Na Sedmičce snad nežije nikdo, komu by pod okny již neparkovala karavana filmových profesionálů. Známe jeřáby osvětlovačů, cedulky s nápisy BASE a SET, křik asistentů režie, unavené tváře runnerů i znuděné pohledy hlídačů, taky desítky zákazových značek s vypovídajícím nápisem Mimo film. Víme, jaké to je, když se natáčí v noci, jak hučí generátor v ulici nebo co si myslí řidič, který kvůli záboru ulice marně hledá parkovací místo. Pro některé příjemné zpestření dne, pro jiné noční můra.
Nejde pouze o pobídky
V Praze zahraniční štáby intenzivně natáčejí už od 90. let. V té době česká metropole hrála prim mezi dalšími evropskými lokacemi, a to díky kombinaci nízká cena – atraktivní lokace – zkušení filmoví profesionálové (výrobci dekorací, kaskadéři, architekti apod.). Prvními vlaštovkami byly snímky Mission: Impossible nebo Iluzionista. Zákonitě pak vznikly nové společnosti, které poskytují servis zahraničním štábům. Postupně ale Praze vyrostla konkurence. Mnohé země se začaly předhánět, kdo nabídne filmařům lepší podmínky – a na mapě zahraničních produkcí přibylo Polsko, Rumunsko, nová filmová studia začala lákat filmaře do Budapešti. V nově vzniklém konkurenčním prostředí se pomyslným žolíkem staly takzvané filmové pobídky, které producentovi garantují návrat části peněz proinvestovaných v dané zemi. V Česku jsou pobídky aktuálně ve výši 20 procent z utracených peněz. Když si zahraniční produkce vybírají, v jaké zemi je pro ně výhodnější natáčet, peníze, jak už to tak bývá, hrají jednu z klíčových rolí.
Něco za něco
Hostit natáčení především velkých projektů je bezesporu přínosné pro lokální ekonomiku. Třeba už jen proto, že štáby platí za hotely nebo pronájmy. Stěžovat si nemohou ani filmoví profesionálové, kteří mají v době boomu velkých filmových projektů o práci postaráno. „Na filmovém průmyslu je zásadní jeho přesah, skutečnost, že může jít o umění, které má ekonomický přínos pro místo natáčení. A to nejen ve fázi natáčení, kdy filmaři platí za služby, ale taky následně. Pokud je film, seriál nebo reklama úspěšná, dokáže významně podpořit i příliv turistů, kteří platí za ubytovací zařízení, restaurace, návštěvy galerií a památek,“ říká Pavlína Žipková z České filmové komise.
Zcela odlišně ale situaci mohou vnímat místní obyvatelé, kteří na projektu nebo na byznysu spojeném s cestovním ruchem nejsou nikterak zaangažovaní. Třeba už jen proto, že se jednoduše nemohou dostat tam, kam potřebují. Omezení pohodlí života v metropoli by mělo být něčím vykoupené. Existuje hranice toho, co lze ještě tolerovat a co je již za hranou?
Když peníze pomáhají
Jsou to zábory, které přinášejí finance do rozpočtů jednotlivých městských částí. Filmové a televizní štáby platí za zábor ulic deset korun za metr čtvereční denně, což je pevně dáno vyhláškou velké Prahy. Žádná městská část nesmí vybírat víc. Filmové štáby ale často nad rámec těchto poplatků nabízejí jednotlivým čtvrtím finanční dary na zlepšení života v místech, kde točí. Například s produkcí filmu The Gray Man se radnice Prahy 7 dohodla na částce půl milionu korun nad rámec standardních poplatků. Praha 7 v roce 2021 dohromady za 82 záborů pro filmové natáčení vybrala místní poplatky ve výši 3 273 100 Kč, což je trojnásobek částky vybrané v roce 2015. Získané prostředky putují do rozpočtu městské části. Výtěžek od filmařů radnice využívá na opravy chodníků, rekonstrukce přechodů a další úpravy dopravní infrastruktury a rozvoj občanské vybavenosti.
Sedmá městská část povolení k záboru vydává s podmínkou, že každý, kdo o něj požádá, musí rezidentům nabídnout náhradní parkování. Pokud se tedy ve vaší ulici natáčí, podívejte se na zadní stranu dopravních značek. Najdete tam takzvané rozhodnutí, kde je uvedena adresa náhradního parkování, mobilní telefon na člena filmového štábu, který jej má na starosti, název filmové společnosti, co se točí, kterých lokalit se natáčení týká a odkdy dokdy bude ulice uzavřená.
Rozhodnutí o zvláštním užívání veřejné komunikace vydává příslušný odbor dopravy. Více o procesu získání rozhodnutí se dozvíte v rozhovoru s lokačním manažerem v další části článku. V loňském roce vydal náš dopravní odbor filmařům na 80 kladných rozhodnutí. „Snažíme se mít s lokačními manažery korektní vztahy, už se taky za ta léta dobře známe. Oni již chápou, že hodit žádost o zábor na podatelnu a předem ji s námi neprodiskutovat není úplně dobrá cesta. Naprostá většina z nich už ví, že je dobré s námi zábor nejdřív předjednat. Pokud v dané lokalitě neprobíhá žádná další akce, jako oprava sítí nebo třeba kulturní pouliční festival, nemáme důvod nevyjít filmařům vstříc. Na druhou stranu není snad jediná žádost, u které lokačnímu neškrtneme několik metrů nebo hodin záboru. O rozsahu a délce záboru se diskutuje nejvíc – pro nás je důležité, aby počínání filmařů co možná nejméně obtěžovalo rezidenty,“ prozradil Jan Kovařík, vedoucí Odboru dopravy. „S dodržováním pravidel většinou u filmařů problém nemáme. Sami si uvědomují, že se po čase u nás zase objeví s žádostí o zábor, a tak je dobré nemít u nás zbytečně nějaký škraloup,“ dodává s úsměvem Kovařík.
Natáčení život lidí v okolí vždy ovlivní. Proto je důležité komunikovat s občany, kterých se bezprostředně dotýká. „Tuhle komunikaci k občanům ohledně všech aspektů natáčení s důrazem na přínosy by měla mít na starosti Prague Film Office – tedy pražská filmová kancelář, která ale neexistuje. O jejím založení jednala loni Asociace producentů v audiovizi s námi a magistrátem a pevně doufám, že se letos povede průlom a kancelář bude založena,“ dodává Pavlína Žipková. Filmové kanceláře fungují v jedenácti krajích a v zahraničí jsou zcela běžné. Čas ukáže, jestli dvanáctou českou filmovou kanceláří bude ta pražská a jestli se jí bude dařit předcházet třenicím mezi filmaři a rezidenty.
A co na to lokační manažer?
Vybrat prostředí, ve kterém se natáčejí filmy nebo seriály, je velké umění. Hledání exteriérů, ale i interiérů, jež se nedají jen tak postavit ve studiu, je každodenní náplní práce lokačního manažera. O své zkušenosti se s námi podělil Marek Řídel ze společnosti Film Makers. Mezi výrazné počiny této společnosti patří například české hity Zátopek či Havel, seriály Hanna a Spy City nebo hvězdně obsazené filmy Zraněná srdce a Anthropoid.
Jak ve stručnosti vypadá celý proces vyhledávání míst vhodných pro filmování?
To záleží na řadě aspektů: jaké je zadání, o jaký druh natáčení se jedná – jestli jde o hudební spot, reklamu, nebo film či seriál. Na začátku je vždy požadavek, zadání. Režisér nebo architekt již mají svoji představu o lokaci, potom nás producent poptá. Do rukou dostanu scénář nebo referenční fotografie, pak začíná hledání. Máme vlastní neveřejnou databázi lokací, takže se nejprve dívám tam, případně provádím další průzkum, kdy dohledávám to, co v databázi nenajdu. Snazší to je samozřejmě v případě, kdy je zadání již konkrétní – třeba Národní technické muzeum. Pak připravíme nabídku a tu posíláme zadavateli.
Je složité hledat stále nová neokoukaná místa?
Je to náš každodenní chleba. Centrum Prahy, nábřeží, Národní divadlo, takové lokace se opakují stále dokola. Ale pak bývají požadavky typu: neopravená zpustlá vila se zahradou, odlehlá funkcionalistická stavba u lesa nebo třeba most, ze kterého je možné shodit auto. Prostě co vás napadne. Pořád potřebujete hledat nová místa. Pro natáčení v Praze se stala nepostradatelnou Letenská pláň, ne proto, že by se zde něco tak často točilo, ale protože se jedná o jedno z mála míst v centru metropole, kde je možné zaparkovat filmovou techniku.
Můžete nám popsat, jak složité je získat povolení k natáčení v ulicích?
Když už mám potvrzenou lokaci, je třeba zajistit všechna povolení a ohlášky. To je samozřejmě daleko jednodušší, pokud se jedná o soukromý areál. V případě, že jde o veřejnou komunikaci, nejprve připravím dopravně inženýrský projekt – je to takový situační plánek, kde vyznačím rozměry záboru, v případě zásahu do vozovky doplním návrh dopravního značení a podobně. S ním jdu na příslušný odbor dopravy, kde potřebuji získat něco jako předběžný souhlas s akcí. Pak zamířím za vlastníkem komunikace, což je povětšinou Technická správa komunikací. S ním je nutné uzavřít nájemní smlouvu. Současně ještě potřebuji mít souhlas od policie nebo další doklady podle specifičnosti místa (Dopravní podnik a podobně). Nakonec se vracím na odbor dopravy, který vydává finální rozhodnutí. To je dobré mít minimálně 14 dní před natáčením – stejně jako uhrazené platby: TSK se platí 10 korun za metr čtvereční a za každý den záboru, stejná částka se hradí jako místní poplatek městské části. Důležité je také sledovat, jak často se v dané lokalitě natáčí, protože jedním z důvodů pro zamítnutí žádosti o zábor je fakt, že se tam filmovalo nedávno.
Obyvatelé ale z filmařů pod okny často přílišnou radost nemají.
To je pravda a jejich rozladění dokážu pochopit. Kromě sumy za zábory se někde začíná vybírat ještě platba nazvaná dar do bezpečnostního fondu, která by měla více kompenzovat omezení způsobená filmaři. Například když se jedná o skutečně velký zábor nebo se natáčí v noci. Běžné jsou i přímé dary do kasy městským částem, takové „bolestné“. S lidmi, kterých se omezení týká, se snažíme komunikovat. Když zábor zařizuji já, tak najdete moje telefonní číslo na zadní straně dopravního značení. Sem tam mi někdo vynadá, s jinými lidmi se dá domluvit – volají, ptají se. Většinou řešíme náhradní parkování – v případě Prahy 7 zajišťujeme parking třeba na Výstavišti, Letenské pláni nebo v pozemních garážích u tunelu Blanka. Místní se snažíme informovat také výlepem dopisu na vchody dotčených domů – občas jej někdo strhne a rozčilením zahodí. Ale jinak i tahle forma komunikace funguje docela dobře.
Lokační manažer tedy stojí mezi filmaři a rezidenty?
Může to být nevděčná pozice. Musíte znát také filmaře, pro které zrovna pracujete. Dát jim taktně na srozuměnou, že třeba v deset večer je konec a dál už se prostě netočí. Nebo že není možné natáčet za rohem, kde už zábor neplatí. Někdy to je obtížné – ve filmu se točí hodně peněz a každá vteřina natočeného materiálu je drahá. Je tedy nutné kočírovat i filmaře a chovat se podle toho, co máme vyjednané. To se nám může jedině vyplatit, když se na danou lokaci budeme chtít v budoucnu vrátit.
Kamera, klapka…
V loňském roce natáčela v Praze řada zahraničních produkcí a některé z nich si vyhlédly i sedmou městskou část. Režisér Johan Renck, proslavený seriálem Černobyl, zde připravoval snímek s Adamem Sandlerem, jenž je adaptací knihy Kosmonaut z Čech Jaroslava Kalfaře. Streamovací platforma Amazonu zase v Česku utratila miliardy korun při natáčení další řady populárního Carnival Row s Orlandem Bloomem a Carou Delevingneovou, jejichž karavana se na pár dní zastavila i v Pražské tržnici. Nejvíc se ovšem mluvilo o dosud nejdražším projektu společnosti Netflix
The Gray Man. Začátkem letních prázdnin se z třídy Dukelských hrdinů stala filmová kulisa pro automobilovou honičku, při níž se ulicemi Letné nesla střelba a skřípění brzd a nejeden filmový fanoušek se snažil alespoň na moment zahlédnout světovou hvězdu Ryana Goslinga.
Holešovice se ale na mapu filmových míst výrazně zapsaly již dříve. Když hollywoodský štáb hledal lokaci, kde by mohl postavit kulisy varšavské zoologické zahrady pro film Úkryt v zoo (2017), necestoval do Polska, ale usadil se v tehdy ještě mírně nehostinné části areálu pražského Výstaviště. Vzpomenout můžeme také úspěšnou francouzskou komedii Láska bez bariér (2018), v níž restaurace na terase Hanavského pavilonu vytvořila romantické prostředí pro ústřední filmovou dvojici.
Jako kulisa posloužily Holešovice nejen řadě známějších, ale i pro českého diváka utajených německých filmů a seriálů. Pro natáčení osmidílného seriálu podle slavného příběhu My děti ze stanice Zoo si německý štáb vybral ulice Vinařská a Veverkova, projekt Kranke Geschäfte si k nasnímání koncertu kapely Depeche Mode zvolil hokejovou arénu na Výstavišti. Producenti si na Sedmičce nejvíce cení atmosféry různých zákoutí, která při troše úsilí architektů a rekvizitářů mohou připomínat Německo před pádem Berlínské zdi.
Ve Veletržáku jako doma
Tuzemští producenti si již řadu let podávají dveře ve Veletržním paláci. Sídlí zde Státní fond kinematografie, který zajišťuje jak podporu domácí kinematografii, tak administruje a poskytuje filmové pobídky. Jedná se bezesporu o nejdůležitější filmovou instituci na našem území, bez které by byl český film po všech stránkách chudší. Už jen proto, že každý rok rozděluje miliony korun na pomoc filmovému průmyslu. Od 1. února 2017 se součástí fondu staly organizace Czech Film Center a Czech Film Commission, které tak rozšířily úlohy a aktivity fondu o propagaci českého filmu a filmového průmyslu v zahraničí. www.fondkinematografie.cz | www.filmcommission.cz | www.filmcenter.cz