Ruch v neveliké továrně na odznaky a medaile na adrese Letohradská 10 utichl před mnoha lety. Vyrábět se zde začalo již v roce 1898, ale poptávka po tomto sortimentu přece jen časem opadla, a tak zde v roce 2018 mohl vzniknout pod záštitou Linhartovy nadace kulturní a řemeslný prostor Znak. Tato nadace již dříve iniciovala vznik legendárního klubu Roxy a později také Experimentálního prostoru NoD i Komunikačního prostoru Školská 28. Nyní s její podporou může organizovat své aktivity také spolek Ngo Dei, který se v bývalé dílně ve vnitrobloku zabydlel zhruba před rokem.
Nevládní organizaci Ngo Dei založili Loretta Lau, Ingrid Wong a Jakub Zajíček. Shodou okolností se Loretta a Ingrid přestěhovaly v roce 2018 do Prahy, kde pak společně studovaly na místní Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Kromě zájmu o umění sdílejí také stejné hodnoty a lásku k domovskému Hongkongu. „Učila jsem vizuální umění a design na střední škole v Hongkongu. Po sedmi letech mě ta práce přestala naplňovat. Ne že by mě učení nudilo, ale tamní vzdělávací systém vyvíjel na mé studenty obrovský tlak, což mě frustrovalo. Vždycky jsem chtěla být umělkyní, ne učitelkou umění, a tak jsem se rozhodla odcestovat do Evropy. Moje přihláška do programu veřejné a nové umění na Univerzitě Bauhaus ve Výmaru nebyla přijata, tak jsem se přihlásila na pražskou UMPRUM. Nakonec jsem zjistila, že zdejší prostředí více vyhovuje mým performativním projektům,“ prozradila Loretta Lau.
Na začátku
Jako spolek existují teprve několik měsíců, a tak jsou stále na počátku – k tomu bezesporu patří i finanční obtíže, které záplatují díky darům dobrovolníků a z úspor samotných zřizovatelů. Přesto dokázali ze skomírajícího prostoru vytvořit něco, co stojí za pozornost – dynamické místo, kam může zavítat každý, kdo se chce seznámit s autentickou hongkongskou tradicí a kulturou a propojit ji s historickým a kulturním pozadím České republiky. Loretta, Ingrid a Jakub věří, že tato myšlenka může spojit lidi a vybudovat platformu pro umělce z celého světa, kterým jsou hranice cizí.
Do povědomí české veřejnosti asijské velkoměsto vstoupilo především v letech 2019–2020 během prodemokratických protestů vůči tehdejšímu návrhu vydávacího zákona. Cílem demonstrací bylo donutit hongkongskou vládu stáhnout pozměňovací návrh zákona na vydávání lidí podezřelých z trestného činu do pevninské Číny. Zakladatelé letenského centra připisují zdejší zájem o tamní kulturu tomu, že místní dobře rozumějí hongkongskému odhodlání, vidí paralelu mezi situací na asijském kontinentu a dějinami Československa za dob komunistického režimu.
Malý Hongkong
V kantonštině, jednom z oficiálních jazyků bývalé britské kolonie, znamená Ngo Dei „my“ nebo „naše země“. Slovo odkazuje ke komunitě a pospolitosti. „Kvůli nestabilnímu vývoji prchá z Hong-
kongu mnoho jeho obyvatel. Jméno organizace má připomínat naše kořeny, náš mateřský jazyk, protože se do naší země možná ještě mnoho let nevrátíme. Kdekoli jsou lidé z Hongkongu, tam je i malý Hongkong,“ vysvětluje Loretta Lau a dodává: „V anglickém výkladu znamená D.E.I. rozmanitost, rovnost a začlenění. Chceme být platformou pro lidi, kde mohou sdílet svoji kulturu a myšlenky, obhajovat své přesvědčení a poslání.“
Nápis Ngo Dei vyrytý do šedé destičky na fasádě pětipodlažního domu na adrese Letohradská 10 láká kolemjdoucí dovnitř malého a zdánlivě obyčejného dvorku s nevzhlednou betonovou podlahou. Celý komplex se sestává z kavárny, multifunkčního prostoru a prostoru pro umělecké rezidence, dvou galerií rozkládajících se na ploše 100 metrů čtverečních a kanceláře. V místnosti, která výzdobou připomíná „čcha čcha-an tcheng“, tedy tradiční hongkongskou kavárnu, můžete ochutnat typické pochoutky z asijské metropole, jako vaječné koláče nebo mléčný čaj. Prostor laděný dozelena osvětluje neonový znak, připomínka rušných nočních ulic Hongkongu. Ve vedlejší galerii slouží jako výstavní stěna konstrukce z bambusových tyčí, jež jsou v daleké metropoli často používané coby lešení. Díky těmto detailům a všudypřítomným nápisům v čínských znacích návštěvník brzy zapomene, že se nachází na Letné, a ne v dynamickém centru jihovýchodní Asie.
Naučte se kantonštinu
Kromě výstav sem můžete zavítat na workshopy, semináře, filmové projekce, diskuze nebo koncerty. V loňském roce zde uspořádali přes 40 akcí, od festivalu asijského pouličního jídla přes kurzy českého jazyka a lekce živé malby až po festival korejského současného umění a projekci celovečerního dokumentu Tomáše Etzlera Nebe, jenž vypráví příběh Číny 21. století prostřednictvím sirotčince v malé severočínské vesnici. „V letošním roce se věnujeme podobným akcím a dále prohlubujeme spolupráci s renomovanými organizacemi a významnými umělci. Pořádáme lekce češtiny pro cizince, také vyučujeme kantonštinu a doufáme, že tak více lidí bude moci sdílet jeden z nejstarších světových jazyků – kromě toho, že jde o zábavu, to také pomáhá Hongkongu udržet si vlastní identitu,“ nastínila plány pro letošní rok Loretta Lau.
Most mezi kulturami
Hongkong je jedinečný svým kosmopolitním mixem západní a východní kultury. V důsledku ekonomické transformace po koloniální éře zažil rychlý rozvoj urbanizace. Moderní technologie začaly nahrazovat tradiční řemesla a původní lokální kultura je tak mladším generacím často již cizí. „Snažíme se chránit svoje kulturní dědictví, vzbuzovat zájem o lidovou moudrost a tradiční hodnoty napříč celým světem,“ popsala vizi, se kterou se rozhodli neziskovku založit, Loretta Lau. Nepřeje si, aby v očích jejich hostů celý Hongkong symbolizovaly jen demonstrace proti režimu, ale chce ukázat, jak je tamní kultura bohatá. „Nechceme z tohoto místa na Letné udělat čínskou čtvrť, dávat lidem iluze a vydělávat si na živobytí prodáváním žlutých deštníků a protestních triček,“ zdůraznila umělkyně. Deštník a žlutá barva se staly symboly hongkongského vzdoru při studentských nepokojích v roce 2014 – první z nich je variací květin v hlavních pušek, druhý odkazuje na hořkosladkou americkou píseň ze sedmdesátých let Tie a Yellow Ribbon Round the Ole Oak Tree (Uvaž žlutou stuhu kolem dubu), jež se stala neformální hymnou protestujících Hongkonžanů.
Angažovaná performerka
Zakládající členka Ngo Dei Loretta Lau je českému kulturnímu publiku známá svými politicky laděnými performancemi. V Centru současného umění DOX vzdala svou uměleckou akcí, během níž si nechala oholit hlavu, hold čínskému disidentovi Liou Siao-poovi, držiteli Nobelovy ceny za mír. Na piazzetě Národního divadla svou akcí Memory Eraser připomněla události roku 1989 na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. „Jedním z klíčových poznatků z interakce mezi mnou a publikem je, že pro diváky vytvářím určitý nehmatatelný prostor. Nenutím jim své myšlenky a tvrzení – nejsem politik ani odborník, který může jasně interpretovat svůj názor. Jsem umělkyně, která vyzývá lidi, aby se zamysleli a případně přehodnotili své životy a svá rozhodnutí. Umožňuji divákům vstoupit do konkrétní situace, v níž na mě mohou reagovat, a toto poznání pak přenést do svého života. Proto je v mých uměleckých akcích publikum velmi důležité. Vystupuji zejména proto, že chci svým divákům poskytnout prostor podívat se na dnešní svět z jiné perspektivy,“ popsala svůj přístup k umění Lau.
V letech 2020–2021 připravila velkorysý projekt Confession of Virus Isolation Days 19/21, zkráceně COVID 19/21. Autorka v jeho rámci oslovila 167 lidí různých profesí z nejrůznějších konců světa k dialogu. V období nejtvrdší karantény navazovala s těmito osobami kontakt prostřednictvím sociálních sítí, a denně tak nahrávala až dvacet rozhovorů na téma odloučení a izolace. Během těchto rozhovorů na dálku umělkyně současně pracovala na rozměrném plátně, na nějž postupně malovala portréty zpovídaných účastníků. Kromě tohoto třináctimetrového hromadného portrétu vytvořila devítihodinový záznam ze všech 167 jedinečných názorů na život v karanténě.
V říjnu loňského roku předvedla svoji performativní akci Distance při zahájení výstavy Pevnost 1980 ve IV. dvoře Malé pevnosti Památníku Terezín. „Jednalo se o výtvarnou výstavu sedmi českých umělců, jež byla připomínkou unikátního environmentálního projektu, který se tam podařilo autorům zrealizovat v roce 1980. Jedním z nich byl i malíř a sochař Jiří Sozanský, jenž mne přizval k účasti na této výstavě. Jeho zkušenosti s prosazováním svobody a demokracie mohou sloužit jako vzor pro novou generaci umělců. Kromě performance se součástí expozice stala také má obrazová instalace s názvem Cela,“ vysvětlila Lau a ke své umělecké akci doplnila: „Prací se svým tělem a hlasem vzpomínám na nespočet lidí, kteří trpěli v koncentračních táborech, rezonujících mezi tragédiemi minulosti a neštěstím současnosti. Terezín pro mě není jen místem, kde se odehrávaly historické události, ale nabízí také odraz světa, v němž dnes žijeme. Připomíná nám potřebu uznat minulost a žít v pravdě.“
Loretta Lau ve svých uměleckých projektech z poslední doby osobitým meditativně-poetickým způsobem komentuje společenská témata a úlohu ženy v současné společnosti. Hledá hranice mezi politickou a osobní identitou.
Kontinuálním tématem práce Loretty Lau je politická situace v jejím rodišti Hongkongu. Její umělecká souputnice Ingrid Wong se rovněž snaží upozornit svět na bezpráví ve své domovině, ale místo performance k tomu využívá jiný způsob uměleckého vyjádření – sochařství. Jakousi českou spojku v Ngo Dei tvoří filmař, intermediální umělec a zakladatel uměleckého kolektivu Fleo.cc Jakub Zajíček.
Oáza s nádechem Asie
Praha je město, kam přicházejí spousty lidí nejenom z jiných částí České republiky, ale z celého světa. Budují si zde své životy a kariéry. Přesto tu mezi mnohými skupinami lidí mohou existovat propasti, které jsou tvořeny neznalostí, v lepším případě nezájmem, v horším předsudky. Ngo Dei je organizace, jež stojí o lokální kulturní výměnu – občanům příchozím z asijské metropole chce napomoct osvojit si český způsob života a jiným zase zprostředkovat jejich kulturu a udržet ji tak stále v povědomí. Díky ní skomírající historická dílna zase ožila a Sedmička získala další kulturní centrum, které si díky tamní atmosféře s jiným rozhodně nespletete.
→
Stojíme za Ukrajinou
Nyní se z hongkongského kulturního centra stalo provizorní centrum, které pomáhá rodinám prchajícím z válkou postižené Ukrajiny. Hongkong a Ukrajinu v posledních letech pojí podobná zkušenost – stačí vzpomenout na sérii masových demonstrací v roce 2014 zvaných Euromajdan, jež vedly ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče, a protesty v asijské metropoli z roku 2019, do nichž se zapojilo na 5 milionů lidí. Třetinu prostor Ngo Dei dnes zabírá takzvané pohotovostní ukrajinské centrum s kapacitou pro dočasné ubytování deseti lidí, jež je vybaveno sprchou, toaletami, prádelnou, kuchyňkou a společným prostorem. V něm dobrovolníci – studenti, učitelé, umělci a další – poskytují rodinám i jednotlivcům nezbytnou materiální a psychickou podporu. „Když chtějí zůstat v České republice, vezmeme je do registračního centra a snažíme se jim najít dlouhodobé bydlení, práci nebo školu. Často centrum poslouží i jen jako zastávka na cestě do jiných zemí, přičemž jim dobrovolníci pomohou například se zajištěním transportu,“ říká Jakub Zajíček. Pořádají zde benefiční koncerty či aukce uměleckých děl, z nichž své centrum pomoci financují. Takto se jim podařilo získat již několik desítek tisíc korun. Kdo by chtěl přiložit ruku k dílu nebo finančně centrum podpořit, zde se může dozvědět více: www.ngodei.org/urgent-ukrainian-fund.