„Pro připomínku jsme letos zvolili symbolické nasvícení fasády site-specific, tedy přímo na místě bývalého shromaždiště. Budovu nádraží Praha-Bubny čeká rekonstrukce a stavba, proto hledáme nové formáty, jak vzpomínkové akce v mezidobí smysluplně realizovat ve veřejném prostoru, na místech, která jsou spojena s historickou pamětí,“ řekla Pavlína Šulcová, ředitelka Památníku ticha, příspěvkové organizace MK.
Akci připravil Památník ticha ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze, festivalem Signal, hotelem Mama Shelter a Národní galerií v Praze. Záštitu udělil ministr kultury České republiky Martin Baxa, starosta Prahy 7 Jan Čižinský a Federace židovských obcí. Autorem uměleckého ztvárnění je Tomáš Luňák.
„Oblékám si kabát, na něm transportní číslo 520. A teď již neodvratně – musíme jít. Tatínek zamkl dveře bytu, sestupujeme se schodů… V elektrice se setkáváme s několika známými, kteří směřují na totéž místo jako my, k Veletržnímu paláci. Po půl hodině vystupujeme. Nedaleko stojí opět ta nepřehledná fronta, stavíme se do ní, dnes však s tím rozdílem, že se z ní nevrátíme, ale vejdeme do rozevřených vrat Veletrhu, která se za námi zavřou a my již nikdy nespatříme domov.“
– vzpomínka přeživší holocaustu Helgy Hoškové-Weissové (Deník 1938–1945)
První shromaždiště židovských obyvatel, kteří obdrželi předvolání k nástupu do transportu, bylo zřízeno v Praze, v objektu Radiotrhu Pražských vzorkových veletrhů. Roli bezpochyby sehrála poloha v blízkosti vlakového nádraží Praha-Bubny. Sběrný tábor zde byl zřízen zanedlouho po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a byl v provozu od října 1941 až do července 1943.
Prvních pět transportů v době od 16. října do 3. listopadu 1941 směřovalo do ghetta v Lodži. Následovaly transporty do ghetta v Terezíně. Deportaci předcházela řada diskriminačních opatření. Židé si s sebou mohli vzít zavazadla s váhovým limitem 50 kg na osobu. Ostatní majetek včetně klíčů od bytů museli před odjezdem odevzdat. Procedura před transportem trvala obvykle tři až čtyři dny. V den odjezdu se lidé museli seřadit podle čísel a pod dohledem německé pořádkové policie a uniformované protektorátní policie byli odvedeni na nádraží v Bubnech, kde nastoupili do vlaků.
