Teď, když víme, o které padesátnici je přesně řeč, dovolte nám vzít vás na procházku její zajímavou historií a vzrušující současností. Připravte se na cestu od štědrých velkostatkářů přes branná cvičení, pralesy ve skleníku až po kámasútru rostlin.
Jak to všechno začalo
Oficiálně byla Botanická zahrada Praha v Troji založena 1. ledna 1969, i když idea jejího založení se zjevovala a zase mizela už od dvacátých let minulého století. Tehdy totiž velkostatkář Svoboda věnoval hlavnímu městu Praze pozemky právě v Troji a krátce nato byla založena pražská zoo s tím, že její obdoba z říše rostlin by měla brzy následovat. Osud botanické zahrady však nakonec nebyl tak přímočarý jako té zoologické. Nápad se znovu oprášil v padesátých letech, ale až na konci šedesátých let se pod dohledem prvního ředitele Jana Jagera začal skutečně realizovat.
Zahrada měla mít původně 160 hektarů a měla se tak zařadit mezi největší v Evropě, ale od tohoto projektu se postupně ustupovalo a hektary z plánů odpadávaly, až se zahrada začala budovat v mnohem skromnějším měřítku. Pro zřízení velké pražské botanické zahrady se původně uvažovalo o více místech, například i na místě dendroškolky v Průhonicích. Nakonec však zvítězila trojská kotlina, což se ukázalo jako šťastná volba. Najdeme zde totiž poněkud netypický terroir, tedy celou sadu environmentálních a krajinných faktorů. Pro zahradníky to v každodenní praxi znamená, například že průměrná teplota se zde pohybuje cca o dva stupně Celsia výš než ve zbytku země. Tematizace globálního oteplování mnohé z nás už naučila tomu, že dva stupně mohou znamenat velký rozdíl v tom, co, kde a jak roste a co lze v daném místě pěstovat. Dva stupínky tepla navíc umožňují v botanické zahradě pěstovat mrazuvzdorné kaktusy či středozemní rostliny, tedy ne úplně typické obyvatele české zahrádky. Jako příznivá se ukázala i stabilita klimatu díky blízkosti Vltavy. Nedochází zde k přemokřování půdy, která má kvůli břidlicím v podloží možná spíš opačný problém – je potřeba zalévat raději více než méně. I proto se už od roku 1978 uvažuje o zavedení vodovodu přímo z Vltavy a nyní se zdá, že tajná přání mnoha zahradníků a ředitelů budou vyslyšena. Podle současného ředitele Bohumila Černého to pro zahradu znamená obrovské rozšíření možností: „Vodovodem vedeným přímo z Vltavy by naše náklady na vodu výrazně klesly, což by nám umožnilo stavět expozice zelené a šťavnaté, inspirované i z jiných krajin než třeba Mexiko.“
Od branného cvičení k japonské zahradě
Dnes je botanická zahrada otevřená veřejnosti denně a k dispozici je návštěvníkům kromě výjimečného skleníku Fata Morgana také množství venkovních expozic. Najdete zde úchvatné sbírky sukulentů z Madagaskaru, sbírku pivoněk, růží, stínomilných rostlin, mrazuvzdorných kaktusů, rašeliniště, vodní plochy, ale také třeba vinici svaté Kláry či Ornamentální zahradu s meditační chatkou a sekvojovci obrovskými (nejmohutnější stromy světa, které ve své domovině dosahují výšky až 90 m – ty v Ornamentální zahradě mají 24 a 21 metrů).
Takto otevřenou náruč však nabízí zahrada svým návštěvníkům teprve po sametové revoluci. Do té doby se veřejnosti otvírala jen pár dnů v roce a sloužila spíš pro branná cvičení. Současný ředitel Bohumil Černý připomíná tristní podmínky tehdejších zahradníků: „Zcela nesmyslně měli tenkrát zahradníci zázemí v centru města, kde se převlékli do pracovního a byli odvezeni do práce sem do Troji. A odpoledne zase zpátky.“
Zázemí dnešní rovné stovky zaměstnanců zahrady je mnohem příjemnější. Dana Hejná, vedoucí areálu Sever, pracuje v botanické zahradě 27 let. Spadá pod ni úsek mrazuvzdorných kaktusů, ale třeba i stínomilné rostliny a rašeliniště. Pracovní náplň její i kolegů je bohatá a samozřejmě je diktována tím, co zrovna potřebují rostliny. Informace o tom, jak se o jednotlivé rostliny starat, jim dodávají kurátoři sbírek, ale každodenní rutina už je na zahradnících. Podle paní Hejné to může být piplavá práce. „Zahradník musí svůj úsek obstarat, ale také poznat, když se rostlině nedaří. Mnohé rostliny tu nejsou původní a ve svém přirozeném prostředí jsou opylovány třeba jedním jediným druhem motýla, který se u nás nevyskytuje. Musíme pak opylovat každou rostlinu ručně a vlastně pěstovat semena uměle. Letos byla docela dobrá zima, ale stane se, že těžkou zimu nepřežije třeba třetina kaktusů. Překvapivě například sníh nemusí být tak velký problém. Horší pro kaktusy může být holomráz nebo příliš deštivé léto. To se pak snažíme rostliny zakrývat a chránit nebo složitě odvodňovat.“ Podle paní Hejné jsou Češi národ zahrádkářů. Mnoho návštěvníků si do botanické zahrady chodí pro inspiraci, chtějí vědět, co třeba vedle sebe zasadit na vlastní zahrádce nebo jak si navrhnout a rozložit záhon či skalku. „Snažíme se, aby na každém úseku bylo v každém ročním období něco k vidění. Někdy to jsou třeba jen rozkvetlé krokusy nebo astry. Člověk by si mohl říct, že se jedná o obyčejné květiny, ale když máte od obyčejné astry na jednom místě mnoho různých kultivarů, sbírka je najednou velmi cenná,“ podotýká paní Hejná.
Víno a Fata Morgana
V roce 1994 spadla do správy botanické zahrady i vinice svaté Kláry. Podle ředitele Bohumila Černého „víno zpracovává přímo botanická zahrada. Ročně vyprodukujeme 25 000 půllitrových lahví velmi kvalitního vína z mnoha bílých i červených odrůd. Víno se dá ochutnat a zakoupit ve viničním domku z 18. století, který kromě vína nabízí i úchvatný výhled na Prahu. Navíc se můžeme pochlubit velmi moderním vinným sklepem.“
Polovina devadesátých let minulého století byla pro botanickou zahradu důležitá i z dalšího důvodu: v roce 1995 se poprvé objevila myšlenka vybudovat skleník Fata Morgana. Stavba byla zahájena v roce 1999 a veřejnosti se poprvé otevřela v roce 2004. Skleník je výjimečný svým esovitým tvarem, ale též tím, že je vestavěný do svahu trojské skály. Podle pana ředitele „to na údržbu není žádný med, ale pro návštěvníky se jedná o přidanou hodnotu. Díky tomu totiž můžete opravdu kráčet pod vzrostlými stromy jako v pralese. I kvůli skále jsme nuceni udržovat cestičky velmi úzké, což rovněž působí autenticky. Skleník je rozdělen do tří částí, ta první je sukulentní, druhá seznamuje s tropickým nížinným pralesem a třetí ukazuje vysokohorský tropický prales.“ Skleník Fata Morgana zůstává hlavním tahákem zahrady. Loni přilákal 140 000 z rekordního počtu 371 000 návštěvníků celé botanické. Sluší se dodat, že zahrada se mohla rozrůstat, inovovat a stavět i díky tomu, že její předešlá ředitelka Věra Bidlová dotáhla scelení pozemků po restituci a majetkové vztahy.
Raritou je, že do zahrady s sebou můžete vzít i svého psího kamaráda. „Povolení vstupu psům je sice moje vnitřní dilema,“ říká pan ředitel Černý, „ale do zahrady a k člověku pes patří, je to člen rodiny. Bohužel jsme museli zavést psí vstupné, protože mnoho páníčků nebylo ochotných po svém psovi uklízet a zahradě tak s úklidem vznikaly velké náklady.“
Do nárůstu návštěvnosti se promítají také speciální akce, které botanická zahrada pořádá: výstavy orchidejí, bonsají, motýlů, masožravých rostlin, sukulentů i letní festivaly jídla (food festivaly)… „Takové akce je nutné připravovat minimálně rok dopředu,“ popisuje ředitel Bohumil Černý. „Vše je potřeba dokonale naplánovat. Nelze se totiž samozřejmě spoléhat jen na naše sbírky – rostliny prostě kvést přesně na výstavu nedonutíte – proto se mnohé exponáty dokupují či zapůjčují. Například o motýlí výstavu se nám stará firma ze Stratfordu nad Avonou, rodiště Williama Shakespeara. Po výstavě si vždy pár motýlů ve skleníku ponecháme. Můžeme si to dovolit proto, že motýli jsou specializovaní na zázvorové rostliny, takže jejich přemnožení regulujeme tím, kolik potravy jim dopřejeme či nedopřejeme. Ale musíme to samozřejmě neustále hlídat, aby se nám nepřemnožili.“
Na expedici nebo na brigádu
Botanická zahrada schraňuje botanické sbírky, tedy rostliny v podobě co nejbližší volné přírodě. Nepěstuje šlechtěné hybridy a mnohé své rostliny získává přímo z parků a přírody v konkrétních oblastech světa. Nepředstavujte si však koloniálního cestovatele se síťkou na motýly v jedné a kyblíčkem na vzácné orchideje v druhé ruce. Přestože v konečném důsledku expedice často probíhá „lovem“ ve volné přírodě (na základě povolení, samo sebou), cestou zpět čeká rostliny karanténa a je potřeba zajistit veškeré fytopatologie.
Dobrodružné expedice jsou však jen třešinkou na dortu pracovních povinností v botanické zahradě. Zahradníky většinou čeká každodenní rutina na záhonech, v jednotlivých expozicích a ve sklenících. Práce je o to složitější, že například obyčejný záhon letniček v ničem nemusí připomínat záhon macešek na kruhovém objezdu. Vedle sebe roste většinou obrovské množství druhů a kultivarů a některé nemusí být tak snadno rozpoznatelné. Je tedy potřeba odlišit nejen druhy mezi sebou, ale často při pletí také nenápadné druhy od plevelu. Bohumil Černý to komentuje: „Pokud u nás máte vedle sebe třicet druhů muškátů, každá rostlina může vyžadovat něco zcela jiného. Nemůžete je prostě hromadně hnojit hnojivem na muškáty. Musíte znát každou konkrétní rostlinu na záhonku zvlášť – co potřebuje, na co je náchylná, čemu se zrovna u ní musíte vyhnout…“
Pokud vás trojská botanická zahrada zaujala natolik, že zvažujete brigádu, můžete se ucházet třeba o místo průvodce, které je obzvlášť vhodné pro studenty. Senioři zase prý velmi rádi pracují u pokladny. Učitelé pak využijí připravených výukových materiálů, které najdete na webových stránkách zahrady v sekci Pro školy. Pomocí tohoto interaktivního průvodce mohou vyučující realizovat program v zahradě pod vlastním vedením, a „ušít jej“ tak přímo na míru konkrétní aktuálně probírané látce. V botanické zahradě je možné využít i tzv. diskrétní informační systém (Dinasys), který je určen nejen pro zrakově postižené (zapůjčení sluchátek je zdarma, ale je nutno složit 200 Kč jako vratnou zálohu). Pravidelně se pořádají i hmatové výstavy pro nevidomé. Vidoucí návštěvníci si mohou zapůjčit klapky na oči a výstavu si projít jako nevidomí. Prohlídku zahrady je možné také kdykoli objednat s průvodcem speciálně vyškoleným pro práci s handicapovanými.
Anebo si prostě jen sbalte deku a svačinu a vyrazte do zahrady na piknik. Přijdete-li po 29. květnu, budete si exkluzivně v botanické zahradě moci koupit knihu, která se připravuje k 50. výročí jejího založení.
Věděli jste, že…
První botanická zahrada v Praze byla založena Josefem Bohumírem Mikanem roku 1775 na Smíchově (o její zřízení usiloval již kolem roku 1752 první profesor lékařství a botaniky na Univerzitě Karlově Scotti de Compostella). Zbytkem původní botanické zahrady, která se rozkládala v místech dřívější jezuitské zahrady v okolí dnešního smíchovského předmostí Jiráskova mostu, jsou dnešní Dientzenhoferovy sady. Svého času byla údajně považována za nejlepší botanickou zahradu severně od Alp. Po vážném poškození povodní v roce 1890 a také v souvislosti s rozvojem a industrializací Smíchova univerzita přemístila zahradu pod slupskou stráň na Nové Město.
Před Botanickou zahradou Praha byla Troja sídlem třetí nejstarší středoevropské zahradnické školy, která se původně jmenovala Ústav pro pomologii, vinařství a zelinářství, od roku 1873 již jen Pomologický ústav. Nacházel se v lokalitě Popelářka, nazvané podle usedlosti a vinice náležející k někdejší viniční soustavě, která obklopovala historické jádro Prahy a byla vytvořena za Karla IV. Zdejší zahradníky navštěvoval hojně Franz Kafka, poté co našel zálibu v zahradničení jako protiváze k práci v kanceláři.
Speciální akce
Výstava bonsají 15. 5.–2. 6. Již počtrnácté si můžete prohlédnout jedinečnou výstavu japonského umění pod širým nebem. Kromě výtvorů českých pěstitelů jsou vystavovány i rostliny zahraničních tvůrců.
Muškátová burza 24. 5.–26. 5. Můžete si zakoupit klasické i nevšední pelargonie. Burza bude v pátek a sobotu doplněna prodejem přebytků ze sbírek botanické zahrady.
Výstava kaktusů a sukulentů 12. 6.–21. 7. Během této výstavy bude představena největší plocha polopouští mírného pásma pod širým nebem. Na rozloze téměř půl hektaru vzniká biotop podobný pouštím jihozápadu USA.
Food festival 13. 7.–14. 7. a 17. 8.–18. 8. Rozkvetlá zahrada s gurmánskými zážitky. Srpnový festival se navíc zaměří i na pivo.
Výstava masožravých rostlin 4. 9.–22. 9. Nejen pro milovníky a pěstitele těchto zajímavých rostlin.
Vinobraní sv. Kláry 14. 9.–15. 9. V tomto termínu ožije jedna z nejstarších vinic v Praze oslavou sklizně. Představena bude vinařská produkce místní i dalších vinařství z Čech a Moravy. Chybět nebude ani doprovodný hudební program.
Dýňový podzim 26. 9.–20. 10. Oblíbená výstava dýní, která zve letos malé i velké na výpravu do světa barev. 19. a 20. října se navíc konají Dýňové hrátky, kde děti mohou popustit uzdu své fantazii a tvořivosti. Strašidýlka, skřítci či zvířátka, to vše vznikne pod rukama malých i větších tvůrců díky přírodnímu materiálu, který bude k dispozici za drobný poplatek. 31. října, tedy na Halloween, si odpoledne do západu slunce s dětmi užijete spoustu zábavy, her a zejména dlabání dýní v Ornamentální zahradě.
Intimní život rostlin 7. 11.–5. 12. Výjimečná výstava ve skleníku Fata Morgana představí návštěvníkům vše o rozmnožování rostlin. Rozhodně se bude jednat o šťavnatější informace než o opylujících včeličkách.