Petr Zenkl se narodil v rodině chudého krejčího v Táboře 13. června 1884. Vlastenecky orientovaní Zenklovi nepatřili zrovna mezi honoraci, Petr měl devět sourozenců a nebyla jistě žádná legrace takto početnou rodinu uživit. Petr se již od dětství projevoval jako bystré a nadané dítě, proto se po ukončení obecné školy nechal zapsat na místní gymnázium. Zde ho nejvíce uchvátilo studium českého jazyka a literatury. Skrze své literární pokusy se dokonce seznámil s Jaroslavem Vrchlickým.
Po maturitě chtěl pokračovat ve studiu filologie na Filozofické fakultě UK. Ekonomická situace rodiny mu ale nákladný pobyt v Praze neumožnila, proto nakonec zvolil dálkové studium práv. Díky pomoci svého mentora Jaroslava Vrchlického a jeho intervencím u studentských podpůrných spolků ale Zenkl nakonec přestoupil na vysněnou filologii. Vrchlický mu pomohl i s obstaráním práce v úřadě zemského sněmu. Později Zenkl povýšil do účtárny úřadu, což mu kromě dalšího zlepšení finanční situace přineslo i kontakty, díky kterým posléze získal učitelské místo na soukromé obchodní škole. Důležitým impulzem pro budoucí politickou kariéru a jeho specializaci na sociální oblast bylo i jeho další zaměstnání účetního a sekretáře v ústavu pro choromyslné.
Vysokoškolská studia Zenkl zakončil na podzim 1907. I přes slušně nastartovanou úřednickou kariéru se rozhodl vydat se na dráhu pedagoga. Jeho první „štací“ byla obchodní akademie v Resslově ulici. V této době také publikoval celou řadu středoškolských učebnic, především z oblasti českého jazyka a literatury. V listopadu 1909 se oženil, vzal si dceru svého gymnaziálního profesora Pavlu Ševcovicovou. Manželé se usadili v Kaizlově ulici v tehdy ještě samostatném městě Karlíně. Zenkl se však se svými aktivitami nespokojil a před obecními volbami v roce 1911 se objevil na kandidátce Klubu občanů karlínských, přičemž byl zvolen do městského zastupitelstva a následně i do městské rady. Zastával funkci vedoucího referátu pro chudinské a sociální otázky, věnoval se tedy především zlepšování leckdy neutěšených sociálních poměrů obyvatel průmyslového Karlína.
Ze starosty primátorem
Během první světové války se aktivně zapojil do celé řady národně orientovaných akcí, organizoval například sbírku českých knih pro vojáky bojující na frontě. Ač nebyl velkým příznivcem stranické politiky, stal se členem národně socialistické strany a v jejím „dresu“ kandidoval v roce 1919 v komunálních volbách v Karlíně. Strana zde zvítězila a Zenkl se stal starostou. Jeho hlavními úkoly bylo snížení zadlužení města a příprava na bezproblémové sloučení Karlína s Prahou.
V červnu 1921 získal post ministerského rady v rezortu sociální péče, v prosinci 1921 pak rezignoval na funkci starosty Karlína, který se 1. ledna 1922 stal součástí Prahy. V následných celopražských komunálních volbách v roce 1923 získali národní socialisté nejvíce hlasů a Zenkl byl stranou nominován do celé řady komisí souvisejících se sociální politikou. V roce 1926 se stává ředitelem Ústřední sociální pojišťovny. Jeho pozice posiluje i v národně socialistické straně – v roce 1931 je zvolen do jejího předsednictva, o pět let později je dokonce jejím místopředsedou. V roce 1936 se Zenklovi stěhují z Karlína na Letnou do činžovního domu v Čechově ulici č. 11. Zde nalezli svůj domov až do odchodu do exilu v roce 1948.
Hvězdná hodina Petra Zenkla v pražské komunální politice přichází na jaře 1937. Po rezignaci primátora Baxy je 27. dubna 1937 zvolen primátorem Prahy. Tento post se mu podařilo udržet i po dalších obecních volbách v květnu roku 1938. Turbulentní události podzimu 1938 mu přinesly nabídku stát se po demisi Hodžovy vlády premiérem nově tvořeného kabinetu. Podobné úvahy se objevily i při sestavování pomnichovské vlády, ale nakonec zde Zenkl obsadil post ministra školství a sociálních věcí. V dalším kabinetu pod vedením R. Berana už nefiguroval. Po rozpuštění zastupitelstva Prahy v únoru 1939 přišel i o funkci primátora.
Již 1. září 1939 je Zenkl spolu s mnoha dalšími veřejně činnými osobnostmi zadržen a po několikadenním vyslýchání odvezen do koncentračního tábora Dachau, o několik týdnů později pak do obdobného zařízení v Buchenwaldu. Pět let trvající pobyt v koncentračním táboře samozřejmě přinesl Zenklovi množství utrpení a příkoří. Strádala ovšem i jeho manželka Pavla, ocitla se bez prostředků, v letenském bytě navíc mohla obývat jen jednu malou místnost, zbytek obsadila rodina německého důstojníka.
Poválečné strasti
Po přestálých útrapách Zenkl přijíždí 17. května 1945 do Prahy a ihned se vrhá do práce pro město i ČSR. Ještě téhož dne je zvolen předsedou národních socialistů. Přes odpor komunistů se vrací v srpnu 1945 do funkce pražského primátora, ve které setrval až do července 1946. Po parlamentních volbách byl zvolen poslancem Národního shromáždění a zároveň se stal prvním místopředsedou vlády. Jako jeden z mála poválečných politiků rozpoznal nebezpečí plynoucí z drtivého nástupu komunistů a snažil se aktivně čelit růstu jejich vlivu. Rozhodující střet mezi komunisty a ostatními demokratickými stranami včetně Zenklových národních socialistů měl přijít v parlamentních volbách plánovaných na jaro 1948. Po známých únorových událostech spojených s demisí demokratických ministrů už ale ke svobodným volbám nedošlo.
Na Zenkla měly únorové události drtivý dopad, okamžitě byl propuštěn ze služeb Ústřední sociální pojišťovny, každý jeho krok sledovala StB. Před dveře jeho letenského bytu byla dokonce umístěna lavice, na níž seděl příslušník tajné policie, který legitimoval každého, kdo chtěl Zenklovy navštívit. Nakonec se manželé rozhodli pro odchod do exilu a za spolupráce svých tehdejších strážců a pracovníků americké ambasády byli Petr a Pavla Zenklovi v zavazadlových prostorech vozidel velvyslanectví převezeni 7. srpna 1948 do Německa.
Od podzimu 1948 se Zenkl, již pobývající v USA, snaží pod svým vedením sjednotit exilové skupiny, stává se předsedou Rady svobodného Československa i exilové národně socialistické strany. I do zahraničí se ovšem přenesly osobní animozity a stranické politikaření tak typické pro první republiku i roky 1945–48. Jak postupně mizely naděje na brzký konec komunistického režimu, ochabovala i aktivita exilových činitelů. Po krátkém období naděje v souvislosti s Pražským jarem následuje Zenklova pozvolná rezignace na aktivity v emigrantském hnutí. V únoru 1971 zemřela jeho manželka Pavla, i poté se Zenkl ještě podílel na snahách obnovit činnost Rady svobodného Československa. V kruhu přátel oslavil své devadesátiny, ale jeho zdravotní problémy se prohloubily natolik, že počátkem listopadu 1975 PhDr. Petr Zenkl ve městě Raleigh v Severní Karolíně umírá.
1 PhDr. Petr Zenkl v době, kdy působil jako profesor obchodní akademie.
2 Slavnostní inaugurace primátora Zenkla na Staroměstském náměstí 4. července 1938.
3 V tomto domě, resp.
č. p. 515 v Čechově ulici žili manželé Zenklovi v letech 1936–1948. Sám Zenkl ovšem strávil téměř polovinu této doby v koncentračních táborech v Německu.
4 PhDr. Zenkl v kroji sokolské jednoty Praha-
-Bubeneč. V roce 1938 se tehdejší primátor podílel na organizaci posledního předválečného sletu jako místopředseda sletového výboru.
5 Petr Zenkl s manželkou Pavlou (vlevo) při rozhovoru s významnou sociální pracovnicí a kolegyní z národně socialistické strany Růženou Pelantovou.
