Na konci června 2021 dostaly dva tisíce dětí ze základních a středních škol následující otázky: Mám potíže se spánkem? Bál bych se být doma sám? Připadám si bezcenný? Stanou se mi v životě dobré věci? Dělá mi starosti, co si o mně myslí ostatní? Přemýšlím o smrti? Ojedinělé šetření sledování duševního zdraví českých dětí zadal nadační fond Eduzměna. A výsledky? S nějakou formou depresivity nebo úzkosti se potýká každé čtrnácté dítě. Jak se mají naše děti v posledních dvou letech?
Dva roky prázdnin
Březen 2020. Vláda rozhoduje o přísných omezeních ve spojitosti s neznámým virem s číslem 19. Uzavírají se školy, je zaveden zákaz vycházení. Děti jsou vyčleněné z kolektivu, jejich sociální vazby jsou výrazně omezeny, zesilují pocity osamělosti. Nemají možnost smysluplně trávit volný čas. Nový virus přináší strach o sebe i blízké. Situace je nepředvídatelná, distanční výuka vede k hodinám stráveným před obrazovkami počítačů a následnému nekonečnému vypracovávání domácích úkolů. Nedostatek pozitivních podnětů, rutina a šedivé dny, to vše se podepisuje na zvyšujícím se výskytu duševních obtíží u dětí i předčasném dospívání.
Duben 2021. Návrat do škol. V ostrém jarním slunci se ukazují nedostatky online výuky. V některých školách se píše jedna písemka za druhou. Jinde se učitelé snaží o volnější tempo, ale tlak mnohých rodičů na výkon, známky a úspěch u přijímacích zkoušek je neúprosný. Pandemie ještě zesílila nerovnosti ve vzdělávání. „Zatímco zvýhodnění žáci s dobrým sociálně-ekonomicko-technickým zázemím se učí v distančním režimu dál, pouze pomalejším tempem, znevýhodnění žáci naopak začnou ztrácet i to, co se již naučili. V budoucnosti se tak prohloubí již tak vysoké vzdělanostní rozdíly,“ popisuje Lucie Zapletalová, spoluautorka studie Výluka prezenční výuky během pandemie covid-19. Odborníci hovoří o tom, že distanční výuka v optimistickém případě nahradila v průměru 50 % výuky prezenční. Ztráty na vzdělání se začnou projevovat ve formě snížené produktivity, výdělků a příjmů veřejných rozpočtů až v horizontu budoucích dekád. A to je jen jedno – ekonomické – hledisko. Jaké jsou ztráty socializační a psychické?
Únor 2022. Rusko útočí na Ukrajinu. Jen pár set kilometrů od našich hranic zuří válka, kterou prostřednictvím sociálních sítí můžeme sledovat prakticky v přímém přenosu. Zatímco rodiče hledají nejbližší protiatomové kryty v okolí – a zjišťují, že je jich zoufale málo – na děti se valí spousta informací, do třídy přicházejí noví spolužáci. Pocity bezmoci, strach, vztek, to rozhodně nejsou ojedinělé emoce. Poslední dva roky nejsou pro nikoho lehké, a pro děti a mladistvé obzvlášť. Jak jim pomoci?
Do školy s radostí
„Na počátku se děti většinově do školy těší a rodiče jsou v pozitivních očekáváních. Pro pedagogy je to obrovská výzva – aby pro děti byla škola zajímavá, aby setkávání se se spolužáky, z nichž se mohou stát i kamarádi, bylo příjemné,“ říká Miloslav Čedík, speciální pedagog, psychoterapeut a supervizor. Národní zpráva k mezinárodnímu šetření TIMSS 2019 uvádí: „Vztah českých žáků ke škole nelze považovat za dobrý, míra jejich sounáležitosti se školou byla jedna z nejnižších. Žáci v České republice chodí do školy nejméně rádi v porovnání s jejich vrstevníky z ostatních zemí EU.“
Kde se stane chyba? „Některé děti nedokážo čelit náročnosti výuky, obsáhnout učivo a stávají se diskvalifikovanými v konkurenci ostatních žáků. Důvodem můžou být také narušené vztahy socializace,“ přibližuje Miloslav Čedík. Souvislost můžeme hledat s mírou wellbeingu i s nekorektními vztahy ve třídě, které mohou vést k šikaně, tedy agresivnímu chování, proti kterému je obtížné se ubránit a obvykle se opakuje. Nejčastěji se setkáváme se záměrem vyvolat v druhém nepříjemné pocity (strach, smutek, nejistotu, ponížení), poškodit jeho vztahy s vrstevníky (odrazením potenciálních kamarádů) či fyzicky poškodit jeho samotného a jeho majetek (školní pomůcky, mobil).
Co je to wellbeing?
– soubor mnoha jevů a činitelů, které a kteří mohou přispět k tomu, aby se žáci i pedagogové cítili dobře, aby bylo vytvořeno pozitivní klima školy i třídy
– kvalita založená na pocitu osobní pohody, pocitu bezpečí a pozitivních emocích, která se dotýká nejen dětí, žáků, studentů škol a aktérů vzdělávací politiky, ale i celé rodiny, jež je nedílnou součástí systému
– stav, kdy jsou všichni učící se v pohodě a mohou se plně věnovat učení. Ve škole to znamená, že učitelé jsou v pohodě a mohou svou energii věnovat žákům a procesu učení a žáci se cítí dobře, zažívají radost z učení a mohou se učit.
Jak wellbeing ve škole podpořit?
– individualizace výuky (plány pedagogické podpory, individuální vzdělávací plány)
– projektová výuka
– opatření na podporu inkluzivního vzdělávání a snižování nerovností (např. asistenti pedagoga)
– participace dětí a jejich aktivní zapojení do vzdělávacího procesu
– možnost slovního a formativního hodnocení a volitelných předmětů
– dobrá spolupráce s rodiči, zapojení rodičů do života školy
– komunitní přesah – propojení vzdělávání s neformálními iniciativami, komunitou, obcí a prostředím, kde dítě žije
Co naopak wellbeing nepodporuje?
– velké a nepřehledné množství vyhlášek a odborných dokumentů, velká zahlcenost pedagogů, kteří často nemají čas na péči o wellbeing svých žáků, natož svůj
– nízké povědomí o duševním zdraví
– nepevné financování psychologů a jiných podpůrných profesí
– špatná práce s chybou
– motivace známkami a podpora soutěživého prostředí s odůvodněním, že žáky to baví
– testování rozdělující děti a školy na dobré a špatné
Z výstupů z pracovních skupin a dotazníkového šetření mezi účastníky 11. setkání lídrů iniciativy Úspěch pro každého žáka, září 2020
Hlavním kritériem šikanování je nerovnováha sil mezi agresorem a tím, kdo je terčem agrese. „Prakticky to znamená, že šikanující má převahu a pro šikanovaného je obtížné či nemožné účinně se bránit. Převahu neposuzujeme z pohledu třetí osoby, ale z perspektivy žáka, který je šikanován. Nerovnováha sil může také spočívat v tom, že šikanující je větší, silnější nebo fyzicky šikovnější. Šikanující může být také chytřejší či úspěšnější ve škole. Nejde jen o samotnou větší fyzickou zdatnost a dovednosti, ale i o to, že jsou tyto vlastnosti mezi vrstevníky oceňovány. Šikanující také někdy mívá lepší vztahy s učiteli, lepší rodinné zázemí, přístup k penězům, informacím nebo dalším zdrojům,“ uvádějí Lenka Kollerová, Anna Pospíšilová a Pavlína Janošová z Psychologického ústavu Akademie věd ČR.
Terčem šikany se stávají jedinci odmítaní spolužáky, děti úzkostné, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami či děti ze znevýhodňovaných skupin, jako jsou etnické a sexuální minority. Opakovanost není nezbytným kritériem šikanování. Jednorázová extrémní fyzická agrese nebo zveřejnění ponižujícího profilu na sociální síti jsou také považovány za šikanu. Stejně tak je šikana, pokud je žák jeden týden bit a další týden ho agresor slovně ponižuje. Nejhorší následky tohoto chování nesou přímo oběti šikany, ale opomenout nelze ani nedobrovolné přihlížející.
Šikana se v různé míře vyskytuje ve všech školách a podle šetření PISA z roku 2015 ji zažil každý čtvrtý patnáctiletý žák. V členských zemích Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OCED) je to 18,7 % patnáctiletých. „To, že šikana je v každé škole, není žádná katastrofická informace. Pro nás jako pro pedagogické pracovníky školy je důležité být si vědomi toho, že tento fenomén existuje,“ říká Jan Dobeš, školní psycholog ze ZŠ TGM na Ortenově náměstí. „My s tím aktivně pracujeme a od první do deváté třídy realizujeme pro školní kolektivy preventivní programy, které podporují a rozvíjejí zdravou atmosféru a zdravé vrstevnické vztahy. Následně můžeme aplikovat i intervenční techniky, které se už přímo týkají nějaké konkrétní situace v dané třídě. V rámci školního poradenského pracoviště – to znamená speciální pedagog, metodik primární prevence, výchovný poradce a školní psycholog – v reálném čase a rychle působíme na ty projevy chování, které by mohly vést až k šikaně.“
Zlomové školní okamžiky
Projevy psychické nepohody se v různém věku projevují různě. Připadá vám, že dítě více „zlobí“? Může za tím stát úzkost a strach. Ze školy, z nového spolužáka, z odchodu kamaráda ze třídy na jinou školu. „Každá změna v kolektivu přináší přeskupení rolí. K jednomu zásadnímu jevu dochází při nástupu dítěte do školy. Každé dítě si ve skupině, které říkáme třída, musí vybudovat své místo. Každá skupina vygeneruje svého lídra, ale taky svého outsidera. Není to pejorativní označení, ale přirozený model,“ popisuje Miloslav Čedík a doplňuje: „Je ovšem důležité, aby výchova, doprovázení dětí bylo v souladu, aby nedocházelo k ubližování, aby v jednotlivých rolích byla prostupnost, přátelství, spolupráce a vzájemná tolerance.“
Jakmile se kolektiv změní, někdo odejde, někdo přijde, znovu se bojuje o pozice. Výrazným okamžikem bývá přechod z prvního na druhý stupeň, odchod přirozených lídrů na osmiletá gymnázia, případně i sloučení tříd. V těchto situacích je vhodná preventivní intervence školního psychologa na začátku šesté třídy, aby v novém kolektivu bylo opět nastaveno dobré soužití.
Jak z toho ven
„Důležité je, aby rodiče měli dobrý vztah se svými dětmi a děti měly k rodičům důvěru. To znamená, že rodič se včas dozví, že něco není v pořádku. A pokud má rodič pocit, že se děje něco nedobrého, je třeba kontaktovat třídního učitele. Rodiče často třídní učitele obcházejí a jdou rovnou za ředitelem, ale ředitel vůbec nemá ponětí o dynamice ve třídě,“ podotýká Miloslav Čedík. „Určitě všechno, co souvisí se školou, by se do školy mělo vrátit a mělo by být probíráno. Jakmile dítě vykazuje nějaké známky nepohody, tak bychom to měli coby rodiče svěřovat právě třídnímu učiteli a hledat cíl, jak to napravit,“ dodává. Třídní učitel se následně v závislosti na povaze situace obrací na školního psychologa, metodika prevence nebo speciálního pedagoga.
A odkud čerpají podporu učitelé? Sedmička rozbíhá ojedinělý projekt supervize. Supervizor je externí postava, která není emočně zasažená děním ve škole. Je nestranná a poskytuje pedagogům v ideálním případě kontinuální podporu. „V běžném školství supervize povinné nejsou, dějí se jenom tam, kde ředitelé škol mají jakýsi rozhled. Praha 7 je v tomto ojedinělá, protože nositelem myšlenky pomoci, podpůrné služby je raniční odbor vzdělávání, který je ochoten na podobné aktivity delegovat prostředky,“ říká Miloslav Čedík, jenž supervize sedmičkovým školám poskytuje. Dobrou zprávou tedy je, že dnes existuje řada pomocných pracovníků i nástrojů s hlavním cílem: aby vaše dítě do školy chodilo rádo a škola pro něj byla bezpečným prostředím.
Strach a obavy dětí ovšem nemusí pramenit jen ze školního prostředí. Být rodič je velmi těžká role, o to víc bychom k sobě měli být upřímní. Věnujeme se svým dětem dostatečně, nebo je posíláme k tabletům a televizorům, kde se mohou setkat s informacemi, které pro jejich věk nejsou vhodné nebo potřebují alespoň dovysvětlit? Není rodič vážně nemocný? Nerozvádíte se? Náročné situace se mohou odrážet ve špatném spánku, agresivitě vůči spolužákům, ztrátě chuti k jídlu, bolestech hlavy, nechuti chodit na kroužky. Buďte trpěliví, dítěti naslouchejte a v případě pochybností se nebojte vyhledat odbornou pomoc. Raději dříve než později.
Aby škola nabídla bezpečné prostředí
Rozhovor s Mgr. Janem Dobešem, školním psychologem ZŠ TGM na Ortenově náměstí
V jakém stavu jsou třídní kolektivy po dlouhém období distanční výuky?
Dá se říct, že velká většina žáků prvního i druhého stupně se do prezenční formy výuky vrátila v docela dobré, zdravé kondici a s docela velkým elánem a motivací. Návrat oslavili a byli rádi, že se můžou vídat se svými učiteli a se svými spolužáky a především že mají možnost znovu zažívat sociální, emoční a vztahovou blízkost.
Už jste řešil nějakou situaci ve spojitosti s válkou na Ukrajině?
Zatím se na nás obracely některé maminky, které žijí dlouhodobě na území České republiky, ale nyní řešily obtížné situace například v souvislosti s příchodem příbuzných z ohrožených válečných oblastí.
Zdá se, že uprchlická krize bude dlouhá a naší pomoci bude potřeba hodně a hodně dlouho. Jak se vypořádat s myšlenkami, že nepomáhám dostatečně, ať už z pozice dítěte, nebo dospělého?
Naše pomoc může mít různou formu, a zejména je-li adresně namířená, ať už k dětem, nebo k dospělým, je velice užitečná. Ne každý z nás musí poskytovat finanční dary, ne každý z nás může být dobrovolník v uprchlických centrech, ne každý může ubytovat uprchlíky doma. Velice důležité je být s nimi v kontaktu, projevit zájem, doptávat se, co konkrétně potřebují. Vyžádaná pomoc je mnohdy nejefektivnější a nejlepší. Být s někým, někoho rozveselit, informovat ho o něčem, co mu může pomoct usnadnit život v Česku – taková pomoc je v danou chvíli naprosto nejdůležitější a má největší smysl.
Jak se nejlépe se stávající situací vypořádat?
Rád bych zdůraznil, že je velmi důležité odpočívat a trošku se šetřit. Prožili jsme velmi obtížné období pandemie covidu, prošli jsme velmi rozmanitou distanční výukou. A z pandemie jsme se kontinuálně dostali do situace blízkého existenciálního ohrožení, protože válečný konflikt je jedna z nejnáročnějších životních situací, které můžeme zažít. Ano, je důležité se ve škole učit a něco si z výuky odnést. Ale aktuálně říkám, že je důležitější, aby škola nabídla bezpečné prostředí. A abychom uměli zacházet se svými silami, uměli se podpořit a pomáhat si.
Vrátíme-li se do běžného režimu fungování škol, jsou situace, při nichž by rodiče měli zpozornět?
Pro žáky je v období základní školy několik tranzitních bodů. Ten zásadní je vůbec vstup do základní školy. Celá první třída je formující a důležitý krok pro každého žáka a stěžejní je, aby měl možnost zažít a do dalších let si odnést zážitek, že škola je bezpečné místo pro jeho rozvoj a vzdělávání, učení. Dozajista důležitý je přechod mezi prvním a druhým stupněm. Žáci mají najednou více vyučujících, nastává jiný rytmus výuky, je to nová zkušenost i pro rodiče. Dítě má jiné požadavky, v některých předmětech všechno zvládá samo, v jiných potřebuje pomoct.
Jak k tomuto přechodu mezi prvním a druhým stupněm přistupujete?
Během standardní prezenční výuky aktivně připravujeme již páté ročníky. A už několik let máme velmi dobrou zkušenost s adaptačním programem na začátku šesté třídy. Žáci mají možnost se znovu seznámit, protože mnohdy se skupina promění kvůli odchodu několika žáků na víceletá gymnázia.
Když dítě ráno bolí bříško a nechce jít do školy, co mám dělat?
Přirozená první instance je rozhodně třídní učitel. To je osoba, která je ve škole nejbližší jak svým žákům, tak rodičům. U nás ve škole celý mechanismus pomoci funguje tak, že rodič kontaktuje třídního učitele. Třídní hovoří podle druhu situace se speciálním pedagogem a školním psychologem. Jedná-li se o nějaké psychosomatické projevy, například bolest bříška, tak většinou nabízím konzultace ve složení já–dítě, já – dítě a rodič a já–rodič. Snažíme se najít smysluplné možnosti, jak celou situaci pro žáka zlepšit, aby se ve škole cítil dobře.
Nezlobí… mají strach a obavy
Projevy úzkosti a strachu podle věku dítěte
Krizové kontakty
Pro dospělé Linka první psychické pomoci 116 123
Pro dospělé, kteří mají strach o dítě Linka pro rodinu a školu 116 000
Pro děti, mládež a studující Linka bezpečí 116 111
Další informace: opatruj.se, centrumlocika.cz
Poradna pro rodinu na Sedmičce každý čtvrtek 14–16 hodin osobně v budově radnice, 2. patro, 2.09, nebo od pondělí do pátku, 9–17 hodin, na tel. 770 199 296
Použité zdroje:
Mezinárodní šetření TIMSS 2019. Národní zpráva. Česká školní inspekce, Praha 2020.
PISA 2015 Results (Volume III): Students’ Well-Being. PISA, OECD Publishing, Paříž 2017.
Lenka Kollerová, Anna Pospíšilová, Pavlína Janošová. Šikanování na školách. Středisko společných činností AV ČR, Praha 2020.
Ole Jann, Daniel Münich, Lucie Zapletalová. Výluka prezenční výuky během pandemie covid-19: odhad neviditelných ekonomických ztrát. Národohospodářský ústav AV ČR, Praha 2021.