Filozofové a děti jsou přirozenými spojenci, protože žijí z údivu. Rádi se nechávají překvapovat neočekávaným, zvláštním, nenadálým. Dalo by se říci, že neúnavně milují život, rádi o něm přemýšlejí a často kladou otázky, na něž nelze jednoznačně odpovědět. Představme si děti, jak se ptají na témata týkající se smyslu života, věcí, důležitosti, kterou mají či nemají věci kolem nich a jejich každodenní činnosti. Představme si děti, jak se ptají na svůj způsob myšlení, uvažování, definování. V jejich otázkách zaznívá nejistota, z níž jsou upředeny dějiny filozofie. Filozofování však nelze zjednodušit na pouhé kladení otázek. Jinými slovy pro to, aby děti (či dospělí) filozofovaly, nestačí, aby si kladly otázky. Je rovněž třeba, aby si je kladly mezi sebou.
Hledat odpověď v rámci dialogu
Na přelomu 60. a 70. let 20. století se americký profesor Matthew Lipman zamýšlel nad způsobem výuky filozofie a uvažoval o tom, že výuka logiky, ba dokonce celé filozofie, by mohla začít mnohem dříve než na univerzitě. O několik let později se setkal s filozofkou Ann Margaret Sharp, která se stala jeho hlavní spolupracovnicí. Společně vypracovali řadu filozofických příběhů určených pro děti a metodických příruček pro učitele a položili základ pedagogické metody Filozofie pro děti, označované jako P4C (z angličtiny Philosophy for Children), která umožňuje žákům klást důležité otázky a společně hledat odpovědi v rámci dialogu.
Vytvořit ve třídě tzv. zkoumající společenství (někdy označované též jako hledající) vyžaduje rozvoj nejen myšlenkových dovedností, ale také kreativity, spolupráce, vzájemné ohleduplnosti a angažovanosti. Filozofie pro děti si klade za cíl rozvíjet čtyři roviny myšlení a s ním spojené kompetence: kritické myšlení, spolupracující myšlení, kreativní myšlení a ohleduplné a angažované myšlení.
Jedním ze smyslů P4C je dát žákům možnost účastnit se sami za sebe filozofického zkoumání, rozvíjet vlastní nezávislé myšlení. Díky tomu, že takové myšlení probíhá v kontaktu s druhými, reflektují žáci i to, jak jejich myšlenky posouvají proces společného zkoumání a jak myšlenky jiných ovlivňují jejich vlastní uvažování. Společně tak doslova „pěstují“ dialog a učí se starat o to, aby z něj „rostlo“ něco zajímavého pro ně i pro celek. Děti se tedy učí samostatně myslet, vnímat svět očima druhých s porozuměním, přemýšlet společně a získávat sebedůvěru i důvěru ve vlastní morální rozhodování, ať už se týká otázek dobra a zla, spravedlnosti, bezpečí, svobody, přátelství, nebo čehokoliv jiného.
Šťavnaté otázky
V České republice se metodě P4C věnuje vzdělávací program Varianty organizace Člověk v tísni, který každoročně pořádá několik školení a seminářů pro pedagogy základních a středních škol. „Na prvním semináři se věnujeme porozumění principům metody Filozofie pro děti a začínáme s tvořením otázek. Učitelé se učí pracovat s metodou tak, že všechno sami zažívají, společně prožitou zkušenost reflektujeme a teoreticky ukotvujeme. Na dalších seminářích se účastníci seznamují s kroky filozofického zkoumání, přemýšlejí, jak metodu začlenit do svých předmětů, a společně pak rozvíjíme umění tvořit dobré filozofické otázky, takové, které jsou rozporuplné, ,šťavnaté‘ (v angličtině se označují jako ,juicy questions‘). To znamená, že nemají jedno správné řešení, vyvolávají v nás pnutí, máme chuť se o nich bavit,“ upřesňuje Petra Skalická, metodička a lektorka z organizace Člověk v tísni. Protože co si budeme povídat – vytvořit opravdu dobrou otázku není jen tak.
Hravý dialog
Těmito semináři prošlo několik pedagogů v rámci ZŠ Strossmayerovo náměstí, včetně Jana Juříčka, zástupce ředitele pro pedagogiku. „Metoda P4C je sama o sobě poměrně komplexní a nelze ji jednoduše aplikovat na každodenní úrovni – existuje totiž více způsobů, jak k ní přistoupit. V rámci P4C se může pracovat s modelovými příklady, ve kterých se dětem předkládá konkrétní problém, jejž následně řeší. Jako příklad jedné z modelových situací lze uvést ekologicky laděný případ ohroženého druhu horské kozy. Děti měly za úkol najít možné řešení této situace. Navíc byly rozděleny do skupin, přičemž každá skupina zaujímala odlišný úhel pohledu – například ochránci přírody, turisté nebo lovci. Každý z těchto pohledů byl specifický, a tak děti prezentovaly své návrhy z různých perspektiv. Případ samotný byl reálný a řešení – přesun ohroženého druhu vrtulníkem do jiného národního parku – mělo také reálný základ. Takové úlohy podporují nejen hledání praktických řešení, ale také rozvoj dovedností, jako je naslouchání, akceptování názorů druhých a schopnost argumentovat.“
Z čeho se něco skládá?
Přímo v semináři se Jan Juříček setkal s využitím symboliky a myšlenkových konstrukcí. Jeden z příkladů spočívá v aktivitě, kdy se používá symbol koláče rozděleného na dílky (například čokoláda, těsto, marmeláda apod.) k vysvětlení, z čeho se skládá nějaký abstraktní pojem. Místo koláče se tak může uvažovat například o kamarádství – co dělá dobrého kamaráda? Mezi další techniky patří například tzv. názorová přímka. V této aktivitě se v místnosti vymezí levá strana jako výraz absolutního souhlasu a pravá jako projev nesouhlasu, přičemž prostor mezi nimi představuje různé stupně míry shody. Děti se podle svého přesvědčení postaví na přímku a poté mohou formulovat svůj názor. Nejprve se začíná s jednoduchými, nepolarizujícími tématy, jako například tvrzením „psi jsou přátelštější než kočky“. Postupně se však diskuze může rozvinout i k náročnějším otázkám, jako jsou třeba etická dilemata spojená s nalezením peněženky na ulici, či ke složitějším tématům, například genderovým stereotypům nebo trestu smrti.
„Díky těmto metodám si děti osvojí řadu tzv. mikrodovedností. Učí se především aktivnímu naslouchání, respektu k druhým a schopnosti argumentovat. Na začátku je důraz kladen na to, aby poslouchaly, když mluví někdo jiný – což samo o sobě představuje základní formu respektu. Postupně se tyto dovednosti prohlubují nejen v rámci filozofie pro děti, ale i v jiných školních aktivitách, například během třídnických hodin, kde se podobné aktivity pravidelně realizují. I když se filozofie pro děti nedostala do masového povědomí, její principy se postupně začleňují do běžného vzdělávacího procesu. Když jsem seminář absolvoval před pandemií, nabídka těchto aktivit byla poněkud širší. Dnes se ve vzdělávání více zdůrazňují témata krizové intervence, náročného chování dětí či wellbeing. Nicméně i v rámci wellbeingu se stále řeší otázky vzájemné tolerance, respektu a naslouchání. Přestože filozofie pro děti nemusí být v každém vzdělávacím kontextu výrazným tématem, její prvky se v praxi objevují velmi často – jen jsou občas pojmenovány a zařazeny v jiných kontextech,“ dodává Jan Juříček.
Ohnisko filozofie na Sedmičce
Z evaluace, kterou dělal tým pod vedením profesorky Kláry Šeďové z Masarykovy univerzity, vyplývá, že děti díky metodě P4C vystupují v roli aktivních tazatelů, přestávají odpovídat na otázky jednoslovně, argumentují, uvádějí příklady, nalézají souvislosti, vzájemně si naslouchají, vyjadřují si respekt, fungují jako komunita. „Učitelé, kteří se vracejí na naše semináře, často mluví o tom, že se snaží uplatňovat princip ,být měsícem, ne sluncem‘, tzn. více sledovat zpovzdálí, vést děti k tomu, aby se učily vztahovat k sobě navzájem a přebírat odpovědnost za dění ve třídě,“ říká Petra Skalická.
Myšlenka filozofie pro děti si postupně nachází své místo i v akademickém prostředí a dalších vzdělávacích iniciativách. Filozofie pro děti je například rozvíjena na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde při Katedře pedagogiky Teologické fakulty vzniklo Centrum filozofie pro děti. Další ohnisko filozofie pro děti se v lednu objevilo i na Sedmičce v ulici Nad Královskou oborou 11, a to díky platformě Pink Box.
Co je to nic?
Pink Box pořádá filozofické dílny pro děti i dospělé, tréninky a mentoring pro učitele a ve stejnojmenném nakladatelství vydává knihy v edici Monáda, v níž představuje hlavní postavy filozofické tradice formou příběhů, ve kterých je zároveň uvedena nějaká filozofická otázka. „Například: Co je to nic? Máme vždy mluvit pravdu? Jak vznikla pravidla? Jedná se převážně o překlady francouzského nakladatelství Les petits Platons, ale v současné době připravujeme i vlastní publikaci o Mileně Jesenské. Pro české čtenáře vybíráme takové myslitele, kteří jsou nějak v povědomí. Také se rodí nová edice LES, která promýšlí základní pojmy formou ilustrací. Bude to leporelo pro dospělé. K tomu nás inspirovala skutečnost, že pod stejným pojmem si mnohdy každý představuje něco jiného,“ říká Jiří Bartoník, jeden ze zakladatelů platformy Pink Box. Myšlenka založit filozofickou platformu v něm zrála dlouho, ale ten pravý okamžik nastal až během pandemie covidu, kdy jsme se všichni museli nedobrovolně zastavit a zpomalit. „Filozofie právě tady začíná. Pociťujete nudu a jste vystaveni sami sobě. Tehdy jsme s mojí partnerkou Barborou Fialovou založili tuto platformu pro otázky a pro společně hledání odpovědí. Na proces tohoto hledání se zaměřujeme. Tomu říkáme filozofování. Děti jsou přirozenými filozofy, a proto jsme si začali povídat právě s nimi,“ upřesňuje Jiří Bartoník.
Svět pochybností a otázek
Důraz na otázky a hledání odpovědí formou dialogu prostupuje nejen jejich workshopy a knihy, ale také celkový přístup k filozofii. Kromě inspirace již zmíněnou metodou P4C čerpají také z přístupů současných myslitelů, kteří se věnují filozofii pro děti a rozvoji kritického myšlení. Jedním z nich je Peter Worley, zakladatel The Philosophy Foundation, jehož knihu Umění dotazování letos vydají. „Je to skvělá a návodná kniha o tom, jak se správně ptát, protože umět se správně zeptat není vůbec jednoduché a vyžaduje to kontinuální cvičení. Schválně si to zkuste. Během dne lidem pokládejte jenom otázky. Zatočí se vám z toho hlava. V našem nakladatelství nás zajímá pojem, koncept a fenomén rozumění. Opravdu rozumím tomu, co mi druhý říká? Na základě čeho to tvrdí? Jak si ověřil svoje předpoklady? Podle tohoto klíče vybíráme témata knih. Také nám záleží na kvalitě dialogu mezi dospělým a dítětem, a proto chystáme právě již zmíněné leporelo pro dospělé.“
Jejich knihy a workshopy uvádějí čtenáře do světa pochybností a otázek. Nezabývají se životem nebo myšlenkami velkých filozofů, ale praktickou činností, která posiluje kritické a tvůrčí myšlení. „Využíváme přirozené zvídavosti dětí a zapojujeme je do filozofického dialogu, tj. do hluboké diskuze o otázkách, které nemají jednoznačnou odpověď a kde lze rozvíjet, vysvětlovat a zdůvodňovat různé úhly pohledu. Ukazujeme, že filozofie nepatří pouze akademikům a intelektuálům, ale všem, kteří si najdou chvilku pro sebe, uvaří si čaj a začtou se do našich textů,“ říká Jiří Bartoník.
Bez mozku by nebylo žádné filozofování
Při návštěvě holešovické pobočky městské knihovny najdete v dětském oddělení velmi málo knih věnovaných filozofii pro děti s označením L1e2. „Knih věnovaných přímo filozofii pro děti u nás skutečně nevychází mnoho. Dospělí zájemci o filozofii můžou vybírat z bohaté nabídky nakladatelství Oikoymenh. V oblasti dětské literatury nastoluje změnu (zmíněné) nakladatelství Pink Box, které doporučujeme k samostatnému čtení tak od 10 let, záleží samozřejmě na vyspělosti čtenářů a čtenářek. Pokud jde o starší děti, za nejpřístupnější knihu považuju román norského spisovatele Josteina Gaardera Sofiin svět. Dějiny filozofie jsou tu podané s neuvěřitelnou lehkostí. S trochou nadsázky říkám, že díky téhle knize jsem složila státnici z filozofie. Skvělý úvod do studia středoškolákům i dospělým pak poskytnou knihy Jana Sokola, například Malá filosofie člověka,“ dává filozofické tipy Veronika Benešová Hudečková, majitelka knihkupectví 2Veverky v ulici U Průhonu 17, jež se zaměřuje na kvalitní knihy pro děti napříč různými žánry.
„Ale nemusíme se dívat jen na knížky věnované přímo filozofii. Existuje spousta knih, které nám umožní zamyslet se nad různými aspekty života a světa kolem nás. O to také ve filozofii jde především. Knížka portugalských autorek Jak vidět neviditelné (Baobab, 2023) nese podtitul Průvodce krajinou představivosti a kreativity a je plná zajímavých pobídek k přemýšlení. Kreativec stejně jako filozof se musí dívat na věci kolem sebe s otevřenýma očima a otevřenou myslí, vidět to, čeho si jiní nevšimnou, nebát se experimentovat a nacházet nečekané souvislosti. Autorky Isabel Minhós Martins a Madalena Matoso stojí také za titulem Uvnitř. Průvodce hlubinami mozku (Baobab, 2019, spolu s Marií Manuel Pedrosa). A bez mozku by nebylo žádné filozofování.
Konkrétní téma nastoluje útlá knížka Proč lidé vedou války? (Hermann & synové, 2022). Francouzská filozofka Myriam Revaultová d’Allonnes pokládá otázky a uvádí kontext, v němž dětskému čtenáři dává prostor k zamyšlení nad problematikou. Filozofický podtext mají i nenápadné minimalistické knížky Hlemýždím tempem (Verzone, 2019) a O čem sní mravenec (Verzone, 2020). Knížky o hledání smyslu života, přátelství i smrti jsou naprosto univerzální, v každém věku si tu najdete to své. Téma svobody, morálky a hodnot pak otvírá například tetralogie americké autorky Lois Lowryové (Dárce, Hledání modré, Posel v temném lese, Syn). A podobných titulů najdeme celou řadu. Určitě nepodceňujme žánr fantasy – právě tady často dochází ke střetu dobra a zla a dostává prostor řada zásadních otázek,“ pokračuje Veronika Benešová Hudečková a dodává: „Filozofie nás učí pozorovat svět, přemýšlet, argumentovat, klást otázky a podporuje tvořivost. A nejen to – ukazuje se, že nejlepší prompty (tedy otázky či pokyny pro umělou inteligenci) kladou právě absolventi filozofie.“
Filozofovat je nutností
Filozofie nepatří jen do knih nebo do univerzitních poslucháren. Není vyhrazena akademikům, kteří o ní píší složité eseje, je všude kolem nás, v každodenních rozhovorech, v otázkách, které si klademe, i v tom, jak chápeme svět. „Nejčastěji slyším, že filozofie je zbytečná disciplína pro pár vyvolených, kteří nemají na práci nic jiného než mudrovat. Filozofovat je ale nutností. Nelze přestat přemýšlet. Když si to uvědomíme, máme možnost rozlišovat, tříbit si vkus, naslouchat druhým a lépe rozumět tomu, co nám říkají. To začíná tvorbou pojmu. Byli byste překvapeni, jak se prvňáci nedokážou domluvit, jelikož si pod jedním pojmem každý představuje něco jiného. Tady filozofie začíná. Máme zkušenost, že s filozofií lze začít u dětí od 3 let. Vyzkoušejte to: nasaďte dětem na hlavu známé postavičky z pohádek a zeptejte se jich, kdo jsou… Budete překvapeni jejich reakcí. No a máte filozofickou debatu na téma identity. S dospělými je to trochu těžší. Čím jsme starší, tím jsme rezistentnější. Nechceme přiznat, že něco nevíme, že něco skrýváme. Právě děti vás přitom umějí vrátit do hry. Ony jsou iniciátoři filozofických debat. Jsou přirozeně zvídavější a bezprostřednější,“ uzavírá Jiří Bartoník.
Zkusme se i my dospělí zastavit a položit si několik otázek, které nás snad kdysi napadaly úplně přirozeně. „Co je v životě nejlepší a nejdůležitější? Co je čas? Je to, co se stalo, nenávratně pryč? Jak se svým životem naložím?”
Edice Monáda a výstava ve Francouzském institutu
Útlé knihy z edice Monáda nakladatelství Pink Box přibližují témata významných filozofů a myslitelů prostřednictvím čtivých a poutavých příběhů. Výrazné a pestré ilustrace lákají především děti, pro které jsou knihy primárně určeny, avšak oslovují i dospělé čtenáře. Vícevrstvé texty dokážou zaujmout a obohatit každou věkovou skupinu. Krátké texty umožňují přečíst knihu jedním dechem, ale právě po prvním přečtení často začíná to pravé dobrodružství – návrat k podnětným pasážím, přemýšlení a objevování hlubších významů. Edice obsahuje prozatím 13 titulů, které jsou překlady z francouzštiny. Autory titulů jsou filozofové, teologové a literární vědci.
→ www.pinkbox.cz
Pink Box a Francouzský institut v Praze v Galerie 35 uspořádaly výstavu Filozofujme!, která propojuje umění, filozofii a dětskou zvídavost. Expozice je určena rodinám s dětmi i jednotlivcům všech věkových kategorií, které láká objevovat svět filozofie prostřednictvím ilustrací a příběhů. Jádrem výstavy jsou ilustrace z knih zmíněné edice Monáda. V prostoru galerie na vás čeká také čtenářský koutek, kde se můžete pohodlně usadit, začíst se do knih a ponořit se do světa filozofických příběhů. Na výstavu je možné přijít i se školní skupinou. Výstava je k vidění do 8. března.
→ www.ifp.cz