Co podle vás stojí za relativním úspěchem české společnosti v koronavirové krizi?
MW: Se slovem úspěch bych byla raději opatrná. Ano, zdá se, že první vlna pandemie je za bodem zlomu, ale zatím nevíme přesně, co bude dál. Jak z epidemiologického hlediska, tak z toho ekonomického. To až tak úspěšné nejspíš nebude. Ale pokud mluvíme o tom, proč se u nás situace nevyvíjela tak dramaticky jako v Itálii, Španělsku či v Rusku, tak na tom se jistě podílelo několik faktorů: měli jsme alespoň trochu času se poučit a připravit, než se u nás objevili první nakažení, vcelku bez zaváhání byla přijata razantní opatření, která lidé respektovali. To bylo dobré. Diskutuje se též o geografických a klimatických faktorech, genetické predispozici, ale to zatím nevíme přesně. Jisté je, že naše společnost se v těžké době umí semknout a vyrazit vstříc společnému nepříteli. To bylo povzbudivé. Kéž by nám to vydrželo.
HS: Ano, zdravotně jsme na tom lépe, ale ekonomicky nás to kvůli nevhodné vládní politice asi zasáhne mnohem víc než okolní země. Jsem ovšem vděčná, měli jsme štěstí, že nás tolik nezasáhlo to velké zdravotní utrpení, které vidíme v jiných zemích. Ani nevíme, proč přesně, to budou zkoumat celé týmy dlouhé roky. Průběh se liší např. i v rámci Německa, v bývalé NDR je epidemie mírnější. Kromě faktorů zmíněných kolegyní může mít tedy vliv i plošné očkování proti TBC a jiná mentalita. My jsme se zdáli být takoví „teflonoví“, ne tak citliví vůči infekci. Zkušenost staletí i Černobyl a povodně do nás vepsaly opatrnost, nedůvěru k „těm nahoře“, samostatný úsudek, takže všichni rychle vytáhli ze sklepů šicí stroje a raději zůstali doma.
Jak jste celý nouzový stav prožívaly profesně coby praktické lékařky?
MW: Celá situace se rychle vyvíjela, měnila se doporučení a nařízení. Než začalo platit jedno, bylo na světě druhé. Bylo trochu těžké stíhat to všechno sledovat. A zprvu byla náročná i ta nejistota a obavy všech, jak se celá situace bude vyvíjet. Ordinace nám ale fungovala vcelku hladce. Naši pacienti velmi spořádaně nejdříve telefonovali nebo psali maily, takže se nám ordinace změnila na telefonní ústřednu. I dříve narození ochotně přijímali e-recepty a žádanky smskou či mailem a ještě z toho měli radost. Myslím, že co se týče technologií, udělala celá naše společnost velký krok vpřed. To je určitě jedno z pozitiv. Jinak v ordinaci jsme se rozdělili na týmy tak, abychom se všichni najednou neuvedli do karantény, pokud by se někdo z nás nakazil. Zároveň jsme tím šetřili ochranné pomůcky. Jejich nedostatek byl zprvu opravdu tristní. V prvním týdnu jsme měli pro šest zaměstnanců dva štíty a pět roušek, co měly být snad respirátory s účinností několik hodin… Skvěle ale fungovalo Sdružení praktických lékařů v čele s doktorem Šonkou, které nás promptně informovalo o chystaných krocích, vyjednávalo s ministerstvem a byla znát velká podpora. Rovněž jsem vnímala velkou podporu od obou městských částí Prahy 7 (pro naši trojskou ordinaci i od MČ Troja). Velmi rychle jsme měli možnost získat šité roušky, dezinfekci, štíty (a to nejen od firmy Průša Research, ale i z chemických kabinetů různých základních škol). Do pomoci se opravdu zapojil kdekdo. Z psychologického hlediska to bylo důležité. Já jsem se tedy cítila bezpečně i s malým množstvím ochranných prostředků. Ráda bych na tomto místě za nás zdravotníky i za pacienty oběma městským částem velmi poděkovala.
HS: Ordinaci máme v domě s pečovatelskou službou, takže jsme byli hodně opatrní. Když se objevil virus v Itálii, tak jsme si na poslední chvíli objednali 30 respirátorů FFP3. Jinak jsme ale zažívali frustraci z neschopnosti vlády zajistit ochranné pomůcky pro zdravotnické a sociální služby. Nakonec alespoň ministr Hamáček pomůcky zajistit dokázal a přistání prvního letadla 18. 3. mi až vehnalo slzy do očí. A pak následovaly týdny, kdy jsem vlastně stále obdivovala: naše pacienty a firmy za jejich rozumný přístup, městskou část za v rámci ČR nadprůměrnou pomoc nám zdravotníkům, pak také dobrovolníky – ti byli skvělí a hodně pomohli lidem v nouzi. Výborně nám fungovala komunikace mezi lékaři, která byla velmi důležitá v čase nepřínosných informací od vlády. Také byli dárci a pomocníci, bylo to až dojemné, cítila jsem velkou oporu v komunitě. A velký kus práce pro ochranu seniorů odvedlo vedení a zaměstnanci městské části a Pečovatelského centra Praha 7. Zdravotní péči jsme řešili hlavně přes telefon a email, denně jsme měli 50–55 pacientů, z toho 2–5 osobně. Jinak pacienty trápil v různé míře strach, to myslím, že je velká výzva do budoucna. Najít si pro sebe opravdovou útěchu, abychom nemuseli sahat po berličkách.
Kolik vašich pacientů podstoupilo test a kolik z nich bylo pozitivních?
MW: Od začátku epidemie jsme na test PCR do některého z odběrových stanů odeslali kolem šedesáti pacientů. Pozitivně testovaných bylo pět pacientů, z toho dva manželé s těžkým průběhem a nutností plicní ventilace. Všichni už jsou ale naštěstí zdrávi doma.
HS: Indikovali jsme 151 testů metodou PCR (výtěrem z nosu a krku), z nich byli pouze dva lidé pozitivně testovaní a oba měli naštěstí lehký průběh onemocnění.
Opravdu platí, že jsme z nejhoršího venku a můžeme se vrátit do zajetých kolejí?
MW: Ano, to by bylo dobré. Kdybychom se poučili a vrátili se do kolejí. Ideálně ale do takových kolejí, kterými vyjedeme z toho zajetého… Kdyby nám zůstala pokora z doby nouze, čas na to, abychom se rozhodli, co je skutečně důležité udělat, a co naopak dělat nepotřebujeme. Že nemusíme mít všechno hned a že by bylo dobré občas přibrzdit a zkusit žít jednodušší život bez spěchání a věčného přejíždění sem a tam. Ze zdravotního hlediska by bylo dobře, aby lidé opět začali myslet na preventivní prohlídky a pravidelné kontroly. A hlavně se na ně objednávali. Kam zmizeli všichni pacienti s bolestmi zad, bolestmi na hrudi, lupnutím v boku a písknutím v uchu? Zmizely jim obtíže? Nebo se lidé bojí, aby se v ordinaci či čekárně nenakazili? Jen pro rozptýlení případných obav: myslím, že ordinace jsou teď spíše ta bezpečnější místa, dezinfikovaná a s ochrannými pomůckami. Hromadění pacientů v čekárnách se snažíme zabránit objednáváním na přesný čas. S ohledem na prevenci a vyšetřování obtíží bychom se do zajetých kolejí vrátit určitě měli, a to co nejrychleji.
HS: Naprosto souhlasím s kolegyní. A také je důležité nezanedbat akutní stavy, například kolegové z iktových center hlásí, že lidé přijíždějí s příznaky mozkové příhody až třeba třetí den, a to už je hodně pozdě. Vláda nechce poskytovat přesnější data o průběhu epidemie (např. kde přesně je vyšší výskyt pozitivně testovaných, přesnější medicínská data o nemocných s těžším průběhem v mladším věku atd.), naskýtá se pak otázka proč. Bylo snad plošné zavírání obchodů neopodstatněné? A následné ekonomické škody budou pak vinou vlády zbytečně velké? Bez těchto dat se pak můžeme hůře rozhodovat, jak se do těch kolejí vracet. Obecně vzato se do zajetých kolejí myslím nevrátíme ještě minimálně měsíce, možná rok. Nutnost rozumně přistupovat ke své ochraně dál potrvá. Z mého pohledu je proto výhodné investovat do ochranných pomůcek.
MW: Otázkou je, zda přesná data vůbec existují. Zda je dohledatelné, kolik pacientů zemřelo na Covid a kolik s Covidem, zda pacienti s těžkým průběhem a nutností plicní ventilace či mimotělního oběhu byli před nakažením zdraví, nebo měli nějaké rizikové faktory, jaký byl průběh infekce v jednotlivých věkových skupinách atd. Pokud tato data existují, pak je chyba, že dosud nebyla zveřejněna, a mělo by se tak stát co nejdříve. Pokud data neexistují, pak je chyba, že neexistují.Rovněž bohužel nejsou mezinárodně dána žádná kritéria, která by umožnila srovnávat průběh pandemie v jednotlivých státech. Zejména co se týče těžkých průběhů onemocnění a úmrtí „na“ nebo „s“ Covidem-19. Na toto všechno se ale napříště můžeme připravit.
Zmínily jste, že je dobré investovat do ochranných pomůcek. Jak ale poznat kvalitní výrobek a jak jej používat?
MW: V současné době už je na trhu mnoho různých typů roušek s různými nanotkaninami, mnoho různých respirátorů. Jak poznat kvalitní respirátor (krom toho, že mají certifikát a jsou označeny FFP2 nebo FFP3), popravdě nevím. Ale dle ceny bych se raději neorientovala. Pro běžné nošení jistě postačí jednorázová nebo textilní rouška, o kterou se budeme dobře starat.
HS: Pokud bude příznivá epidemiologická situace, tak lidem v dobré kondici stačí v uzavřených prostorách, v MHD nebo při sdružování používat roušku. A lidem ohroženějším v těchto situacích doporučuji nanoroušku nebo respirátor FFP2.
MW: Ano. Jen je třeba mít na paměti, že pokud s ochrannou pomůckou nebudu dobře zacházet, je jedno, zda mám roušku, nebo respirátor FFP3. Pokud tedy ochrannou pomůcku na nos a ústa používáme, což ještě chvíli všichni budeme, je dobré ji měnit co nejčastěji a nemít jednu na celou epidemii. Rovněž třeba při nákupu do mikrotenových sáčků odolat pokušení si roušku nadzvednout, naslinit prst a sáček tak po dlouhém snažení konečně otevřít. Látkové roušky po návratu domů neodložit na kuchyňskou linku k potravinám, ale vyprat při vysoké teplotě či vyvařit a přežehlit, ty jednorázové bezpečně zlikvidovat. Je toho hodně, na co musíme myslet, aby nošení jakéhokoliv typu ochranných pomůcek mělo smysl.
HS: Pro všechny pomůcky platí, že zevní strana může být infikovaná a vnitřní strana je čistá. Takže vnitřní strany a obličeje se můžeme dotýkat pouze čistýma rukama. Respirátor má dobře přiléhat k obličeji. Je zbytečné nosit respirátor v otevřeném prostoru, na ulici, smysl má nasazovat si ho před vejitím do uzavřeného prostoru. Při šetrném používání lze respirátor použít znovu. Také doufám, že bude v budoucnu možné koupit kvalitní roušky z nanovláken. Spoléhám na české výrobce z tohoto oboru. Mají totiž vyšší účinnost, a přitom jsou pro dlouhodobé používání pohodlnější než čínské FFP2.
Stane se podle vás z roušky běžná výbava našich kabelek?
MW: Sezonně pravděpodobně ano. Jinak to může být vcelku slušivý módní doplněk, mnoho se za ní schová a ještě ušetříte za make-up, tedy pokud ho celý neotřete do roušky. Takže proč ne…
HS: Ano, a ještě dezinfekce na ruce.
Co bychom měli přes léto dělat, abychom na podzim nemuseli řešit novou vlnu nákazy?
MW: Nabrat síly, neupracovat se, běhat a zhubnout… Jestli a jaká vlna přijde na podzim, zatím bohužel nevíme. Pravděpodobně v nějakém rozměru přijde. Věřím, že už ale budeme připraveni a nebude to mít tak zásadní společensko-ekonomický dopad. Doufejme.
HS: Zůstávat opatrní, ale zbytečně se nestresovat. A obecně se o sebe dobře starat, například dostatek pohybu, pobyt v přírodě, na slunci, vhodná strava, udělat si čas na chvilku usebrání a na dobré vztahy s lidmi okolo nás. Dobrý projekt je i aplikace eRouška neboli chytrá karanténa, ale aby mohl opravdu fungovat, musí se do něj zapojit co nejvíce lidí. Bohužel se obávám, že v reáliích české státní správy tento projekt zůstane nedotažený.
MW: Ano, určitě. Chytrá karanténa je chytrá věc. Skvělý projekt. Obavy z toho, že o sobě poskytuji data, která může někdo zneužít, zde nejsou na místě. Zvláště s ohledem na to, kolik informací o sobě zcela dobrovolně poskytujeme na sociálních sítích. Zde slouží pro dobrou věc, a čím více lidí bude aplikaci eRouška používat, tím větší úspěch bude mít.
Máme se nadále vyvarovat kontaktu s lidmi, s prarodiči apod.? Jaká by byla vaše doporučení?
MW: Myslím, že v tomto směru bychom se měli vracet k normálnímu životu. Setkání s malou zdravou skupinou známých ve zdravém prostředí, venku je dle mého namístě. A pro babičku s dědou, kteří dosud nepoužívají Zoom (aplikace pro videohovory – pozn. red.), může být sociální izolace kolikrát horší než riziko nákazy.
Co lidé, kteří patří do nejohroženější skupiny? A kdo to přesně je?
MW: Do nejohroženější skupiny patří senioři, lidé, kteří mají nějaké chronické plicní onemocnění, jako chronickou obstrukční chorobu plicní, astma, lidé s obezitou, diabetem, hypertenzí, onkologicky nemocní. K těmto všem bychom samozřejmě měli i nadále přistupovat opatrněji.
HS: Ano, a doporučuji opatrnost i těhotným ženám. Pro ohroženější skupiny jsou stále ještě vhodné do uzavřených prostor kvalitní roušky z nanovláken nebo respirátory FFP2, pak jsou podle mého názoru tito lidé bezpečně chráněni a mohou uzavřené prostory navštěvovat bez rizika. Jinak pro každého dostatek roušek, aby je mohl střídat. A rozhodně se nestydět používat kvalitní ochranné pomůcky v místech, kde je to potřeba.
Jak zkušenost z pandemie podle vás ovlivní průběh budoucích chřipkových epidemií?
MW: Kéž by díky této zkušenosti stoupla proočkovanost obyvatel. Nejen proti chřipce, ale i proti pneumokoku, černému kašli… A třeba nás to naučí mýt si více ruce, nejíst v MHD a při kašli neprskat na kolemjdoucí. Možná by nám jen toto mohlo do budoucna pomoci.
MUDr. Martina Wiererová se narodila v roce 1976 v Havlíčkově Brodě. Od dvou let až do dospělosti žila na Letné, nyní několik let bydlí s rodinou v Troji. Na Letné a v Troji pracuje od roku 2005 jako praktická lékařka pro dospělé.
MUDr. Hana Skalová se narodila v roce 1974, a až do svatby v roce 1997 žila v Holešovicích, kde od roku 2001 pracuje jako praktická lékařka.