Na instagramu festivalu pokládáte zúčastněným podnikům otázku, co pro ně znamená Letná ve třech slovech – jaká jsou ta vaše?
Jitka: Pro mě je to domov, Milada a kafe.
Nikola: Od té doby, co bydlím v Karlíně a mohu obě čtvrti srovnávat, tak je to určitě zeleň a gastronomie.
Jitka: Já musím dodat asi ještě psy. (smích)
Co vás inspirovalo k založení festivalu?
Jitka: Po první vlně covidu, kdy byly podniky dlouho zavřené, jsme si uvědomily, že je potřeba místní obchodní činnost opět nějak rozproudit. Sama mám obchod ve Šmeralově ulici a chtěly jsme do toho zapojit i další podniky v okolí. Určitě jsme si zprvu nemyslely, že jich bude nakonec tolik. Máme tady spoustu kamarádů, kteří zde mají menší obchůdky. Chtěly jsme se s nimi spojit a udělat festival. Nalákat lidi na nějaké akce a slevy. A když jsme o tom začaly říkat dalším lidem, tak se začali přidávat a už první ročník byl v padesáti místech. Tedy musely jsme jej posunout o rok, protože přišla druhá covidová vlna a obchody musely znovu zavřít. Nakonec se nám první ročník podařilo uspořádat, byť s některými jinými místy, protože za tu dobu pár obchodů zavřelo. To bylo trochu smutné.
Nikola: Částečně jsme se inspirovaly celorepublikovou akcí Dny Marianne, ale chtěly jsme náš festival udělat v lokální verzi, protože ta místa jsme dobře znaly a za mnohými z nich stojí naši kamarádi.
Překvapilo vás, že se k vám tolik lidí přidalo?
Jitka: První ročník jsme dělaly skoro celý zadarmo. Nebylo tam žádné zápisné a podniky do toho šly pouze s tím, že budou mít o víkendu otevřeno, což většina nemá, a že nabídnou nějakou slevu nebo dárek k nákupu. Pro ně to tedy nebyl žádný risk.
Nikola: Naopak výhodou pro ně bylo, že jsme jim udělali promo. A zároveň v tom cítily i určité nakopnutí po covidové době.
Jitka: Nikdo z nás podle mě ale nepočítal, že přijde tolik návštěvníků.
Nikola: Tipla bych si, že 80 % míst se zúčastnilo všech tří ročníků, takže ty podniky do toho s námi šly, i když jsme potom už zavedly zápisné, abychom mohly zaplatit lidi, kteří na festivalu pracují, protože už jsme to nemohly dělat jenom my dvě.
Prvního ročníku se účastnilo 50 míst, letos je jich o deset víc. Je to už strop?
Jitka: Myslím, že ano. Často se nám však ozývají lidé z dolních Holešovic, že i tam je spousta skvělých podniků. Což je pravda,
ale už teď je festival organizačně náročný.
Nikola: A to platí i pro návštěvníky. Letná je poměrně velká a obejít místa nějaký čas zabere. Letos se nám třeba přihlásila kavárna Supernova bakehouse, která sídlí v ulici Na Zátorách, a nakonec jsme ji nemohly zařadit, i když je skvělá, protože je daleko a my bychom jí nemohly dát jistotu toho, že tam přijde dostatečný počet návštěvníků.
Děláte tedy výběr z podniků, které se vám ozývají…
Jitka: Snažíme se vybírat podniky, o kterých víme, že tam lidé skutečně přijdou. Díky našim zkušenostem už dokážeme odhadnout, pro které podniky se festival hodí.
Nikola: Už během přihlašování a návrhů akcí, které nám podniky posílají, víme, že některé jsou zajímavější než jiné. Snažíme se jim dát i tipy, jak akci pojmout.
Převažují designové obchody?
Nikola: Spíš to bude jídlo. (smích)
Jitka: Naopak se snažíme dávat přednost designovým obchodům a místům, kde si člověk může něco fyzického koupit. Nechceme být gastro festival. Na Letné je jídla a kaváren přehršle.
Proč si myslíte, že jich je na Letné tolik? A proč zrovna Letná, a ne Karlín?
Nikola: Karlín je taky dobrý. (smích) Teď když jej s kočárkem objíždím, objevuji i tam skvělá místa. Napadlo nás, že bychom někdy mohly udělat i Karlínská místa.
Jitka: Já jsem tohle měla v hlavě už na začátku. (smích) Proto jsme festival pojmenovaly Letenská místa, aby v budoucnu mohla přibýt třeba Plzeňská místa.
Tak to jste už od počátku myslely hodně dopředu…
Jitka: Narážíme ale na to, že je opravdu důležité, abychom festival pořád dělaly my dvě a nepředaly všechno někomu dalšímu. Myslím si, že je to určitým způsobem nepředatelné. Pořád do toho potřebujeme mít vhled, a jelikož jsme se za tu dobu obě staly mámami, už nemáme tolik času.
Nikola: Na to naráží určitě mnoho maminek. Nápadů je spousta a času málo.
Nevnímají se zúčastněné podniky mezi sebou jako konkurence?
Jitka: Na to jsme ani jednou nenarazily. Letná je opravdu specifické místo. Před festivalem děláme setkání se všemi zapojenými a je to strašně fajn. Pak v půlce festivalu jdeme zase na pivo. Všichni se snášejí. (smích) Pravdou je, že tam asi velkou konkurenci mezi sebou nevytváříme. Od každého tam je něco a tak je to asi dobře.
Takže se mezi sebou všichni znáte…
Jitka: Ano, když jdeme s manželem po Letné, často se zastavujeme v podnicích, abychom lidi pozdravili. Nebo je příjemné, když jdete do kavárny a popovídáte si s majiteli. Mám pocit, že to sousedství se tím stmelilo. Alespoň pro mě.
Nikola: Zároveň je fajn, že na festival nechodí jenom Letenští nebo Pražští, ale i lidé z jiných měst – z Pardubic, z Ústí nad Labem. Líbí se mi ta představa, že si udělají výlet, projdou si Letnou, něco si koupí a pak si sednou do Stromovky.
Jitka: Letos jsme daly do mapy i kolonku odkud jste, ať to víme přesně. (smích)
V čem cítíte největší posun? Nebo už v prvním ročníku jste všechno zvládly na první dobrou a teď už jen lehce pokračujete?
Nikola: To bych netvrdila. (smích) Rozdíl je určitě v tom, že část práce už delegujeme.
Jitka: Mám pocit, že koncept byl už od začátku dobře nastavený, a proto se nemění. Organizace a komunikace se ale z obou stran zlepšila. Díky manželu Josefovi je to místo punk organizace na koleni, jako v prvním ročníku, vše perfektně naplánováno a hlavně začínáme s přípravou hodně brzy.
Nikola: Jsou to spíše drobnosti. Například první rok se nevybíraly mapy, které fungují jako „lístek“ do soutěže. Každý večer festivalu totiž losujeme výherce za daný den. Když člověk nasbírá do mapy pět razítek a odevzdá ji v Ababu, může získat dárky od zapojených míst. Dříve nám lidé museli odevzdat celou mapu, letos to bude jen malý ústřižek. Zjistili jsme totiž, že si lidé chtějí mapu schovat jako průvodce po Letné.
Jitka: Myslím, že další unikátní věcí na festivalu je to, že není on-line a lidé chodí po ulici s fyzickou mapou. Pro nás je pak radost celý víkend vidět, jak s ní lidé sedí třeba u kávy a zkoumají, kam zajít, a tužkou si kreslí ideální trasu. Je to pro nás odměna.
Nikola: Velký posun je ale určitě v nabídce workshopů. Loni to byla třeba keramická a šperkařská dílna. Letos bude více aktivit, které lidé mohou zažít.
Má podle vás festival ještě nějakou další přidanou hodnotu, se kterou jste na začátku možná ani nepočítaly?
Nikola: Naše vize je, aby lidé strávili hezký den na Letné. Koupili si něco hezkého, dali si dobrou kávu a jídlo a podívali se do míst, o kterých třeba ani nevěděli.
Jitka: Dozvěděly jsme se, že někteří lidé mají obavy nebo se stydí navštěvovat malé obchůdky. Během festivalu, kdy je tam plno, se ale odváží zajít dovnitř.
Nikola: To je třeba příklad Hilda kolektivu, keramické dílny ve Vinařské ulici, která je ve sklepě a člověk tam musí nejprve zazvonit.
Jitka: Právě takovým místům chceme dávat prostor, aby lidé mohli nahlédnout za zavřené dveře. Když nám pak podniky říkají, kolik k nim přišlo lidí, a třeba i to, že jim odpoledne začala docházet káva, mám z toho upřímnou radost.
Nikola: Díky sociálním sítím se snažíme dát každému podniku konkrétní tvář. Aby to nevyznělo jen tak, že je to vinárna se skvělým vínem, ale že je to právě ta vinárna, za kterou stojí konkrétní člověk.
Jitka: A když pak někdo znovu prochází Letnou, může si vzpomenout a říct si: ‚Tady jsme byli a tady je Petr, pojďme se za ním zastavit.‘ (úsměv) Přály bychom si, aby na festival přišli i starousedlíci. Moc ráda vidím, když kolem Ababu projdou dvě babičky, zeptají se, co se tu děje, a vezmou si mapu. Právě tato generace se často bojí zavítat do podniků, a nemusí to být jen designový obchod, ale třeba i kavárna s nástěnkou plnou nápojů, o kterých nikdy neslyšely. Nedávno jsem seděla v knedlíčkové restauraci Dim Sum Spot a vedle nás seděl postarší pár, který tam byl poprvé a ptal se, jak to celé funguje a jak mají správně jíst, i když neumějí s hůlkami. Přišlo mi to krásné.
Co vás na festivalu nejvíc baví? Kromě toho, že vám dělá radost, když potkáváte lidi s mapou v ulicích…
Nikola: To, že to děláme společně. Doplňujeme se navzájem. Je to tak už od dětství.
Jitka: Jsme na stejné vlně, jako jeden člověk.
Nikola: Opravdu mě baví ten den. Mám pocit, že si konečně mohu oddechnout po téměř celoroční přípravě.
Jitka: Pravdou je, že to děláme hodně i pro sebe. Baví nás chodit mezi lidmi a navštěvovat ta místa.
Nikola: Stejně jako návštěvníci chodíme s mapou a ukazujeme si, kde už jsme byly a kam si ještě půjdeme pro razítko. (smích)
Jaká byla účast minulý rok?
Jitka: Odhadem 8000 návštěvníků, o rok dříve to bylo cca 5600. Bereme to podle rozdaných map a zohledňujeme i to, že si jednu mapu bere třeba dvojice. Uvidíme letos, jaké vyjde počasí. Ono je i dobré, když trochu začne pršet, protože lidé se jdou do podniků schovat. (smích)
Nikola: Jsme asi jediný festival, který si přeje ošklivé počasí. (smích)
Za festivalem Letenská místa stojí sestry Jitka Charvátová a Nikola Čechová. Jitka provozuje ve Šmeralově ulici se svým manželem showroom českých hraček Ababu. Nikola, známá též jako Shopaholic Nicol, vlastní módní značku oblečení Lacl.
→ www.letenskamista.cz
→ www.instagram.com/letenskamista
