Jaké byly vaše první pocity, když jste před pár týdny zdvihla už poněkolikáté nad hlavu Fed Cup?
Radost, pýcha, štěstí, ale v ten okamžik si ještě neuvědomujete, co se přesně stalo. To přijde až postupem času. Ale stejně jde o momenty, které si člověk pamatuje do konce života.
Pokud byste měla Fed Cup srovnat s bronzovou olympijskou medailí z Ria de Janeira, co pro vás znamená víc?
Tohle je hrozně těžké srovnávat a ani to nejde. Ale kdybych se měla opravdu rozhodnout, víc pro mě znamená medaile z Ria, a to z jediného důvodu. Olympiáda se koná jednou za čtyři roky a jsou to hry, na které sportovec trénuje celý život. Je to jako sen. V tenisu máme kromě olympiády i grand slamy, ty jsou také nesmírně důležité, ale olympiáda je prostě nejvíc. Alespoň pro mě.
Trofejí už musíte mít za svou kariéru pěknou řádku. Kde je všechny skladujete?
Mám je doma u rodičů ve svém pokojíčku, ve kterém jsem vyrůstala.Říká se o vás, že když se vám něco nelíbí, dokážete se zdravě naštvat. Ve Fed Cupu jste samé dívky.
Nepohádaly jste se někdy?
Ano, jsem taková, ne vždycky si uhlídám emoce. Vycházíme ale spolu dobře, jinak by náš tým nemohl být tak úspěšný (pozn. red.: Češky vyhrály týmový Fed Cup za posledních šest let pětkrát). Bez toho, abychom měly dobré zázemí a byly v pohodě, nejde hrát a podávat dobré výkony. Váš domovský klub je Sparta Praha.
Jak se tenistům hraje ve Stromovce a na Štvanici?
Na Štvanici netrénuju, takže nevím. Ale mám skvělé zázemí na Spartě ve Stromovce a navíc to mám odtud kousek domů na Letnou, což mi nesmírně vyhovuje.
Mají kurty na Sedmičce nějakou výhodu oproti těm v zahraničí?
Výhoda je, že jsem tu doma a mám je za rohem. Být blízko domova je jedna z věcí, které jsou pro mě důležité. Kurty na Spartě jsou skvělé také tím, že je tam všechno na jednom místě.
Znáte i ty ve Výletné v Letenských sadech?
Ano, znám a jsou nádherné.Už jste někdy jela na trénink naším přívozem HolKa? Zatím ne, někdy jezdím na kole, většinou ale autem. MHD používám, jen ne na cesty na tréninky.
Na kterém nejvíc exotickém místě jste si už zahrála?
Hraju po celém světě– třeba Acapulco, Chile, Uruguay, Paraguay nebo Thajsko. Jsou to různá místa.
V jednom rozhovoru jste nedávno řekla, že na zápasy jezdíte vyhrávat, jinak tyto cesty nemají smysl. Takhle jste to měla už od dětství?
Ano, od dětství. Vždycky jsem šla na kurt vyhrát. Ale to je úplně normální. Každý sportovec to takhle má. Nesnáším, když někdo říká, že si to jde na kurt užít. Hraju tenis, abych se zlepšovala a zároveň se pokusila udělat všechno pro výhru.
Co děláte ve chvíli, když se vám nedaří?
Máte na podobné momenty během zápasů nějaký grif? Snažím se co nejrychleji si uvědomit, co je špatně. A vymyslet, jak se do zápasu znovu dostat. Mám po boku trenéra, takže když už to opravdu hoří, zavolám si ho na kurt a vymýšlíme společně, co zlepšit. Ale konkrétní grif nemám – hlava musí pracovat.
Dodržujete před zápasem nějaké rituály pro štěstí?
Když jsem byla malá, měla jsem jich hrozně moc, až mě ovládaly. A to není dobře. Teď už jde spíš o rutinu. Ale samozřejmě pár minirituálů jsem si z dětství schovala.
Jaké to jsou?
Tyhle rituály jsou jen moje. Nikdo o nich neví. Takže víc neprozradím. Na Sedmičku jste se přistěhovala za svým přítelem Davidem Krausem.
Jak dlouho tu bydlíte a která místa máte nejraději?
Žiju tu přes rok, ale vždycky jsem tuhle část Prahy měla šíleně ráda. Mám teď parky z obou stran a cítím se tady úžasně. Existují tu místa, kam často chodím, když potřebuju být sama a odpočinout si. Mám ráda také Ye’s kafe, Letku nebo Lokál. Je jich spousta. I v Holešovicích jsou krásná místa.
Často cestujete po světě – je něco, co byste na Sedmičce z ciziny zavedla?
Určitě víc parkovacích míst.Je něco, co vám tu chybí? Asi nic, jinak bych tu nebydlela. Mám tu po ruce všechno.
Vaším životním partnerem je David Kraus. Zpíváte si spolu doma?
A jak vás přijala jeho rodina herců a spisovatelů? Zpívání mě baví, jenže nemám hudební sluch, takže to bývá problém. Ale David mi doma zpívá a také se učí texty, takže tu zpěv zní často. Mám to ráda. Myslím, že mě jeho rodina přijala dobře a jsou rádi, že jsme šťastní. Ví se o vás, že jste hodně temperamentní a potřebujete vedle sebe trenéra, který vás umí zkrotit.
Krotí vás doma i David?
Ne, nekrotí. Je pro mě naopak oporou. Hodně času trávím na cestách a být třeba dva měsíce pryč je náročné. Bývám pak úplně hotová. Proto také pak nejsem doma temperamentní, protože už nemám sílu. Vybiju se na kurtu.
Přesto, má na krocení vašeho temperamentu nějakou techniku?
Žádnou techniku na krocení temperamentu nemáme.
Dokážete si představit situaci, že byste si vyměnili role? On by šel za vás odehrát zápas a vy byste vzala mikrofon a vyrazila před publikum?
To by byl průšvih z obou stran. David totiž neumí trefit balon a já zase netrefím jedinou notu. Takže je to super, tak jak to je.