Rozmanitost stylů a módních kreací je patrná ve všech ulicích Prahy 7. Letná si dokonce vysloužila přívlastek „hipsterská“ (v pozitivním i negativním smyslu). Kdo ovšem hipster vlastně je? Wikidefinice je příliš vágní na to, abychom příslušníka této subkultury jednoznačně rozeznali. Má se chovat a oblékat alternativně a zásadně nedělat nic, co je mainstreamové. Ideály jsou pro něj důležitější než peníze. Poslouchá specifickou hudbu a příčí se mu vše, co je komerční. Ale to sedí třeba i na vyznavače punku. Rozdíl je v tom, že punkáč je na nálepku punk náležitě pyšný, dokonce se tak sám nazývá. Ale málokdy uslyšíte „já jsem hipster“, je to většinou označení někoho jiného směrem k osobě, která 1) nosí výhradně úzké kalhoty, 2) má brýle s obroučkami, čím větší, tím lepší, 3) jezdí na vintage kole nebo sdílených koloběžkách, 4) pije jen kávu s příběhem… A tak bychom mohli pokračovat. Zkuste se zeptat lidí ve svém okolí, jak si představují hipstera, a dostanete několik specifikací, které jsou nakonec jedno. Dřív nebo později s definicemi stejně narazíte. Pokud hipsteři odmítají vše komerční a mainstreamové, jak to, že několik oděvních řetězců pro ně vytvořilo cílené kolekce (úzké džíny, kostkované košile, homeless čepice) a spousta hipsterů zjevně nemá problém nakupovat v obchodních centrech, což ale přece jde proti celé filozofii. Pokud hipsteři mají rádi vintage věci (bicykly, vinyly, oblečení ze sekáče…), proč ve vyhlášených „hipsterských kavárnách“ vidíte jen poslední modely applů a iphonů? Pokud ovšem narazíte na „opravdového hipstera“ vycházejícího z tradic generace beatniků, bude vám tvrdit, že novodobí hipsteři jsou jen pozéři s navoskovaným knírem a v oblečení, co jim zoufale nesedne. Kdo se v tom má vyznat! Škatulkování opravdu nemá smysl.
Na vlastní oči
Vydala jsem se tedy na terénní průzkum do Cobra baru na třídě Milady Horákové, o kterém se říká, že je hipsterským doupětem. Nepasuji se do role žádného módního znalce a už vůbec ne kritika. Chtěla jsem jen čistě pozorovací formou zprostředkovat aktuální urban fashion, tedy současnou městskou módu, kterou tihle lidé jistě reprezentují – hipster nehipster. Téměř u každého stolu sedí alespoň jeden člověk s XXL brýlovými obroučkami – ať už mají diagnostikované dioptrie, či ne, brýle tu jsou velmi důležitým doplňkem. Vedle mě sedí dívka, může jí být mezi 20 a 30. Má nádherné splývavé vintage šaty, k tomu květinu ve vlasech, která dokonale ladí s botami. Zatímco já zde připravuji tento článek na notebooku, na většině stolů převažuje Apple. Nejvíc pozornosti, a to nejen mojí, strhla dívka asi kolem 30 let: košilové minišaty ultra krátké (kdo stihl moment ohnutí, mohl zaznamenat i model kalhotek), doplněné červenou rtěnkou a pohodlnými teniskami. Dříve by určitě byla v hledáčku mravokárců, nejen kvůli délce šatů, ale zřejmě by slyšela i něco ve smyslu „tedy s takovou postavou nevím, nevím“ – jenže ono to celé sedí, sluší jí to a hlavně ví, co a proč nosí. Mohutnější stehna neřeší, podobně jako například mnoho obézních Američanek, které si prostě na sebe vezmou, co chtějí, a zbytek je jim šumafuk. Pak přichází pár nebo kamarádi neurčitého věku. I když je venku horko, jsou oba od hlavy až k patě v černém. Muž drží black dresscode do puntíku – řekla bych, že má přibarvené i dlouhé vousy. Naopak celá v bílém je dívka sedící u velkého výkladního okna, sluneční brýle nesundá ani uvnitř. Outfit je propracovaný do detailu. Kalhoty vypasované širokou gumou jsou ukončené nad kotníky taktéž gumičkami; skoro to vypadá jako tepláky, ale tepláky to nejsou. I triko má dvojité gumičkové zakončení; skoro vypadá jako halenka, ale halenka to není. A ty mohutné bílé tenisky vypadají tak pohodlně.
Z Cobry jsem zamířila naproti do CrossCafe, kde jsem měla domluvený rozhovor, který si můžete přečíst o kousek dál. Měla jsem ještě čas, a tak jsem pozorovala i tam. Je to úplně jiný typ podniku. Členitá kavárna bez obsluhy s dětským koutkem a přímo na zastávkách tramvají ze všech koutů Prahy. Zákaznický rozptyl je tedy široký a tomu odpovídá i oblečení, které tam můžete spatřit. Všechno napříč módními styly, hudebními či jinými vlivy. Mě ale nejvíc zaujaly dvě dámy, odhadem kolem osmdesáti let: obě dlouhé lehoučké sukně, jedna s květinovým vzorem, druhá s geometrickým. Obě bílé vzdušné klasické halenky a k tomu bílá sáčka. A skoro bych si tipla, že obě byly těsně před schůzkou „u holiče“. Jako bych cítila i vůni kadeřnictví. Na stole žádné mobily. První, co jedna z nich vytáhla z kabelky (mimochodem krásný vintage kousek), byly fotografie, zřejmě vnoučat či pravnoučat. A jedna z prvních (drze) odposlechnutých vět byla: „Ty vypadáš tak mladě a jak ti to sluší!“ Občas zahlédnu za výlohou jedné letenské cukrárny skupinku podobných dam, které ovšem ke svému outfitu přidávají ještě ony pověstné karlovarské rukavičky.
Zlatá druhá ruka
Pokud se podíváme na modely z ulic Sedmičky, uvidíme spoustu módních výtvorů, ke kterým jasně dopomohla nabídka second handů. Pro některé lidi je to doslova lovecká vášeň. Nakupovat zboží z druhé ruky je filozofií nejen určité subkultury, ale v podstatě každého, kdo odmítá nebo nemůže utrácet peníze za nové oblečení. Sekáče se staly alternativou z finančních, ale v poslední době také ekologických důvodů. Trend udržitelnosti a odpovědnosti je v moderním oděvnictví alfou a omegou. Potvrzují to i sami módní návrháři (mimochodem do jednoho z příštích Hobuletů pro vás připravujeme velkou prezentaci fashion tvůrců z Prahy 7). Jedním z ekotrendů je i takzvaná upcyklace, kdy kousky, co si už zažily své nebo ležely někomu ve skříni, se v podstatě zrecyklují, upraví a přetvoří tak, že je z nich opět módní hit. I na takové oblečky narazíte na Sedmičce. Třeba v Recycle Store ve Veverkově ulici. „Naši zákazníci jsou lidé, kterým záleží na tom, co nosí. Chtějí udržitelnou alternativu k módnímu diktátu obchodních řetězců,“ vysvětluje majitelka a kreativní vedoucí značky Recycle with Love Martina Feitová, která je propagátorkou upcyklace. Jak říká, je to o tom, že z něčeho vytvoříme něco nového, úplně jiného – třeba z obrovských džínů uděláte krásný denimový korzet. Začínala jednoduchými metodami: sprejování, použití kovu, stříhání. Později našla švadlenku, se kterou mohla upcycling rozjet naplno. „Když rozstřihnete tričko z řetězce, zůstane vám v ruce cár látky, když ale střihnete do trika z 80. let, tak ucítíte, že se s tím materiálem dá dál pracovat,“ dodává Martina. Na dvorku v ulici Milady Horákové nedaleko zastávky Kamenická sídlí Avantgarda. Majitelka Jolana Hlaváčová se snaží pro obchod vyhledávat především kvalitní materiály, oblečení, které má co největší podíl bavlny, vlny, hedvábí nebo lnu. „Ale nebráním se ani kouskům z méně ušlechtilých materiálů, pokud jsou něčím speciální. Většina věcí není hned v nositelném stavu, takže než se zboží dostane na věšáky obchůdku, projde procesem praní, zašití, přešití, odžmolkování, žehlení, někdy se ze dvou kusů vyrobí jeden nový, originální,“ popisuje Jolana filozofii second handu a upcyklace vjednom.
Móda z ulice
Můžeme polemizovat, zda skutečně „šaty dělají člověka“, ale že jistou výpovědní hodnotu mají a často bývají jasným vzkazem směrem navenek, na tom se asi shodneme. Koneckonců, většina z nás při oblékání používá zrcadlo. Zkuste si ale odpovědět na otázku, co tam opravdu obvykle vidíte. Jen kus látky, nebo odraz našeho nitra? Je nesporné, že za každým svetříkem, kalhotami, modrou či béžovou barvou se skrývá to, jak se cítíme, jakou máme náladu, jsme-li součástí nějaké názorové nebo třeba umělecké skupiny, jestli jsme se už podívali ráno z okna… V případě oblékání je výsledek naší volby jasně viditelný a může být předmětem hlasité nebo tiché kritiky, až posměchu. Pozornost na sebe ale můžeme strhnout i v pozitivním slova smyslu a vysloužit si pověstné „wow“.
Dali jsme si dostaveníčko s pedagogem zdejší Střední průmyslové školy oděvní v Jablonského ulici Petrem Tylínkem, který je také historikem módy a má letité zkušenosti napříč oborem. Náš rozhovor se záměrně odehrál na jednom z nejrušnějších míst Prahy 7 – Strossmayerově náměstí ve zmíněné kavárně CrossCafe. Odtud je totiž skvělý výhled na všechny strany, a vy tak máte přehled o neustále proudících kolemjdoucích. Proč jsme potřebovali takové špionské prostředí? Chtěli jsme zjistit skutečný stav věcí a okomentovat zdejší street fashion tentokrát s expertem. S panem Tylínkem jsme si povídali o módě, a kdykoli ho něco zaujalo za okny, přerušili jsme rozhovor a věnovali se modelům venku.
Co máte na módě rád?
Že to je takový životabudič. Může pomoci dobré náladě. Móda je umění kombinace, to mám rád. Měla by bavit, i trochu šokovat. My si vlastně skrze ni zkoušíme nějaké naše místo ve společnosti tím, že na nás ostatní reagují. V tom je síla odívání.
A je něco, co se vám skutečně nelíbí?
Nemám rád 80. léta. To je taková zlá, nelidská móda.
Podívejte, tamhle zrovna jde paní, ta má krásnou klasickou barevnou kombinaci: červená a bílá. Nadčasová věc do každého šatníku.
Co když se někdo necítí na módní kreace a v podstatě mu vyhovuje oblékat se jako šedá myška – je to špatně?
Jsou chvíle, kdy můžu být šedá myš, ale pak zase naopak. Den přináší spoustu událostí a možností a na každou by to chtělo obléknout se jinak. Teď je ale spíš doba takové univerzálnosti, oděv na celý den. Nosí se převážně sportovní móda, pak vše rychle vyprat. Funkčnost a pohodlí. Dnes se málokdo chce zastavit, zamyslet se a něco vytvořit.
Ale třeba zrovna tady na Sedmičce pozoruji na mladší generaci opak. Když se podívám na jejich výslednou kreaci, zdá se mi, že nad svým outfitem museli strávit hodně času.
Tak ano, mladí lidé ano. To je dáno věkem, ztotožňují se se svými idoly. Navíc ještě specificky v této lokalitě, kde jsou umělecké školy, je ta koncentrace vyšší. Myslel jsem to spíš jako obecný trend.
Takže vítězí praktičnost?
Ano. Proč se v 70. letech rozšířily batohy i do města? „Městský nomád“ potřeboval volné ruce. A dneska už batohy mají všichni, nosíme spoustu propriet. To máte mobil, roušku… V 19. století měla žena plné ruce hned. Držela deštník, rukavičky nebo klobouk, ale neměla to kam dát. Dnes máme kabely a batohy.
Ty dva mladinký u baru, podívejte: ona styl lolitky – boty na platformě, kožená sukně, pánská košile. Je to hezký, ale řekl bych tuctový a nudný. Bez nápadu, chtělo by to ještě něco. Kluk má obyčejný černý kalhoty, ale zajímavý vršek, triko s černobílým potiskem.
Dá se v módě ještě vůbec něco nového vymyslet?
To je opravdu těžké. V jeden moment, kdy se zdálo, že už nelze dál, začaly být přehlídky plné extravagance. Staly se z nich vlastně takové scénické show. Ale proč ne. I to je generační výpověď. Zkouší se právě reakce společnosti. Pak se to ale zas většinou pokorně vrátí k nějaké klasice, eleganci a tradici. Móda nemá být bezduchý obal.
Jak se oblékají vaše studentky a studenti?
Já jim vždy říkám: Jste na oděvní škole, tak se snažte propagovat své vize a nebuďte úplně nenápadní.
Jaká je návrhářská mladá krev?
Řekl bych, že momentálně bojují o přežití. Oni musí dostat šanci, ale místo pro ně se musí uvolnit. Jsou tu i ekonomické důvody. Bojují s nájmy, nemohou si dovolit adekvátní prostory pro svá studia. Třeba ve Florencii, kam jezdíme na studentské přehlídky, pomáhá radnice mladým tvůrcům tím, že jim uvolní například sklepní prostory a ty pak sdílejí třeba výtvarníci tří oborů. Takže se v jednom studiu sejde návrhář, keramička a někdo, kdo maluje látky. Nemají existenční problémy a můžou tvořit. Kdo je tady dnes schopen udělat přehlídku? Musí nejdřív strávit spoustu času sháněním sponzorů a na samotnou kolekci pak už nezbývá chuť ani energie. Hodně přehlídek se dnes proto realizuje po internetu.
Vidíte ty mladé holky? Jedna má široké kalhoty nad kotníky, to je elegantní. A kamarádka krásnou dlouhou vínovou sukni, má to lehkost a styl. A za nimi jde žena – legíny a na hlavě jak já říkám bobek zápasníků sumo, to je přesně ukázka té praktičnosti, protože mít obtažené nohy je prostě pohodlné a jakoby neupravené, vyčesané vlasy taky.
Měl by návrhář umět šít?
Musíme si vymezit pojmy – odkud kam je krejčí a kde začíná a končí práce designéra. Krejčí plní potřeby zákazníka, který si něco donese, třeba i celý návrh. Nemá ambice model vytvářet. Návrhář samozřejmě může umět šít, ale je lepší, když si to někde nechává ušít. U nás ve škole vyučujeme klasickou krejčovinu, studenti se učí párat, špendlit, předělávat… Můj názor ale je, že to nemusí umět perfektně, na to budou mít odborníky. Ale samozřejmě projít tím musí, aby pak v procesu tvorby jejich návrhy dávaly smysl. U nás se z pohledu krejčoviny naučí základní výrobky: kalhoty, košile, sukně, sako, šaty, ale udělají to jen jednou, pak už je to na nich. Třeba moje generace, my jsme pořád doma šili, hodně jsme se tím naučili a řekl bych, že byla i větší kreativita.
Co nové technologie a ekomóda, sledujete tyto trendy?
Samozřejmě, sleduji. Teď jsem zrovna četl studii o nanovláknech, která mimochodem mohou být nebezpečná, a o nových materiálech v oděvnictví, využití přírodních vláken – houby, choroše, banánovníky, bambusy. Experimentuje se s umělou kůží, zkoušejí se vyrábět „kožešiny“ z PET lahví. I když se od pravé kůže v poslední době ustupuje, nesmíme zapomenout, že už od pravěku byla součástí odívání. Ano, tam to mělo jasný účel. Kožichy jako prezentace majetku, to už je přežité, ale kůže asi zcela nevymizí, jen je třeba přemýšlet o humánním chovu. A z oblasti ekomódy mě zaujal koncept takzvaného digitálního dvojčete, výroba na zakázku přímo v místě. Jde hlavně o to, že nebude nadprodukce, že se zboží nemusí převážet sem a tam přes kontinenty, ale vyrobí se jen konkrétní věc pro konkrétního zákazníka, což by znamenalo konec přeplněných skladů oblečení, které se neprodá ani po pěti deseti letech.
Teď mnoho návrhářů nabízí věci s příběhem. Jak módu ovlivňuje fair trade a odpovědnost?
Hodně. Je důležité, že zboží „s rodokmenem“ chce i zákazník. I když i to se dá zfalšovat. Ono se totiž všechno obtiskuje do finálního výrobku, s jakou energií byl udělaný. Vzpomínám si na neštěstí někde v Bangladéši, kde se zřítila továrna na konfekci. Posléze se zjistilo, že sloupy byly postaveny z plechovek od piva, proto to celé spadlo. Pracovaly tam děti, které před kontrolami schovávali na záchodech. To je opravdu špatně, móda nesmí podvádět. Navíc spotřeba už dnes není taková, není nutné hromadit. Ztrácí se víra v kvalitní oděv, v obchodech neznají materiály, prodají vám cokoliv.
A co taková upcyklace?
Mně se líbí, že mladá generace nemá zábrany, jako jsme měli my. Já bych si třeba v životě netroufl střihnout do Chanel kostýmu, ale oni to udělají. A tak to má být. To nemá být móda ve skříni. Je to kvalitní látka, tak ji přetvořím. Nebojí se využít věci z muzeí a sbírek a udělat novou věc.
Paní na přechodu má lépe oblečeného psa, než je sama. To je tedy bizár, kolik energie se věnuje na oblečení psů. Kdyby to tak bylo u lidí… Viděl jsem botičky, zrcátka, župánky pro psy.
Čím je podle vás typická právě Praha 7?
Je to takové maloměsto. Tady se zastavil čas, nepotkávám tu uštvané lidi a taky je tu spousta kaváren. Dole v centru je to štvanice, ale tady se dá život žít naplno, užívat si. Je to víc v klidu, takže člověk si tu v pohodě může projít skvělé butiky, obchody, galerie. Na paní módu je tu čas.
Co si vzít na sebe?
Dočetli jste článek až sem a teď váháte, co zítra na sebe? Budu dostatečně in? Když potkám ráno souseda, pomyslí si „co to, proboha, má na sobě“? Buďte hlavně sami sebou, móda je především hra, i když občas je to po ránu docela stres. Naše šatníky totiž ve většině případů ukrývají nekonečně mnoho módních kombinací a spousta z nás už zažila tu situaci, kdy se před odchodem pětkrát převlékneme, abychom si nakonec vzali triko a džíny. Kolikrát jste si řekli, že oblečení zredukujete na minimum? Jenže dostat se do takového fashion zenu, to není jen tak. Co když ten svetr, který jsem už dva roky nenosila, budu někdy potřebovat k těm lodičkám, které pět let neopustily botník? Třeba se ta sukně zase vrátí do módy a rázem bude z mého „de mode“ šatního ležáku úžasný retro kousek?
Takové otázky považují někteří lidé za neskutečné plýtvání energií a časem, a proto se rozhodli jít cestou absolutního minimalismu a navždy odstranit každodenní problém. Radikální čistka šatníku znamená, že vám na ramínkách zůstane jen pár kvalitních kousků pro každé roční období, ti nejradikálnější – po vzoru zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga – už nakoupí jen sadu jednoho typu oblíbeného oblečení (třeba deset stejných šedivých triček nebo identických mikin). Provětrat skříň je po všech stránkách očistné. Pokud jste si i vy našli právě tu svoji uniformu, gratulujeme! Vy, kteří osobní styl hledáte, nebo vy všichni, kdo rádi nosíte a kombinujete prostě cokoli, zkuste se po inspiraci poohlédnout třeba právě přímo na ulici.
A až dojde na čistku ve skříni, nezapomeňte, že vaše oblečení ještě může posloužit jinde. Na území Prahy 7 je v tuto chvíli 21 kontejnerů na textil, tak se podívejte, který máte nejblíž: www.praha7.cz/temata/odpad/kontejnery-na-textil.
TRENDY zima/jaro 20–21 podle Petra Tylínka
Minimalismus – ukázka krejčovského umu, světlé barvy severu a barvy země – béžová, medová; barvy herbáře – zelená, struktury a látka: žilkování, „popraskaná kůra“, nové kreativní skládání
Rebelský styl – návrat punk a gothic módy, inspirace 80. lety, zobrazení zla a nebezpečí
Avantgarda – vliv architektury: objemy, hodně vrstev, surrealismus a dekadence; potisky
Konkrétně – vlněný kabát (hrubá vlna), pánská saka s barevnou podšívkou nebo jiným barevným detailem, objemné šaty à la malířská halena (silueta Eiffelovka), obleky 50.–60. léta, užší nohavice, roláky (rokenrol styl), káro, kostky, proužky, romantické kytičky, potisky
Tipy na second handy a upcyklovanou módu
AVANTGARDA Milady Horákové 25 (ve dvoře)
CORRETTO Milady Horákové 47
EXKLUSIVNÍ LEVNÝ SECOND HAND Komunardů 47
CHIZO Komunardů 7
MALÉ ČERNÉ Haškova 2 (dámské), Haškova 16 (pánské)
RECYCLE STORE (Recycle with Love), Veverkova 8
TEXTILE HOUSE Dukelských hrdinů 24
U ZAJÍCE Heřmanova 53
Dětské second handy
DĚTSKÝ VÝBĚROVÝ SECOND HAND Osadní 6
DĚTSKÁ BURZA U KRTKA Šternberkova 17
Vintage
ARISTOKRAT VINTAGE Milady Horákové 28 (ve dvoře)
SCORO COCO Milady Horákové 28 (ve dvoře)
KUZMARKT Františka Křížka 26
SLOVNÍČEK EKOMÓDNÍCH POJMŮ
Slow fashion (pomalá móda)
Módní hnutí, které se staví proti velkým výrobcům a prodejcům módy (tzv. fast fashion neboli rychlé módě), kteří často (ano, jsou i výjimky) tlačí na rychlou obměnu šatníků. Slow fashion podporuje férovou výrobu a prodej, výrobu z dílny místních designérů či lidí, kteří daný kus oblečení sami nosí.
Sustainable fashion (udržitelná móda)
Móda, která má dlouhodobě nízký dopad na životní prostředí a je férová (sociálně zodpovědná). Pojem se částečně překrývá s pojmem slow fashion.
Second hand
Obchod s módou z druhé ruky. Dnes se dají najít nejen kamenné, ale i online obchody, kde si lze vybrat ze široké nabídky použitých, často i značkových oděvů.
Thrift shop/store
Nejvýstižnější český překlad je asi bazar. Někdy se používá reuse shop (Použij znovu!). Lze tu koupit nejen oblečení, ale i nejrůznější jiné zboží z druhé ruky získané darem. Jeden z nejznámějších thrift shopů v Praze je u nás na Sedmičce – Dukelských hrdinů 21.
Upcycling (upcyklace)
Jde o kreativní znovuvyužití materiálů a výrobků, které už dosloužily. V prostředí módy mluvíme o přeměně starého oblečení na stylové módní kousky.
Vintage
Oblečení a módní doplňky ve starém stylu. Na rozdíl od retro kousků, které starý styl jen napodobují, jsou autentické, tedy byly vyrobeny opravdu před pěknou řádkou let.
Charity shop (dobročinný obchod)
Tyto obchody přijímají a prodávají darované věci. Výtěžky z prodeje pak putují na nejrůznější charitativní projekty. V Praze je nejznámější dobročinný obchod organizace pomáhající seniorům.
Fair trade
Forma obchodu, kde je ke všem článkům prodejního a distribučního řetězce přistupováno férově, například nejsou zaměstnávány děti, pracovníci pracují dobrovolně a za práci dostávají odpovídající mzdu.
Swap
Jednorázové či několikadenní výměny přebytečného oblečení, knih i potřeb do domácnosti. Donesete, co se vám již nehodí, a odnesete si cokoliv, co vás zaujme, většinou za jednorázové symbolické vstupné.
Slovníček sestaven s využitím blogu a stránek www.prevlikarna.cz, které se soustředí na slow fashion aktivity, módu z druhé ruky a ekostyl. Zároveň zde najdete i celorepublikovou mapu second handů a obchodů s tzv. pomalou módou, takže si nezapomeňte vyfiltrovat Prahu 7.
→
V textu není úplný výčet všech obchodů a míst spojených s tématem. Pokud jsme vás nezmínili nebo máte další tipy, prosím, pošlete nám podněty do redakce: hobulet@praha7.cz. Vše průběžně aktualizujeme a zpracováváme. Článek o módních návrhářích z Prahy 7 bude pokračováním tohoto textu, momentálně se připravuje a vyjde v některém z dalších Hobuletů. Děkujeme.
