Dvojitý zásah
Příčiny vzniku povodní jsou v našich podmínkách v zásadě dvojí. Zimní nebo častěji jarní povodně způsobuje rychlé tání sněhu v horských oblastech, mnohdy doprovázené deštěm, a s tím související vzestup hladiny potoků a řek. V dobách, kdy řeky ještě běžně zamrzaly, působily občas problémy také ledové kry putující korytem, kterým se do cesty postavila nějaká překážka (nezřídka most), a nakupené kusy ledu pak fungovaly jako hráz. Vzhledem ke změnám klimatu ale není tento typ velké vody dnes příliš častý. Jinak je tomu u druhého typu záplav, jež nejčastěji v létě přivodí extrémní množství srážek spadlých na velkém území, které odvodňují velké řeky. Právě vydatné deště stály za povodněmi v srpnu roku 2002.
Prapůvodní příčiny katastrofy je tak nutné hledat daleko za hranicemi Čech – v prvních srpnových dnech roku 2002 se v západním Středomoří vytvořila mohutná tlaková níže a s ní spojený frontální systém přinesl velmi vydatné srážky do jižních Čech. Hustý déšť během 6. a 7. srpna způsobil rozvodnění dolního toku Vltavy i většiny jejích pravostranných přítoků. Aby toho nebylo málo, další fronta, tentokrát z Britských ostrovů a znovu přes Itálii, přišla jen o několik dní později, konkrétně 11. srpna. Intenzivní srážky tehdy zasáhly prakticky celé Čechy, ale nejvíce opět jihozápadní část, tedy území, které odvodňuje Vltava nebo její přítoky, především Berounka.
Už první vlna srážek se projevila na Vltavě. Ve čtvrtek 8. srpna ráno začíná stoupat její hladina. Pražské městské části, jimiž protéká řeka, zajišťují opatření, která jsou v této situaci běžná – vyklízejí se náplavky, odtahují se plavidla do krytých přístavů a demontují se nástupní mola. Odpoledne téhož dne je vyhlášen první stupeň povodňové aktivity, tedy stav bdělosti. Schází se také protipovodňová komise Prahy 7 pod vedením tehdejšího starosty Ing. Tomáše Duba. Do éteru se dostává veličina, která za běžného stavu zajímá jen hydrology – stav průtoku vody v řece. Za normálního stavu protéká Vltavou v Praze cca 150 metrů krychlových vody za vteřinu, v pátek 9. srpna ráno, kdy už platil druhý stupeň aktivity, protékalo korytem řeky téměř desetkrát více vody, než je běžné – 1430 m3. Kulminace – další pojem, který se stal v srpnových dnech roku 2002 všeobecně známým – tedy nejvyšší úroveň hladiny řeky, přichází v pátek krátce po poledni. Hladina i nadále klesá, situace se uklidňuje. Málokdo by si v tu chvíli připustil, že to nejhorší má ještě přijít.
Fakt, že srpnová povodeň v roce 2002 proběhla vlastně ve dvou vlnách, do značné míry snížil efekt přehrad na Vltavě pod Prahou. Ty byly vybudovány i proto, aby v podobných případech zachytily část povodňových srážek, a ochránily tak Prahu před velkou vodou. První vlna srpnových srážek však naplnila přehrady až po okraj. Vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí muselo Povodí Vltavy v neděli 11. srpna odpoledne zahájit odpouštění přehrad. Tím se měl průtok Vltavy dostat opět na úroveň 9. srpna. To se také hned v pondělí 12. srpna ráno stalo. Před obědem je dokonce vyhlášen stav ohrožení, tedy 3. stupeň povodňové aktivity. Krizový štáb předpokládá, že hladina řeky se do večerních hodin dostane tři a půl metru nad normální stav, očekává se zatopení níže položených území a pražských ostrovů včetně Štvanice. V pohotovosti jsou hasiči, policisté i zdravotníci. Nepříliš optimistický výhled do dalších hodin ještě umocňoval vytrvalý déšť, nejen v Praze, ale i ve větší části Čech.
Magistrát také ve spolupráci s městskými částmi začal mezi občany rozdělovat pytle s pískem určené k ochraně ohrožených míst, zřizuje se rovněž telefonní infolinka pro občany. Stále se ale předpokládá, že Prahou se prožene „pouze“ dvacetiletá voda. V odpoledních hodinách se začínají uzavírat první ulice – Smetanovo nábřeží i navazující úsek až po Rudolfinum.
Přípravy na příchod velké vody probíhají i v Praze 7 – během pondělního odpoledne jsou pomocí pytlů s pískem zahrazeny podchody ve Stromovce, později večer pak
i všechny podjezdy pod železničním náspem ústecko-děčínské dráhy, Dopravní podnik také preventivně vypíná trolejové vedení v úseku mezi Výstavištěm a Partyzánskou ulicí. Okolo desáté večerní je zahájena dobrovolná evakuace dolních Holešovic. Signálem, že situace je skutečně vážná, bylo ukončení provozu metra ve stanici Nádraží Holešovice, ke kterému došlo pozdě večer.
Situace je nadmíru výtečná
Během noci hladina Vltavy vytrvale stoupá, půl hodiny po půlnoci je evakuován personál obou stanic metra na území Prahy 7. Ve tři hodiny ráno je dokončena dobrovolná evakuace oblastí u Vltavy v dolních Holešovicích. Už o tři hodiny později rozezvučí Holešovice sirény – evakuace oblasti kolem Jankovcovy ulice se stává povinnou. Obyvatelé se soustřeďují na rohu Jankovcovy a Přístavní, kde jsou připraveny autobusy. Souběžně probíhá organizovaný odvoz obyvatel sousedního Karlína a Libně do bezpečí. Nejvíce ohroženými místy (Karlínem, dolní částí Libně, částí Holešovic, Kampou a přilehlými částmi Malé Strany, částí Starého Města, Smíchovem, Výtoní, Zbraslaví a Lahovicemi) projíždějí celý den policejní vozy a s tlampači vyzývají obyvatele, kteří dosud neopustili své domovy, aby tak učinili.
Hladina řeky vytrvale stoupá přibližně o deset centimetrů za hodinu. Představitelé magistrátu sice stále hovoří o stoleté vodě, ale realita překonává i ty nejčernější scénáře. Během úterního odpoledne 13. srpna jsou urychleně provedena další opatření – je zastaven provoz na Masarykově nádraží, po poledni přestávají jezdit tramvaje po mostech přes řeku, uzavřeny jsou další stanice metra – Malostranská a Staroměstská. V kritické situaci se ocitá pražská zoo, její zoufalí zaměstnanci apelují na veřejnost a žádají zapůjčení nákladních automobilů, kterými by bylo možné dostat do bezpečí zdejší velké savce – hrochy, nosorožce a slony. I když většinu zvířat se podařilo evakuovat, stovky z nich nakonec povodeň nepřežily, včetně lachtana Gastona, který uplaval v rozbouřených vodách Vltavy a Labe přes 400 kilometrů a stal se jedním ze symbolů velké vody 2002.
V průběhu dne pokračuje evakuace ohrožených osob z dolních Holešovic, tedy území vymezeného ulicemi Za Viaduktem, Argentinská, Železničářů, Za Elektrárnou, Holešovické nábřeží, Varhulíkové, Jankovcova, Jateční a Bubenské nábřeží.
Radnice Prahy 7 zřídila pro ohrožené evakuační centra v letenských základních školách – Letohradské, Františky Plamínkové, Umělecké a Korunovační. Později k nim přibyly ještě prostory ZŠ Strossmayerovo náměstí a mateřské školy v Letohradské ulici, kde měly nalézt azyl matky s malými dětmi. V průběhu srpnových dnů v těchto centrech pobývalo celkem jedenáct set lidí, další asi tři tisícovky evakuovaných Holešovičanů našly dočasné útočiště u svých příbuzných nebo známých. V pozdním úterním odpoledni jsou Holešovice a další nejvíce
ohrožené čtvrti odpojeny od přívodu elektrického proudu. Prakticky celý den zasedá krizový štáb pražského magistrátu, před pátou odpolední protéká korytem Vltavy 4200 m3 vody za vteřinu. Podle odhadů by řeka měla kulminovat ve středu 14. srpna v noci nebo brzy ráno. Po sedmé večerní hlásí dispečer ve stanici metra Nádraží Holešovice zatopení obratové koleje ve stanici (v době povodní se jednalo o konečnou trasy C). To skutečně nevěstí nic dobrého.
Nešťastným hrdinou okamžiku se stal tehdejší primátor Igor Němec, který o několik minut později v hlavních zprávách České televize v živém vstupu označil situaci ve městě za „nadmíru výtečnou“. V Praze byla přitom doslova v plném proudu největší povodeň v moderní historii.
Následující den – ve středu 14. srpna – má řádění vodního živlu dosáhnout svého vrcholu. Chystá se evakuace Starého Města, Josefova a dalších částí Holešovic, evakuován je i magistrát hlavního města – krizový štáb se přesouvá z Mariánského náměstí na Starém Městě do sídla Městské policie hl. m. Prahy v Korunní ulici na Vinohradech. V pět hodin ráno dosahuje hladina Vltavy výšky 762 cm (běžná hloubka řeky se zde pohybuje mezi 50 cm a jedním metrem). Před sedmou hodinou je z provozu vyřazen chuchelský limnigraf (přístroj měřící průtok vody v řece), další údaje jsou tedy už pouhými odhady.
V dopoledních hodinách dosahuje počet evakuovaných obyvatel Prahy 45 000. S vodním živlem bojuje asi 15 tisícovek lidí – 4000 policistů, 2000 profesionálních a 7000 dobrovolných hasičů a dvě tisícovky vojáků. Na pomoc se hlásí i stovky dobrovolníků. Kulminace řeky se očekává v podvečerních hodinách.
Dopoledne se voda dostává do některých ulic na Starém Městě, zcela zatopena je Kampa, všechny pražské ostrovy i velká část Karlína, zejména ulice Křižíkova a Sokolovská. Situace je kritická i v Praze 7 – okolí metra Vltavská i samotná stanice zmizely pod vodou, v Pražské tržnici jsou dva metry vody, Stromovka připomíná spíše lagunu a společně s dolní částí Výstaviště se proměnila v jedno velké jezero o rozloze 80 hektarů.
Ke katarzi v podobě kulminace Vltavy nakonec dochází 14. srpna mezi druhou a třetí odpolední. Řekou protéká přibližně 5160 m3 vody za sekundu, průtok je tedy zhruba pětašedesátkrát vyšší, než je obvyklé. Také samotná výška hladiny je extrémní, oproti normálu se zvýšila o více než osm a půl metru. Večer téhož dne navštívil postižená místa v Praze – Kampu i Holešovice – prezident Václav Havel, který kvůli katastrofě předčasně ukončil svou dovolenou.
Praha si může oddechnout, od středečního podvečera hladina Vltavy pomalu opadá, perné chvilky ovšem čekají obyvatele měst na Labi, kam se povodňová vlna přesunuje. První evakuovaní Pražané se do svých často velice poničených domovů začínají vracet v pátek 16. srpna.
Sčítání škod
Po opadnutí vody a prvotního šoku ze škod, které způsobila, nastaly pro postižené krušné časy.
Velká voda v Praze postihla celou řadu městských částí, zřejmě nejvíce nízko položený Karlín. Druhou nejzasaženější čtvrtí byly právě naše Holešovice. Více či méně pod vodou se ocitla velká část čtvrti přiléhající k meandru řeky. Čím blíže ke korytu řeky, tím bylo pochopitelně hůře. Zaplaveno a poškozeno bylo celkem dvaadvacet ulic, škody utrpěly dvě stovky obytných budov, z toho osmdesát v majetku městské části. Několik objektů bylo poškozeno tak silně, že na základě statického posudku musely být strženy, například dům na rohu ulic Komunardů a Přístavní. Obrovské škody utrpěl historicky cenný areál bývalých Ústředních jatek, tedy Pražská tržnice. Velká voda spolu se spory s nájemcem areálu zbrzdily nutnou revitalizaci tohoto místa o mnoho let.
Jako vždy v historii rozvodněná Vltava silně zasáhla ostrov Štvanice, nejen zdejší zeleň, ale i stavby včetně zdejší unikátní elektrárny. Srpnové dny roku 2002 přinesly zkázu také do Stromovky. Zatopeny byly dvě třetiny parku, během kulminace dosahoval vodní sloupec u vchodu do Šlechtovy restaurace výšky 380 centimetrů. Jen o deset „čísel“ méně vody bylo v tutéž dobu u Křižíkovy fontány na nedalekém Výstavišti. Po opadnutí vody zůstala na ploše Stromovky dvaceticentimetrová vrstva naplaveného bahna a písku. Více než 150 stromů o průměru větším než jeden metr srpnové dny nepřežilo, dalších více než tisíc muselo být z bezpečnostních důvodů v následujících letech pokáceno. Vrátit park na úroveň před srpnovou povodní roku 2002 se podařilo
až po mnoha letech.
Obrovské škody způsobila povodeň na systému městské hromadné dopravy, zejména kvůli zatopení 14 stanic pražského metra. Dodnes jsou na internetu k dispozici záběry, které ukazují, jak vypadalo okolí tramvajového uzlu a stanice metra Vltavská po poledni ve středu 14. srpna. Už tehdy bylo naprosto jasné, že opravit a zprovoznit tuto část systému metra bude zdlouhavá a nesmírně nákladná záležitost. Není proto divu, že stanice Vltavská byla znovu zpřístupněna pro cestující nejpozději ze všech – poslední březnový den roku 2003.
Okolnosti zaplavení metra byly i po katastrofě předmětem kritiky. Systém, který měl ochránit podzemní dráhu před zaplavením a potenciálně dokonce poskytnout ochranu obyvatelům (tzv. ochranný systém metra), se ukázal jako nefunkční. Selhala také komunikace mezi institucemi (zejména magistrátem a Dopravním podnikem), jejichž představitelé si odpovědnost za toto pochybení přehazovali jako pověstný horký brambor.
Celkové škody, které způsobila srpnová povodeň na území Prahy, dosáhly astronomických 27 miliard korun. Největší část z nich – 7 miliard – vznikla zaplavením části pražského metra. V Praze 7 byly škody vyčísleny na více než miliardu korun – 800 milionů na soukromém a téměř 300 milionů korun na obecním majetku. V této částce ovšem nejsou započteny náklady na obnovu celopražské infrastruktury, například opravy výše zmíněného metra.
Vzhledem k rozsahu katastrofy lze považovat téměř za zázrak, že velká voda se v Praze obešla bez obětí na životech. Tento nesporný úspěch je nutné přičíst především profesionalitě a vysokému nasazení všech složek Integrovaného záchranného systému – hasičů, policistů a zdravotníků, ale i Armády ČR a dobrovolníků. K zvládnutí situace také přispěly zkušenosti získané během katastrofálních povodní na Moravě v roce 1997. Pochvalu si ale zaslouží i samotní Pražané, kteří během povodní povětšinou respektovali pokyny
záchranářů a prokázali také značnou solidaritu se svými spoluobčany, jež katastrofa bezprostředně zasáhla.
Povodňová lekce
Známé klišé praví, že krize či katastrofa je zároveň příležitost. V případě povodní z léta 2002 to platí beze zbytku. Rozvoj některých částí Prahy postižených povodní akceleroval díky nutným investicím do oprav poničené infrastruktury. Často se v této souvislosti hovoří o Karlínu, ale i dolní Holešovice se dočkaly obnovy, která by za běžných okolností zabrala mnohem více času.
Srpnová povodeň také revidovala představy o tom, čeho je vodní živel schopen. V roce 2000 byl dokončen systém mobilních protipovodňových zábran, který měl ochránit před následky velké vody Josefov a část Starého Města. Tyto bariéry prokázaly v srpnu 2002 svou účinnost a značnou část historického centra uchránily před zkázou. Už před povodní byla vyprojektována tato ochrana i pro další oblasti – zbytek historického centra, Karlín, Libeň i Holešovice. Úsek podél Bubenského nábřeží naproti tržnici byl ve výstavbě už před povodní, která ovšem ukázala, že navržená výška v těchto místech nemusí stačit, a proto byl původní projekt revidován. Celý systém mobilní ochrany Holešovic byl dokončen v roce 2005. Tvoří jej celkem osmnáct částí v celkové délce více než 2500 metrů. Montáž systému je předmětem pravidelných cvičení, dočkal se i „ostrého“ nasazení při menších povodních v březnu 2006 a v červnu 2013.
Srpnová povodeň roku 2002 ale přinesla i nezanedbatelný psychologický efekt: znovu upozornila na nepředvídatelnost vlivu přírodních podmínek a sil, které ani moderní lidská společnost nemá – a nemůže mít – zcela pod kontrolou.
VÝZNAMNÉ POVODNĚ V HISTORII PRAHY
1158 povodeň, kterou její současník kronikář Kosmas přirovnal k potopě světa
1342 velká voda poničila první kamenný most přes Vltavu – Juditin
1432 červencové deště rozvodnily Vltavu, Karlův most těžce poškozen
1784 povodeň na přelomu zimy a jara, odhadovaný průtok 4500 m3/s
1845 jedna z největších povodní moderní historie, podle výšky povodňové hladiny se plánovala zástavba dolních Holešovic
1890 první široce medializovaná povodeň, výrazně poničila Karlův most, zaplaveno nově budované Výstaviště
ULICE A ÚZEMÍ V PRAZE 7 ČÁSTEČNĚ NEBO ZCELA ZATOPENÉ
Argentinská, Bubenská, Čechův most – předmostí, Dělnická, Hlávkův most – předmostí, Holešovické nábřeží, Jateční, Komunardů, Libeňský most – předmostí, Na Maninách, nábřeží Kapitána Jaroše, Ortenovo náměstí, ostrov Štvanice, Přístavní, Štefánikův most – předmostí, Tusarova, U Elektrárny, U Pergamenky, U Průhonu, U Topíren, U Uranie, U Vody, V Háji, V Závětří, Vrbenského, Za Elektrárnou, Za Viaduktem
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ÚSEKY MOBILNÍCH PROTIPOVODŇOVÝCH HRAZENÍ V PRAZE (DÉLKA V METRECH)
Hlávkův most – Negrelliho viadukt (155), Negrelliho viadukt – Argentinská (173), Bubenské nábřeží (563), Komunardů – Na Maninách (183), Na Maninách – Lighthouse (447), Holešovický přístav (355), Holešovický přístav – Jankovcova (308), Varhulíkové – železniční viadukt (121)