Se psem na cestě do Stromovky nebo třeba na výletě po letenských hospodách míjejí lidé na rohu Kamenické a Veletržní klasicistní činžák, který mezi okolními dokonale zrenovovanými domy působí jako pěst na oko. Kdysi okrová a červená omítka vybledla a zšedla, prachem slepá okna už hodně dlouho nikdo neotevřel. Jeden dům duchů ještě horor nedělá, například v Bondyho ulici, která vede od nádraží Holešovice k mostu Barikádníků, však stojí opuštěné domy hned dva. Tato velkými dopravními stavbami obklíčená lokalita má k eleganci srdce Letné věru hodně daleko, a nevyužité budovy tak jsou spíš důsledkem než příčinou jejího stavu.
„Opuštěné domy snižují atraktivitu dané oblasti a v konečném důsledku také ceny okolních nemovitostí. Jsou v nevyhovujícím stavebním stavu a mohou představovat ekologickou zátěž. Přitahují negativní sociální jevy, mohou být kupříkladu útočištěm konzumentů tvrdých drog,“ vypočítává dopad chátrajících budov na jejich okolí Petr Zeman, zakladatel iniciativy Prázdné domy. Spolek vytváří digitální mapu a databázi opuštěných objektů propojenou s online výpisem z katastru a odkazy na případné články o budově v médiích. Chce tímto způsobem na jednotlivé domy upozorňovat veřejnost, zapojit místní samosprávu a další instituce a případně vstoupit do konstruktivního dialogu s majitelem budovy.
Mapa pokrývá celou republiku, Sedmičku má ale spolek Prázdné domy zmapovánu nejlépe. Iniciativa se ostatně za účelem mapování Prahy 7 dala dohromady. „Svolali jsme se po sociálních sítích, rozhodili revíry a začali fotit dům po domu,“ popisuje Petr Zeman její začátek. Z mapy je zřejmé, že počet opuštěných domů není v Praze 7 nijak kritický. U většiny lze navíc předpokládat, že brzy projdou rekonstrukcí a opět ožijí, jedná se totiž především o činžovní domy v zajímavých lokalitách. Jeden z činžáků v Bondyho ulici se má proměnit v luxusní bydlení, dokončení projektu je ale v nedohlednu. Developer nedostal povolení ke zřízení parkoviště namísto stávající zeleně a zdá se, že záměr odložil k ledu.
Proměnit rez ve zlato
Významnějším problémem než jednotlivé vybydlené domy jsou v Praze 7 a zejména v dolních Holešovicích opuštěné industriální areály čili brownfields. Anglické slovo, jemuž v češtině nejbližším pojmem je sousloví přestavbová území, označuje opuštěné průmyslové a skladovací areály, části drážních území či neužívané zemědělské budovy, které již ztratily svou původní funkci. Kdysi se tato místa nacházela na periferii města, dnes však leží v jeho širším centru a bývají dobře napojena na síť hromadné dopravy. Není tedy divu, že se o ně investoři někdy doslova perou. V Praze je takových lokalit evidováno kolem devadesáti a zaujímají rozlohu bezmála patnáct set hektarů.
Patří k nim třeba i Výstaviště u Stromovky, které potřebuje celkovou rekonstrukci a zefektivnění svého využití. Zcela opuštěné jsou například areál bývalé holešovické betonárky nebo zchátralý továrenský provoz v Přístavní. A je tu samozřejmě lokalita Bubny-Zátory mezi stanicemi metra Vltavská a Nádraží Holešovice, ve které chtěla společnost Orco zřídit byty a kanceláře. Kvůli přehodnocení záměru pozastavila rada hlavního města v září 2015 proces změn územního plánu, investor však přesto zboural historicky cenné a dříve památkově chráněné železniční dílny v areálu bubenského nádraží.
O čím větší celek se jedná, tím citlivěji je třeba jeho oživení zasazovat do urbanistického kontextu okolí, což se v Praze příliš nedaří. Ovšem v Holešovicích najdeme hned několik příkladů úspěšné revitalizace historických průmyslových areálů, které dostaly nový účel, aniž by ztratily svůj genius loci. Po revoluci byly chátrající tovární objekty navráceny původním majitelům a v mnoha případech se podařilo najít jejich nové využití. V nultých letech začaly být staré továrny měněny na kanceláře a byty, kromě developerských projektů však vznikla i řada menších a k rázu čtvrti ohleduplnějších konverzí.
Místa probuzená ze spánku
Stylový „industriál“ pak do Holešovic přitáhl hned několik architektonických či designérských studií stejně jako třeba hudební kluby v čele s Meccou, otevřenou v roce 1998 v bývalé továrně na železný nábytek. V roce 2008 bylo v opuštěném areálu strojírny Rossemann & Kühnemann otevřeno centrum moderního umění DOX a v prostorách bývalé zámečnické dílny a slévárny na výrobu heverů o čtyři bloky dál divadlo La Fabrika. V obou případech se architektům podařilo zachovat atmosféru místa i docílit maximální funkčnost vzhledem k jeho novému účelu. Což bezesporu platí i o „kryptoanarchistickém“ centru Paralelní Polis v budově bývalé továrny na medicinální oplatky na Dělnické.
Mezi nejnovější konverze průmyslových staveb patří Vnitroblock, kdysi garáže a dílny táhnoucí se mezi Tusarovou a Dělnickou. Projekt se rozjel teprve na podzim loňského roku, takže je tu zatím v provozu kavárna a designový obchod v jednom, komorní PidiKino a taneční studio. V průběhu letoška ale má otevřít také pekárna, bistro či tetovací salon. Za vším stojí Lukáš Žďárský a Jakub Zajíc, kteří již proměnili starý drážní sklad na Smíchově v centrum Radlická kulturní sportovna a nedalekou opuštěnou truhlářskou dílnu na kavárnu s galerií a uměleckými ateliéry. I v Holešovicích opravují jen to, co je nezbytně třeba, a snaží se místu nevzít jeho autentičnost. Podobný přístup má i parta kreativců, kteří z opuštěných hal v Dělnické 63 vytvořili umělecké ateliéry a výstavní prostory Továrna.
Opuštěné budovy, zejména ty industriální, pochopitelně lze přestavět i k jiným než kulturním či výstavním účelům. Příkladná je třeba proměna architektonicky cenných areálů holešovických parních mlýnů v kanceláře, z nichž první byly otevřeny v roce 2008. A každá oprýskaná tovární hala samozřejmě není technický a architektonický unikát, který je nutno zachovat za každou cenu. Jenže zbourat staré budovy a postavit zaměnitelné činžáky umí každý developer a mnohdy přitom přicházíme o místa, která jsou důležitou součástí paměti a duše našeho města. Vždyť průmyslové a architektonické dědictví je také dědictvím kulturním.
Co s mrtvým broukem?
Důvodem, proč budovy a průmyslové areály chátrají, je zpravidla neschopnost majitele najít jim nové využití. Nezřídka jde také o úmyslné zneužívání zákona, kdy se památkově chráněný objekt nechá rozpadnout do stavu, kdy nezbývá než jej strhnout. A v desítkách případů ročně se nesolventní investor nemá ani k tomu, aby ruinu odstranil. Svému okolí nebezpečnou budovu pak musí obec zbourat na vlastní náklady, které mnohdy neúspěšně vymáhá po majiteli. V průběhu března má proto vláda jednat o záplatě na tuto legislativní díru v podobě novely zákona o obcích a úpravě souvisejících norem. Předkladatel koncepce ministerstvo pro místní rozvoj počítá s tím, že obce podpoří penězi ze státního rozpočtu.
Tržnice žije, ale stále hledá svou tvář
Nejrozsáhlejší z revitalizovaných lokalit na Sedmičce je holešovická tržnice, původně městská jatka. V komplexu o rozloze více než deset hektarů bylo možno najednou ustájit až 2700 kusů hovězího dobytka a šest tisíc prasat, konaly se tu trhy a fungovala hospoda. Provoz ustal v roce 1983 a o deset let později byla areálu přiznána památková ochrana.
Do opuštěných prostor se postupně nastěhovala celá řada firem a skladištní hala na jeho východním okraji byla v roce 1998 přebudována na divadlo Milénium, dnes Rock Opera. Další kulturní stánek byl otevřen v listopadu 2014 v halách číslo 7 a 8, původně určených k porážce zvířat, na což odkazuje název Jatka78. Citlivá rekonstrukce zachovala industriální charakter budov, ve kterých vznikl divadelní sál s kapacitou 350 sedadel, místo pro zkoušky a workshopy, galerie, bar i skladovací prostory.
V areálu se přesto stále nachází řada objektů, kterým je třeba najít nový účel a nákladně je rekonstruovat. Kupříkladu bývalou burzu masa, památkově chráněnou budovu se statikou narušenou povodní v roce 2002. To pavilon číslo 40 se s trochou štěstí promění ve start-up hub, česky řečeno inkubátor pro začínající technologické firmy. Město jako majitel areálu tržnice naopak usiluje o to, aby z něj zmizel nevěstinec v jeho jihovýchodním rohu, oficiálně provozovaný jako pronájem pokojů.