Jako malý kluk si hrál s modelovým kolejištěm. V mládí běhal kolem tratí, fotil si mašiny a snil o dráze strojvůdce. Kvůli nedokončené maturitě se ale musel spokojit s „kokpitem“ tramvaje. „Dva měsíce mi zabraly nejrůznější lékařské prohlídky a deset týdnů pak trval samotný kurz,“ popisuje začátky u pražského Dopravního podniku Tomáš Honig, který brázdí Prahu v tramvaji už čtvrtým rokem. Řídit, ale třeba i opravit drobné závady umí na všech šesti modelech vozů, kterými se v metropoli můžeme svézt. „Nejvíc se mi z hlediska designu líbila T6A5. To kvůli ní jsem začal pracovat na vozovně Žižkov. Dnes už se ale tyhle typy bohužel nepoužívají,“ posteskne si. V nejmodernější tramvaji 15T má sice větší pohodlí, radši ale jezdí se starou T3, které s kolegy neřeknou jinak než šumperák. À propos, my cestující máme u řidičů přezdívku kaštani.
Nejradši má Tomáš linky č. 9 a 1. „Když v noci projíždím přes most Legií a vidím osvětlený Pražský hrad a Karlův most, vždycky se kochám. Nebo když sjíždím z Petřin nebo Modřan a mám před sebou celou Prahu jako na dlani. V noci občas projíždím přes nový Trojský most. Ten je jako katedrála, moc se povedl.“
V nové tramvaji 15T vozil před epidemií třeba i 300 lidí. „Nesmím si tu obrovskou zodpovědnost připouštět, bezpečnost je ale vždy na prvním místě. Nemá cenu se hnát a na sekundu dodržet jízdní řád, radši jezdím opatrně a už několikrát se mi to vyplatilo.“ Jakékoliv rozptylování mají řidiči zakázané včetně poslechu rádia. „Je to trochu práce pro samotáře. Sice se s ostatními řidiči pozdravíme a na konečné chvilku poklábosíme, celý den jsme ale sami. Mám zato čas sledovat Prahu a co se kde změnilo,“ dodává.
Svou práci má moc rád, i když nastaly i situace, kdy přemýšlel o změně. „Před dvěma lety jsem měl nehodu. Stará paní mi vběhla pod tramvaj. Naštěstí tam byly venkovní kamery i svědci, i tak to ale bylo velmi nepříjemné. Bohužel, hodně lidí stále zapomíná, že tramvaj má přednost.“ Poslední dobou pak musí řešit i cestující bez respirátorů. „V palubním počítači máme nahranou výzvu, která tuto povinnost připomíná. Sám ji ale pouštím jen výjimečně. Kolegovi se nedávno stalo, že mu po ní jeden agresivní cestující rozbil sklo u dveří. My přitom za tramvaje ručíme. Je to těžké. Čím dál tím víc vnímám, jak ve společnosti narůstá napětí. Je pochopitelné, že jsme všichni z té situace už unaveni, to nám ale nedává právo chovat se ošklivě jeden k druhému,“ zamýšlí se Tomáš.
V Holešovicích bydlí od narození, na základku chodil na Ortenovo náměstí a rád se prochází ve Stromovce. „Pracuji na směny a moc volného času mi nezbývá. Rád ale vyjedu na kolo, luštím křížovky, maluji portréty, poslouchám českou country hudbu nebo vyrazím na výlet. Taky se těším, že s rodinou snad již brzy zajdeme na pivo do nedaleké restaurace Hamburg.“