Zrovna je čtvrtek, blíží se poledne – čas, kdy Zuzana Macurová pravidelně vyráží předčítat dětem do Mateřské školy Na Výšinách. S ohledem na aktuální situaci musela ale své návštěvy omezit. „Moc na ty své mrňousky myslím a samozřejmě se mi stýská,“ svěřuje se Zuzana.
Na Sedmičce žila do konce vysokoškolského studia a před šesti lety se sem znovu vrátila. Když jí onemocněl manžel, omezila svou práci na půl úvazku a po jeho odchodu začala řešit, jak smysluplně naplnit svůj volný čas. „Nejprve jsem přemýšlela o doprovázení lidí v hospicu, pak jsem si ale říkala, že potřebuju něco veselejšího, a díky inzerátu v Hobuletu jsem našla projekt čtecích babiček neziskovky Mezi námi.“
Přestože se sama babičkou stala teprve nedávno, už pět let chodí předčítat malým dětem. „Je to ta nejkrásnější půlhodinka, jakou jsem si mohla naplánovat. Děti – to je totiž opravdová radost. V září se ještě stěží umí obléknout a najíst, vše se ale během roku rychle změní. Pozorovat jejich pokroky je úžasné,“ usmívá se Zuzana, která náročnou disciplínu předčítání zvládá díky speciálnímu kurzu. „V Mezi námi nás naučili, jak máme správně vyslovovat i dýchat, abychom se neunavili.“ Nejraději listuje knížkami Pohádky pro rozcáplíky od Marie Kubátové nebo Dědečku, vyprávěj od Ladislava Špačka. „Vzala jsem ale na milost i Honzíkovu cestu – děti ji mají moc rády. Řadě z nich totiž kontakt s prarodiči chybí.“
Sama Zuzana vyrostla v domě, kde bydlela i její babička. „Hodila jsem si tašku domů a už pelášila za prarodiči. Na chatě jsem s nimi trávila celé prázdniny. Děda mě učil pracovat s pilkou a kladívkem, babička zase péct buchty, háčkovat a plést.“
Zuzana není jediná čtecí babička na Sedmičce. „Je nás deset. Většina je už řadu let v důchodu, mají odrostlá vnoučata a chtějí být i nadále užitečné. Je mezi námi i několik dědečků. Několikrát do roka se společně vypravíme na výlety a také se můžeme zapojit do celé řady dalších aktivit. Těším se, až budu v důchodu a budu mít i na tyhle věci čas,“ zasní se Zuzana, která by si také ráda zašla do kina.
„Do Oka jsme chodili jako děti a až na ta lehátka to tam vypadá pořád stejně, je to takový nostalgický návrat do dětství. Radost jsem měla i z obnovené knihovny. A pak se těším, až se konečně roztočí Letenský kolotoč, kam jsem také chodila jako malá. A také na novou koncertní síň na Vltavské.“ Coby milovnice jablek je i stálou zákaznicí haly 22 a vítá i nedávné změny v tržnici. „Je dobře, že ty stánky zmizely, vypadalo to tam jak někde na Východě.“ Jediné, co jí zatím na Sedmičce chybí, jsou sedátka či opěrátka v ulicích. „Když jdete o holi, tak je fajn, mít si kde v půlce kopce oddychnut. Sama jsem nedávno chodila o berlích a to je pak i krátká cesta k lékaři zatraceně dlouhá.“