V programu Přečti čtou pohádkové čtecí babičky a dědečkové pohádky dětem v mateřských školách. Organizátoři se přitom snaží vybrat školku, která je pro seniora blízká, ať již vzdáleností, nebo srdcem. Program, jenž běží od září 2016, se setkal s velkým ohlasem jak ze strany školek, tak i seniorů, ze kterých se pravidelně každý týden stávají pohádkové čtecí babičky a dědečkové. Nejvíce čtecích babiček a dědečků je v Praze, ale postupně se jejich řady rozšiřují i v dalších regionech České republiky. Právě díky pravidelnosti se zde otevírá prostor pro vznik mezigeneračních vazeb, dialogu a přátelství. Pro děti se čtení s pohádkovou čtecí babičkou nebo dědečkem stává neodmyslitelnou součástí běžného týdne. Při poslechu rozvíjejí svou fantazii a cit pro jazyk. Od seniorů mohou vstřebávat klid, rozvahu a přiblížit se starší generaci. Senioři na oplátku čerpají energii z radosti, upřímnosti a vitality těch nejmenších.
Koordinátorka Eva Menčíková, z organizace Mezi námi, spolupracuje se seniory, které propojuje s vedením školek, a hledá v Praze 7 další pohádkové čtecí babičky a dědečky.
Od roku 2016 je u vás Klub pohádkových čtecích babiček a dědečků. Kdo se do něj může zapojit?
Každý senior, který má chuť dělat něco smysluplného a baví ho komunikace s dětmi. Zájemce o naši aktivitu pozvu na první setkání: buď může přijet k nám do komunitního centra nedaleko stanice metra Pankrác, kde máme knihovnu a spoustu dalších materiálů, které se hodí budoucím dobrovolníkům. Můžeme se ale také potkat jinde, kde to seniorovi vyhovuje. Popovídáme si, jakou měl profesi, co ho baví, a většinou se dostaneme i k tomu, zda má vlastní rodinu a vnoučata. Neptám se na to přímo, ale většinou toto téma přirozeně vyplyne. S každým dobrovolníkem vytipujeme školku v okolí jeho bydliště a pak uzavřeme smlouvu o spolupráci. Potřebujeme ještě výpis z trestního rejstříku, který proplatíme, a lékařské potvrzení.
Jak se o vás senioři nejčastěji dozvídají?
Naše organizace má mezigenerační aktivity po celé republice. Každý rok se do nich zapojí 15 000 dětí a seniorů. Koordinujeme pravidelné akce v domovech pro seniory, kde se setkává nejmladší a nejstarší generace. A kromě toho se účastníme nejrůznějších festivalů nebo komunitních slavností, kde naši senioři vedou mezigenerační tvořivé dílny. Díky tomu se nám ozývají další zájemci. Anebo se o nás dozvědí od kamarádů, kteří už s naší organizací spolupracují. Zájem ze strany školek je obrovský, ale mnohdy nemáme dost dobrovolníků, abychom jim vyhověli, tak budeme rádi za další členy. Ve školkách nám vždycky říkají, že by chtěli nejen pohádkovou babičku, ale i dědečka. A klidně oba!
Liší se nějak přístup seniorů, kteří už mají načteno u vlastních vnoučat, od pohádkových začátečníků?
Pokud mluvím s babičkou, která má devět vnoučat a hodně je hlídala, pak vím, že ji můžu poslat do školky, kde je velká třída. U těch, které nemají tolik zkušeností, prostě vybereme školku s menším kolektivem, ale rozhodně není třeba se obávat, že byste něco nezvládli. Při každém čtení je tam paní učitelka, která vypomáhá. Naše pohádkové babičky a dědečkové nejsou od toho, aby děti hlídali.
A jak probíhá první čtení, kdy se senioři ocitnou před celou „smečkou“ dětí?
Pokaždé je to pro školku velká událost, protože děti se moc těší, že k nim bude docházet někdo nový. Na první čtení jdu vždy s naší pohádkovou babičkou nebo dědečkem o něco dřív, aby se trošku rozkoukali v novém prostředí. Někteří jsou maličko nervózní, protože přeci jen nastoupit před celou třídu, kde je třeba dvacet dětí, je něco jiného než číst pro vlastní děti nebo vnoučata doma. Moc se mi líbí, že každý z našich seniorů si k nim postupně najde cestu a pojme čtení originálním způsobem.
Zaujalo mě, že senioři chodí do školek pravidelně jednou týdně. Kolik času jim tato dobrovolnická činnost zabere?
Vždy je to na dohodě se seniorem, který den se mu hodí. Pro nás je důležitá pravidelnost, protože se nám potvrdilo, že je přínosná pro děti i pro seniory. Z týdne na týden se těší na novou pohádku a leckdy si dobrovolník naplánuje čtení na pokračování. Kdyby se četlo třeba jen jednou za měsíc nebo za dva, nebude tam taková návaznost. Čtení většinou probíhá po obědě, kdy si děti mají odpočinout, a v ideálním případě je má čtení pohádky uspat. Samotným čtením stráví babička či dědeček zhruba půl hodiny a pak si třeba ještě půl hodiny s dětmi povídá nebo něco společně podniknou.
Mluvily jsme o pohádkovém čtení, ale zatím nezaznělo, které pohádky jsou nejoblíbenější.
Žádný žebříček oblíbenosti nemáme, ale vždycky říkáme, že je fajn, když si senior sám vybere, co bude číst. Můžeme mu zapůjčit pohádkové knížky z naší knihovny, anebo si přinese vlastní. Máme v klubu dobrovolníky, kterým je 58 let, ale také téměř stoleté, takže jsou to lidé několika generací a každý má trochu jiný vkus. Někoho baví dobrodružné příběhy, jiného bajky o zvířátkách. Hodně také záleží na věku dětí. Třeba těm nejmenším – tříletým většinou nečteme klasické pohádky například od Boženy Němcové, protože jsou pro ně příliš složité.
Možná jim ani nerozumějí, protože neznají některé výrazy…
Na tohle už jsme dobře připravení díky jedné naší babičce, která si všimla, že některá slova z pohádek je potřeba dětem vysvětlit. Zeptala se dalších dobrovolníků v klubu a sepsala úžasný pohádkový výkladový slovníček, kde vysvětluje, co je verpánek nebo pec.
A jsou i nějaké další zlepšováky, které senioři připravují přímo pro děti?
Máme velmi iniciativní dobrovolníky, kteří neustále vymýšlejí, jak by čtení zpestřili. Jeden z dědečků pracoval desítky let jako sbormistr, takže dětem nejen čte, ale také si s nimi zazpívá. Další dobrovolnice je profesionální loutkoherečka, která občas bere loutky do školky a oživí s nimi vyprávění. A zpestření je třeba i v tom, že si seniorka vezme výrazné korále nebo klobouk, hned je zase něco nového. V Praze 7 čte pan Jaroslav v Lesní školce Bobulka nedaleko Stromovky. Hodně se zajímá o přírodu, cvičí jógu a dětem nejen čte, ale také si s nimi povídá o přírodě nebo o zvířátkách.
V metropoli máte sto dobrovolníků, ale jen 14 z nich jsou muži. Čím to je?
Školky mají o naše seniory velký zájem, takže jsme moc rádi za každého, kdo se k nám chce připojit. Myslím, že ženy převažují zkrátka proto, že mají k dětem, obzvlášť k těm nejmladším, přeci jen trošku blíž. Většinou se do našeho klubu hlásí v době, kdy jejich vnoučata už odrostla a babičky by chtěly dál zůstat v kontaktu s malými dětmi. Naopak k těm nejstarším – pětiletým se víc hlásí dědečci, protože se rádi zapojují do diskuzí.
V Praze 7 senioři nejen čtou ve školkách, ale zapojují se i do dalších aktivit. Které to jsou?
Každé první pondělí v měsíci máme několik akcí po celé čtvrti. Naši dobrovolníci předčítají v obou pobočkách Městské knihovny – na Letné a v Tusarově. Ve stejném termínu máme dvě akce v rodinném centru Střídačka na Výstavišti. Můžete přijít na mezigenerační tvořivou dílnu nebo na cvičení s Hankou, naší lektorkou, která se věnuje cvičení pro seniory. Každoročně také organizujeme sportovní hry pro seniory a jejich příbuzné v komunitním centru Domus Vitae ve Stromovce. Každý rok jsme také na veletrhu Svět knihy na Výstavišti, kde máme pohádkový stan, v němž můžete potkat naše dobrovolníky, kteří představují naše mezigenerační programy široké veřejnosti.
Zmínila jste čtení v knihovnách. Není tam obtížnější děti zaujmout?
Poprvé jsme si tuhle spolupráci vyzkoušeli vloni na podzim, kdy jsme zorganizovali akci v knihovně v Praze 4, kde dobrovolníci četli a také tam byla výstava fotografií z našich mezigeneračních akcí. Aktuálně máme dobrovolníky na dvanácti pobočkách v metropoli. A jsem moc ráda, že je zájem také v Praze 7. Čtení v knihovně je taková „vyšší dívčí“, protože nevíte, kolik přijde dětí a jakého věku, takže se senior rozhodne až na místě, jaký pohádkový příběh vybere. Naše dobrovolnice paní Brigita chodí číst do školky na Letné a také do knihovny v Tusarově. Je úžasně činorodá, pomáhá nám například v rámci projektu neziskové organizace La Vida Loca, plete oblečky a hračky pro odložené děti. Před pár týdny se k nám přidala nová dobrovolnice, babička Olga, a začala číst v knihovně na Letné.
Velmi aktivní jste také na Ortenově náměstí. Na koho se tam děti těší?
Tam dochází pět našich členů do dvou velkých školek. Už je to sehraná parta, navzájem si doporučují nejrůznější tipy a nápady, co se komu osvědčilo. Chodí tam například pan Viktor, který řadu let hrál v divadelních představeních pro děti, takže má spoustu zkušeností s herectvím.
Několikrát jste zmínila aktivity klubu, které ale zdaleka nezahrnují jen čtení. Co vše pro seniory organizujete?
Chceme, aby věděli, jak moc si vážíme jejich času a energie, tak pro ně jednou za tři měsíce organizujeme pravidelná setkání. Máme také nejrůznější kurzy zdarma, kam mohou přijít a něco se dozvědět anebo se přiučit – od kurzů rétoriky až po cvičení s naší lektorkou Hankou. Při každém setkání diskutují, co se jim osvědčilo a co se dá vyzkoušet. Moc se mi líbilo, jak se naše dobrovolnice bavily o dětech. Jedna řekla: „Čtu ve školce, a děti hrozně brzy usnou, ale já bych si s nimi chtěla povídat,“ a druhá jí oponovala: „To já mám naopak ráda, že je uspím.“ A třetí prohlásila: „Víš, co? Vyzkoušej to jako já. Přijdu o čtvrt hodiny dřív, děti mi řeknou, co je u nich nového, a pak teprve začínám číst.“
A jak reagují děti?
Většinou jsou zvyklé, že jim paní učitelka čte pohádky, ale naši dobrovolníci jsou něco speciálního. Přicházejí jednou týdně, mají trochu jiný přístup ke čtení, který vždycky zaujme. Jedna naše dobrovolnice mi vyprávěla, že potkala svoji „vnučku“ někde na procházce v okolí školky. „Támhle je naše babička!“ volala holčička na celou ulici a rodiče se divili, o kom je řeč. Děti už je berou tak, že jsou prostě jejich.
Prostě se vyhecovat a jít!
Pohádková čtecí babička Alena Parolková měla ještě před odchodem do penze jasný plán: chtěla se věnovat dobrovolnické činnosti a hledala tipy v Praze 7. Vloni v květnu se vydala poprvé za dětmi z mateřské školy na Ortenově náměstí. „Nejvíc se mi osvědčilo, že přečtu kousek pohádky, pak děti obejdu a každému ukážu obrázky v knížce. Původní záměr je, aby během mého čtení usnuly, ale to se stává málokdy. Jsou hodně zvídavé, vstávají z postýlek nebo za mnou běží. Maximální úspěch byl v té starší třídě, kde mi paní učitelka řekla: Uspala jste čtyři kousky!“ vzpomíná Alena, která zatím vlastní vnoučata nemá, ale moc ráda se připravuje na každé další setkání ve školce.
Vybírá pro ně knížky, které četla svým dětem, například Ferdu Mravence nebo Makového mužíčka. „Někdy se mi nechce ven, protože je ošklivo, a radši bych zůstala doma v teple, ale nakonec se vyhecuju. A pak jdu ze školky s daleko lepší náladou než na začátku dne. Děti jsou prostě veselé a úžasně bezstarostné. Chtěla bych tam docházet, jak nejdéle to půjde. Třeba budu muset mít chodítko nebo vozítko, ale to nevadí. Moc mě tahle aktivita s dětmi baví,“ říká Alena a dodává, že pohádková čtecí babička je ve školce opravdu něco speciálního: „Paní učitelky nás vždy doprovázejí do třídy a říkají s takovým respektem: Tak dnes přijde čtecí babička! a děti jsou celé natěšené.“
Alena Parolková
Baví mě dětská zvídavost
Po celé Praze je sto seniorů-dobrovolníků, kteří předčítají dětem pohádky. Pohádkových dědečků je zatím čtrnáct, ale další se snad brzy přidají. Jedním z nich je Jaroslav Svoboda, který dochází do lesní školky v Umělecké ulici nedaleko Stromovky, která sídlí ve dvou pestrobarevných maringotkách. „Když jsme s Jaroslavem domlouvali spolupráci, tak mě zaujalo, že se mnoho let věnuje cvičení jógy. A v téhle lesní školce paní učitelky s dětmi taky cvičí jógu,“ vzpomíná Eva Menčíková, koordinátorka programu, proč tomuto dědečkovi vybrala právě tuhle lokalitu. „Moc rád dětem čtu o zvířátkách a o přírodě. Většinou si vybírám z knížek, které jsem četl v dětství, teď je to pohádka z roku 1940. A když něčemu náhodou nerozumějí? Prostě jim vysvětlím, co je zajímá. Je to podobné, jako když byl malý můj syn, taky se mě vyptával na všechno možné. Tenkrát tomu ještě třeba tolik nerozuměl, ale podporoval jsem jeho zvídavost a o to se snažím i při čtení ve školce,“ říká Jaroslav.
Každý pohádkový příběh nejen čte, ale také se převtělí do jednotlivých postav. Mění hlas podle toho, kdo zrovna v pohádce vystupuje, a díky tomu mají děti nejen zážitek ze čtení, ale také z jeho téměř divadelní etudy. „Snažím se je povzbuzovat, aby nejen naslouchaly, ale také se ptaly. Třeba zvířátko v pohádce řeší problém, tak se ptám: Co bys udělal ty? Nevadí, že je to nesmysl, ale něco zkus!“ říká Jaroslav a na závěr má tip pro každého, kdo by se chtěl zapojit do pohádkového čtení: „Zkombinujte dobrodružné čtení se zajímavým projevem, aby to nebylo jednotvárné a monotónní.“
Jaroslav Svoboda
HLEDÁ SE POHÁDKOVÁ BABIČKA A POHÁDKOVÝ DĚDEČEK!
Máte jednou týdně hodinu volno?
Baví vás komunikace s dětmi?
Chcete jim číst pohádky?
Ozvěte se koordinátorce Evě Menčíkové, která vám najde školku v okolí vašeho bydliště: eva.mencikova@mezi-nami.cz.
PŘIJĎTE SI POSLECHNOUT POHÁDKU DO MĚSTSKÉ KNIHOVNY!
Pobočka Sedmička (Tusarova 35)
každé první pondělí v měsíci od 15 a 16 hodin
7. prosince
Pobočka Letná (Milady Horákové 56)
každou první středu v měsíci od 15 a 16 hodin
9. prosince