Výběr místa byl nejen praktický kvůli rozlehlosti Letenské pláně, ale také velmi symbolický. V období více než čtyřiceti let vlády jedné strany se zde pravidelně odehrávaly dvě velké propagandistické akce. U příležitosti konce druhé světové války 9. května se na Letné od roku 1951 většinou každých pět let konaly obrovské vojenské přehlídky, poslední v květnu 1985. Na Letné se také pravidelně každý 1. květen masově připomínal Svátek práce, s výjimkou května 1989, kdy se oslavy přesunuly na Václavské náměstí, dějiště prvních poúnorových průvodů. Na okraji Letenské pláně mělo svoje sídlo federální ministerstvo vnitra a ve funkcionalistickém bloku třinácti luxusních nájemních domů, kterému se dodnes říká Molochov, bydleli komunističtí funkcionáři včetně tehdejšího předsedy vlády Ladislava Adamce.
Akceleraci listopadových událostí dokládá skutečnost, že velká demonstrace na Letenské pláni se uskutečnila pouhých osm dnů po brutálním zásahu proti účastníkům studentské demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989. Organizátorem demonstrace bylo Občanské fórum (OF), které vzniklo 19. listopadu 1989 jako zastřešující protirežimní hnutí (na Slovensku plnilo obdobnou roli hnutí Veřejnost proti násilí).
Záměrně byl vybrán víkendový termín, aby se demonstrace mohli zúčastnit lidé z celé země. Jejich mobilizaci napomohly události z pátku 24. listopadu 1989, kdy na mimořádném zasedání ÚV KSČ generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš a ostatní členové předsednictva a sekretariátu ÚV dali k dispozici své funkce, a umožnili tak volbu nového vedení. Do čela komunistické strany byl nakonec vybrán naprosto nevýrazný osmačtyřicetiletý Karel Urbánek, původním povoláním železniční výpravčí. Zasedání předčasně opustil předseda vlády Ladislav Adamec, který v předchozích dnech zahájil jako první významný komunistický politik dialog s OF, jejž zprostředkovali představitelé iniciativy Most hudebníci Michael Kocáb a Michal Horáček.
Přes počáteční velké nadšení Občanského fóra z pádu Miloše Jakeše vyvolalo nakonec nové složení sekretariátu a předsednictva ÚV KSČ opačnou reakci. 25. listopadu 1989 v 4.30 hodin vydal výbor OF prohlášení, v němž vyjádřil „hluboké znepokojení“ nad personálními změnami a vyzval občany ke stupňování tlaku na vládní kruhy a k účasti na pondělní generální stávce. Tu označil za „všenárodní neformální referendum“ o vedoucí úloze KSČ ve společnosti.
Letná poprvé
Demonstrace na Letné nebyla jedinou akcí toho dne. V katedrále sv. Víta na Pražském hradě se od 10 hodin konala pontifikální mše svatá na počest nedávno svatořečené Anežky České, již celebroval arcibiskup pražský a primas český František kardinál Tomášek. Od rána 25. listopadu 1989 se tak v podzimním sychravém počasí sjížděli do Prahy poutníci. Po mši, která probíhala v naprosto euforické atmosféře, se většina účastníků přesunula na Letenskou plán, kde se nakonec i přes mrazivé počasí sešlo více než 800 000 občanů. Většina z nich měla na bundách trikolory a řada z nich si přinesla také státní vlajky či různé transparenty na podporu Občanského fóra.
Zatímco na pláň přicházely zástupy demonstrantů, organizátoři narychlo řešili, jak získat klíče od fotbalového stadionu Sparty Praha, z jejíž vnější tribuny měli řečníci mluvit. Klíče nakonec od vedení Sparty sehnal Miroslav Kvašňák, syn někdejšího slavného fotbalisty Andreje Kvašňáka. S ozvučením Letenské pláně pomohl vedle několika zvukařů také Výzkumný ústav zvukové, obrazové a reprodukční techniky.
Na místě byly i přenosové vozy Československé televize, která vysílala manifestaci údajně v přímém přenosu. Prosadil si to televizní stávkový výbor navzdory nesouhlasu ředitele. Události přímo z Letné komentovali redaktoři Milan Tománek a Jaroslav Hrabovský, kteří se sluchátky na uších vstupovali do některých radikálnějších pasáží (manifestace byla patrně přenášena s malým zpožděním) a současně přibližovali také názory komunistického vedení. Prostřednictvím televizního přenosu se o obrovské demonstraci v Praze dozvěděli lidé z celé republiky.
Sestavením programu demonstrace byli vedením OF pověřeni zpěvák a dramatik Ladislav Kantor, divadelní režisér a dramaturg Petr Oslzlý a hudební kritik Jiří Černý. Poslední porada organizátorů před akcí se konala od 11 do 12.30 hodin 25. listopadu 1989 v Laterně magice, kde OF sídlilo od středy 22. listopadu 1989. Poté všichni odjeli na stadion Sparty, kde vznikla improvizovaná tribuna.
Pátá velká pražská manifestace OF začala ve 14 hodin a moderoval ji mluvčí OF Václav Malý. Na tribuně se střídali známí i neznámí řečníci z různých sociálních skupin. Jejich složení mělo především ukázat, že OF zahrnuje všechny složky společnosti, které zastupuje při jednání s komunistickou mocí.
Na počátku manifestace neplánovaně vystoupil i předseda ÚV SSM, člen předsednictva ÚV KSČ a tajemník ÚV KSČ Vasil Mohorita. Z pověření nového generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka oznámil, že na právě probíhajícím jednání pražských komunistů rezignoval ze všech veřejných funkcí Miroslav Štěpán. Mohoritovo oznámení vyvolalo mezi přihlížejícími obrovský aplaus. Dělnický předák z ČKD Praha Petr Miller vyzval k účasti na pondělní generální stávce. Herec Radoslav Brzobohatý přednesl báseň Jaromíra Hořce Už abychom. Zástupci Celostátního koordinačního studentského stávkového výboru Martin Mejstřík a Daniel Větrovec vyjádřili nespokojenost se změnami ve vedení KSČ a znepokojení nad tím, že vyšetřování zásahu 17. listopadu probíhá ze strany generální prokuratury bez účasti zástupců veřejnosti. Prostor dostal také někdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, který se vyslovil pro obnovení ideálů „socialismu s lidskou tváří“.
Marta Kubišová, která nesměla řadu let vystupovat, zazpívala na Letné svou dnes již legendární píseň Modlitba pro Martu. Poté přečetl svůj projev Václav Havel, kterému se zpočátku nervozitou poněkud třásl hlas. Informoval o kritickém postoji OF k novému vedení KSČ a naopak oznámil, že se jeho důvěře těší předseda vlády Ladislav Adamec. Přítomné také vyzval k účasti na generální stávce. Havlův projev měl přes počáteční nejistotu nakonec velký aplaus. Lidé rovněž skandovali Adamcovo jméno.
Ukázka z projevu Václava Havla na demonstraci na Letenské pláni 25. 11. 1989
(…)
Mezitím k nám proniká stále více naprosto ověřených zpráv, z nichž vyplývá, že nové vedení je jen trikem, který nás má zmást, a že mocenské nástroje strany zůstávají nebo přecházejí do rukou neostalinistů. Tito lidé jsou sice nebezpeční, ale jsou naštěstí zároveň neschopní, takže puče se nemusíme bát. Generální stávce nezabrání a stávka je to nejdůležitější, na co bychom se měli orientovat.
Před letošním 21. srpnem jsem řekl, že ještě nenastal okamžik, kdy jde o vše a je třeba vložit do hry celé své srdce. Mám pocit, že takový okamžik nadešel dnes.
Rád bych vás ještě informoval o tom, že jediným mužem v současném vedení, který se dokázal veřejně podívat do tváří nás všech, byl předseda federální vlády pan Ladislav Adamec. Na včerejším zasedání ÚV KSČ reagoval na tento fakt pan Štěpán otázkou, jak si to mohl dovolit bez jeho souhlasu. Pan Adamec se vzdal obou svých vysokých funkcí, protože – jak řekl – s takovými lidmi tam pracovat nechce.
Myslím, že bychom měli v tuto chvíli podpořit pana Adamce.
Přátelé!
Pravda a svoboda musí zvítězit!
Slovenský učitel Ľudovít Guryča ze Sence, který pozdravil bratry Čechy a Moravany, emotivně citoval báseň Sama Chalupky Mor ho! Herec Vladimír Kratina poté přečetl zdravici Veřejnosti proti násilí. Po něm se mikrofonu opět chopil Václav Havel, který oznámil, že vedení KSČ odmítlo večer před televizními obrazovkami jednat s OF a nabídlo jednání pouze s řadovými členy ÚV KSČ. Havel poté pozval své kolegy divadelníky, jejichž ohlášená jména vyvolala obrovský aplaus u publika. S projevy postupně vystoupili Jiřina Bohdalová, Vlasta Chramostová a Josef Kemr, které doprovázeli jejich kolegové Ilja Prachař, Josef Hanzlík, Ondřej Pavelka a Petr Čepek. Jako zástupce sportovců promluvil populární hokejový brankář Petr Bříza. Moderátor Václav Malý seznámil publikum s tím, jakým způsobem
se zaměstnanci Československé televize rozhodli připojit k pondělní generální stávce.
Poté zazpívali oblíbenou píseň T. G. Masaryka Ach synku, synku společně umělci Jiří Suchý, Jaroslav Hutka a Hana Zagorová. Následně vystoupil zástupce romské menšiny Emil Ščuka, který se přihlásil k podpoře OF.
Projev Josefa Kemra na demonstraci na Letenské pláni 25. 11. 1989
Vážení přátelé, pracovníci Národního
divadla se slavně přihlašují a plně se staví
za požadavky Občanského fóra. Důrazně trvají na jejich naplnění. Přátelé, jsme běžci na
dlouhou trať, desetkrát delší než maraton.
Připravme se a vydržme.
Je-li s námi Bůh, kdo proti nám? Ve jménu Ježíše Krista ďábel musí být smeten z povrchu zemského.
Velký symbolický význam měla na tribuně přítomnost písničkáře Jaroslava Hutky, který několik hodin předtím přiletěl z holandského exilu a po zdlouhavém jednání s úřady na pražském letišti byl nakonec vpuštěn do vlasti. Na Letné zahrál skladbu Náměšť, kterou složil v roce 1973. Píseň, v níž její autor za největší věc na světě označil lidskou svobodu, získala okamžitou popularitu a stala se jedním ze symbolů listopadové revoluce.
Náměšť
Jaroslav Hutka
Krásný je vzduch
Krásnější je moře
Co je nejkrásnější
Usměvavé tváře
Pevný je stůl
Pevnější je hora
Co je nejpevnější
Ta člověčí víra
Pustá je poušť
I nebeské dálky
Co je nejpustější
Žít život bez lásky
Mocná je zbraň
Mocnější je právo
Co je nejmocnější
Pravdomluvné slovo
Velká je zem
Šplouchá na ní voda
Co je však největší
Ta lidská svoboda
Velký ohlas měl také projev prognostika Miloše Zemana, který seznámil shromáždění s neutěšenou hospodářskou, sociální a morální situací Československa po čtyřiceti letech komunistické vlády.
Moderátor Václav Malý pozval na závěr všechny, aby na stejné místo přišli znovu v neděli opět ve 14 hodin. Lidé se rozloučili zpěvem československé státní hymny.
Letná podruhé
Nedělnímu setkání na Letenské pláni předcházelo jednání OF s početnou delegací federální vlády a Národní fronty v Obecním domě, na kterém Václav Havel pozval na Letenskou pláň předsedu vlády Ladislava Adamce, aby zde vystoupil jako host OF. Poté opakoval základní požadavky, které OF vzneslo bezprostředně po svém založení: okamžité propuštění všech politických vězňů; okamžité odstoupení zkompromitovaných politiků; rezignaci prezidenta republiky Gustáva Husáka do konce roku 1989 a ustavení parlamentní komise pro vyšetření událostí 17. listopadu 1989 s účastí zástupců OF a studentů a neprodlené respektování svobody tisku a informací. Ladislav Adamec přijal pozvání na odpolední demonstraci. Vyzval k dodržování platných zákonů a upozornil, že vznesené požadavky nelze vyřešit okamžitě.
Na letenskou manifestaci naopak nebyli organizátory z OF připuštěni zástupci pražských komunistů, kteří chtěli účastníky seznámit se závěry svého dvoudenního jednání. Je paradoxní, ale vzhledem ke zvolené strategii Václava Havla a jeho spolupracovníků pochopitelné, že na Letné nedostal možnost vystoupit spisovatel a signatář Charty 77 Ludvík Vaculík, který chtěl patrně v reakci na předchozí vystoupení Alexandra Dubčeka polemizovat s hrozící rehabilitací socialismu s lidskou tváří. O tomto odmítnutí se však veřejnost dozvěděla až v devadesátých letech.
Ludvík Vaculík o obsahu svého neuskutečněného projevu na Letenské pláni
Nevím, co bych nakonec řekl, ale k řečení jsem měl dvě věci. Za prvé: Vážení, kde jste byli doteď? A za druhé: Vážení, když se k něčemu rozhodujete, pak se rozhodněte k tomu, v čem jste také ochotni vydržet – třeba pod tankama, protože cenu nemá něco chytnout, ale udržet to. Navíc mě zneklidňovalo myšlení části politiků, kteří chtěli rehabilitovat socialismus s lidskou tváří. Omyl. Možná bych na té tribuně připomněl, že nemá cenu se s podobnou iluzí vůbec zdržovat. Jedna myšlenka mě ovšem drží dodnes: Komunismus sice padl, ale vznikl z nějakých příčin. Znáte, vážení, tyto příčiny, aby po čase nenastal návrat komunismu? Dnes je odpověď na tuto otázku opět aktuální.
(Reflex, č. 45/1993)
V neděli 26. listopadu 1989 přišlo na Letenskou pláň okolo 650 000 lidí, tedy přibližně o pětinu méně než předchozí den. Přesto se jednalo opět o obrovskou manifestaci, která doložila schopnost OF mobilizovat veřejnost. Program byl podobný jako v sobotu, u mikrofonu se střídaly známé osobnosti z kulturní oblasti se zástupci stávkujících dělníků a studentů. Sobotní a nedělní manifestace se ovšem lišily ve třech důležitých aspektech.
První výjimku představoval projev tří příslušníků Sboru národní bezpečnosti, kteří se přišli omluvit za zásah svých kolegů 17. listopadu 1989. Byla to z jejich strany velká odvaha udělat tento kajícný krok, byť se ve skutečnosti ani jeden z nich na brutalitách na Národní třídě nepodílel. V tomto kontextu měla také mimořádný význam prastará modlitba Otčenáš, kterou proslovil Václav Malý.
Druhou výjimku představoval jiný výrok Václava Malého, který adresoval prezidentu republiky Gustávu Husákovi: „Gusto, dnes je tady opravdu husto!“ Replika sice sklidila na Letné bouřlivý potlesk, ale poté se Václav Malý stal terčem kritiky nejen řady rozhořčených soudruhů, ale překvapivě také části stávkujících vysokoškoláků, kteří mu vyčítali neúctu k hlavě státu. Husák byl přitom osobně zodpovědný za mnohé zločiny spáchané v poválečné době na Slovensku a stal se hlavním architektem a symbolem tzv. normalizace. Václav Malý po domluvě s Václavem Havlem a dalšími přáteli následně dokonce rezignoval z funkce mluvčího OF. Tato trapná epizoda v dějinách zdánlivě hladké a nenásilné revoluce naznačila, jak složité bude v následujících letech vyrovnávání se s komunistickou minulostí.
Třetí výjimku představovala účast předsedy vlády Ladislava Adamce, kterého Václav Havel na tribuně uvedl jako spojence OF. Komunistický funkcionář ovšem nedokázal překročit svůj stín a ukázal se jako typický aparátčík. Strnulou stranickou frazeologií nejenže neoslovil shromážděné občany, ale byl dokonce vypískán. Přestože se v následujících dnech snažil udržet si mocenskou pozici a dokázal částečně obměnit složení své vlády, nakonec i kvůli absenci podpory ze strany Moskvy a pod kritikou veřejnosti rezignoval a přenechal post předsedy vlády svému ambicióznímu nástupci Mariánu Čalfovi. Ten se velmi rychle dohodl s OF na pragmatické symbióze. Jejím výsledkem byla kromě jiného také volba Václava Havla prezidentem republiky 29. prosince 1989.
Letenská pláň o necelé čtyři měsíce později zažila opět zcela mimořádnou událost, když zde 21. dubna 1990 sloužil za přítomnosti statisíců věřících bohoslužbu papež Jan Pavel II. Pro mnohé to byl doslova zázrak, který tehdy alespoň na čas odsunul všechny současné i budoucí problémy, jež s sebou přechod od totalitního režimu k parlamentní demokracii nesl.
Věděli jste, že…
v noci ze 17. na 18. listopadu 1989 byla u nás po desetiletích vidět polární záře?
první necenzurovanou informaci o zásahu na Národní třídě přinesl už 18. listopadu deník Lidová demokracie?
první živý přenos z demonstrace vysílal už v úterý 21. listopadu v rádiu Svobodná Evropa jeho manažer Pecháček, který byl náhodou v Praze?
Československá televize odvysílala záběry ze zásahu na Národní třídě až o týden později, v pátek 24. listopadu?
studenti si během okupačních stávek na vysokých školách zakázali konzumaci alkoholu?
Bohumil Hrabal přinesl stávkujícím studentům sto tisíc korun se slovy: „Tady máte na pivo“?
první ochranku Václava Havla vytvořili v listopadu studenti FTVS, kteří se věnovali judu a karate?
v prosinci 1989 si přálo 41 procent obyvatel pokračování socialismu, 52 procent jej chtělo doplnit o tržní prvky a jen 3 procenta chtěla návrat kapitalismu?
kopírky do centrály Občanského fóra dodal budoucí šéf podsvětí František Mrázek?
Václav Havel se poprvé objevil na obrazovce Československé televize 25. listopadu v rámci přenosu demonstrace na Letné?
v České republice je přes 70 ulic, které se jmenují 17. listopadu?
známé „usměvavé“ logo Občanského fóra navrhl student VŠUP během 15 minut a myslel je původně jako recesi?
Zdroj: ČT 24
Kulturní akce
Výročí sametové revoluce připomene i řada kulturních a společenských akcí. Přinášíme stručný výběr s akcentem na Sedmičku.
11. 10.–30. 11. Komunikace 89 aneb státní převrat bez internetu Letenská pláň, denně od 14 do 19 hodin
Výstava představí komunikační a mediální okamžiky roku 1989 i to, jak se sametová revoluce musela obejít bez moderních technologií. Součástí je i cyklus fotografií Jaroslava Krejčího. Doprovodný program nabídne diskuze, workshopy, dílny a besedy s osobnostmi mediálního světa jak z doby před třiceti lety, tak ze současnosti. www.bubny.org
23. 10.–27. 6. Technika v diktaturách Národní technické muzeum
Špionážní zařízení, vybavení StB, ale i techniku používanou odbojáři a disidenty představí výstava Technika v diktaturách. Opomenuty nezůstanou ani příběhy konkrétních lidí na pozadí politických událostí. www.ntm.cz
24. 10.–27. 11. sPOLeCZně Holešovická tržnice
Spolupráci opozičních hnutí Polska a Československa připomene výstava sPOLeCZně, která se zaměřuje na vztahy mezi Poláky a Čechy od roku 1968 a mapuje, jak se rodila nová demokratická střední Evropa.
2. 11. Generace 89 La Fabrika, od 16 hodin
Začátkem listopadu 1989 se ve Vratislavi uskutečnil Festival polsko-československé solidarity, kde vystoupil Karel Kryl nebo Jaroslav Hutka a kam přes komplikace na hranicích dorazilo několik tisíc návštěvníků z Československa. 30. výročí této akce připomene koncert v La Fabrice. Těšit se můžete na kapely, které tehdy vznikly (Tata Bojs), nebo jejichž členové se kolem roku 1989 narodili (Katarzia, Hańba!, Lao Che). Hudební program bude doplněn o projekce, workshopy a dokumentární filmy. www.polskyinstitut.cz
10.–16. 11. RespondART Studio ALTA
Představení zkoumající různé podoby svobody, tolerance a rovnosti nabídne mezinárodní taneční festival RespondART. Festival se dostane i do veřejného prostoru – 10., 11. a 12. listopadu se bude odehrávat v ulicích Sedmičky celodenní taneční maraton. Festival doplní doprovodný program v podobě diskuzí či workshopu. www.studioalta.cz
15. 11.–16. 2. 89 Veletržní palác
Jak ve svých dílech zachytili čeští fotografové a umělci rok 1989? Výstava připomene nejen třicáté výročí sametové revoluce, ale prozkoumá i pozici československé dokumentární fotografie. Ta měla v osmdesátých letech mimořádné postavení. V opozici k oficiálnímu umění, které přálo dekorativismu a povrchnosti, si nesla auru pravdy a morálního hrdinství. Vystavené fotografie z protirežimních demonstrací doprovodí snímky každodenního života, společenských problémů a politické změny. www.ngprague.cz
17. 11. Festival svobody
Hlavním dějištěm pražských oslav se 17. listopadu stanou Albertov, Národní třída a Václavské náměstí. Koncerty, projekce, výstavy či debaty připravují studentské spolky a občanské iniciativy sdružené do platformy Festival svobody. Albertov a Národní třídu spojí průvod od 15 hodin, který bude kopírovat trasu průvodu z listopadu 1989. Dobovou atmosféru navodí herci a audiovizuální kulisy. Na program zvou organizátoři celou rodinu, některé z aktivit jsou plánované i přímo pro děti. V 17:11 hodin se na památku po celé republice rozezní i zvony kostelů a radnic. S akcí bude spojena řada dopravních omezení. Podrobnosti naleznete na www.dpp.cz.