„Když jsem viděla tohle místo, hned jsem se zamilovala. Je to opravdu srdeční záležitost,“ začíná náš rozhovor lékařka Kateřina Čihařová, předsedkyně správní rady neziskové organizace Domus Vitae. Celý život pracovala ve zdravotnictví a na jaře 2014 hledala na magistrátu prostor pro centrum pro lidi po mozkové příhodě. „Původně tady mělo být zázemí pro maratonské běžce, kde by se osprchovali a odložili tretry, nám a naštěstí i magistrátu to ale přišlo jako velká škoda. Domeček by tu měl být pro všechny,“ konstatuje Čihařová, která do projektu od počátku zapojila i svoji dceru Terezu. Domeček, jak drážnímu domku začaly říkat, je tak trochu rodinný podnik. „Starší sestra architektka nám pomáhala s interiérem, ta mladší se sociálními sítěmi, tatínek zase zatloukal hřebíky a věšel poličky,“ směje se vystudovaná ekonomka Tereza Kulhánková, která dnes celou organizaci Domus Vitae řídí a k ruce má ještě spolužačku z vysoké školy.
Komunita si pomáhá
Při mé návštěvě praskal Domeček ve švech. Děti ze 3. třídy z nedaleké Základní školy Umělecká tu za asistence několika aktivních seniorek právě vytvářely adventní věnce, které pak osobně odnesly klientům Domova s pečovatelskou službou U Studánky. Zde si se seniory zazpívaly koledy a nabídly jim i doma napečené cukroví. „Se Základní školou Umělecká máme opravdu výbornou spolupráci. Pan ředitel Kettner je úžasný člověk, který rád podpoří naše projekty. Dokonce nám poskytl prostory pro naše kurzy v době, kdy Domeček ještě nebyl zrekonstruovaný,“ vzpomíná ředitelka Tereza Kulhánková. Rekonstrukce domku se totiž o něco protáhla, ale granty na kurzy už běžely. „Museli jsme dost improvizovat, kromě ZŠ Umělecká nám azyl poskytla i radnice Prahy 7. Na kurzy politologie a angličtiny tak naši studenti docházeli do obřadní síně,“ popisuje náročné začátky Kulhánková.
Původní cílovou skupinou neziskovky Domus Vitae byli lidé starší 55 let. Právě pro ně pořádala celou řadu kurzů, ať už základy angličtiny, jógu, či jak napsat a vylepšit svůj životopis. Zároveň v rámci Domečku zřídila pět pracovních míst pro osoby starší 55 let z řad dlouhodobě nezaměstnaných a hendikepovaných. „Máme tu místo obsluhy kavárny, hodinového manžela, který má na zahradě k dispozici i malou dílnu, nebo pomocnice v domácnosti. Za poslední dva roky se ale situace na trhu práce natolik změnila, že máme vlastně velký problém tyhle pozice obsadit. Momentálně tu spolehlivě funguje jen naše asistentka Jana a provozní Eva.“ I proto by se v budoucnosti rádi orientovali na propojování generací a podporu celé místní komunity. „Máme takový nápad na mentorský program, kdy by se senioři pravidelně potkávali s dětmi. My bychom jim poskytli zázemí a na začátek třeba i nějaký společný program. Třeba by si u nás v dílně mohli společně vyrobit budku pro ptáčky,“ sděluje mi s nadšením Kulhánková. Vše by fungovalo na dobrovolné bázi. Děti do programu chtějí získat na doporučení vedení školy, seniory pak z řad bývalých absolventů kurzů.
Všichni jsou vítáni
Komunita kolem Domečku není žádný VIP klub a stát se jejím členem není nijak náročné. Stačí dorazit a dát se do řeči. Domeček je totiž otevřený jakýmkoliv nápadům zvenčí. „Moc rádi se necháme inspirovat a poskytneme naše prostory pro cestovatelskou přednášku, pletařský klub, hudební večer nebo i soukromou oslavu,“ říká Kulhánková a její maminka Kateřina Čihařová doplňuje: „Moc se mi líbí způsob, jak v zahraničí fungují podobná komunitní centra, takzvaný clubhouse. Lidé, kteří se tam pravidelně scházejí, mají každý nějaký svůj drobný úkol. Jeden vaří kafe, druhý obstará dostatek židlí, třetí potom místnost uklidí. To lidem dává pocit, že jsou ještě potřební.“ V budoucnosti se také počítá s propojením Domečku s lesní školkou. Momentálně se hledá místo, kam by se dala nejlépe umístit. K potkávání generací tak bude ještě o důvod víc.
Domeček ale můžete navštívit jen tak, třeba po procházce Stromovkou – ohřát se u dobré kávy a dortu, zahrát si deskové hry či využít zdejší počítač s přístupem na internet. Nebo můžete dorazit na nějakou akci, které zde Domus Vitae chystá. „V plánu máme pravidelná autorská čtení například s Radkou Třeštíkovou. V druhém patře pak již brzy vznikne malá čítárna, také chceme pořádat divadélka pro nejmenší. O všech akcích se dozvíte na našem webu, Facebooku nebo jednoduše na naší ,nástěnce‘ na plotě Domečku,“ vypočítává Kulhánková, která má koncem roku trochu jiné starosti. Domeček se totiž potýká s nedostatkem financí. „Nájem je sice symbolický, ale spolu s energiemi a dalšími náklady se provoz samozřejmě prodraží. Původně jsme si mysleli, že tyhle náklady utáhne kavárna, ale ta je bohužel přes zimu ztrátová. V tuhle chvíli máme peníze na provoz jen do února,“ stýská si ředitelka, která teď většinu svého času věnuje fundraisingu a šetří, kde může. „Materiál na dnešní dílničky jsme získali od rodinné firmy pana Františka Pavlici, chvojí máme ze stromů pokácených v Divoké Šárce. Snažíme se, jak se dá,“ uzavírá Kulhánková.
Domeček najdete naproti vstupu do Stromovky z ulice Nad Královskou oborou u restaurace Lokál. Otevřeno je každý den od 10 hodin, v zimě minimálně do 18 hodin dle zájmu hostů.
Objekt spravuje nezisková organizace Domus Vitae, z.ú.
Kontakt: 731 142 109, tereza.kulhankova@domusvitae.cz
www.domusvitae.cz
www.facebook.com/DomecekStromovka