Richard Jahn se narodil v červenci 1840. Na rozdíl od svého generačního souputníka Františka Křižíka nevzešel z chudých poměrů. Jeho otec pracoval jako okresní inženýr v technickém oddělení českého místodržitelství a určitý věhlas získal i jeho praděd, malíř a teoretik umění Jan Quirin Jahn (1739–1802).
Po maturitě na staroměstském gymnáziu se Richard Jahn pustil do studia pražské vysoké školy polytechnické. Po absolutoriu v roce 1862 nastoupil do strojírny Ringhoffer, která byla tehdy největší pražskou firmou svého druhu. Již v roce 1866 byl pověřen, aby vybudoval rozsáhlý průmyslový podnik v Úlicích u Plzně, sestávající se z parního mlýna, lihovaru, pivovaru a továrny na umělá hnojiva. V pouhých sedmadvaceti letech se stal ředitelem celého velkostatku. O rok později vyrazil jako zástupce tohoto panství na světovou výstavu v Paříži, kde prezentoval výrobky svých podniků. Prokázal zde i svou odbornou erudici – prostřednictvím tabulek a diagramů propagoval myšlenky Justuse von Lieblinga (1803–1873), který zformuloval základy nauky o výživě rostlin a zvířat. Díky nim si Jahn z pařížské výstavy odvezl stříbrnou medaili.
V roce 1871 končí Jahn s řízením panství v Úlicích a vrací se do Prahy, kde zakládá vlastní inženýrsko-projekční kancelář. Následující rok spoluzakládá Lihovarnický spolek, který má sdružovat výrobce této důležité suroviny, v roce 1873 pak lihovarnickou školu v Litni. Protože se tomuto vzdělávacímu ústavu nedostávalo pedagogů, ujal se sám vedení některých odborných předmětů – mechaniky, nauky o parních kotlích a zařizování lihovarů. Tím však jeho aktivity nekončí – v této době také koupil německy psaný odborný časopis Prager Landwirschaffte Wochenblatt, který po následující dvě dekády vydával a redigoval. O několik let později založil odborný lihovarnický časopis, jediný svého druhu v Rakousku.
Reklama firmy Novák a Jahn na zařízení lihovarů z roku 1914
Vzhůru na Letnou
V roce 1876 stěhuje jádro svých aktivit na Letnou. Mezi ulicemi Belcerdiho (dnes Milady Horákové), Veverkova a Kostelní zakládá spolu s Josefem Vincencem Novákem továrnu na „stroje, kotlárnu, mědikovectví a kovolitectví“, která, jak bývalo tehdy zvykem, nesla jméno svých majitelů a zakladatelů – Novák a Jahn. Výrobní program odpovídal Jahnovu odbornému zaměření, firma se specializovala zejména na vybavení lihovarů, pivovarů a cukrovarů. Doba nahrávala prosperitě továrny – poslední čtvrtina 19. století se nejen v Čechách a v Rakousku, ale i po celé Evropě nesla v duchu prudkého rozvoje a modernizace potravinářských provozů. Jen v samotných Čechách vznikají desítky moderních průmyslových pivovarů, které postupně vytlačují z trhu klasické pivovary, jež dosud používaly od středověku prakticky nezměněnou techniku výroby. Do většiny těchto pivovarských kolosů dodávala velkou část speciálních strojů právě strojírna Novák a Jahn. Jen v samotné Praze se jednalo o pivovarské provozy na Vinohradech, v Nuslích, v Braníku nebo na Smíchově. Není asi překvapením, že strojní vybavení dodala firma i do „domácího“ Prvního měšťanského pivovaru v Holešovicích, kde se pivo začalo vařit v roce 1897. Do roku 1910 vybavila firma cca čtyři stovky pivovarů, včetně řady zahraničních – v St. Etienne ve Francii nebo v Madridu a v Barceloně ve Španělsku. Firma také dbala na inovace, například na počátku 20. století byla velice úspěšná s novými parními pánvemi pro rmuty a mladinku s rovným dnem. Samozřejmostí byla nejen výroba strojního zařízení, ale i jeho individuální přizpůsobení požadavkům sládků. Podobně úspěšná byla firma i v oblasti strojního vybavení cukerních rafinerií a lihovarů. V roce 1911 vlastnilo více než pět stovek cukrovarů a lihovarů v Čechách, Rakousku, Uhrách, ale i v Itálii nebo Francii stroje s logem firmy Novák a Jahn. Fabrika fungovala i po smrti obou společníků (Jahn i Novák zemřeli v roce 1918), firmu krátce vedl Jahnův syn Jaroslav (1873–1940), koncem dvacátých let pak splynula se Škodovými závody a letenské pozemky byly rozprodány na výstavbu obytných domů.
Představení strojního vybavení pro malý cukrovar z výrobního portfolia Novák a Jahn ze závěrečného období fungování firmy – z roku 1927
Služba veřejnosti
Kromě vedení úspěšné firmy byl ale Richard Jahn aktivní i v mnoha dalších oblastech. Už v roce 1871 se stal členem vedení Ústřední hospodářské společnosti pro království České, což byla organizace hájící zájmy podnikatelů a průmyslníků. V roce 1884 byl zvolen za pražské Staré Město poslancem říšské rady. V celorakouském parlamentu zasedal pět let a věnoval se zde mimo jiné přípravě zákona o dani z lihu. Angažoval se také v otázkách patentní ochrany. Nevyhýbal se ale ani komunální politice, v roce 1896 byl zvolen do Sboru obecních starších (pražské zastupitelstvo), později se stal členem rady města a zastával zde dokonce funkci prvního náměstka primátora. Stal se tak prakticky druhým nejmocnějším mužem v metropoli. Jako zástupce města působil jako předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy a byl tak aktivním aktérem nejen při prudkém rozvoji tramvajové dopravy, kterou měl podnik pod palcem. Ve funkci dohlížel i na stavbu a první roky provozu elektrárny v Holešovicích. Jeho působení ve vedení Prahy hodnotil dobový tisk po jeho rezignaci v roce 1906 následovně: „Jako člen obecního zastupitelstva pražského působil v přečetných komisích a hlavně jako předseda správní rady Elektrických podniků nalezl vděčné pole pro svou neúnavnou činnost. Věnoval jim skoro veškerý svůj čas, svou píli, odbornou znalost a energii, až se mu podařilo povznést tento důležitý městský závod až na takovou výši, že dnes může sloužiti v mnohém jako vzor.“
Richard Jahn se také podílel na dvou významných výstavních akcích, které se v poslední dekádě 19. století odehrály na bubenečském výstavišti ve Stromovce. V roce 1891 byl členem nejužšího vedení Jubilejní zemské výstavy a jako předseda instalačního výboru měl na starosti logistiku výstavních exponátů. V letech 1896–1907 byl předsedou Spolku architektů a inženýrů. Pod jeho vedením se toto sdružení stalo střediskem české technicky orientované inteligence. Spolek působil nejen jako profesní sdružení, ale velice často se na něj obracela zemská vláda nebo jiné veřejnosprávní instituce se žádostmi o odborné konzultace. Spolek byl také hlavním organizátorem výstavy architektury a inženýrství, která se konala v roce 1898. Nebyla sice tak divácky úspěšná jako její předchůdkyně (výstavy Jubilejní a Národopisná), jejím hlavním cílem byla ale prezentace historie a zejména současnosti české průmyslové výroby. Ani tento výčet Jahnových veřejných aktivit není kompletní – v letech 1884–1892 byl starostou tradičního spolku – Měšťanské besedy v Praze. V devadesátých letech 19. století se také aktivně účastnil činnosti Živnostenské a obchodní komory v Praze – významné a vlivné organizace sdružující podnikatele a obchodníky z Prahy a okolí.
Vzhledem k pokročilému věku se Jahn postupně stáhl z vedení svého podniku i z veřejných funkcí. Už na počátku první světové války prorokoval samostatnost českého národa a poukazoval na nutnost odpoutání českého průmyslu od závislosti na německém hospodářství. Mimořádně aktivní průmyslník Richard Jahn zemřel po krátké nemoci těsně po vzniku Republiky československé 30. listopadu 1918.
Reklama z roku 1923 představuje prakticky kompletní výrobní sortiment firmy