Když vystoupáte po schodech do třetího patra vodárenské věže, ocitnete se v knižním světě paní Boženy Vašíčkové. V místní knihovně ji potkáte především o víkendech, protože jejím hlavním působištěm je Národní filmový archiv, kde pracuje už 16 let jako knihovnice. „Celé dny jsem vlastně jen v knihách. Jednou je to katalogizace a spousta pravidel a podruhé čistá radost si o knížkách s lidmi povídat.“
Kromě knih je jejím koníčkem i sport, a tak se připletla ke sportovním kroužkům v Domě dětí a mládeže v Praze 7. Časem absolvovala zdravotnický kurz a nyní s tamním florbalovým týmem jezdí na soustředění a zápasy. „Pan ředitel DDM věděl, že jsem vystudovaná knihovnice, a tak mi to místo nabídl. Věděla jsem, že tu budu spokojená. Stačí se jen rozhlédnout. Je to krásné místo.“ Na počátku tu byly jen prázdné regály, a tak paní Božena vyzvala čtenáře, aby sem přinesli své přebytečné knihy. Nejprve přijímala téměř všechny tituly, ale postupem času zavedla jiný model – lidé knihy nejdříve vyfotí a přinesou teprve ty, které ona vybere. Prostě všechny knihy, kterých se chce někdo zbavit, nelze dát do polic. „Některé publikace už patří opravdu jen do krabic u antikvariátů za 10 korun nebo úplně zadarmo.“ Nové tituly nyní získává především od návštěvníků věže a přátel. A s úsměvem přiznává, že ona i pan ředitel část svých domácích knihoven přestěhovali sem.
Fungování knihovny je opravdu sousedské a téměř bez pravidel. Nadšenci se mohou jen přijít podívat, a když se jim nějaká kniha zalíbí, odnést si ji domů i natrvalo. Jen zlomek knižního fondu je v režimu výpůjčky, která je možná po vstupu do čtenářského klubu za malý poplatek. Další možností je pak chvíle nad knihou ve vedlejší místnosti u stolu s čajem či kávou. Číst si ovšem lze i ve výklencích knihovny nebo na sedacích pytlích. Kdo chce vstoupit do dalšího patra s galerií a periskopem, musí si u paní Boženy koupit vstupenku. „Když tu nikoho nemám, hraju si na průvodkyni.“ Provází i při takových akcích, jako je Open House, kdy se ve věži objeví až 1600 lidí. „Je to zvláštní, ale lidé se stále diví, že sem mohou přijít i běžně v týdnu.“
Myšlenka proměnit prostor v knihovnu se zrodila až v hlavě architekta Petra Hájka, který se v letech 2016–2018 ujal rekonstrukce celé vodárenské věže. „Věž svému účelu sloužila totiž velice krátce, pouhých 25 let. Tento prostor byl pak také bytem, skladem, čajovnou nebo klubovnou. Jednou za mnou přišel pán a nadšeně mi povídal o skautské klubovně, a že v tomto rohu vždy sedával jejich vedoucí Bílý jestřáb,“ směje se paní Božena. Věž se jí po rekonstrukci líbí, ale své kouzlo prý měla i předtím. „Říkám si, že je škoda, že nikde není umístěn památkový ukazatel, který najdete třeba všude v centru města. Jsme tady trochu zastrčení a ne každý nás najde.“ Přestože Sedmička není jejím domovem, má to tady ráda. „Pořád se tu dá něco dělat nebo někam jít. Hlavně mám pocit, že lidé jsou tu více v klidu a blíž sami sobě. V centru, kde pracuji, tohle nenajdete. Tam je jen samý spěch.