Letmý pohled na staré mapy ukazuje, že v minulosti tomu bylo s oblibou ostrova přesně naopak: ostrov nebyl osamělým kouskem pevniny, ale součástí soustavy ostrovů, ostrůvků a říčních ramen, které se právem říkalo „Velké Benátky“. Vedle vlastní Štvanice se zde původně nacházely i ostrovy Korunní, Primátorský, Jeruzalémský a Rohanský, které zanikly při regulaci Vltavy v první třetině 20. století. Celé souostroví od pradávna sloužilo jako důležitý brod, který Prahu spojoval se severem Čech.
Zábava a rekreace
Štvanice nikdy nebyla trvale osídlena, s výjimkou několika domků rybářů a převozníků. Kromě vojsk ji totiž poměrně často pustošila záplavami Vltava. Volný prostor ostrova si ale o nějaké využití přímo říkal, a proto se Velké Benátky brzy staly místem pro příležitostné kratochvíle Pražanů. Už v 16. století zde byla střelnice a střelecké závody. V 17. století se tu začala provozovat zábava, která dala ostrovu jeho jméno „Štvanice“. Jednalo se o morbidní podívanou na zvířecí souboje, při které byli medvědi, kanci nebo vysoká zvěř vydáni napospas smečkám psů. Tato zábava byla nakonec pro svůj pohoršlivý charakter roku 1806 císařem Františkem I. zakázána. Jméno po ní ale ostrov nese dodnes.
Také funkce jakéhosi rekreačního prostoru Prahy mu zůstala. Na začátku 19. století vznikly na severozápadní straně ostrova dva klasicistní domy sloužící jako hostince s tanečními sály pro lepší společnost. Starší z nich zanikl při stavbě Hlávkova mostu na začátku minulého století, druhý č. p. 858 na ostrově stojí dodnes. Roku 1877 pak na východním konci ostrova postavil divadelní podnikatel Eugenio Averino proslulou dřevěnou arénu, kde provozoval repertoár klasických dramatických kusů i exotická cirkusová čísla. Už kolem roku 1882 ale divadlo zaniklo a na jeho místě vznikla první pražská ledárna zásobující hospody v blízkém okolí.
V té době se už ale i na ostrově schylovalo k zásadním změnám. Štvanice se postupně ocitla mezi dvěma předměstími, která se na konci 19. století začala prudce rozvíjet – Holešovicemi a Karlínem což nutně poznamenalo i ostrov uprostřed. Jistou předzvěstí budoucích časů byla už stavba Negrelliho viaduktu, který v roce 1850 ostrov protnul v jeho východní třetině a propojil tak železnicí oba pražské břehy. Pro pěší ale Štvanice zůstala až do konce století spojena pouze s karlínským břehem a okolními ostrovy, a to prostřednictvím malých dřevěných lávek. Definitivní změna přišla roku 1898. Praha tehdy ostrov od jeho soukromých majitelů odkoupila a o dva roky později zde nechala vybudovat provizorní dřevěný pilotový most, zvaný Jateční, který vedl do holešovických jatek. Provizorní most byl záhy, v letech 1909–1912, nahrazen dnešním Hlávkovým mostem podle projektu Františka Mencla a Pavla Janáka. Zhruba ve stejné době, kdy vznikal most, začaly zanikat menší ostrovy kolem Štvanice. Situace někdejších Velkých Benátek se tak na začátku 20. století výrazně změnila. Z rekreačního prostoru na okraji Prahy se stalo podnoží pro dopravní tepny spojující nová městská centra a rezerva pro rozvoj moderního velkoměsta.
Industriální památky
Význam Štvanice pro rozvíjející se Velkou Prahu v té době podtrhly ještě dva projekty. Jednak krásná secesní elektrárna od Aloise Dlabače z let 1913–14, která využívala přepad vody u Helmovského jezu (vybudovaného r. 1909 na místě staršího jezu, který zde stál od 14. století), a také zdymadlo z let 1907–12 se služební a obytnou budovou od Františka Sandera, které umožňovalo průplav směrem na Troju. Obě stavby jsou významnými památkami pražské industriální architektury, které navíc (po rekonstrukcích a úpravách v 80. letech) dodnes slouží svému účelu.
Celkové využití obrovské plochy ostrova, nyní rozdělené mosty na tři zhruba stejně velké části, bylo ale stále otevřené. Ve hře proto zůstala tradiční funkce ostrova – rekreace. Když byly definitivně odmítnuty předválečné plány na zbudování ZOO, začalo se se stavbou sportovišť. Roku 1931 zde vznikl první otevřený dřevěný zimní stadion s umělým ledem u nás, a to podle projektu Josefa Fuchse a Bohumila Steigenhöfera. Ti byli také autory zdejší funkcionalistické kavárny, prohlášené v lednu 2000 za kulturní památku. Po přestavbách v 50. a 60. letech začala stadionu postupně konkurovat modernější zařízení, a tak legendární sportoviště, pamatující výhru na hokejovém mistrovství světa v roce 1947, dlouho chátralo. Přes protesty odborné veřejnosti byla dřevěná hala stadionu v roce 2011 zbořena.
Porodnice i plovárna
Štvanice nebyla zasvěcena jen hokejkám a bruslím. Už v roce 1926 zde byly postaveny tenisové dvorce, na jejichž místě v letech 1986 vyrostl velký Tenisový areál Štvanice. Výstavbě areálu dokonce musela ustoupit prestižní štvanická porodnice, která zde v záplavové zóně fungovala od 20. let minulého století. Významnou součástí ostrova byla i populární plovárna, která se nacházela na jeho východním cípu.
Do osudu ostrova výrazně zasáhla povodeň v roce 2002, která smetla řadu sportovišť a přinesla zánik i zbytkům plovárny a koupaliště. Většina ostrova se dnes nachází ve stavu provizoria, kterému je třeba vdechnout nový život a smysl. Vzhledem k centrální poloze Štvanice se v nedávné době uvažovalo o umístění nové koncertní síně. Nesporný význam ostrova i jeho klíčová pozice v městské struktuře vedla magistrát, do jehož správy ostrov patří, k vyhlášení veřejné architektonické soutěže, jejíž výsledky byly oznámeny na konci roku 2013. Všechny oceněné návrhy se spíše než na umístění velké veřejné budovy soustředily na krajinný a rekreační charakter ostrova. Jejich součástí jsou i nové lávky či zpřístupnění ostrova kdysi existující tramvajovou stanicí, což jsou zásadní témata, kterým se budeme podrobně věnovat v některém z příštích čísel Hobuletu. Zdá se tak, že po dlouhém období izolace, degradace a zapomnění se ostrov brzy navrátí do života města.
Architektonická soutěž na řešení ostrova Štvanice proběhla v roce 2013. Soutěž byla dvoukolová, prvního kola se zúčastnilo 80 návrhů, do druhého bylo vybráno 8. Z nich následně porota vybrala tři návrhy, které ocenila dvěma třetími a jednou druhou cenou. Nejvýše oceněný projekt pochází z ateliéru RKAW (Radek a Lada Kolaříkovi). Ti navrhli přeměnit ostrov v souvisle zalesněný městský park, v němž koruny vysokých stromů vytvářejí prostor pro nejrůznější aktivity a různorodé využití. O třetí cenu se rozdělily návrhy ateliéru MOBA (návrh architektů Igora Kovačeviče, Yvette Vašourkové, Kateřiny Šrámkové a Barbory Simonové) a týmu architekta Josefa Chybíka. Oba návrhy se zaměřily na sportovní využití ostrova. Návrh ateliéru MOBA do značné míry respektoval současnou podobu ostrova, kterou promyšleně doplnil dalšími funkcemi a prvky. Projekt architekta Chybíka je založen na pravidelné šachovnicové struktuře, do níž jsou vloženy zelené plochy i jednotlivé rekreační funkce.
Jak vidí budoucnost Štvanice MČ Praha 7?
„Výsledky soutěže respektujeme a vítáme. Rozvoj ostrova Štvanice jako kvalitního veřejného prostranství je jednou z priorit naší městské části. Podporujeme další propojení ostrova s oběma břehy Vltavy pomocí lávek pro pěší a cyklisty
a zřízení nové tramvajové zastávky na Hlávkově mostě, zároveň chceme zachovat rekreační charakter Štvanice jako zelené oázy mezi dvěma zastavěnými břehy. Rádi bychom vyjednali co nejbližší termín zahájení realizace,“ řekla Hobuletu radní pro rozvoj MČ Prahy 7 Lenka Burgerová.