„Máte nějaké plány, jak podporovat start-up podniky v Praze 7?“ ptá se Jari Makkonen a svojí otázkou ukončuje dlouhou diskusi o pravděpodobně nejžhavějším politickém tématu mezi Bubenským nábřežím a Letenskou plání: jak řešit problémy způsobené vysokým počtem psů. Spolu s Finem Jarim přišlo na akci Voice of Foreigners, tedy Hlas cizinců, kterou pořádala radnice Prahy 7 na začátku února v Parkhotelu, dalších dvacet lidí. Ve stylových prostorách hotelu, kde se podle webových stránek dá dodnes zažít „unikátní duch šedesátých let, kdy Češi odhodlaně bojovali za svobodu a demokracii“, se konalo i pro vyspělou demokracii vzorové setkání politiků s menšinovou skupinou občanů. Starosta, místostarosta a čtyři radní si udělali čas, aby vyslechli hlas cizinců žijících v naší čtvrti, ze kterých jen malá část má i hlas voliče.
„Zajímá mě postavení cizinců. Jsem moc vděčná, že má Praha 7 zájem o náš názor a že můžeme přispět k lepšímu životu na Sedmičce,“ říká Alina Akhmetshina. Šestatřicetiletá Ruska z uralského pohoří se akce Hlas cizinců účastnila už podruhé. Socioložka a bohemistka, která na univerzitě přednášela o pochopení a toleranci v Česku, má s projekty pro cizince spoustu zkušeností. Pravidelně pořádá pro rusky mluvící komunitu konference o podnikání a propojuje cizince s neziskovými organizacemi. Provozovala školku s centrem pro integraci dětí do české společnosti. S úřady vycházela vždy dobře. „Přece záleží na tom, s čím to porovnáte. Ve srovnání s Ruskem tady žádný problém není. Ten strach před systémem je v nás, proto se Ukrajinci a Rusové i zde strašně bojí úřadů,“ říká činorodá podnikatelka Alina.
Ostatně zájem o politiku a veřejné dění mezi cizinci dlouhodobě roste. Dle šetření Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV) k otázkám integrace projevila v roce 2014 zájem o účast v místních volbách čtvrtina cizinců, v roce 2012 to byla pětina z nich. Hlasovat ve volbách do zastupitelstev obcí, případně též v místním referendu, a ve volbách do Evropského parlamentu mohou ovšem pouze občané Evropské unie.
Na národnosti nezáleží
Účastníci akce Hlas cizinců pocházející ze všech koutů světa se zajímali zejména o urbanistické projekty na Sedmičce. V živé diskusi se například ptali na Galerii Stromovka, bytový komplex Prague Marina a co se plánuje s bezprostředním okolím holešovického nádraží, které v současné době leží ladem. Vedle těchto „velkých“ témat se ovšem řada dotazů týkala osobních problémů jednotlivců. Manželé v pokročilejším věku se třeba dotazovali na domov důchodců s anglicky mluvícím personálem, majitelka bytu si povzdechla nad posprejovanými zdmi svého domu a jiný účastník diskuse chtěl vědět, jak si pořídit rybářský lístek. Akce ukázala, že dotazy a problémy nemají nálepku národnosti. „V diskusi jsme zjistili, že cizinci řeší úplně stejné věci jako všichni ostatní občané a že mají zájem a chuť aktivně se zapojovat do života na Sedmičce,“ říká starosta Jan Čižinský.
Podle údajů Českého statistického úřadu žilo v Praze 7 k 1. lednu uplynulého roku téměř šest tisíc sedm set cizinců. Odjinud tedy pochází patnáct procent obyvatelstva, což je o zhruba dvě procenta více, než je celopražský průměr. Dle statistiky Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy je každý pátý cizinec na Sedmičce původem z Ukrajiny. Na druhém místě v pomyslném žebříčku jsou Slováci s třinácti procenty, těsně za nimi následují občané Ruska, bývalé Jugoslávie a zemí západní Evropy (vždy zhruba jedenáct procent). Více než sedm procent obyvatel Sedmičky s cizokrajnými kořeny pochází z Vietnamu a kolem šesti ze Spojených států. Necelých sto osob je původem z Afriky.
Integrace začíná jazykem
Kristian ze západoafrického Beninu je jedním z nich. Život sympatického muže středního věku se už déle než deset let odehrává mezi Kamenickou, kde bydlí, a Milady Horákové, kde pracuje jako recepční v thajském masážním salonu. „Na Sedmičce se mi líbí ten klid. Není to lokalita, kde jsou neustále hádky a kde je nepořádek,“ říká bývalý student medicíny. Do České republiky přišel studovat už před dvaceti lety, na Sedmičku se přestěhoval náhodou, našel tady byt. Česky umí dokonale, ale na sledování politického dění nemá čas, o aktivním zapojení do dění ve čtvrti ani nemluvě. Skromný muž pracuje šest dnů v týdnu kolem dvanácti hodin.
S podobnou situací se potýká celá řada lidí z čínské nebo vietnamské komunity. „Rodina z tohoto obchodu hledá byt v této lokalitě“ – inzerát na vchodových dveřích visí už dlouho, zatím však bezvýsledně. „Tady jsou byty drahé, ale jsou moc hezké a čisté, to se nám líbí. A také chceme bydlet blízko našeho obchodu,“ říká Thuong z Hanoje. Není divu, s manželkou Anh zde tráví daleko více času než ve vlastních čtyřech zdech. Prodejna na Korunovační je otevřená sedm dnů v týdnu od osmi ráno do půl jedenácté večer, po zápasu na stadionu Sparty i déle. A bez ohledu na to, jestli do něj vstoupíte ráno, nebo večer, vždy jste vítáni srdečným úsměvem, často oběma manželi. Postupně se přidaly i dětské hlasy: občas zde pobíhá malý syn Viêt Dzũng. Dcera Bao Vy už tu tak často vidět není. Dopoledne chodí do Základní školy Korunovační a odpoledne si vzadu za krámem dělá domácí úkoly. „Škola je moc dobrá, moc se jí tam líbí. Ale protože byla ve Vietnamu a přijela do Prahy až před rokem, ještě neumí tak dobře česky,“ říká Thuong.
Právě zajištění rovného přístupu dětí ke vzdělání je bezesporu jedním z klíčových aspektů úspěšné integrace. Počítá s ní i vládní koncepce integrace cizinců, která praví, že „žáci cizinci z třetích zemí mají právo na bezplatnou přípravu k začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou jejich potřebám“.
Na radnici se tak na příští rok připravuje velký projekt na integraci dětí cizinců do českých škol. Jedním z hlavních bodů je výuka češtiny jako příprava žáků do první třídy. „Už teď běží podobný projekt, ovšem v menším rozsahu. Před začátkem školního roku nabízí ZŠ Tusarova dvoutýdenní jazykový kurz, po kterém neustále stoupá poptávka. Minulý rok se účastnilo celkem šestnáct dětí s vietnamskými, ukrajinskými, ruskými a běloruskými kořeny a jeden kluk z Jižní Ameriky,“ doplňuje Ondřej Mirovský, zástupce starosty Prahy 7. Jiné školy zase nabízí asistenční pomoc během výuky nebo u domácích úkolů, například ZŠ na Strossmayerově náměstí nebo ZŠ Korunovační.
„Do kurzu chodí většinou děti, které se čerstvě přestěhovaly do České republiky. Jejich rodiče mají většinou zájem, aby od začátku nastartovaly dobře,“ říká Tomáš Komrska, ředitel ZŠ Korunovační. „V letošním školním roce jsme poprvé otevřeli kurz češtiny pro děti cizinců. Nová pedagožka se jim odpoledne věnuje jednotlivě nebo v malých skupinách. Nabídku využívá asi sedm dětí z celkem dvaceti, pro které není čeština mateřštinou… Děti se jazyk naučí většinou rychle. Minulý rok se přistěhovaly dvě děti z Maďarska, dnes mluví plynule česky. Měly podporu paní učitelky a češtinu se učily samy doma. Máme zkušenost i s několika dětmi z Vietnamu, které se naučily dobře česky během prvního roku u nás, měly velkou snahu a podporu doma. Takže nějaké zásadní problémy nemáme.“
„Na Sedmičce je velký výběr škol. Naše dcera zatím chodí do školky a moc se jí tam líbí,“ říká Pietro Amato. Česky se jeho dcerka doučovat nemusela, protože čeština je mateřský jazyk její maminky Evy. Dvaačtyřicetiletý Ital z Palerma, který ovládá pouze základy češtiny, je rád, že s úřady komunikuje jeho manželka. Jejich zmrzlinářství v Kamenické nedávno slavilo první narozeniny. Pietro je každopádně rád, že našli tak krásné prostory v ulici, kde také několik let bydleli, než se přestěhovali blíž ke Strossmayerovu náměstí. „Je to úžasná lokalita. Je tu klid, ulice jsou čisté, máme dva krásné parky za rohem, prostě všechno funguje. Sedmička je takový šťastný ostrov.“
Péče o životní prostředí je jednou ze tří věcí, které cizinci na české společnosti nejvíce oceňují. Vychází to z posledního průzkumu VÚPSV, který byl proveden mezi cizinci z třetích zemí. Ti ve svých domovech často čelili existenčním anebo politickým problémům, a proto je pro ně nejdůležitější míra svobody a bezpečnosti. Menší pozornost pak věnují české kultuře, tedy nechodí do kina nebo divadla ani nepěstují místní tradice. Můstek k tomu je totiž zvládnutí alespoň základů jazyka. A asi není nutné vysvětlovat, že na češtinu potřebuje člověk hodně času, trpělivosti a také talent.
Informační letáky v kabelce
Ale ani ten, kdo češtinou ještě úplně nevládne, na Sedmičce o informace nepřijde. „Snažíme se cizincům zprostředkovat nejrůznější informace a rady, počínaje agendou spojenou s pobytem na území ČR přes fungování sociálního systému, zdravotnictví nebo škol a školek až po tipy, kde a jak trávit volný čas. Propojujeme je také s neziskovými organizacemi, které se věnují například doučování češtiny,“ říká místostarosta Ondřej Mirovský a dodává: „Pravidelný informační servis v cizích jazycích bychom rádi rozšířili také do časopisu Hobulet.“
Aktuálně radnice distribuuje letáky Základní informace pro cizince z Prahy 7, které jsou kromě češtiny v angličtině, ruštině, ukrajinštině a vietnamštině. „Využíváme několik informačních toků. Letáky vkládáme do schránek, roznášíme do večerek, na pošty a distribuovali jsme je třeba i v tržnici. Také vždy nosím pár letáků v kabelce. Když občas vidím v tramvaji cizince, kteří by mohli letáky využít, tak jim je nabízím,“ říká Kateřina Laskovská z oddělení pro integraci cizinců a menšin. Na jejím nekonvenčním přístupu je vidět, že svou práci bere spíš jako poslání než zaměstnání. „Když po chodbě úřadu někdo viditelně bloudí, tak mu poskytnu informaci, případně jej doprovodím a předám ke spolupráci kolegyním,“ říká rázná úřednice, která ráda pomůže i navzdory občasným nevraživým pohledům. „Ti lidé přijdou, pracují, platí daně – na to by se nemělo zapomínat. Stejně jako na to, že i osmdesát tisíc Čechoslováků uteklo a také se jim pomohlo,“ připomíná. Podle vládní koncepce integrace se cizinci ze třetích zemí na čerpání sociálních dávek podílejí minimálně. V červnu 2015 dosáhl jejich podíl na celkovém počtu dávek pouze 1,2 procenta.
Na oddělení pro integraci cizinců a menšin MČ Praha 7, kde pracují tři lidé, se za rok 2015 nashromáždilo něco přes tisíc kontaktů. Zpráva o vstřícnost zdejších úředníků se už rozkřikla, a tak na radnici Prahy 7 chodí cizinci i z ostatních městských částí. Nejčastěji jsou to Slováci, Řekové, Ukrajinci, Bulhaři, Italové a také Maďaři, kteří žádají o pomoc při hledání práce či ubytování anebo se ptají na možnosti vzdělávání pro svoje děti a pro sebe a také na to, jak si mohou třeba vyřídit přídavky na děti. „Snažíme se najít rychlé řešení, aby lidé nevypadli ze sítě a aby se tady neztratili. Já je nevidím jako cizince, ale jako lidi,“ říká Laskovská, která se práci s cizinci věnuje už od roku 1997.
Kromě poradenství a aktivní osobní podpory pořádá s kolegy i další akce, jako je kurz interkulturních dovedností, chodí do škol, zprostředkovávají bezplatné tlumočníky, zásobují webové stránky úřadu informacemi v několika jazycích a žádají o granty. Dále se pravidelně účastní schůzek na magistrátu, kde se řeší strategické otázky integrace, na nichž
je zastoupen i neziskový sektor.
„Neziskové organizace hrají v integraci velmi důležitou roli. Tvoří platformy, kde se lidé mohou setkávat, radit se, vzdělávat a bavit,“ říká Laskovská. Za důležitého partnera považuje Integrační centrum Praha, které poskytuje bezplatné vzdělávací semináře a celou řadu dalších aktivit.
Sejdeme se u jídla
Další zajímavou iniciativou je Rodina odvedle neziskové organizace Slovo 21. Spočívá v setkávání se českých rodin a rodin cizinců u společného oběda. Jedna z rodin u sebe doma připraví oběd, na který druhou rodinu pozve. Záměrem je podpořit vzájemnou komunikaci a vytvořit opravdové mezilidské vztahy mezi imigranty a českou společností. Projekt funguje už od roku 2004 a od té doby díky němu ke společným obědům usedlo více než tisíc tři sta rodin. Polovina z nich se od té doby stále navštěvuje. Loni se zapojila například rodina z Ukrajiny, která v České republice žila pouhých několik měsíců. Hostila ve své domácnosti rodinu Šustovu z pražských Holešovic. „Na setkání jsme se těšili, ukrajinské jídlo jsme nikdy nejedli, bylo úžasné, a s rodinou si velmi rozumíme. Už jsme se domluvili na dalším setkání, tentokrát u nás doma,“ dělí se o své dojmy ze setkání Terezie Vasilovčík Šustová.
Představa o společném jídle je tradičně svázaná s ideou pospolitosti. A je nepodstatné, jestli myslíme na rodinnou večeři, na smyslný obraz Snídaně v trávě od Édouarda Maneta anebo na Panevropský piknik. S nadsázkou lze říci, že touto hostinou na dekách, která se konala 19. srpna 1989 na rakousko-maďarské hranici poblíž Sopronu, započal pád železné opony. Na místech, která do té doby obcházely ozbrojené hlídky, uspořádali organizátoři z maďarského Demokratického fóra a Panevropské unie piknik pro dvacet tisíc lidí. Pár set účastníků z východního Německa se tehdy chopilo příležitosti a uteklo na Západ. Pohraničníci ale nezasáhli.
Otevřená snídaně, která se na začátku února už počtvrté konala v holešovickém Studiu ALTA, v podstatě sleduje stejnou myšlenku. Cílem je, aby se sešli lidé rozličných náboženství a kultur, aby společně posnídali vlastnoručně připravené pokrmy, vzájemně se poznali a třeba i navázali nová přátelství. Projekt iniciativy Hate Free Culture funguje dokonce lépe, než organizátoři čekali: „Na začátku sedí lidé každý u svého stolku, ale jak postupuje čas, začínají se měnit a ty skupiny se promíchají. Dokonce se tu při první snídani do sebe zamilovali dva muslimové, kteří se mezitím už vzali,“ vypráví Lukáš Houdek, spoluzakladatel iniciativy. Zainteresovaných prý stále přibývá, minulé snídaně se účastnilo kolem sta lidí.
„V Praze 7 se mi líbí, že je tak živá. Je tady i hodně kultury, třeba hudební akce v La Fabrice nebo centrum současného umění DOX,“ říká Akhmetshina. Ostatně právě tam byla nedávno k vidění výstava HateFree? reagující na aktuální nárůst nenávistných postojů vůči menšinám. O projevech xenofobie ovšem na diskuzi v Parkhotelu slyšet nebylo – Letenští, Bubenští a Holešovičtí původem z daleka si život na Sedmičce pochvalovali. Žijí tady jako doma a jako občané mají chuť se aktivně zapojit do veřejného dění.
Status cizinců
Cizinci mohou po pěti letech pobytu v ČR získat trvalý pobyt, a tím i veškerá sociální práva ve stejné míře jako čeští občané. Po deseti letech pobytu mohou požádat o udělení občanství, přičemž se nemusí vzdát občanství země svého původu – zákon umožňuje dvojí občanství. Cizinci druhé generace mohou občanství získat prohlášením.
Kde pomohou cizincům?
Všeobecné informace, doprovod na úřad
Oddělení integrace cizinců a národnostních
menšin Úřadu MČ P7
tel. 220 144 249
Záležitosti spojené s pobytem v ČR
Ministerstvo vnitra ČR
tel. 974 832 421, 974 832 418
Organizace nápomocné cizincům (výběr)
Integrační centrum Praha, tel. 252 543 846,
Slovo21, tel. 222 518 554, 222 511 434,
Sdružení pro integraci a migraci, tel. 224 224 379, www.migrace.com
Centrum pro integraci cizinců, o.p.s., tel. 222 360 www.cicpraha.org
META, o.p.s., tel. 222 521 446, www.meta-ops.cz
InBáze, z.s., tel. 739 037 353, www.inbaze.cz
Klub Hanoi, tel. 608 535 792, www.klubhanoi.cz
Organizace pro pomoc uprchlíkům, o.s.,
tel. 284 683 714, www.opu.cz
Arcidiecézní charita, tel. 224 246 573,
