Kuriózně právě z tohoto roku existuje vůbec první záznam o atletických závodech, které na ostrově Velké Benátky (později Štvanice) uspořádal Kroužek maninských běhounů. Zatím jenom zkusmo, a tak se disciplíny, výsledky ani časy nezachovaly. Když v roce 1887 zorganizoval tento kroužek na Maninách (údajně v místě budoucích jatek, podle jiných pramenů v oblasti plánovaného holešovického vyústění Libeňského mostu) první stále ještě neměřené atletické mistrovství, byly známé alespoň dvě uskutečněné disciplíny, v nichž vynikli zakladatelé pořádajícího kroužku a jedny z prvních legend českého sportu: závod na 660
kroků skončil pořadím Otakar Maleček, Oskar Lažnovský a Josef Maleček, zatímco ve sprinterském „handicapu“ na 150 kroků (zhruba 115 m) vyběhl Otakar Maleček z mety (tedy ze startovní čáry), zatímco vítěz Lažnovský dostal „dva kroky napřed“ čili náskok.
Ovšem ještě předtím, než vltavské vlny omyly břehy karlínských ostrovů a poté i Manin, dospěly pod Letnou k Jezuitské zahradě. Tam, kde dnes stojí budova Úřadu vlády ČR, se na sportovišti Českého klubu velocipedistů uskutečnily v roce 1888 vůbec první veřejné atletické závody doprovázené nebývalým zájmem publika: pánské se shromáždilo uvnitř dvěstěmetrové kruhové dráhy, zatímco na straně vnější na tribunách byly usazeny dámy. Vítěz šestihodinového „běhu libovolného“ musel absolvovat kolotoč více než 307 okruhů, na metry přesně 61 530. Pro velký úspěch se „U Jezuitů“ závodilo, dokonce již se zahraniční účastí, i následující dva roky, než sportovce vypudilo zahájení stavby Strakovy akademie.
První světový rekord z Bubnů
Netrvalo dlouho a první atleti se objevili i na rozlehlé Letenské pláni, kde dosud vládly oblíbené dětské hry špaček či pasák. Studenti zde začali s organizovaným sportem, především s fotbalem a atletikou. Dokumentuje to i fotografie první slávistické party s nejoblíbenějším náčiním: míčem a oštěpem, jenž se ovšem tehdy nevrhal do dálky, ale na terč. K členství v nedávno založeném SK Slavia se zprvu hlásili v civilním oblečení a apartních kloboucích, již zanedlouho však na pláni poprvé zasvítila červená hvězda na sněhobílém tričku.
K prvním významným atletickým bojům ale nedošlo na Letné, nýbrž na jejím úpatí: na Bubenském závodišti, v místě pozdější budovy Elektrických podniků a kostela sv. Antonína. Národní listy již v roce 1899 oznámily, že „athletický klub AC Sparta navázal rozsáhlé styky s cizinou, hlavně s kluby v Pešti, Vídni a Kodani. V létě uspořádány na závodní dráze v Bubnech mezinárodní závody, jež těšily se četnému účastenství, a na nich dvě mistrovství Rakouska byla vypsána.“
Dávno zaniklé sportoviště však zůstalo natrvalo v historických análech: právě zde v červnu 1901 vytvořil František Janda, později známější s přídomkem Suk, nejlepší světový výkon v hodu diskem 39,42 m. Než se však konečně vydáme vzhůru na Letnou, zastavme se alespoň zmínkou ve Stromovce, neboť zde se veřejné běžecké závody konaly již v roce 1891 v rámci Zemské jubilejní výstavy.
Sparta proti Slavii
Když v prvním roce 20. století otevřel červenobílý fotbal vedle Letenských sadů nové hřiště, byla již jeho součástí i regulérní atletická dráha, jež se poté stala zárukou bouřlivého rozvoje atletiky. Svědčila zvláště sprinterům: Bohumil Pohl-Polenský ji během mezinárodních závodů České athletické amateurské unie (ČAAU) pokřtil časem 9,8 vteřiny v běhu na 100 yardů, což znamenalo vyrovnání světového rekordu. Jiný fenomén doby sice obouval výhradně fotbalové kopačky, přesto legendární kanonýr Jan Košek vyfoukl v roce 1905 specialistům hned tři národní rekordy v bězích na 60 m (7,0 s ), 100 m (11,0 s) a 200 m (24,2 s).
AC Sparta, jež původně spatřila světlo světa na karlínské Invalidní louce, nemínila zůstat ve stínu vrchu Letná a přitahována její sportovní slávou se zatím přestěhovala na poloviční cestu do Holešovic, kde si vedle Měšťanského pivovaru zřídila i 355 m dlouhý běžecký ovál. Jejími hvězdami byli tři vynikající závodníci – sprinter Karel Nedvěd, vytrvalec Ondřej Pukl a diskař František Janda, účastníci pařížských olympijských her v roce 1900. Když se pak v roce 1905 na východním konci Letenské pláně mezi ulicemi Letohradskou a Kostelní naproti kolotoči (dnes zde stojí budova Technického muzea) uvolnilo hřiště, sparťané se stěhovali znovu. Na skromné čtyřproudé dráze s nezvykle ostrými zatáčkami se poté uskutečnilo mnoho závodů, v oblíbené hodinovce vždy s vynikající zahraniční konkurencí.
Letná se tak během krátké doby stala atletickým královstvím, borci Sparty, Slavie a Vysokoškolského sportu (působící ve Strakově akademii) byli nad síly veškeré domácí konkurence a také držiteli všech národních rekordů. V červnu 1907 se na Letné odehrálo první mistrovství zemí Koruny české, jehož se na slávistickém hřišti účastnily týmy Maďarska, Rakouska a Německa; ze 14 soutěží vyhráli po pěti Maďaři a říšští Němci, zbývající čtyři domácí Letenští, z nichž sparťan Šustera překonal evropský rekord v hodu diskem výkonem 42,63 m.
Koncem prvního desetiletí 20. století vyhlásila ČAAU první oficiálně schválené atletické rekordy, v nichž mezi nejstaršími platnými figurovaly výkony na nejkratších tratích sprinterů sparťanů K. Malečka a B. Pohla-Polenského. Již čtyři roky nedokázali specialisté překonat ani čas fotbalisty Koška na 200 m, zatímco na středních a dlouhých tratích všechny rekordy drželi letenští suveréni Nejedlý (Slavia, osm rekordů) a Dvořák (Sparta, sedm rekordů).
V příštím čísle se vrátíme na letenská závodiště v období mezi dvěma světovými válkami, kdy v evropské konkurenci neporazitelné československé atletky lámaly jeden světový rekord za druhým a pláň byla svědkem Světových ženských her. ○
1 Z atletických závodů na Slavii; v pozadí dům na rohu ulic Letohradské a Nad Štolou.
2 Stříbrný z olympijských her Švéd Svanberk (vlevo) v roce 1908 při závodě hodinovém na staré Spartě.
3 František Janda překonává na Bubenském závodišti světový rekord v hodu diskem.
4 Atletické závody na Letné v roce 1910.
