Pátým rokem chodí do Gymnázia Přírodní škola, které sídlí na Sedmičce. Nejvíc ho baví chemie, geologie a biologie. Několik pátků ale v minulém školním roce na hodinách chyběl, šel totiž podpořit studentské protesty za klima. „Na začátku jsem k tomu byl dost skeptický a šel jsem se tam spíš jen podívat. Když jsem ale viděl to plné Malostranské náměstí a politiky, kteří protesty neignorovali, ale přišli se k tématu vyjádřit, zjistil jsem, že to má smysl,“ říká šestnáctiletý Viktor Komárek. Sám má k ekologii přirozeně blízko. Snaží se třídit odpad, a pokud to jde, tak ho ani nevytvářet. „Když si třeba objednávám ve fast foodu, poprosím, aby mi nedávali ubrousky či jídlo zbytečně nebalili.“ Přestože jak sám říká, patří mezi masožrouty, masité stravě se snaží holdovat jen občas.
„Myslím, že by dost pomohlo, kdyby si každý člověk vyzkoušel zabít a vykuchat alespoň rybu. Sám tuhle zkušenost mám a v budoucnu bych si rád zkusil porazit prase nebo krávu,“ líčí student, který v rámci zkoušky odvahy nedávno ochutnal i hmyz, jenž se možná v budoucnosti stane pro řadu lidí alternativním zdrojem bílkovin. „Ochutnal jsem upražené červy, moučné červy v karamelu a šváby v těstíčku. Když se to dobře udělá, dá se to. Nemilé je, když vám za zuby zalezou nožičky,“ líčí s úsměvem. S ekologickými tématy se setkává i v rámci výuky.
„Náš poslední školní výjezd byl věnovaný vodě. Na potoce v Jizerských horách jsme si vyzkoušeli zprovoznit vodní elektrárnu. Vše fungovalo, jen výkon byl tak malý, že jsme nerozsvítili ani jednu LED žárovičku,“ směje se Viktor, který si na náš rozhovor odskočil během prázdnin z brigády v České televizi, kde získává zkušenosti zvukaře. V minulosti zvučil například školní film Po stopách Petra Ginze a mikrofonům a nahrávání by se rád věnoval i na vysoké škole. A jak vnímá svou budoucnost? „Každý má trochu strach. Myslím, že sucho je opravdu reálná hrozba, a je dost pravděpodobné, že jídla ubyde a podraží. Na druhou stranu není možné dělat nějaká radikální opatření jako třeba zakázat jízdu autem. Musí se jít po malých krůčcích. Ani si nejsem jist, zda nás spasí nějaká technologie. Hranice mezi tím, zda nám pomůže, či nás zahubí, je velmi tenká.“
Ve volném čase se Viktor rád vydává s přáteli na lesní výpravy a přespává pod širákem. „Je škoda, že lidi dnes jezdí do přírody čím dál tím méně, mohou za to asi technologie a obecně konzumní styl života. Myslím, že máme obecně hodně peněz a věci jsou dost levné,“ glosuje Viktor, který si momentálně šetří na profesionální zvukový rekordér. A jaké má v tomto směru řešení? „Rozhodně bych nesnižoval minimální mzdu, právě naopak, ale možná bych přemýšlel o nějakém stropu pro ten maximální příjem.“ Politika ani větší angažmá v klimatických protestech jej ale nelákají. „Rozhodně to má smysl a rád je podpořím, ale radši bych se věnoval zvukařině.“