„Učitelé to dnes vůbec nemají lehké. Vedle osvojení základního množství informací a dat, jazykové vybavenosti a čtenářské i matematické gramotnosti by měli děti naučit pracovat s informacemi a daty, kriticky a kreativně myslet, využívat moderní technologie, ale také spolupracovat v týmu, veřejně prezentovat a obhájit své myšlenky a mnoho dalšího. Zároveň by škola měla dát dětem zažívat pocit úspěchu, pomoci jim rozvíjet jejich nadání a zachovat si přitom přirozenou radost z poznávání, vytvořit prostředí tak bezpečné, aby se děti nebály dělat chyby a z chyb se učit. A to všechno je třeba poskytovat všem dětem bez rozdílu, včetně dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, ze sociálně znevýhodněného prostředí, s odlišným mateřským jazykem, ale i těm mimořádně nadaným. Aby tohle všechno škola byla schopná dětem dát, potřebují učitelé nové metody a postupy, které jim to umožní,“ říká nová radní pro školství Prahy 7 Hanka Šišková.
Ty tam jsou naštěstí doby, kdy žáci proseděli celý den v lavicích, zapisovali si suchá data do svých sešitů a znalosti pak na povel tahali z paměti. Na takovou školní realitu vzpomíná i Lubor Vinický, učitel třetí třídy ze Základní školy T. G. Masaryka na Ortenově náměstí (ZŠ TGM). „Na první stupeň jsem chodil v polovině osmdesátých let, pamatuji si, jak jsme se báli cokoliv říct. Nechtěl bych, aby taková atmosféra byla u mě ve třídě.“ Vinický pochází z učitelské rodiny a vyučování se věnuje již 14 let, na Sedmičce působí šestým rokem a od září 2016 vyučuje metodou Step by Step – Začít spolu. „Zjistil jsem, že celou řadu věcí doporučovaných touto metodou jsem ve svých hodinách používal již dávno. Například ranní kruh, kdy si s dětmi povídáme a nalaďujeme se na další společný den. Je to náročnější na přípravu, děti neopiju rohlíkem, ale stojí to za to.“ Step by Step – Začít spolu je propracovaný metodický model. „Výuka probíhá v takzvaných centrech aktivit. Tomu odpovídá i netradiční uspořádání prostoru třídy do menších pracovních koutů, podobně jako u waldorfské či Montessori pedagogiky,“ popisuje ředitel ZŠ TGM Jan Rychtr, jenž školu vede od července 2017 a je služebně nejmladším ředitelem na Sedmičce.
Právě osoba ředitele je tím hlavním hybatelem života ve škole. „Ve školách Prahy 7 máme schopné a otevřené ředitelky a ředitele a mnoho výborných učitelek a učitelů, kterým jde o každé jednotlivé dítě, kteří jsou ochotní a mají odvahu hledat nové cesty, jak rozvíjet potenciál každého dítěte a provázet ho v jeho osobním růstu. Další vzdělávání pedagogů a sdílení dobré praxe a zkušeností mezi učiteli nejen v rámci jednotlivých škol, ale také mezi školami, jsou cesty, jak pedagogy v tomto úsilí podpořit. Stejně jako vzdělávání a sdílení dobré praxe a zkušeností mezi řediteli škol, neboť právě oni dávají své škole tvář, vytvářejí její koncepci, pracují se svými pedagogy, pomáhají jim se dál profesně rozvíjet a motivují je ke zkvalitňování pedagogického procesu,“ popisuje radní Šišková.
Dovednosti i znalosti
Na vedení školy totiž velmi záleží, kam se bude škola ubírat. Obecná koncepce vzdělávání – takzvaný Rámcový vzdělávací program (RVP) –, kterou vydalo Ministerstvo školství v roce 2007, totiž dala jednotlivým školám obrovské pravomoci. RVP školám vytyčuje hřiště, na kterém se mohou svobodně pohybovat v rámci vlastního školního vzdělávacího programu. Celkově se materiál ministerstva namísto znalostí přiklání k dovednostem. Škola by měla žáka naučit především pracovat s daty a předat povědomí o tom, kde si dané informace najde. Každá škola si může zvolit typ učebnice nebo i způsob hodnocení. „Učivo je v RVP pouze doporučené, závazné jsou výstupy žáků, tedy dovednosti, jako například že dítě dokáže něco rozlišit, vysvětlit apod. K tomu samozřejmě potřebujete mít nějaký znalostní základ, ale nemusíte vědět úplně všechno,“ vysvětluje František Rada ze ZŠ Strossmayerovo náměstí, který momentálně s kolegy pracuje na novém vzdělávacím programu pro druhý stupeň. „Někdo má výčitky svědomí, že nestihl probrat všechny Přemyslovce, jako by se s tím žák už nikdy v životě neměl setkat. Cílem by ale mělo být naučit žáky to, jak si informace vyhledají a jak s nimi mohou pracovat, což je velká výzva. Učitel má dnes obrovskou svobodu a je ve vzdělávacím procesu naprosto klíčovým hráčem…“ dodává Rada, pod jehož křídla patří i ZŠ Letohradská se třídami s prvky pedagogiky Rudolfa Steinera známější jako waldorfská pedagogika. Waldorfské třídy podobně jako třídy s Montessori prvky při ZŠ Korunovační vznikly z popudu rodičů a jejich postoj zde hraje klíčovou roli. „Důležité je přesvědčení rodičů, že se touto cestou chtějí vydat, časem se totiž neubrání srovnávání znalostí svých dětí a jejich vrstevníků a podobně. I proto rodiče žádáme, aby nám podepsali informovaný souhlas,“ popisuje jedna z učitelek waldorfské třídy Magda Fleková. Jak však upozorňuje, i v těchto svým způsobem alternativních třídách musí učitelé předat žákům stejné penzum znalostí. Její slova potvrzuje i Iva Schmittová, která vyučuje v Montessori třídě při ZŠ Korunovační. „Nemáme povinné domácí úkoly, nepracujeme s klasickými učebnicemi, orientujeme se na dovednosti, ale samozřejmě zvládáme obsah učiva garantovaný školním vzdělávacím programem.“ Například vyjmenovaná slova zde učí sérií asi deseti aktivit, děti poslouchají pohádky, pracují s pracovními listy apod. „Děti to nesmírně baví. Vyjmenovaných slov by ale mohlo být míň, vždyť s některými se děti už nikdy v životě nesetkají. Ale u přijímaček na gymnázium jim přesně takové nepoužívané věci dají,“ stýská si Schmittová. Školy tak co se konkrétních znalostí týče, musí najít správný kompromis, aby žáky připravily na přijímačky. Jakým způsobem toho docílí, záleží jen na učiteli.
Ať už však učitelé používají jakékoliv metody, jedno je jisté – klasické frontální výuce na většině základních škol začíná pomalu zvonit umíráček. „Rodiče většinou vědí, co nechtějí. Nechtějí klasiku, tedy klasickou frontální výuku. Ta je ale na prvním stupni opravdu passé, každý se snaží inovovat,“ říká Rada. Do výuky začínají vstupovat i moderní technologie. Některé třídy jsou vybavené interaktivními tabulemi, někde mají učitelé k dispozici i televizi. Jak se však ředitelé škol shodli, tohle vybavení není samospásné a osobnost pedagoga je stále to nejdůležitější. To on je průvodcem světem informací, velkým vzorem i inspirátorem.
Od všeho trochu
Moderním přístupům ve vzdělávání se věnují i studenti pedagogické fakulty, tedy budoucí učitelé. „V rámci několika seminářů jsme navštěvovali zajímavé školy a seznamovali jsme se s jejich stylem výuky. Poznali jsme školu hrou, přístupy Montessori, Začít spolu, waldorfské pedagogiky – sama jsem si vzala od všeho trochu,“ popisuje Jana Jirošová, která momentálně vede 1.B na ZŠ Tusarova. Podobný koktejl metod razí i Nikola Frkalová z FZŠ Umělecká, jejíž srdeční záležitostí je čtenářská gramotnost. Na povinnou četbu Babičky ale můžete zapomenout. Tituly si děti mohou zvolit samy, jejich přečtením to ale nekončí. „Děti vyplňují pracovní list, kde se zamýšlejí třeba nad tím, jak by mohla knížka skončit. Ptám se také, jakým slovům nerozuměly a jak si poradily. Většinou se ptají rodičů,“ směje se učitelka, která na FZŠ Umělecká pracuje šestým rokem a ve svých hodinách ráda používá prvky kritického myšlení, například metodu volného psaní. „Děti dostanou nějaké téma a pak spontánně píšou vše, co je napadne, třeba i to, že je k dané věci momentálně nenapadá vůbec nic. Zkrátka tužku nesmí zvednout z papíru,“ líčí učitelka. FZŠ Umělecká coby fakultní základní škola úzce spolupracuje s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy, studenti sem chodí na praxe, a nové přístupy k výuce tak testují přímo ve třídách. „Je moc prima vidět, jak něco funguje, a získat tak rychlou zpětnou vazbu,“ kvituje Frkalová, jež je v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání zapojena do projektu na výzkum nových metod na zlepšení čtenářské gramotnosti a skrze čtenářství se snaží třeba i o nabourání genderových stereotypů. Svým žákům dala například nedávno za úkol přečíst si knihu s genderově odlišným hlavním hrdinou.
Informace v souvislostech
Práci s informacemi zlepšuje i další metoda kritického myšlení, takzvané myšlenkové mapování, kterou používají třeba při výuce přírodopisu či chemie žáci ZŠ Fr. Plamínkové. „Žáci mají za úkol graficky zpracovat určité téma. Ústřední myšlenku zapíší do bubliny uprostřed stránky. Následně připojují další bubliny s dílčími myšlenkami a pojmy a vyznačují vztahy a souvislosti. Do mapy mohou kreslit obrázky, vybarvovat ji, vpisovat poznámky a vytvářet tímto způsobem hierarchii pojmů či různé kategorie. Je to skvělý nástroj k pochopení a utřídění probírané látky,“ popisuje Šárka Novotná ze ZŠ Fr. Plamínkové.
Učitelé ale nezapomínají ani na rozvoj jiných schopností, než je myšlení. Například ZŠ Korunovační je členem komunity Tvořivá škola a fungují zde takzvané činnostní tvořivé třídy. „Vycházíme z předpokladu, že učení by mělo probíhat nejen logicky, ale také přes haptiku a srdce. Děti proto v hodinách často něco vytvářejí a zažívají a to vše harmonizuje osobnost. Jde o tzv. vzdělávání prostřednictvím činností žáků, což byla metoda využívaná už na Baťových školách za první republiky,“ popisuje ředitel ZŠ Korunovační Tomáš Komrska. Jinde se v rámci tělesné výchovy zase orientují na zdraví. „Dnešní společnost je zaměřena na výkonnost a nejedná se pouze o oblast tělesné výchovy – vše se měří, počítá, zaznamenává a vyhodnocuje. Paradoxně se však zapomíná na prosté základy, které jsou důležité pro kvalitu života každého dítěte. V hodinách učíme děti správným pohybovým návykům – správnému způsobu sezení, stoje, pokládání a zvedání předmětů a podobně, ale také obtížnějším pohybovým vzorcům. To vše prostřednictvím her a prožitku,“ popisuje Michal Zapala, učitel tělocviku ze ZŠ Fr. Plamínkové.
Ven z lavic
Neustálé sezení v lavicích, které ke správnému držení těla moc nepřispívá, je ale dnes v mnoha třídách pomalu minulostí. „Pokud dítě sedí dlouho v lavici, špatně se soustředí, proto se snažím, aby děti v lavicích seděly co nejméně,“ popisuje Míša Hůlová, která vede 1.C na ZŠ Tusarova. „Děti strašně rády dělají něco jinak, někdy jdeme na hodinu matematiky třeba do tělocvičny,“ dodává své zkušenosti Lubor Vinický ze ZŠ TGM. Za vzděláním se na všech základkách Sedmičky pravidelně vyráží i mimo areál školy, a to nejen za kulturou. „Momentálně se o výuku češtiny v jedné třídě dělí s učitelem sochařka. Děti chodí do jejího ateliéru, a hodina tak má zcela jinou dynamiku. Je to obohacující i pro učitele. Podobně sdílíme hodinu zeměpisu s hudebníkem,“ popisuje zajímavý projekt ZŠ Korunovační Tomáš Komrska. Větší kontakt s reálným životem je obecně dalším tématem všech základních škol na Sedmičce. Například na ZŠ Fr. Plamínkové existuje předmět Svět práce, do něhož se zapojují nejen odborníci, ale i rodiče, kteří mluví o svém zaměstnání. „Děti se tak seznamují nejen s trhem práce, ale získávají konkrétnější představu o různých povoláních,“ popisuje zdejší učitelka Lenka Šimánková.
Dalším pozitivním trendem je snaha učitelů zapojit všechny žáky, a rozvíjet tak potenciál všech. „Učitelé dělají často chybu, že vyvolávají pouze ty, kteří se hlásí. Je potřeba zapojit opravdu všechny, k čemuž pomáhá třeba metoda barevných dřívek. Na ta se napíšou jména všech žáků a z nich náhodně losujete,“ vysvětluje Jan Juříček, který je zástupcem ředitele pro pedagogickou činnost na ZŠ Strossmayerovo náměstí, kde vyučuje angličtinu. Ve svých hodinách používá třeba mazací tabulky, na které žáci zapisují odpovědi. Učitel má tak rychlý přehled o znalostech ve třídě a může ke každému přistupovat individuálně. Samozřejmě, že v případě zcela naplněné kapacity třídy, tedy s třiceti žáky, je to pro ně velmi náročný úkol, obzvlášť když jsou i větší rozdíly v znalostech dětí. „V dnešní době jsou děti díky technologiím úplně jinde, sledují třeba přírodovědné pořady v televizi, a často mě svými vědomostmi obohacují,“ popisuje Iva Schmittová ze ZŠ Korunovační. Ve svých třídách tak používá třeba metodu hnízd. „Děti pracují v rámci třídy souběžně ve čtyřech až pěti skupinách, které si samy řídí. Střídají se v plnění úkolů zadaných učitelem a pracují individuálním tempem.“
Chybovat dovoleno
Stále platí, že chybami se člověk učí, a práce s chybou je tak součástí vzdělávacího procesu. K samostatnému odhalování chyb vede své žáky třeba Jan Juříček ze ZŠ Strossmayerovo náměstí. „V testu označím třeba jen řádek, kde se chyba vyskytuje, a nechám na žákovi, aby ji odhalil. V rámci výuky studenti třeba sami připravují i testové otázky, které pak použiji.“ Učitelé někdy chybují i záměrně. „Někdy dětem schválně řeknu, že odpověď nevím, nebo udělám na tabuli chybu. Děti mají velkou radost, že to odhalily. Velmi oblíbená je také hra na učitele, třeba když opravují test spolužákovi,“ ilustruje Nikola Frkalová z FZŠ Umělecká.
Když během našeho rozhovoru přijde řeč na matematiku, nemůžu se nezeptat na metodu profesora Hejného. „Je to zajímavá metoda, ale používám ji jen jako doplněk, mám nakopírované materiály a občas je do výuky zařadím jako zpestření,“ říká ředitel ZŠ TGM Jan Rychtr a upozorňuje na úskalí Hejného metody: „Je to komplikace hlavně pro rodiče, kteří by potřebovali seminář, aby té metodě sami porozuměli. Mám hodně kamarádů, kteří si stěžují, že nemohou svým dětem pomoci s domácími úkoly. Nejsem proti, ale není to spásonosné. Já jsem schopen naučit matematiku kohokoliv, kdo bude chtít, i bez Hejného.“ Podle Rychtra je v dnešním světě opravdu důležitá finanční gramotnost, aby si člověk uměl spočítat třeba úrokovou sazbu. „Je důležité vědět, kolik je pět procent a zda je to hodně, nebo málo.“
Dobré praxe a nových přístupů a metod používaných dnes ve školách je celá řada a jejich popis by vydal na několik článků. Jak se všichni ředitelé a ředitelky na Sedmičce shodli, další vzdělávání svých pedagogů jen podporují, stejně jako sdílení dobré praxe. V rámci takzvaných Šablon, tedy fondů EU, které rozděluje Ministerstvo školství ČR, také čerpají prostředky na nejrůznější vzdělávací kurzy a výměnu zkušeností. „Vzdělávání našich pedagogů jednoznačně podporuji, také u nás velmi dobře funguje sdílení mezi učiteli v rámci jednotlivých ročníků. Když se nějaká aktivita v hodině osvědčí, jsem rád, když pedagog inspiruje své kolegy a kolegyně,“ shrnuje Bohumil Kettner, ředitel FZŠ Umělecká, jež je jako jediná základní škola na Sedmičce bezbariérová.
Dneska za tři minus
Obrovským tématem, které by vydalo na samostatný článek, je samozřejmě známkování. I to je totiž zcela v kompetenci vedení školy a někdy i samotného učitele. Jak správně hodnotit – pětkou neodradit a naopak motivovat? Jan Juříček ze ZŠ Strossmayerovo náměstí v tom má jasno. Je velikým nadšencem takzvaného formativního hodnocení, které razí anglický pedagog, již zmíněný Dylan Wiliam. „Stále používáte známky, nicméně ty by mělo doprovázet i velmi jasné a srozumitelné slovní hodnocení, které by mělo dát žákovi zpětnou vazbu, kde se zlepšit, na čem zapracovat,“ popisuje Juříček. Učitelé se shodují, že spíše než počet chyb by měla známka odrážet pokrok každého žáka. „Každý z nás má jinou startovní pozici a ne každý má talent třeba na sport. Každý z nás na sobě ale může pracovat a zlepšovat se, učitel by měl motivovat a hodnotit posun studentů,“ míní Jan Rychtr ze ZŠ TGM. V ZŠ Korunovační se chtějí vydat jinou cestou a uvažují, že upustí od známkování tělocviku, hudební a výtvarné výchovy a pracovních činností. Momentálně hledají klíč k přepočtení průměru v prospěchu, jenž bývá jedním z kritérií v přijímacím řízení na střední školy.
Ať už je princip hodnocení či výuky jakýkoliv, důležité je, aby děti věděly, proč vlastně do školy chodí, jak hezky shrnul Lubor Vinický ze ZŠ TGM: „Často se dětí ptám, zda vědí, proč se to učí. Zdůrazňuji jim, že to nedělají kvůli mně, že já jsem jen jejich trenér, který jim pomáhá a podporuje je.“ Osobní motivaci se snaží podporovat i Míša Hůlová ze ZŠ Tusarova v rámci netradičních třídních schůzek, takzvaných tripartit. „Pozvu si každé dítě a jeho rodiče, někdy přijde i babička. Schůzka probíhá ve velmi přátelské atmosféře, žák by měl říct, co se naučil, co se mu povedlo a v čem by se chtěl dál rozvíjet. Posledně mi jedna holčička řekla, že by se ráda naučila létat,“ líčí s úsměvem učitelka.
Na dobré cestě
Ostatně metaforu letu si vypůjčil i jeden z propagátorů formativního hodnocení Dylan Wiliam, když chtěl popsat, jak obtížné je reformovat školství: „Je to, asi jako kdybyste chtěli opravovat motor letadla za letu.“ Každopádně Sedmička, jak ukazuje i tento článek, má k modernímu školství nakročeno velmi dobře. Snahou ředitelů i pedagogického sboru je, aby se dětem ve škole maximálně líbilo a aby každý ze žáků zažil úspěch a radost z učení. „Cílem nás učitelů by mělo být nezadusit tu jiskru, která v dětech z poznávání přirozeně je. Vybudovat vztah ke vzdělávání, naučit děti, jak se učit, podpořit jejich zvědavost a dát jim nástroje, jak bádat dál,“ uzavírá Magda Fleková ze ZŠ Letohradská.
A jak další rozvoj školství na Sedmičce vnímá radní pro školství Hanka Šišková? „Na kapacitách spolupracujeme s panem starostou Čižinským. Já jako zásadní vidím systematickou podporu ředitelů a pedagogů, a to především formou vzdělávání, mentoringu a síťování se zkušenými kolegy, skrze sdílení dobré praxe a vzájemnou spolupráci škol a všech aktérů v oblasti vzdělávání. Takovou podporu, která ředitelům a pedagogům poskytne co nejkvalitnější nástroje k doprovázení dětí na cestě k tomu, stát se spokojeným člověkem, který v co největší míře využívá svůj talent, má sám v sebe důvěru a je schopný se úspěšně orientovat v současném proměnlivém světě.“
Zápisy budoucích prvňáčků pro školní rok 2019/2020 se uskuteční ve dnech 3. a 4. dubna od 14 do 18 hodin.
