Ve středu 1. července se znovu narodil. Ve zdraví totiž přežil výbuch domu ve Strojnické ulici, při kterém byli zraněni čtyři lidé a jeden bohužel přišel o život. „Slyšel jsem dvě tři rány a myslel si, že v domě pracují nějací dělníci. Pak přišla obrovská exploze a celá stěna od souseda letěla ke mně. Rudá stěna. Zachránilo mě, že jsem byl tou dobou v koupelně a tlaková vlna mě vymrštila ven,“ vzpomíná Jaroslav Jerry Svoboda, který zde bydlel dva roky, ale do domu se vrátit nechce. Prý ani za milion.
Z traumatického zážitku mu pomáhá jeho přítelkyně a malba. „Naordinoval jsem si arteterapii a pár dní po výbuchu jsem namaloval dva obrazy – fénixe, který vstává z popela a Ferrum Tonitrua neboli Hromový úder. Také jsem uspořádal výstavu, kde jsem o tom otřesném zážitku mohl promluvit. Sice se občas leknu, hlavně když slyším nečekané bouchnutí, ale je to den ode dne lepší,“ svěřuje se Jaroslav, který je sice věřící, nicméně nedávný zážitek jej v duchovní oblasti posunul ještě dál. „Vážím si každého momentu života tady na zemi. Nikdo z nás totiž neví, co se stane příští vteřinu, a tak se snažím žít víc v přítomnosti.“
Při explozi přišel téměř o všechny své věci, včetně řady oblíbených obrazů. „Nejsem materialista, to nejcennější je můj život. Pod hromadou suti jsem ale naštěstí našel své doklady, zachránilo se i pár knih, třeba můj oblíbený Kupka,“ popisuje umělec, který v roce 1986 emigroval do Kanady. „Bylo to prazvláštní, protože zrovna v den, kdy k výbuchu došlo, slaví Kanada svůj Národní den – takové narozeniny. I já se vlastně znovu narodil.“
Po životě v zámoří se mu ale nestýská. „Několik let jsem strávil v Calgary, kde jsem kulturně dost strádal. Opera se tam hrála dvakrát ročně, v obchodech s cédéčky měli tak maximálně 50 titulů s klasickou hudbou. Všude vládl sport, hlavně hokej. V Praze ani nevíme, co máme. Je to neuvěřitelně kulturní město, i když v poslední době to bylo kvůli koronaviru dost omezené.“
Před několika lety se Jaroslav vydal na sever Číny, kde učil angličtinu a malbu. „Byla to moc zajímavá zkušenost. Nikdy nezapomenu na ty neuvěřitelné rozdíly. Na jedné ulici tam můžete spatřit špinavý vozík s oslíkem a hned vedle zaparkované bentley nebo třeba opravnu aut sousedící s luxusní prodejnou Versace.“ I když procestoval řadu zemí, je rád, že mohl i po výbuchu zůstat na Sedmičce. „Všichni záchranáři byli neuvěřitelně lidští a moc jim děkuju. Stejně jako starostovi, který mi hned po té nešťastné události nabídl svůj byt. Můžu tak zůstat v Praze 7, kterou mám moc rád a je podle mě kulturním srdcem celé Prahy.“
A s jakými očekáváními vstupuje do nového roku? „Věřím, že koronavirus brzy překonáme. Přeji všem hodně zdraví, více optimismu a také kulturního života,“ uzavírá Jaroslav, který by rád své obrazy letos představil v holešovické galerii Bold.