„Je to tu takové nepřehledné. Nemáte online nějaký seznam?“ ptá se slečna, která se proplétá úzkou chodbičkou mezi stohy knih antikvariátu v Dělnické ulici. „Seznam mám, ale v hlavě,“ odvětí s úsměvem Jiří Novák a hned sáhne po žádané knize. S knihou se snad prý narodil a antikvariát provozuje od začátku devadesátých let. Na Sedmičce ho najdete od roku 2007 a svému obchůdku přezdívá morbidní antikvariát. „Chodí sem dva druhy lidí – jedni jsou zděšeni a většinou hned odcházejí, a ti druzí naopak nadšeni a vždy tu něco najdou, i když nic nechtějí,“ popisuje svoji klientelu Jiří.
V komínkách je tu vyskládáno asi sto tisíc svazků, další stovka tisíc je uložena ve skladu. „Každý den to tady rovnám a trénuji si hlavu. Knížky jsou pro mě skoro duchovní záležitost a svět, kde mi je dobře,“ říká Jiří, který má moc rád kontakt se zákazníkem, a tak je nejspíš posledním antikvářem, který neprovozuje žádný eshop, a to i přesto, že je to tak trochu ekonomická sebevražda. Posledních pět let drží obchod nad vodou díky své druhé práci hlídače a vrátného. Právě při nočních službách si najde čas na čtení a probdělou noc pak dohání dřímáním ještě před otevřením obchodu.
Na nevyspání je ale zvyklý, celý svůj profesní život totiž pracoval na směny u policie. Před revolucí byl členem speciální jednotky a hlídal Husáka na Hradě. „Tam se nic nedělo,“ glosuje s úsměvem. Jednou ho ale služební průkaz zachránil před malérem. „Za komunismu se chodilo na Havelák, kde byly k dostání desky i zakázaná literatura – Tigrid, Hrabal. Občas tam ale dorazili lidi z Bartolomějské a udělali zátah, a já tak málem skončil na cele předběžného zadržení. Kolega to naštěstí vzal sportovně,“ vzpomíná Jiří, který na knížky nedá dopustit a ani ty největší ležáky nedává do sběru.
„Lidi dnes nemají knihovny, razí se minimalismus a na knížky už zkrátka není v bytě místo. Ke knihám se často přistupuje jako k novinám, přečtou se a zahodí. Občas mi sem chodí pán, který musí knihy doslova pašovat, aby mu na to manželka nepřišla, je to smutné,“ povzdechne si. Sám při čtení potřebuje slyšet šustění papíru. „Dnes se čte na čtečkách, tabletech nebo se poslouchají audioknihy, ani jedno mi ale není blízké.“
Jak sám říká, v jeho obchodě vládne pravěk. Doklad z EET tu samozřejmě dostanete, ale na zaplacení kartou zapomeňte. „Tady platí jen ďábelské karty,“ směje se Jiří a vypráví, jak knihy prodá i těm, kteří u sebe hotovost v danou chvíli zrovna nemají. „Tady je to jako za první republiky, já lidem důvěřuji a žádné dlužní knihy si nevedu. Většinou se s penězi vrátí.“ Kromě knížek je Jiřího vášní i chovatelství papoušků. Ostatně v těchto dnech mu společnost v antikvariátu dělají Kubík a Čubík, tedy papoušci alexandr malý a čínský.