Než si ale o nové školní budově řekneme víc, podívejme se, na jakých základech školství u nás stojí. Před tereziánskou reformou v Čechách prakticky neexistoval organizovaný školní systém. Soukromá výchova byla určena výhradně pro bohaté a urozené vrstvy obyvatelstva. Školy se dělily na klášterní, ve kterých byly vychovávány jeptišky nebo mniši, a latinské, ve kterých se přednášely humanistické předměty. Změna systému přišla díky několika zásadním výnosům císařovny Marie Terezie. Od 6. prosince 1774 začala podle nového řádu platit povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Školy byly rozděleny na normální (v každé provincii), hlavní (v každém kraji alespoň jedna) a obecné (menší města či vesnice v dosahu kostela). Kromě povinné školní docházky císařovna zavedla tzv. vrchnostenský školní patronát, čímž přenesla zodpovědnost za výstavbu škol a výběr učitelů na bohaté měšťany.
Většina škol, ve kterých se děti na Sedmičce dodnes učí, vznikla na přelomu 19. a 20. století. Výstavba nových budov pro české školy byla zřejmě důsledkem říšského školského zákona z roku 1869. Podle tohoto zákona byla nejen prodloužena povinná školní docházka ze šesti na osm let, ale obce měly dbát i o stavbu nebo opravu školních budov.
Naší nejstarší moderní školní budovou je škola v ulici Jablonského, kde dnes sídlí Obchodní akademie a Vyšší odborná škola oděvního návrhářství a Střední průmyslová škola oděvní. Před otevřením této školní budovy se na Sedmičce vyučovalo velice skromně. Na počátku druhé poloviny 19. století se učilo česky v nevyhovujících prostorách jednopatrové školní budovy naproti hostinci U České koruny v dnešní ulici Partyzánská. O stavbu v Jablonského se zasadila tehdejší holešovická obec. Poslední postavenou základní školou je tehdejší reálka na Strossmayerově náměstí.
Trocha počtů
Praha 7 je v současné době zřizovatelem šesti základních škol, jejichž součástí jsou dvě detašovaná pracoviště; celkem se stará o osm budov. Kapacita těchto školských zařízení je 3420 míst. V současné chvíli jsou počty pro natěšené prvňáčky a ostatní školou povinné dostačují, ale o pár let později tomu bude jinak. Doposud se dařilo kapacity škol navyšovat stavebními úpravami současných budov. V posledních dvou letech se tak do školních lavic mohlo usadit dalších 150 žáků v šesti nových třídách v ZŠ TGM na Ortenově náměstí.
Dle demografické studie Prahy 7 z roku 2020 se mezi lety 2015 a 2020 zvýšil celkový počet žáků základních škol o 38 %. Pokud počítáme se stejným vývojem i do budoucna, budou v roce 2029 chybět místa pro stovky žáků, a to především v dolních Holešovicích, kde se stavějí nové byty.
Zeptejme se učitelů
Pro stavbu nové školy byly vytipovány pozemky při ulici Jankovcova, v místech, kde dříve stála ulice Přádelní. V roce 2018 proto byla vypracována objemová studie, jejíž součástí byla i ověřovací studie výstavby nové školy. Sedmička následně úspěšně zažádala Magistrát hl. m. Prahy o změnu územního plánu, která by stavbu v dané lokalitě umožňovala. Místo pro školu se našlo, ale jak zajistit, aby budova odpovídala dnešním nárokům nejen po stránce architektonické, ale i té lidské?
Výstavba nových škol v 21. století stále častěji probíhá v úzké spolupráci architektů s pedagogy nebo dokonce samotnými žáky. Sedmička si této nutnosti byla vědoma, a proto se od prosince 2020 odehrávala setkání expertní skupiny učitelů a ředitelů z místních škol. Skupina debatovala nejen o tom, jak by měla nová škola vypadat, ale i co by v ní nemělo chybět. Tyto otázky byly také konzultovány se studentským zastupitelstvem Prahy 7 a se sousedy z přilehlého bloku.
Výstup z expertní skupiny by se dal shrnout v několika bodech. Nová škola by měla respektovat své okolí, přírodu a specifické potřeby žáků i učitelů. Otevřená by měla být nejen ve smyslu do přírody a k veřejnosti, ale i k rozdílným názorům ve vzdělávání. Bezpečná. Útulná. Inspirující. Zároveň i chytrá svým energetickým systémem, jenž bude navíc poučný pro své uživatele.
Dejte mi pastelku
Ještě před vyhlášením mezinárodní architektonické soutěže zasáhla Sedmičku smutná zpráva. V březnu 2021 náhle odešel Jan Vodňanský, spisovatel, herec, písničkář, ale také místní patriot, který v roce 2017 obdržel cenu za celoživotní přínos naší městské části, a jeden z autorů neoficiální holešovické hymny Na předměstí. Pojmenovat školu po něm bylo nasnadě.
V lednu 2022 byla vypsána mezinárodní architektonická soutěž na podobu nové základní školy včetně venkovních prostor. Její součástí bylo také obnovení uličky Přádelní pro pěší, cyklisty či nezbytné zásobování. Cílem soutěže bylo nalézt takové řešení, které s přiměřenými ekonomickými náklady na výstavbu i na provoz budovy definuje smysluplný urbanismus místa. Zároveň přinese kreativní a kultivovanou architekturu a jasnou představu o škole 21. století, jež bude respektovat současné ekologické, sociální i estetické nároky.
Návrhů se sešlo třicet a kromě českých architektonických studií byli zastoupeni také zahraniční účastníci z Rakouska, Velké Británie, Kanady či Vietnamu. V prvním kole vybrala mezinárodní porota šest finalistů, kteří své návrhy dále dopracovali ve druhém kole. Druhé kolo proběhlo v červnu letošního roku a vzešel z něho vítězně tým pražských architektů pod vedením Josefa Choce.
Tělocvik na střeše
Určujícími tématy moderní školy jsou podle vítězů variabilita a přehlednost. Variabilitu lze v jejich projektu nalézt nejen ve třídách, které jsou navrženy pro snadné úpravy, ale i v centrálním atriu s pobytovým schodištěm, jež umožní komunitní interakci uvnitř školy a různé formy výuky i odpočinku.
Zmíněná přehlednost a urbanistické řešení podpořené kvalitně promyšlenou architekturou jsou jednou z věcí, které porota u vítězného návrhu vyzdvihla. „Tento návrh je nejkompaktnější a budova je díky tomu velmi efektivní a přehledně koncipovaná. Mezi školou a budoucí budovou v západním sousedství vznikne velkorysý prostor pro školní zahradu. Tento široký koridor či proluka je jakýmsi nadechnutím jinak nevelké parcely a elegantním darem pro školu, sousední domy i Jankovcovu ulici,“ popsal přínos návrhu Gaofei Tan, belgický architekt čínského původu a jeden ze zahraničních porotců soutěže. Architektonickou perličkou, které si nelze na projektových vizualizacích nevšimnout, je však tělocvična s venkovním hřištěm umístěná na střeše školy s výhledem na řeku.
Předprostor hlavního vstupu školy na nároží ulic Jankovcova a Přádelní řeší vítězný návrh jako malé náměstí se stromy, odpočinkovými plochami, lavičkami a stáními pro kola. Zajištěno bude také pěší a cyklistické propojení se vznikajícím parkem U Vody.
Co vše tedy v ZŠ Jana Vodňanského najdeme? Plánovaná budova je navržena o kapacitě dvakrát devět tříd a dvě přípravné třídy. Dále v ní budou dvě tělocvičny, sborovny, kuchyň, multifunkční jídelna/aula, bude mít i dvě venkovní hřiště a další zázemí pro téměř 600 žáků a učitelský sbor. Se zahájením výstavby se počítá v roce 2024. Odhadované stavební náklady jsou v dnešních cenách zhruba 500 milionů korun bez daně.
Co o návrhu říkají jeho autoři? Povídali jsme si s architekty Jonášem Mikšovským a Natálií Kristýnkovou.
Projekty pro děti a mládež se někdy vyznačují jistou infantilností, ať již ve tvarech, vybavení, nebo výrazných barvách fasády. Váš návrh základní školy nikoli. Byl to záměr?
Záměrem bylo hlavně navrhnout funkční a atraktivní městský dům. Z exteriéru se dům tváří důstojně ke svému okolí, jednoduchost interiéru dává svobodu dětem k dotvoření vnitřní atmosféry. V kontextu okolních budov nepovažujeme za nutné přinášet novou vrstvu v podobě uměle „školního“ domu.
Spousta krásných škol u nás vznikla v období první republiky nebo později ve funkcionalistickém stylu. Dnes už ale i ony zastaraly, zůstaly ve své době. Máte mezi novostavbami škol nějakou, která vás oslovila nebo přímo inspirovala?
Inspirovali jsme se školními budovami u nás i v zahraničí. Důležité pro nás bylo hledat řešení nabízející prostory pro moderní formy vzdělávání. Současná výuka nemusí nutně probíhat v rámci jedné třídy, tak jak to známe z prvorepublikových škol. Výzvou bylo najít řešení pro skupinovou nebo projektovou výuku, umožňující individuální přístup k žákům. Asi nedokážeme jmenovat jednu konkrétní školu, která se nám stala inspirací, spíše jsme zkoumali možnosti prostorového uspořádání.
Jaké jsou hlavní principy vašeho návrhu? Když se na něj dívám, napadá mě prostornost, prosvětlenost, jednoduchost nebo otevřenost. Co je podle vás základním principem architektury školní budovy?
Hlavním principem bylo vedle funkčního prostoru pro výuku navrhnout také místa pro vzájemnou interakci žáků. Pracovali jsme s uspořádáním tříd do klastrů, obklopujících centrální atrium s pobytovým schodištěm, které vytváří vizuální propojení celé školy. Společné prostory nevnímáme primárně jako chodby, ale jako prostory pro zábavu a hru. Zároveň je dům koncipován jako samostatně stojící solitér, který je možné prosvětlit ze všech stran. Dům samotný by měl být pro děti jednou velkou učební pomůckou, nabízet různorodé formy výuky v učebnách i mimo ně a v neposlední řadě podněcovat představivost. Škola by také neměla fungovat pouze během vyučování, ale nabízet i další mimoškolní aktivity odpoledne a během prázdnin. V návrhu
se počítá s klubovnou, otevřeným sportovištěm, knihovnou a zejména víceúčelovou aulou. Architekti mohou nabízet prostory, vyplnit je ale už musí jejich uživatelé.
Období pandemie covidu-19 ukázalo, že variabilita prostoru je něco, co současným školním budovám chybí. Předpokládám, že i na tohle musí dnes architekt myslet…
I proto je variabilita jedním z klíčových témat našeho návrhu. Zde ale vstupuje do hry také technologie a vybavení jednotlivých učeben.
Velkým tématem současnosti a určitě i budoucnosti je udržitelnost či energetická úspornost. Jak s tím architekti pracují? Vašemu návrhu dominují velké skleněné plochy, díky nimž působí škola vzdušně a prosvětleně. Museli jste více řešit odvětrávání, klimatizaci, přehřívání budovy?
Souhlasíme, vnitřní klima školy vnímáme jako zásadní. V návrhu jsme se snažili v co nejvyšší možné míře využít přirozeného větrání a vnějšího stínění prosklených ploch. Vertikální prostor atria umožňuje provětrání celé budovy na principu komínového efektu. Aktivace betonových konstrukcí řeší otázku vytápění a chlazení domu. Zároveň v dalších projekčních fázích předpokládáme detailní technologické řešení inteligentní fasády ve spolupráci s odborníkem.
Když se mluví o prostorovém řešení školy, myslí se primárně na žáky. A co učitelé? I jim se jistě dostane kvalitního zázemí… Alespoň já si ze základky vzpomínám, že nebylo nic horšího než nespokojený učitel.
Zadání soutěže vznikalo ve spolupráci s učiteli z okolních základních škol a přineslo inovativní přístup v řešení kabinetů. Prostory pro učitele byly definovány jako otevřené pracovny, které skvěle zapadly do variabilních půdorysů našeho konceptu. Poskytují možnost individuálního uspořádání pracovních míst i dostatek prostoru pro odpočinek učitelů. Zároveň však mohou sloužit i jako prostory pro přednášky a vzdělávání učitelů.
Počítá váš návrh s využitím prostor školy pro další aktivity – kulturní vystoupení, sportovní turnaje, pronájem tělocvičny sportovcům apod.?
Těžištěm školy bude velkorysé pobytové schodiště s přímou návazností na aulu a ulici. Předpokládáme, že by mohlo poskytnout skvělé zázemí pro konání kulturních a společenských akcí, ať už půjde o přednášky, besídky či představení a menší plesy. Jako protipól k tomu může sloužit veřejné sportoviště na střeše školy s výhledem na řeku a okolí. Oddělený vstup pro veřejnost na hřiště a do tělocvičny umožňuje nezávislý provoz v době mimo školní výuku.
Za vaším vítězným návrhem se skrývá řada jmen, kromě vašich ještě Josef Choc, Filip Rašek, Barbora Lopraisová a Emily Hillová. Fungujete jako ateliér, nebo jste nějaká účelově složená sestava autorů? Chápu to tak, že každý z vás měl na starosti jinou část řešení a vše se pak přetavilo v jeden návrh…
Při práci fungujeme jako ateliér společně, ve všech fázích probíráme projekt v otevřené diskuzi. Není to tak, že by se každý věnoval jedné konkrétní části.
Jak dlouho trvá připravit architektonický návrh do soutěže? Jde již o finální podobu, nebo se v průběhu realizace může ještě něco měnit?
Příprava návrhu závisí na rozsahu a formě soutěžního zadání. V případě ZŠ Jana Vodňanského byla soutěž rozdělena do dvou fází, a zpracování návrhu tak trvalo přibližně půl roku. Finální podoba návrhu bude po diskuzi s vedením městské části Praha 7 a představení veřejnosti upravena v rámci dopracování studie.
NEOFICIÁLNÍ HOLEŠOVICKÁ HYMNA
Na předměstí, na předměstí, na předměstí
padá déšť a k tomu ještě rány pěstí
Tady zasaditi první ránu je ctí
však zasadíš-li stromeček
řeknou, že jsi blbeček
řeknou, že máš vo kolečko míň
Jé, jé, jé
Vy staré Holešovice, já vás mám rád
ze všech měst světa nejvíce, já vás mám rád
Vy staré Holešovice, já vás mám rád
snad jsou města krásnější
Paříž a Řím, Paříž a Řím
Vám staré Holešovice
Vám staré Holešovice
Vám staré Holešovice
navždy patřím
Na předměstí, na předměstí, na předměstí
láska žene nás ze štěstí do neštěstí
Tady ukrást políbení mužnou je ctí
však prosíš-li o polibek
nic na tebe nezbude
nezlíbáš víc dívčí líc
Ne, ne, ne
Řeknou, že máš vo kolečko víc
Jé, jé, jé
Vy staré Holešovice, já vás mám rád
ze všech měst světa nejvíce, já vás mám rád
Vy staré Holešovice, já vás mám rád
snad jsou města krásnější
Paříž a Řím, Paříž a Řím
Vám staré Holešovice
Vám staré Holešovice
Vám staré Holešovice
navždy patřím
1974, text: Jan Vodňanský, hudba: Petr Skoumal, zpěv: Táňa Fischerová, Leoš Suchařípa, Miloslav Štibich, Jan Vodňanský a Petr Skoumal
NÁVRHY ZE VŠECH KOUTŮ SVĚTA
Mezinárodní otevřenou architektonickou soutěž vyhlásila Praha 7 s pomocí organizátora soutěží MOBA studio na začátku roku 2022. Mezi autory třiceti přihlášených návrhů byli kromě českých architektonických studií zastoupeni také zahraniční účastníci z Rakouska, Velké Británie, Kanady či Vietnamu. První cenu obdržel tým pražských architektů pod vedením Josefa Choce ve složení Filip Rašek, Jonáš Mikšovský, Natálie Kristýnková, Barbora Lopraisová a Emily Hillová. Druhá cena připadla dalšímu pražskému seskupení – Martinu Nerudovi, Janě Šťastné a Marii Smetana. Na třetí pozici se umístil Atelier Horký z Příbrami. Všechny soutěžní návrhy jsou zveřejněny na webových stránkách organizátora soutěže. K vidění budou také v budově radnice od 29. srpna do 30. září.
→ www.cceamoba.cz/souteze/jvs
DO ÚTROB NĚKTERÝCH Z NAŠICH ŠKOL
FZŠ Umělecká – budova školy pochází z let 1901 až 1902. Byla vybudována podle plánu městského inženýra J. Zlatníka v novorenesančním slohu s ústředním vytápěním a plynovými lampami. Nad hlavním vchodem je umístěno sedm lunet malíře Vojtěcha Bartoňka, které zobrazují sedm našich světců: sv. Václava, sv. Ludmilu, sv. Anežku, sv. Prokopa, sv. Cyrila a Metoděje a sv. Vojtěcha. Pod lunetami nalezneme bustu J. A. Komenského. Škola byla postavena na místě, kde kdysi stávala studna, z níž se vodou zásoboval nedaleký poplužní dvůr. Hlavní část budovy nebylo možno postavit ve středu stanoviště, neboť zde bývala rokle, a proto tu stojí příčné křídlo s tělocvičnami, kreslírnami (dnes odbornými učebnami chemie a přírodopisu) a kaplí (dnes aulou), které je lehčí. V bývalé kapli nalezneme velký oltářní obraz
sv. Václava malíře Vojtěcha Bartoňka.
ZŠ Ortenovo náměstí – stavba byla zadána architektu F. Schafferovi a v roce 1906 se začaly kopat základy nové budovy. Ve třídách byly položeny parkety, v celé budově bylo zavedeno ústřední topení, elektřina, voda, plyn. V nové škole se začalo vyučovat v únoru 1908. Secesní budova měří 133 m, jihovýchodní část 64 m, západní 69 m. V severní a východní části se prostírala botanická zahrada a k ní přiléhal rozsáhlý dvůr. Ve své době se tělocvična v neděli a o svátcích využívala jako kaple. V zadní části východní strany byl zbudován oltář se sakristií. Tuto část bylo možné oddělit železnou oponou. Proti oltáři byl prostranný kůr s varhany.
