Při pořízení domácího mazlíčka je nezbytné myslet také na to, že jednoho dne zestárne a bude nutné řešit jeho odchod z tohoto světa. Taková ztráta může být stejně bolestná jako ztráta blízkého přítele. I toto období k životu ale bohužel nevyhnutelně patří. Celý život vás může provázet například jen želva, která se dožívá i více než 100 let. Ve většině případů se ale zvířata nedožívají tolika let co lidé – především nejoblíbenější parťáci, jakými jsou psy a kočky, dosahují zhruba deseti až dvaceti let. A i na ně s přibývajícím věkem doléhají nemoci a neduhy. Mnohdy vám po dlouhém léčení veterinář doporučí, abyste nechali svého mazlíčka uspat, a o všechno se postará.
Věčný spánek
O tom, zda nechat zvíře uspat, rozhodují dvě osoby – vy a veterinární lékař. Jakmile váš mazlíček začne marodit, veterináře navštěvujete každou chvíli. Když zvíře ztrácí zájem o život a celkově trpí a trápí se, je nutné přemýšlet o tom, jestli by nebylo lepší jeho utrpení ukončit. Vy jakožto jeho majitel poznáte lépe než kdokoli jiný, kdy zvíře spíše přežívá, než žije. Aplikace látek, které zvíře uspí, může proběhnout ve veterinární ordinaci a v dnešní době už i u vás doma. To může být pro něj velkou výhodou, jelikož dožije v domácím prostředí, které dobře zná.
Když ale zvíře uhyne doma přirozenou smrtí a bez asistence veterináře, musíte kromě šoku a smutku navíc řešit, jak naložíte s jeho tělem.
Kam s ním?
Zjistili jste, že váš zvířecí parťák dodýchal? Jestliže neplánujete nákladnější kremaci nebo pohřeb, skončí kadáver (odborné označení zvířecí mrtvoly) v kafilerii, kde je hromadně průmyslově zpracován s ostatními. Do kafilerie se může dostat od veterináře – ať už zvíře uhynulo u něj, dovezli jste mu ho sami, nebo jste požádali asanační službu, aby ho tam odvezla. Tyto nejméně důstojné varianty přijdou maximálně na několik stokorun, přičemž poplatek kafilerii se odvíjí od hmotnosti zvířete. Těla zde ale v ohni nekončí, o tom více v odstavci Jak to probíhá v kafilerii?.
Veterinární asanaci zajišťuje na území metropole Správa služeb Městské policie hl. m. Prahy prostřednictvím útulků pro opuštěná zvířata a odchytové služby. Odchytová služba sváží uhynulá zvířata (např. psy, kočky, lišky, ptáky) a ukládá je do mrazicích kafilerních boxů, odkud si je k další likvidaci přebírá Veterinární asanační ústav Biřkov.
Domácí pohřeb
Pokud máte psa nebo kočku, chováte andulky či králíky, nemusíte jejich úhyn nikam hlásit. S výjimkou situace, kdy máte pocit, že zvíře někdo otrávil nebo že zemřelo v důsledku nákazy, jež by se mohla šířit. V tomto případě je nutné ohledání veterinářem, který případně kontaktuje veterinární správu. Pokud se prokáže otrava, měli byste to nahlásit na policii.
Mít hrobeček svého zvířecího miláčka na zahradě u domu nebo na chalupě by nejspíš bylo ideálním řešením pro většinu z nás. Vyhláška z roku 2014 ale tuto možnost značně ztěžuje. Uhynulé domácí zvíře můžete, s výjimkou přežvýkavců a prasat, pochovat na vlastním pozemku, ale musíte postupovat podle předem daných podmínek, které popisujeme v závěru článku.
… takový nešvar
Nevhodné, ale také nelegální je pohřbívání uhynulých mazlíčků v pražských parcích. „Parky, jako je například Stromovka, jsou natolik navštěvované, a také právě pejskaři, že jsme bohužel v poslední době zaznamenali případy, kdy pohřbené zvíře některý z pobíhajících psů vyhrabal a vláčel po parku. Majitelé uhynulých mazlíčků by se navíc měli řídit veterinárním zákonem, jenž umožňuje pohřbení zahrabáním pouze na vlastním pozemku. V některých případech dokonce jen se souhlasem státní veterinární správy,“ říká Petra Fišerová z organizace Lesy hl. m. Prahy.
Pokud nevlastníte pozemek, kde byste mohli svého mrtvého miláčka pohřbít, můžete využít služeb zvířecích krematorií a hřbitovů, kterých není v tuzemsku mnoho, přestože je o ně každým rokem větší zájem.
V Praze sice žije v současnosti více než sto tisíc psů, na jejím území však již několik let nefunguje ani jeden oficiální zvířecí hřbitov. Za důstojným rozloučením se zesnulým zvířecím přítelem proto chovatelé musí zamířit na některý ze hřbitovů zvířat v okolních krajích. Na jediném pražském zvířecím hřbitově v Bohnicích se kvůli sporům o pozemek už několik let nepohřbívá. Hřbitov zvaný také Pietní park Drahaň založil na konci devadesátých let Pavel Lukáš a jeho cílem bylo vytvořit spolu s pohřebištěm park okrasných exotických dřevin. Na nejbližší fungující zvířecí hřbitov musejí Pražané jezdit až pod Říp, další se nacházejí v Mariánských Lázních, Pardubicích nebo Kutné Hoře.
Jak to probíhá v kafilerii?
Kafilerie je průmyslový asanační podnik, který je nezbytný pro neškodné zpracování vedlejších živočišných produktů, jako je například zkažené maso, uhynulá zvířata a především nevyužité části zvířecích těl z jatek. V kafilerii se nic nepálí. Všechny živočišné odpady jsou smíchány, rozemlety na menší části a za vysoké teploty a tlaku jsou rozvařeny a dále zpracovány na masokostní moučku a tuk. Tuk je dále čištěn a průmyslově využíván. Masokostní moučka se používá v cementárnách, k výrobě krmiv pro nehospodářská zvířata nebo jako hnojivo.
Krematorium není kafilerie
Mezi krematoriem a kafilerií je obrovský technologický, ale především etický rozdíl. Krematorium zvířat slouží k pietnímu rozloučení s milovaným domácím mazlíčkem. Kremace probíhá individuálním zpopelněním v moderní kremační peci za velmi vysoké teploty. Zbylý popel se po vychlazení zpracuje v zařízení zvaném kremulátor na jemný prášek, který je vsypán do vybrané urny. Malá část popela (několik gramů) může být na vaše přání použita k výrobě památečního skla či uložena ve šperku.
Rozloučení ohněm
V metropoli jsou k dispozici dvě krematoria pro zvířata, kde může rodina svému mazlíčkovi uspořádat důstojný obřad: v Běchovicích a ve Strašnicích. Nabízejí odvoz zvířecích ostatků, smuteční obřad či urnu s rytým popiskem či podobou zvířete.
Další krematorium pro zvířata vzniklo nedávno poblíž Prahy, přesněji v bývalém areálu protiletecké obrany kousek od obce Žižice na Kladensku. Nese přiléhavý název Věčná loviště a v jednom z opuštěných objektů jej vybudovali dva přátelé, na Sedmičce usazený fotograf Michal Šeba a rovněž fotograf Martin Chum. Spolužákům z UMPRUM dlouhodobě chybělo místo pro důstojné rozloučení s domácími mazlíčky. „Když mi umřel pes, zjistil jsem, že není moc míst, kam bych ho mohl zavézt na kremaci nebo sám pohřbít,“ říká jeden z majitelů Věčných lovišť. Na nápad, aby stavbu projektoval Petr Hájek, který realizoval například multifunkční sál DOX+ nebo oceňovanou rekonstrukci letenské Vodárenské věže a má na svém kontě ceny pro architekta roku, přišel znalec současné architektury Adam Gebrian. Hájek, který má osobně blízko k transcendentálním tématům, prý ihned souhlasil. A volba to byla správná, což potvrzuje třeba nominace Věčných lovišť na Českou cenu za architekturu. Krematorium má minimalistickou obřadní síň, jíž dominuje beton a dřevo. Zvenku vás na první pohled upoutá velkorysá zrcadlová stěna orientovaná do krajiny, která je složená z 6 000 hexagonálních flitrů, má výšku přes 6 metrů a délku více než 11 metrů. Vedle Věčných lovišť je k dispozici rozptylová loučka jako na standardních hřbitovech. I zde, jako v jiných krematoriích, nabízejí možnost obřadu, převozu zemřelých zvířat či samozřejmě individuální kremace. Vybočují ale svojí estetikou. „Nejsme přílišní zastánci dekoru, proto se náš minimalistický přístup projevuje spíše v čistých a jednoduchých designech nabízených uren a pietních předmětů.“
Převážně se jedná o žehy psích kamarádů všech plemen, druhou nejčetnější skupinou jsou kočky. Méně časté jsou pak kremace ostatních zvířat, jako jsou králíčci, fretky, papoušci, želvy či exotická zvířata. Cena zvířecí kremace se odvíjí především od váhy zvířátka, vybraných služeb a produktů. Průměrná cena žehu se může pohybovat okolo čtyř až deseti tisíc korun.
Nález uhynulého zvířete
Uhynulé zvíře ale můžete také najít – ať už na procházce v přírodě, nebo i ve městě. Co dělat v tomto případě? Pokud naleznete uhynulou zvěř či ptáky v lese nebo na louce, patří většinou místnímu mysliveckému sdružení. Vy na ně rozhodně nesahejte. Ohlaste případ na obecní úřad nebo přímo myslivcům. Hromadný úhyn můžete hlásit na policii, obecním úřadě nebo veterinární správě.
V případě nálezu v obci a v jejím katastru, není-li znám chovatel či vlastník uhynulého zvířete, by měl nálezce skutečnost oznámit městské policii, příslušné obci či přímo asanační firmě. Jedná-li se o jednotlivé uhynulé ptáky menších rozměrů (holub, kos, sýkorka apod.) na soukromých pozemcích, může je nálezce odstranit s použitím improvizovaných ochranných pomůcek (sáček, gumové rukavice a dezinfekce) do směsného odpadu. Při nálezu většího počtu uhynulých ptáků nebo i jednotlivých uhynulých vodních ptáků vždy kontaktujte místně příslušnou krajskou veterinární správu.
Smrt potřebuje péči, stejně jako narození
Většina lidí se nemůže s odchodem svého zvířecího mazlíčka smířit a nedokážou si představit, že budou jeho smrt sledovat. Každý by ale měl mít na paměti, že zvíře je tu pro nás celý život, proto pokud jen trochu můžeme, je lepší zůstat po jeho boku i během posledních chvil. Snížíme tak nejistotu a strach, které umírající tvor bezesporu pociťuje, a oplatíme mu tak jeho celoživotní věrnost lidské smečce. I zvíře si zaslouží důstojné sbohem.
Hrob na svém
→ Kam s hrobem: hrob by měl být umístěn nejméně 200 metrů od vodního zdroje, 100 metrů od nejbližší stavby, která je určena pro bydlení nebo rekreaci, ale i od pozemní komunikace (s výjimku příjezdové komunikace), současně by měl být nejméně 50 metrů od sousedního pozemku.
→ Jak hluboko: malá zvířata minimálně 50 cm pod zem, větší pak alespoň do hloubky 80 cm, aby nedošlo k ohrožení životního prostředí.
→ V čem: pokud zvíře pohřbíváte v obalu, musí být rozložitelný a nesmí ohrožovat životní prostředí.
→ Čím ošetřit: kadáver byste měli ošetřit dezinfekčním prostředkem (například nehašeným vápnem).
→ Jak označit: místo, kde jste zvíře zakopali, musíte ochránit proti vniknutí zvířat a viditelně ho označit, včetně data, kdy se tak stalo.
Kde se dozvíte víc?
Útulek pro opuštěná zvířata Městské policie hl. m. Prahy