Lidé ve městech jako Berlín, Vídeň či Kodaň si už uvědomili, že ve vnitroblocích, dvorcích i předzahrádkách se skrývá důležitý veřejný prostor, který může sloužit všem obyvatelům v okolí. Prostor, kde si mohou vybudovat leckdy jediný kousek přírody široko daleko a kde jejich děti mohou volně běhat beze strachu z projíždějících aut. Praha zatím tápe, i když první vlaštovky se objevují. Podíváte-li se z okna do svého vnitrobloku a spatříte-li upravené plochy, jež zvou k tomu, aby tam člověk trávil volný čas, je skoro jisté, že někde blízko žije člověk s představivostí a chutí přiložit ruce k dílu. Někdo, kdo si uvědomil, že místo popelnic, hromady harampádí, garáží, skladiště nebo jiné provizorní a značně nevzhledné budovy by v našich vnitroblocích mohlo být něco užitečného a krásného zároveň.
Takový je příběh většiny oživených dvorků: bydlí kolem nich mnoho lidí, které to ani nenapadlo, pár těch, které to sice napadlo, ale připadalo jim to nemožné, a nakonec jeden či dva neúnavní, pracovití snílci, kteří se prostě pustili do práce, i když jim zpočátku moc lidí nevěřilo.
Dvorek, nebo chata?
Lenka Šindelová iniciovala zvelebení dvorku u domu v Letohradské 22, takže dnes slouží jako společenská „místnost“ pod širým nebem pro všechny obyvatele domu a občas nejen pro ně. Většina lidí na její aktivity prý reaguje překvapeně: „Diví se, co jsme dokázali, protože samotné je to vlastně ani nikdy nenapadlo. Náš dvorek se na začátku ale také v podstatě jevil nepoužitelný,“ říká. Na otázku, co bylo v jejím celkovém přístupu tedy jinak, odpovídá s decentním moravským přízvukem: „Možná je to tím, že jsem vyrůstala na Moravě v domě se zahradou. Neuměla jsem si představit nebýt venku. Pracuju z domova a ta možnost několikrát za den vyběhnout do relativního klidu ven na vzduch je pro mě důležitá. A možná to také souvisí s tím, že naše okna do dvorku přímo vedou, takže ho vidíme pořád.“ Po její iniciaci se do péče o dvorek připojili i další sousedi a dnes je to skutečně projekt hned několika lidí.
Lenka Šindelová bezděčně otevřela téma, které je pro Prahu velmi specifické: lidé se zdráhají „zhostit se“ prostor, které by přitom mohly fungovat jako veřejná prostranství s kulturním, přírodním, ale i sociálním a urbanistickým potenciálem. Bývalá radní pro rozvoj Kateřina Vídenová (momentálně na rodičovské dovolené) k tomu přidává zajímavý postřeh: „Je to specifikum české společnosti, protože u nás stále ještě vládne fenomén chat a chalup. To v žádném jiném evropském městě tolik neplatí. Češi jsou zvyklí trávit volný čas na chatě a už jim nezbývá kapacita a vlastně ani potřeba starat se o podobný prostor pro trávení volného času ve městě.“ Přitom pokud jim takové prostory někdo nabídne, jsou rádi, jak o tom svědčí oblíbenost italské restaurace Peperoncino v Letohradské 34, která využití dvora pro účely, jaké jsou třeba ve Vídni zcela běžné, zavedla k radosti Letenských již před mnoha lety. Stejně vítané bylo i zbudování dětského hřiště a parčíku ve vnitrobloku u Schnirchovy 33.
Nápad nestačí
Bujná představivost však samozřejmě sama o sobě žádný dvorek upravit nedokáže. Téměř bez výjimky ve všech upravených a používaných vnitroblocích, které jsme navštívili, jsou jedna či dvě dobré duše, které zvelebovací nápady prostě uvedou ve skutečnost nebo aspoň iniciují. Často se jedná o „osvícené“ majitele domů jako paní Jarka Severová v Korunovační 12 nebo Kateřina Ebelová v Jana Zajíce 9, z povídání s nimiž je vám jasné, že tím prostě žijí. Obyvatelé domu v Korunovační si na dvorku mohou příjemně posedět, ale také si třeba zahrát ping-pong. Brzy je čeká zbudování japonské zahrady a vysazení více kvetoucích rododendronů. Na dvorku je i udržovaná studna, která ale po vybudování tunelu Blanka ztratila vodu. S paní Jarkou, která v tomto domě bydlí s přestávkou již od roku 1953, mluvíme i o nevyužitých širokých chodnících na Korunovační třídě a o tom, jak by předzahrádky tento potenciální bulvár pozvedly. „Předzahrádky a stromy by ulici jistě odprašnily a také by přitáhly jiný druh podniků, restaurací a kaváren, které by počítaly s životem i na ulici,“ říká paní Jarka.
Podobnou péči, ale v mnohem bujnějším rozměru, dostává i vnitroblok kavárny Alchymista a galerie Scarabeus v ulici Jana Zajíce 9 a 7, které patří výtvarnici paní Kateřině Ebelové. Další část vnitrobloku si pronajala, aby zde mohla zbudovat scénu určenou především pro malé diváky. Její zahrada (přes kterou původně vedla dnes zatravněná silnice!) připomíná tajemné zahrady kouzelného dětství. Je to umocněno nejen vzrostlými stromy, zpěvem ptáků, jezírkem s rybami, ale i králíkem, morčetem a černým kocourem. Pravidelně se zde koná Letenský masopust. Obyvatelé domů využívají zahradu po domluvě, my všichni ostatní ji můžeme navštívit, kdykoli zajdeme do cukrárny, muzea kávy nebo galerie. Mnohé ze zasazených rostlin i jednotlivá zákoutí mají příběh (buk a javor jako svatební dar páru, který v domě bydlel), jiné jsou zajímavé unikáty (velmi staré kultivary třešně či magnolie). Některé výhody takové zahrady by městského člověka možná ani nenapadly. Třeba pestrost ptactva, které podobný prostor přitáhne. „Napočítali jsme zatím 25 druhů. Problémem jsou ale straky – vybírají vajíčka a mláďata jiných ptáků z hnízda,“ říká paní Kateřina.
S podobným nadšením mluví o dvorku, který ještě donedávna sloužil pouze jako stanoviště popelnic, a dnes je botanicky pestrým a krásným místem, i Dana Vodáková z Tusarovy 28. Na malém prostranství se kromě posezení nacházejí i desítky květináčů a několik ptačích budek. Dana se do projektu pustila v době, kdy byla nezaměstnaná. Zdá se až neuvěřitelné, že začala teprve před třemi lety, protože květináče působí bohatě, pestře, obrostle. Větší rostliny dokonce rostou ve dvou starých vanách (stejně jako v Letohradské u Lenky Šindelové). „Loni jsem sklidila přesně osm třešní,“ směje se Dana a dodává, že kromě radosti z této práce je to i dobré téma pro rozhovor se sousedy. Dvorek v Tusarově je inspirací pro další plně zabetonované dvory – působí jako krásná zahrada, přestože na něm není ani kousíček záhonu.
Komu co patří?
Prosadit zkulturnění dvorku ale není jen tak. Nejjednodušší je to v domech s jedním majitelem, zvlášť pokud si uvědomuje veřejně-kulturní možnosti, které prostory uvnitř bloku nabízejí. Poněkud dobrodružnější, ale stále ještě schůdná varianta jsou družstva, kde ke schválení projektu stačí nadpoloviční většina. Nejkomplikovanější je situace tam, kde dům patří společenství vlastníků a kde jakýkoli krok musí odsouhlasit 100 % majitelů bytů. A situace je téměř patová, když si představíme velký vnitroblok s mnoha domy, kde na každém dvorečku vládnou jiné majetkové poměry. Podle bývalé zastupitelky Kateřiny Vídenové jsou vnitrobloky majetkově roztříštěné a dohoda je velmi obtížná. „I přesto by bylo skvělé usilovat o jejich scelení pro potřeby obyvatel bloku, ve druhé fázi případně i o jejich otevření veřejnosti.“ Podle ní je ale ještě bolavějším kamenem úrazu zastavování vnitrobloků. „Staví se všude, kde to jen trochu jde, a absence regulačního plánu a donedávna i nefungující odbor rozvoje Prahy 7 umožňovaly zastavovat dvory poměrně zběsilým způsobem. Na základě již vydaných povolení se dočasné stavby jako garáže, ateliéry, výrobny nebo sklady půdorysně rozšiřují a mění se v činžovní domy, které nejenže stíní všem ostatním domům v bloku, ale i nenávratně zamezují možnosti vzniku komunitní zahrady, parku nebo hřiště. Tento boom se nicméně týká hlavně Holešovic, kde jsou vnitřní dvory rozlehlé a ne vždy v nich nová stavba vadí.“
Paní Iva Dobrovská, která dokonce vyhrála v soutěži o Nejhezčí zahrádku 2015 v Praze 7,
potvrzuje, že péče o společná prostranství je přímo úměrná tomu, zda člověku dům či aspoň byt patří. Bývalá letuška několikrát během rozhovoru zdůraznila, že je naprosto amatérským zahrádkářem. Péči o dvorek se zahrádkou ve Stupkově 3 „podědila“ po zručné sousedce, která zahrádku sice založila, ale pak se odstěhovala. Že je péče hlavně na ní, jí evidentně nevadí. „Dnes už sousedé třeba zničehonic přijdou a řeknou mi, že na dvorku nechali rododendron, který jen tak koupili. To mě vždy velmi potěší.“ Dvoreček slouží k sousedským kafíčkům, ke grilovačkám, ale také třeba pro maminky s dětmi, protože je na něm pískoviště. Jako snad ve všech případech, i paní Iva dokáže o jednotlivých rostlinách vyprávět s láskou a zná příběh každé z nich. „Máme tu i několik smrčků, které si lidé v květináči koupili na Vánoce a pak je sem zasadili.“ ○
1 Půvabné posezení mezi květinami
ve Stupkově 3 třeba pro maminky
s malými dětmi. (mimo záběr je na dvorku pískoviště).
2 Džungle bez kousku záhonku –
jen samé květináče (Tusarova 28).
3 Betonový dvorek jako prostor pro design: pro potěchu sousedů ve vyšších patrech beton pomalujte (Letohradská 22).
4 Jeden z nejkreativněji využitých vnitrobloků – multifunkční zahrada
u kavárny Alchymista (Jana Zajíce 9).
Chcete se pustit do zvelebování dvorku?
Získejte sousedy na svou stranu
Bývalá zastupitelka Kateřina Vídenová k tomu říká: „Nejvíce se osvědčuje aktivní dlouhodobá komunikace, která lidi postupně přivede k participaci. Spíš než vybafnout na sousedy svůj plán je lepší je do něj pomalu vtahovat, nechat je přijmout ho za svůj a samozřejmě jim dát možnost se na něm podílet. Pokud lidé věří, že se jich téma týká, staví se k němu úplně jinak.“ Nevíte, kde začít? Uspořádejte na dvoře grilovačku nebo pohoštění, na které všechny sousedy pozvete.
Chvíli svůj dvorek pozorujte
Nevrhejte se hned do bezhlavého osazování prostranství. Pozorujte chvíli, které místo má v jakém období kolik slunce, kde je vlhko, kde je celý den stín. Podle toho pak rozmístěte rostliny, bylinky nebo třeba zeleninu tam, kde se jí bude dobře dařit. Zvažte také své zavlažovací možnosti. Pokud taháte konve ze šestého patra, obrovská zeleninová zahrada se vám asi bude brzy zajídat.
Vypracujte spolu se sousedy provozní řád
Pokud bude dvorek opravdu společensky fungovat, dříve či později se možná objeví třecí plochy. Může se například stát, že lidé, kteří se na úpravě dvorku nijak nepodíleli, na něm pak budou pořádat nejvíce soukromých oslav. Můžete se se sousedy například dohodnout, že dvorek k soukromým účelům mohou používat jen ti, kdo přispívají k jeho zvelebování, nebo že na své soukromé akce musí pozvat i obyvatele domu.
Dosáhněte i mimo rámec vašeho domu
Pokud máte ve vašem vnitrobloku vymyšlený zcela úžasný projekt, ale nevíte, kde začít, nestyďte se kontaktovat své radní. Bývalá zastupitelka Kateřina Vídenová nabízí možnost napsat jí informační email a podle konkrétního projektu vám pak poradí, jaké jsou jeho šance a potenciál (katerina.videnova@seznam.cz).
