Veřejné slyšení je tříhodinové tematicky zaměřené pásmo sdílení příspěvků různého druhu (osobních, teoretických i performativních) od více než 40 pozvaných hostů a hostek. Jedná se o specifický formát Institutu úzkosti (IÚ), který umožňuje koncentrovaně se zaměřit na zkoumané téma skrze krátké příspěvky lidí, kteří mají zkušenost z konkrétní oblasti. Příspěvky mohou mít podobu osobního příběhu, krátké přednášky, performance nebo jiného, volnějšího vstupu.
Veřejných slyšení už proběhlo několik. První mapovalo téma úzkosti a jejího systémového původu (2018). Následovalo Veřejné slyšení ve věci imaginace (2020), které zkoumalo, co, kdo a proč způsobuje, že je naše imaginace kontrolována, regulována, a zároveň se pokoušelo hledat odpověď na to, jakým způsobem je možné hranice imaginace rozšiřovat. Z obou Veřejných slyšení vznikl audiozáznam, který najdete na webových stránkách IÚ.
Ve věci vzdělávání
V pořadí třetí Veřejné slyšení se bude konat v aule Fakultní základní školy PedF UK v ulici Umělecká 8 v úterý 4. října od 18 do 21 hodin. Jeho cílem je podívat se podrobněji na vlivy a tlaky ve vzdělávacím systému – formálním i neformálním. Zaměří se na školní prostředí a jeho vliv na to, do jaké míry se cítíme nebo necítíme komfortně ve vlastním těle, s vlastním jednáním, způsobem, jakým se chováme nebo mluvíme, zájmy, schopnostmi nebo postoji, kterými zapadáme nebo se vyčleňujeme ze svého okolí.
Cílem je kriticky pojmenovat vzorce a spouštěče, jež se podílejí na normování našich názorů, těl, identit, a současně nastínit možná řešení, jak podporovat odlišnost, mnohost, fluiditu jako nutný předpoklad pro fungování svobodné a inkluzivní komunity a společnosti.
Veřejné slyšení ve věci vzdělávání vytváří prostor pro setkání lidí z různých oblastí, které spojuje schopnost kritické reflexe v oblasti vzdělávání. Propojuje hlasy, jež se mohou navzájem inspirovat a obohatit a které mají potenciál rozvinout stávající diskuzi o podobě a smyslu současného vzdělávání a školy. Důležité budou proto také hlasy studujících, jež obvykle nejsou slyšet, protože jim nebývá poskytnut prostor. Proto Institut úzkosti zve žáky a žákyně, pedagogy a pedagožky, rodiče, organizace, nabízející pomoc diskriminovaným, mluvčí za vyloučené, znevýhodněné skupiny. Přijďte si poslechnout pohledy na současné vzdělávání a zamyslet se společně nad tím, jak by mohlo vypadat jinak. Vstup pro veřejnost zdarma.
Pozvaní hosté a hostky:
Ridina Ahmedová, Tereza Čajková, Viktorie Černegová, Marie Čtveráčková, Druhá Směna, Fridays For Future, Laura Henderson, Georgia Hejduková, Kateřina Holá, Glynis Hull-Rochelle, Alice Koubová, Pavla Kovaříková (Rozhledna), Peter Kolárčik, Anna Kubíčková (ČOSIV), Klára Laurenčíková, Lucie Macků, Tereza Olivová (Vigvam), Barbora Postránecká (Vyrůstat doma), Daniel Pražák (spolek Otevřeno), Martina Smutná, Magda Šipka, Martin Tománek (večerní univerzita), Výluka – Začni učit, Dan Vykoukal a další.
foto – Veřejné slyšení ve věci úzkosti, Alexandra Vajd
Institut úzkosti
„Naše společnost se ocitla v sevření zoufalství, jak se ale máme pokoušet řešit projevy zoufalství bez toho, abychom chápali samotnou jeho podstatu? Okolnosti, které vedou lidi k pocitům beznaděje a zoufalství – a tím potenciálně i k závislosti –, zapouštějí po celém industrializovaném světě, od Východu po Západ, s každou novou dekádou stále hlubší kořeny.“ (V říši hladových duchů, Gabor Maté)
Institut úzkosti (IÚ) věří, že mluvit o úzkosti v naší společnosti neznamená ji zvětšovat, ale naopak ji činit snesitelnou a směřovat k odstranění její příčiny. IÚ vznikl v roce 2018 v reakci na probíhající mnohočetné krize (klimatickou, ekonomickou, společenskou, krizi imaginace), které jsou v naší společnosti zdrojem sdílené dočasné či dlouhodobé úzkosti a neřešených traumat. Věří, že v této době je klíčové posilovat především sdílení a různé formy spolupráce – mezioborové i mezidruhové, tak abychom si dokázali představit, jak společně fungovat v souladu s potřebami lidstva, ale i mimo lidský svět a planetu.
IÚ funguje jako výzkumná umělecká a vzdělávací platforma spolupracující s jednotlivci i skupinami z oblasti umění, teorie, vědy a aktivismu. Zaměřuje se na vytváření kulturního a edukativního programu pro širokou veřejnost s využitím potenciálu sdílené úzkosti jako zdroje tvůrčí energie a k iniciaci nových způsobů mezioborové spolupráce.
Paleta programů IÚ je široká. K populárním on-line formátům patří například podcasty Černé slunce Karla Veselého, který mapuje dějiny smutku v současné hudbě, a V chapadlech Murmuru Jana Bělíčka, popisující nejistotu a obecněji téma úzkosti v současné literatuře. Oběma podcastům se také dostalo knižního vydání v nakladatelství Paseka. Podcast Rovnice emancipace od Mary C pak mapuje tvorbu současných rapperek a queer hudebních producentek a producentů, v podcastu Transistorie se Jamie Rose zase zabývá trans historií. Za pozornost ale stojí i série audiopohádek pro děti Vypravěči a vypravěčky. Nebojte se draků. V současné době IÚ připravuje podcast Kvíření v lavici, který se zaměří na zkušenosti queer mladých lidí se školním prostředím, s jakými problémy se setkávají a jaké změny by ve školním prostředí uvítali.
V rámci programu Kvíření. Nekonečný počet potenciálních přirozeností se IÚ dlouhodobě věnuje tématu identity. Jedná se o sérii přednášek a workshopů lokálních i mezinárodních osobností z oblasti umění, vědy a aktivismu, zaměřujících se na hledání nových podob evolučních procesů, interakcí a politik z perspektivy queer a feministické teorie a mezioborovosti. Součástí projektu je také dlouhodobý výzkum a aktivita tvůrčí pracovní skupiny, zaměřené na vývoj nebinární češtiny.
IÚ se snaží otevírat prostor také mimolidským aktérům a hledání možností smysluplnějšího a empatičtějšího mezidruhového soužití. Série Velkochovy, Dotek zvířete nebo Žijí mimo svá jména přistupují k tématu skrze teoretické texty, umělecké příspěvky, aktivistické kampaně, ale také skrze vzdělávací workshopy cílené na dětské, mezigenerační a mezidruhové publikum. Na rozvíjení v těchto oblastech se dlouhodobě zaměřuje s týmem Futuropolis: škola imaginace, kde se snaží působit změnu na základních školách a víceletých gymnáziích a přinášet nové perspektivy fungování v oblasti vzdělávání.
Pojítkem programů je zkoumání úzkosti jako důsledku společenského nastavení, které umožňuje a normalizuje různé druhy viditelného i neviditelného útlaku, násilí, stigmatizace a vyčleňování těch označovaných za ‚jiné“. Jelikož IÚ v současné době nedisponuje fyzickým prostorem, spolupracuje často s jinými organizacemi, jež mu poskytují prostor pro pořádání živých událostí. V budoucnu by rád osídlil pražský zelený prostor a vytvořil v něm terapeutickou zahradu, kde se budete moci nejen účastnit veřejných událostí, ale také ponořit ruce do hlíny.
Hobulet se ptá, Institut úzkosti odpovídá
Co je hlavním zdrojem současných úzkostí?
Žijeme ve světě, ve kterém kulminuje řada krizí. O některých víme, jiné jsou součástí našeho každodenního fungování natolik, že si je ani neuvědomujeme. Žijeme ve světě založeném na permanentním, hlubokém a cyklickém vykořisťování, odmalička jsme vychováváni v binární logice vidění světa, jež dělí ty, kteří v něm žijí, na zdravé a nemocné, normální a odlišné, úspěšné a nevyhovující, zbytečné, nefunkční. Čelíme tlaku na to, jak vypadáme, jak se chováme, jak mluvíme nebo se hýbeme, s kým se přátelíme nebo s kým žijeme, jakou máme představu o životě a jeho naplnění. Zatímco na některé nahlížíme s empatií a solidaritou, utrpení jiných je mimo naši rozlišovací schopnost – vytěsňujeme ho ze svého zorného pole. Co nás spojuje, je zranitelnost, které čelíme všichni, i když každý jinou měrou. Individuální i kolektivní traumata ale neřešíme, společnost pro ně vyvinula širokou škálu tlumicích prostředků. Úzkost v současném světě má mnoho podob a je vydatně živena různými druhy tlaků, násilí, nerovností. Může být ale také zdrojem spojení se světem, s druhými.
Jak můžeme úzkosti čelit?
Co nás od raného dětství až po konec života spojuje, je závislost na druhých skrze péči, kterou si poskytujeme, skrze spolupráci, skrze budování vztahů. Základním prostředkem spojení je sdílení a dialog. Institut úzkosti věří, že podstatné je nejenom o úzkosti mluvit, ale společně hledat její kořeny a pokoušet se, opět společně, navrhnout možná řešení, jak jí čelit. K tomu je zapotřebí kritické myšlení a posilování imaginace jiných příběhů, ukazování trhlin a dávání prostoru hlasům, které jsou systematicky umlčovány. Budování spojenectví napříč oblastmi, sdílení zkušeností a otevřené pojmenovávání emocí, které jsou jinak v rámci veřejného prostoru regulovány nebo vytěsňovány, může být smysluplnou strategií.
Čím může přispět umění k řešení současných problémů?
Současné umění není sada statických, němých a nedotknutelných exponátů, ale široká škála přístupů, forem a strategií, které se vztahují k současnému světu skrze to, jak vypadá, jak funguje, na jakých principech stojí. Umožňuje nám komunikovat jinak než jen skrze fakta a argumenty a brát do hry neverbální možnosti spojení, smyslovou zkušenost, práci s tělem a performativitou, rozvíjení imaginace, která je jinak v módu stagnace nebo zatuhlosti. Umění často jako jedna z prvních oblastí pojmenovává problémy současného světa, otevírá debatu nad tématy, která ještě nejsou ve veřejném prostoru tolik slyšet. Jeho snahou by mělo být pokoušet se najít jazyk, který je přístupný a inkluzivní pro všechny bez rozdílu, protože může být důležitým aktérem v řešení současných krizí. Pro to by mu ale měla být poskytnuta větší a stabilní podpora, aby mohlo fungovat udržitelně a plnohodnotně, ne jako obor odsunutý na okraj.
foto – Veřejné slyšení: Limity imaginace, Karolína Matušková
Futuropolis: Škola emancipace
Institut úzkosti se již třetím rokem podílí spolu s organizací NaZemi na vývoji vzdělávací metodiky a pilotním projektu Futuropolis: Škola emancipace, v rámci kterého v českém vzdělávacím prostředí testuje principy kritické pedagogiky a kombinuje je s metodami systémového myšlení a myšlení o budoucnostech, s důrazem na zapojení emocí, smyslů, umění a imaginace do vzdělávacího procesu.
Futuropolis staví na rovnocenném vztahu studujících a vyučujících v procesu utváření budoucnosti a posilování naděje na lepší svět. Školu se snaží vtáhnout do hry jako důležitého aktéra, který kriticky i kreativně vstupuje do současného dění. Metoda by měla pomoci žákům a žákyním porozumět současným problémům, hledat prostor pro smysluplnou akci a posilovat vlastní hlas ve škole i společnosti. Základní kámen metody tvoří kritická pedagogika, aktualizovaná pro potřeby současnosti a rozšířená o přístupy systémového myšlení a modelování budoucnosti.
Metoda se pilotně testuje na devíti základních školách a víceletých gymnáziích, kde ji uvádí do praxe osmnáct pedagogů a pedagožek. Metoda funguje pro ně i jejich žáky a žákyně jako podpora v sebedůvěře a aktivním utváření budoucnosti. Staví na rovnocenném vztahu studujících a vyučujících, na jejich společné práci, na snaze porozumět světu a sobě a posilovat kritickou naději na lepší svět.
Tým Futuropolis je sestavený z metodiků, metodiček, výtvarných umělců a umělkyň, provázejících a pedagogů a pedagožek 2. stupně základních škol a víceletých gymnázií v různých regionech. Cílem Futuropolis je vzdělávat generaci, která bude tvořit svět fungující pro všechny, ne se jen přizpůsobovat současnému neudržitelnému nastavení světa.
www.futuropolis.cz