu kantoři žáky známkovat. Jak tedy řeší hodnocení? „Píšu si, kdo odevzdal práci, hodně chválím, ale známkování by ani nebylo fér, když jsem děti látku nenaučila,“ popisuje učitelka vlastivědy Portešová. Sama je s devítiletou dcerou doma a vlastně neustále online. „Od počítače se prakticky nehnu, abych byla dětem i rodičům k dispozici. Hledám další inspiraci na učitelských webech, třeba zajímavá zadání práce, aby žáci pracovali jiným způsobem.“
Platforem a možností, jak domácí vzdělávání organizovat a zprostředkovat, je opravdu nepřeberné množství. Někteří učitelé ze ZŠ Strossmayerovo náměstí streamují několikrát za týden videa ke svým předmětům nebo jen jako třídnické hodiny. K tomu každý den probíhá celoškolní stream na různá témata. Nejde o povinné hodiny, cílem je online setkání s pedagogem a společný zážitek. „Řada rodičů výuku prostřednictvím videí vítala, tak jsme to zkusili více rozjet. Jistě, že to není snadné. I učitelé jsou jenom lidi, bojují s přirozenými věcmi, jako je třeba tréma. Natočit video a jít se svou kůží na trh není pro nikoho jednoduché. Ale mnozí do toho šli a máme jen pozitivní zpětnou vazbu. Vlastně si nepamatuju období, kdy by nám do školy chodilo tolik pozitivních emailů,“ sdílí svou radost ředitel Rada.
Pozitivně hodnotí rodiče také přístup učitelů Základní školy Fr. Plamínkové. „Je to výborné. Děti s učitelem komunikují emailem i přes Whatsapp. Mají založenou celotřídní skupinu. Úkoly jsou zadávané přes web školy. Každý jede svým tempem. Kdo chce úkoly navíc, zažádá si o ně, kdo nestíhá, dodělá to později. Navíc probíhají pravidelné webináře na Meet.google, při kterých je vysvětlována složitější látka. Děti se tak mají možnost vidět se spolužáky alespoň online. Už psali i známkovaný diktát,“ popisuje Hana Žďárecká, maminka Haničky ze zdejší 5.A.
Mezi často využívané platformy patří i Google Classroom nebo Google Meet, vyžadují ale zřízení emailové adresy. Řadě dětí tak koronavirová pandemie vlastně uspíšila jejich cestu do online prostředí. „Ze dne na den jsme museli založit email i těm nejmladším. Tím jsme je ale de facto pustili do prostředí, kam měli od rodičů ještě vstup zakázán. I proto musíme reagovat a poučit děti, jak se na internetu chovat bezpečně,“ připomíná Michaela Švandová.
Jsou všichni online?
Mají ale opravdu všechny děti k dispozici internet ideálně s neomezenými daty a svůj počítač? Aktuální situace totiž značně zintenzivnila otázku socioekonomických rozdílů jednotlivých rodin. „Hned v prvním týdnu jsem obvolala všechny rodiče, zda mají tiskárnu, připojení, počítač a tak dále,“ popisuje svoji strategii Švandová. Podobný průzkum včetně otázky na spokojenost s objemem učiva a formou výuky si nedávno zpracovalo i vedení ZŠ Strossmayerovo náměstí. „Ozvalo se nám asi 20 rodin, které potřebovaly pomoci, ať už s notebookem, nebo třeba s datovou kartou,“ říká ředitel Rada, který všem pomohl. Opřít se mohl o jiné rodiče, kteří v rámci vlny solidarity nabídli škole starší, ale stále funkční notebooky zdarma. „Jsem moc rád, že současná krize v lidech probouzí to dobré. Naše škola se stará i o děti zaměstnanců Integrovaných záchranných složek, a když jsem oslovil kolegy, aby si mezi sebou rozdělili tyhle služby, byla tabulka během pěti minut vyplněná. Je vidět, že chceme pomáhat,“ kvituje pozitivní atmosféru Rada.
Přestože se jeho škola stejně jako i všechny ostatní na Sedmičce snaží udělat pro své žáky maximum a ve výuce pokračovat, stále existuje docela vysoké procento dětí, které náhradní vzdělávání z nejrůznějšího důvodu míjí, na emaily ani úkoly od učitelů zatím nereagují. „Konkrétní čísla budeme na naší škole teprve zjišťovat, nicméně můj soukromý odhad je až 10–20 procent dětí,“ zmiňuje Rada. Velkou výzvou pak bude pro učitele i období, kdy se vše vrátí do normálních kolejí. Bude totiž nutné navázat s učením tak, aby se v něm zorientovaly všechny děti, i ty, které z nejrůznějších důvodů improvizovaná škola minula.
„Po uzavření škol jsme si začali ještě palčivěji uvědomovat, jak zásadní je věnovat se nerovnostem ve vzdělávání, neboť propast mezi dětmi z podnětného a z méně podnětného prostředí se v této situaci viditelně a rychle prohlubuje. Podařilo se nám díky daru Nejvyššího kontrolního úřadu a s pomocí IT experta, tatínka z jedné naší školy, a s podporou dalších zastupitelů zajistit a vybavit 60 notebooků pro ty nejpotřebnější děti. Zároveň se zamýšlíme nad tím, kdo bude s dětmi doma pracovat a pomáhat jim notebooky efektivně využívat k výuce, protože ne všechny děti mají doma dostatečnou podporu a zázemí. Na řešení spolupracujeme se školami, odborem sociálního začleňování a v propojení s neziskovými organizacemi, které se dlouhodobě zabývají doučováním,“ popisuje pomoc Sedmičky radní Šišková.
Jak se však mnozí učitelé i experti na oblast školství včetně ministra shodují, neplánované koronavirové „prázdniny“ rozhodně nejsou promarněným časem ani z pohledu žáků. Penzum jejich znalostí možná nebude tak detailní, získají ale celou řadu jiných a možná dokonce i užitečnějších kompetencí. „Porozumět zadání, zvládnout samostatnou práci s použitím a vyhodnocením řady zdrojů a odeslat výsledek, to jsou všechno schopnosti, které se jim v životě budou hodit,“ hodnotí Rada. A přestože asi většina dětí oznámení o preventivním uzavření škol přivítala v první chvíli s jásotem, s každým dalším týdnem doma jim škola a kontakt se spolužáky chybějí. „Mám syna v páté třídě a ten poprvé v životě prohlásil, že by se moc rád vrátil do školy. Škola totiž plní celou řadu jiných funkcí než jen tu čistě vzdělávací, děti tu mají kamarády a pobyt ve škole vnímají jako smysluplnou náplň svého dne. Přímý kontakt s učitelem a vrstevníky totiž žádná byť sebelepší platforma nenahradí,“ myslí si Rada.
Nakouknout pod pokličku
Přestože řada rodičů neví momentálně kam dřív a zcela přirozeně se nemůže se dočkat, až dětem zase oficiálně zazvoní, může mít škola v obýváku pozitivní efekt i na jejich vztah s vlastními dětmi. „Dnes měl junior první vyučování s paní učitelkou a spolužáky přes videohovor. Bylo to fantastické. Tohle bych zařadil jednou měsíčně do učebních osnov základního vzdělávání. Vidím hned několik skvělých výhod. Ukáže vám to vaše dítě v situacích, u kterých běžně nemůžete být, přitom v nich vaše ratolest tráví podstatnou část dne. Zjistíte přístup vyučujícího i to, jak na tom vaše dítě s učivem opravdu je a jak si vede v kolektivu. Tohle všechno se otázkou ,jak bylo ve škole?‘ nemáme šanci dozvědět, ani kdybychom se zeptali tisíckrát. Nejlepší zážitek za poslední dobu, fakt!“ kvitoval domácí online hodinu svého syna na sociálních sítích Jan Wemblout.
Řada rodičů také získala možnost hlouběji nahlédnout do školních aktovek svých ratolestí, což také může být potenciál ke změně. „Myslím, že až nyní si někteří rodiče uvědomí, pod jak velkým tlakem jejich děti ve škole jsou. Obecně bychom se měli zamyslet nad tím, co je důležité, co chceme dětem předat a co si doopravdy do života odnášejí,“ shrnuje učitelka Michaela Švandová.
A ještě je tu jeden nezanedbatelný efekt. Ve chvíli, kdy řada z nás byla okolnostmi donucena stanout před improvizovanou tabulí v kuchyni či v obýváku, jsme si jistojistě uvědomili, jak náročná a současně důležitá a zodpovědná profese učitele vlastně je. A to mají ve třídě dětí třicet. Možná, že tahle zkušenost alespoň trochu vylepší pohled české veřejnosti na tuto profesi. A koneckonců i našim dětem se možná po této krizi bude do školy vstávat o něco snáz.
Obecně je ale současná situace skvělou příležitostí k získání nových zkušeností, jíž bychom měli maximálně využít. „Je to zásadní krok směrem k rozvoji digitálního vzdělávání, o kterém se sice dlouhodobě mluví, ale zjevně bylo třeba silného impulzu, aby se začalo intenzivněji realizovat. Také máme příležitost si více uvědomit, že je namístě zabývat se změnou obsahu vzdělávání směrem ke klíčovým kompetencím a soustředit se na vzdělávací autonomii dětí, tedy jak děti ,naučit se učit‘. V rámci školství Prahy 7 se dlouhodobě soustředíme na podporu kvality vzdělávání, dalšího vzdělávání pedagogů, inovativních metod, sdílení dobré praxe mezi učiteli napříč školami ze Sedmičky, a zásadně také na podporu dětí z nepodnětného prostředí. Nejen v rámci projektu MAP (Místní akční plán vzdělávání, pozn. redakce) v tom budeme pokračovat i nadále a budeme školy podporovat i v tom, aby z této zkušenosti vytěžily maximum,“ doplňuje
radní Šišková.
Začátkem dubna, kdy tento text vznikal, stále nebylo jasné, kdy přesně se žáci navrátí do školních lavic. Zatím se operuje s půlkou května, může to ale klidně být až červen či dokonce září. Až tedy v následujících týdnech budete zase po večerech s dětmi sedět nad zlomky, základy mechaniky či Mendělejevovou tabulkou prvků, nezoufejte. Takhle krize je totiž velkou příležitostí, že se české školství konečně pohne z místa. Pedagogové, kteří nedávno rozšířili řady youtuberů či jakkoliv jinak opustili svoji komfortní zónu klasické frontální výuky, jsou tou první
slibnou vlaštovkou.
