Vzpomínka na začátky Hobuletu
Když jsem se koncem roku 1990 stal prvním sedmičkovým porevolučním starostou, probíhala obecná komunikace s občany poštou, po telefonu či na pravidelných setkáních, o mailech či sociálních sítích nebylo ani potuchy. Co ale bylo možné zřídit, byly místní noviny. Impulsem pro jejich vznik byla návštěva tehdy našeho prvého partnerského města na západ od našich hranic, nizozemského Capelle, městečka poblíž Rotterdamu. Byla to komunita rozsahem podobná Praze 7 s 50 tisíc obyvateli a vycházely zde dva místní čtrnáctideníky. Z návštěvy jsme se vraceli v říjnu 1991 s inspirací, představou sice trochu mlhavou, ale neochvějnou vůlí udělat pro vznik sedmičkových novin vše potřebné. Výsledek? Rychlé výběrové řízení na šéfredaktora a tiskárnu a před Vánocemi vyšlo nulté číslo Hobuletu. Tehdy se začínalo s novinovou černobílou dvoustranou se zeleným a později modrým logem a titulky, někdy s přílohou další strany či dvoustrany. Hobulet vycházel jednou měsíčně v nákladu 22 tisíc kusů, od roku 1993, kdy se změnila frekvence vydávání na čtrnáctideník, vzrostl náklad na 25 tisíc kusů. Dnes, kdy vlastní noviny či časopis má již každá městská část, se ani nechce věřit, že ještě po celý rok 1992 byly Sedmička spolu s Prahou 4 a 6 jedinými čtvrtěmi s vlastními novinami.
Název časopisu byl výsledkem soutěže, kterou vyhlásil tehdejší tajemník úřadu pan Honig. Zda byla soutěž anonymní, si již nepamatuji, nicméně autorem vítězného návrhu – tedy Hobulet – se stal starosta… Vzpomínám si, že při obhajobě názvu bylo nejtěžší odrazit škarohlídské názory, že budou noviny překřtívány na Hubolet, což se pak v jeho historii myslím naštěstí opravdu nedělo a neděje. Vyhlášené odměny za vítězný návrh 200 Kč jsem se tehdy vzdal, již ani nevím ve prospěch čeho.
Název Hobulet, jak čtenáři jistě vědí, je zkratkou názvů čtvrtí Holešovice, Bubeneč, místního názvu Letná a ještě Troje, která tehdy nebyla samostatnou městskou částí. Názvy Holešovice, Bubeneč, Letná se pak ještě dlouho objevovaly přímo v názvu novin. Zvažovanou alternativou názvu časopisu byla Sedmička, tak se ale jmenoval věstník Občanského fóra v Praze 7 v letech 1989 a 1990, což by bylo pro název nutně apolitických novin politicky nekorektní. Na další možné názvy si již nepamatuji. Původní logo navrhli studenti Akademie výtvarných umění.
Vždy jsem razil názor, aby v Hobuletu nebyly věci, které najdete v jakémkoliv jiném časopise, jako třeba křížovka, kuchařské recepty či informace obecného rázu. Jsem rád, že tak je pojímán Hobulet i teď, tedy pouze zprávy, informace a místní sedmičkový kolorit. Mezi pravidelné rubriky tehdy patřil Úvodník starosty, Orientační přehled cen potravin v restauracích apod. (začínala se totiž měnit uniformita cen, a tak jsme vždy sledovali cenovou hladinu na cca 10 místech v Praze 7), O čem se jedná (zprávy z rady a zastupitelstva), Pohled do historie Prahy 7, a Z dopisů redakci. Zadní strana patřila programu kin, Kulturního domu Vltavská, hvězdárny, Národního technického muzea, Výstaviště, sportovních aktivit a setkání se starostou (vždy 3x do měsíce na různá témata), a inzerce, která byla zpočátku malá. Program divadel zde nebyl, z dnešního pohledu se to asi zdá neuvěřitelné, ale v Praze 7 v té době prostě ještě žádné nebylo.
První půlrok jsme dokázali sponzorsky pokrýt všechny náklady na tisk. Oslovovali jsme zdejší velké firmy a na titulce jsme s nimi publikovali rozhovor. Firem, které sponzorsky pomohly, sice nebylo nekonečné množství, přesto se celkový rozpočet veškerých nákladů městské části na první rok vydávání Hobuletu pohyboval kolem 300 tisíc Kč, tedy na úrovni promile celého rozpočtu. Texty psala šéfredaktorka (a zároveň jediná členka redakce) PhDr. Lenka Studničková, úvodník starosta, noviny měly i přispěvatele v článcích o historii Prahy 7. Fotky byly archivní, aktuální pořizoval tehdejší vedoucí oddělení kultury Bohumil Kheil. Tisklo se nejdříve v nakladatelství Prospektrum, poté v Pragopressu, vše v Praze. Na konci roku 1993 se pak začalo tisknout mimo Prahu v Severografii v Ústí nad Labem. Přesto, že podklady k tisku se tehdy ještě neposílaly elektronicky, vše se stíhalo v docela ostrých termínech. Uzávěrka nových čísel Hobuletu byla každý lichý pátek, ještě v pondělí ráno bylo možno dodat cca 10 řádků aktuálních informací, odpoledne se tisklo a každé sudé úterý byly noviny distribuovány zdarma do všech poštovních schránek Prahy 7. Zpočátku Hobulet distribuovala Česká pošta, pro nespolehlivost byla ale vystřídána místní soukromou firmou, která se zabývala roznosem reklamních materiálů.
Na začátky novin rád vzpomínám, dovolím si proto ještě malou perličku. V úvodnících jsem se vždy snažil zamýšlet nad děním v Praze 7 v kontextu nějakých okamžitých událostí. V třetím čísle Hobuletu v roce 1992 jsem ve svém úvodníku použil jako spojujícího motivu pro rozvojové aktivity Sedmičky nápis „Každý potřebuje svůj prostor“, který se tehdy objevil na velkých bílých jinak prázdných billboardech i v Praze 7. Opravdu jsem vůbec netušil, že to byla vtipná reklama na nové noviny Prostor, které pak po měsíci začaly vycházet. Protože to však byly noviny názorově blízké mé politické straně ODA, tak mi nikdo potom nechtěl věřit, že to i ode mne nebyla rafinovaná reklama.
V průběhu let měnil Hobulet svou tvář i logo, s jeho současnou podobou i obsahem jsem spokojený. Rozsahem se z Hobuletu stal z novin objemný, zajímavý a inspirativní místní časopis, vrátil se ale k měsíční frekvenci vydávání a tím ztratil na aktuálnosti. To je ale v pořádku, v době nadvlády sociálních sítí jim často nemohou v aktuálnosti informací konkurovat ani deníky. Síla Hobuletu musí být v atraktivitě místní jedinečnosti, pro celou místní komunitu musí přinášet objektivní a spolehlivé informace s životností delší než jepičí. Pokud se přidá i přirozená vlídnost, která časopisu teď vládne, bude se sedmičková obec starousedlíků i novousedlíků vždy počátkem měsíce po Hobuletu nadále shánět a těšit se z něj. To byl i původní záměr jeho vzniku.
Vladimír Drábek
Další osud Hobuletu
Po Lence Studničkové, která odjela na stáž do USA, byla od září 1992 šéfredaktorkou Olga Kverková, poté provdaná Trešlová. Od roku 2000 se o přípravu a vydání sedmičkového zpravodaje starala příspěvková organizace Vydavatelství Hobulet v čele s Alešem Preslerem, který byl šéfredaktorem v letech 1998 až 2007. Hobulet se v té době vrátil k formátu, kdy vycházel dvakrát do měsíce, s čímž šla ruku v ruce jeho tehdejší tak trochu novinová podoba i tradiční novinařina v obsahu.
K další změně pak došlo v roce 2007, kdy byla příspěvková organizace zrušena a zároveň bylo tehdejším vedením městské části rozhodnuto, že Hobulet dostane zcela novou líbivou tvář. Novinový papír nahradil papír křídový, tiskařskou čerň častěji střídaly barevné fotografie a aktuální publicistiku nadčasové články a zprávy z radnice. Časopis se stal opět měsíčníkem a jeho výroba byla zadána externím firmám, které se postaraly o profesionálně zpracovaný vizuál připomínající společenské časopisy. Nejprve to byla krátce firma Union Point s.r.o., tu pak v roce 2008 vystřídala společnost B.H.S. Bohemia a. s, která zakázku přenechala svému subdodavateli společnosti Mauri s.r.o.
Od roku 2015 si Praha 7 zajišťuje vydávání Hobuletu sama v podobě, v jaké jej znáte dnes. Časopis prošel výraznými obsahovými i vizuálními změnami a stal se periodikem oblíbeným a čteným i za hranicemi Prahy 7. V té době také započal budoucí spor o příjmy z inzerce, neboť společnost Mauri s.r.o. si veškeré tyto příjmy nechávala, přestože kompletní výrobu a distribuci časopisu financovala městská část. Během čtyř let trvajícího soudního sporu potvrdily soudy všech instancí, včetně nejvyššího, že výnosy z inzerce měly patřit Praze 7. Městská část vysoudila téměř 9 milionů korun. Kompletní částka byla Praze 7 uhrazena počátkem tohoto roku.
Začátky „nového“ Hobuletu
Když jsme v roce 2014 nastupovali na radnici, byl Hobulet napůl inzertní časopis a napůl propagace politického vedení. Jen málo obsahu se věnovalo životu v městské části. Navíc jsme zjistili, že smlouva s firmou B.H.S. měla být podle zákona o veřejných zakázkách dávno přesoutěžená. Smlouvu jsme vypověděli, zahájili soudní spor o ušlé příjmy z inzerce a vypsali soutěž na novou grafickou podobu časopisu i pozici šéfredaktora. Obě výběrová řízení měla tehdy velký ohlas. Grafickou soutěž vyhrála trojice grafiků Petr Bosák, Robert Jansa a Adam Macháček, kteří tvoří pod značkou 20YY Designers. Rozhodování o obsahu jsme pak zcela svěřili nové šéfredaktorce a redakční radě, kde nefiguruje žádný člen politického vedení radnice.
Jako profesionální grafik jsem si vždy přál, aby se veřejné prostředky utrácely za kvalitní obsah ve špičkovém grafickém zpracování. Aby to nebyla jen výsada galerií a podobných institucí, ale aby se práce profesionálních grafiků, fotografů a výtvarníků stala součástí běžných věcí. Myslím, že se nám to povedlo. Časopis byl v roce 2017 nominován na prestižní cenu Czech Grand Design a stal se známým i za hranicemi Prahy 7. Ostatně sám jsem o něm coby příkladu dobré praxe přednášel na řadě konferencí.
Pavel Zelenka, místostarosta Prahy 7
