Pokud byla kolébkou kopané Královská louka, potom se ‚Letná pláň‘ již koncem 19. století stala jejími jeslemi, mateřinkou, školou základní i gymnáziem a nakonec světově vyhlášenou univerzitou udělující náležité výukové lekce i významným zahraničním návštěvám. Obsáhlá publikace Dějiny čs. kopané tu historickou změnu okomentovala lakonicky: „Zraky přátel nové hry footballové odvracely se více od kolébky pražské kopané, od Královské louky, k Letné.“
Místo pro desítky hřišť
Letná jako první přivítala všechny nové sporty, které se na kontinent přeplavily přes La Manche: lawn-tennis, ragby, bandy hockey, baseball a především football, jemuž nabídla téměř ideální podmínky. Její rovná plocha sportovce lákala a jako první se zde objevili vyznavači míče kopaného. Shodou okolností to byli právě dva soupeři z nedávných bojů na Královské louce turnaje Národních zápasů (označovaných též jako mistrovství Českého království), studentská SK Slavia a německý DFC Prag – parta fotbalových odpadlíků z Regatty.
Psal se rok 1896, kdy si Slavia pronajala část vojenského cvičiště u Belcrediho třídy blíže Špejcharu, postavila boudu k úschově branek, kopaček, dresů a vápna a na hrací plochu navezla písek. Klub DFC, podporovaný německými pražskými finančními domy, získal v téže době pro regulérní hřiště mnohem lukrativnější prostranství mezi ulicí Nad Ferdinandovou štolou a Letenskými sady. Obehnal jej ohradou a postavil zde velkou tribunu, první hrázděnou v Čechách.
Původní skromné hřiště Slavie, jež se od počátků letenského působení stala vyhledávaným soupeřem mnoha evropských klubů, přestalo velmi rychle odpovídat jak významu zápasů, tak zájmu publika. Doslova vysněný dárek dostali červenobílí k Vánocům 1900, jak o tom referoval tisk: „Laskavostí městské rady pražské a Spolku pro pěstování her české mládeže dostalo se Slavii místo dosavadního hřiště místo nové a lepší: nachází se hned vedle DFC. Pozemek ten bude značným nákladem přes zimu upraven a hranice jeho křovím a stromy posázeny, takže bude vzbuzovati dojem úhledného sadu. Na hřišti samém vystaví se nákladný domek klubový s bytem pro sluhu a převlékárnami, upraví se také dráha závodní pro běh a skok. Čtyři tennisové courty jsou již zřízeny. Hřiště toto určeno je pouze pro závody, k trainování získáno rozsáhlé místo mezi hřištěm DFC a vodárnou.“
Boj o Angličany
Těsné sousedství obou klubů, jejichž hřiště měla dokonce společnou ohradu, nabízelo vpravdě přátelské soužití, podobné naděje však záhy vzaly za své. Stalo se v březnu 1899, kdy měl na DFC poprvé na kontinentu startovat britský tým Oxford University AFC. Mazaní slavisté včas pochopili šanci, nabídli ostrovanům zápas den předtím a ti start za nemalou sumu 40 liber potvrdili. Byl to zápas, který vešel do historie: pražští studenti odolali mnohem silnějšímu soupeři neobyčejně čestně 0 : 3, zatímco Němci na druhý den utrpěli debakl 0 : 9. Stačilo málo, funkcionáři DFC obvinili Slavii, že soupeře podplatila, a přerušili s ní všechny styky. Centimetrová prkna společné ohrady se na čtvrtstoletí stala nepřekročitelnou propastí.
Tou dobou to ještě měla karlínská a poté přechodně holešovická AC Sparta na Letnou poměrně daleko. Možná ani na toto fotbalové výsluní nepomýšlela, dokud ji nezaujal novinový inzerát: „Na hřiště hodící se rovná plocha o výměře asi 4000 čtverečních sáhů na Letné v bezprostřední blízkosti za Letenskou restaurací jest k pronajmutí a od lhůty únorové 1904 k převzetí“.
Vyhlášená fotbalová adresa
Tou plochou bylo bývalé působiště DFC Favorit na pozemku ohraničeném ulicemi Letohradskou, Kostelní, U Letenského sadu a Oveneckou. A tak již příští jaro hostila Sparta na hřišti, nejskromnějším z celé trojice, mnohé vyhlášené týmy z celého kontinentu, a dokonce anglického mistra Newcastle Utd.; jehož výhra pouze 2 : 3 byla další ze senzací, které se zrodily na letenských hřištích a rozletěly po Evropě. Každopádně nejsilnějším z triumvirátu zůstala i nadále Slavia, disponující v té době již třemi týmy; svoje postavení si chtěla ještě více upevnit angažováním skotského trenéra Johna Maddena, kterého ubytovala na dohled v Dobrovského ulici. A právě tato parta, vylepšená dvěma sparťany, v roce 1911 vybojovala pro Čechy, Prahu i Letnou titul amatérských mistrů Evropy.
Plná čtyři desetiletí proudily na pláň desetitisíce diváků, než nejprve nacistická totalita zlikvidovala převážně židovský DFC a za dalších deset let komunistická odsud vyhnala Slavii.
Na Letné nakonec z téměř dvou desítek klubů zůstala jediná Sparta, jež se na dnešní místo přestěhovala již v roce 1916. Letenská pláň by si za svou mimořádnou sportovní minulost zasloužila pomník, nenajdete zde však ani obyčejnou ceduli. A tak si jenom připomeňme, že jižní fotbalová branka Slavie se téměř tulila k současným kurtům LTC, hřiště DFC by archeologové nalezli v základech zemědělského muzea a stará Sparta bývala tam, kde je dnes podél Letohradské ulice operační plocha technického muzea.