Formát bienále současného umění se do Veletržního paláce vrací po téměř dvou dekádách, byť díky úplně jiným organizátorům než v roce 2003, kdy Národní galerii v Praze vládl Milan Knížák. Tehdy organizátoři tvrdili, že pražské bienále je „živější“ než bienále v Benátkách, nejstarší a největší umělecké bienále na světě. O proměně doby i světa umění svědčí to, že letošním organizátorům jde o něco úplně jiného než trumfnout jiné zahraniční přehlídky. „Výstavy umění jsou službou veřejnosti, a proto hledáme cesty, jak tyto akce co nejvíce zpřístupnit všem. Pro každého z nás existují různé bariéry. Ten, kdo nerozumí místnímu jazyku, řeší jiné problémy než vozíčkář, který musí překonávat schody. Pak jsou tu i méně viditelné bariéry – ne každý má dostatek peněz na to, aby zaplatil pro celou rodinu vstupenky na výstavu, pro někoho může být odrazující, když má pocit, že výstavě nerozumí,“ říká Tereza Stejskalová, ředitelka iniciativy Tranzit.cz, se kterou sedíme v nedaleké kavárně.
Právě tato iniciativa stojí za organizací celého projektu. Tereza Stejskalová dál vysvětluje, jak je pro organizátory důležité, že vstup je pro všechny zdarma a že jsou všechny prostory bezbariérové. „Nemusí se bát přijít třeba rodiče s kočárkem a malými dětmi. Každý z příchozích dostane tištěného průvodce výstavou. Ke všem vystaveným dílům tu najde texty vysvětlující pozadí vzniku jednotlivých vystavených děl. Ať už jde o namalovaný obraz, dokumentární film, nebo sochu, za každým dílem je příběh, který chceme sdílet i s těmi, kdo na podobné výstavě ještě nikdy nebyli. Všechny doprovodné materiály jsou přeložené do češtiny a angličtiny,“ dodává Tereza Stejskalová.
Od Benátek po Sydney
Mezinárodní bienále současného umění, která se dnes odehrávají po celém světě, jsou událostmi, skrze něž se veřejnost seznamuje s tím nejsoučasnějším uměním z celého světa a které zároveň reagují na aktuální společenské dění. Formát přehlídky opakující se jednou za dva roky je jedním z nejrozšířenějších a divácky nejoblíbenějších formátů výstav současného výtvarného umění. Svoje bienále tak mají třeba v Bangkoku, Glasgow, Sydney nebo jihokorejském Kwangdžu. Oproti festivalům, které se opakují každý rok, mají umělci a umělkyně více času na to připravit prostorově a logisticky náročné projekty, jež jsou pak na bienále vystavené po dobu několika měsíců.
K velkým bienálovým přehlídkám se upírají zraky celého světa. V poslední době se ale čím dál více lidí ptá po smyslu těchto obrovských světových přehlídek a po tom, pro koho vlastně jsou. A tak se i tyto výstavy proměňují. Na největší evropské přehlídce současného umění Documenta konané jednou za pět let, která proběhla vloni již tradičně v německém Kasselu, byl celý jeden oddíl věnovaný rodičům s malými dětmi: zabavila se zde nemluvňata i předškolkové děti a celý prostor byl uzpůsoben potřebám těchto návštěvníků. Texty k výstavě byly k dispozici v mnoha podobách a i lidé, kteří se hůře domluví světovými jazyky či trpí mentálním hendikepem, tu tak našli k výstavám texty, jimž mohli porozumět. Přehlídka, která se konala na různých místech ve městě, dbala na to, aby se diváci nejen setkávali s uměním, ale mohli tu také prostě jenom být – skýtala různé prostory k sezení, ke čtení, k odpočinku. Svět umění se zkrátka proměňuje. Jakkoliv se současné umění věnuje často palčivým tématům, festivaly jako loňská Documenta v Kasselu či letošní pražské Ve věci umění nechtějí být jen exkluzivním prostorem pro některé, ale chtějí se otevřít co nejvíce lidem.
Umění napoví
Témata jako ekologická krize, války, společenská nerovnost, k tomu všemu se současní umělci a umělkyně vyjadřují a výstavy současného umění nejsou místa, kam můžeme před těmito problémy utéct. Díla, se kterými se tu setkáváme, ale mohou napovědět, jak se s problémy dnešního světa vyrovnat nebo jak je možné na ně nahlédnout jiným způsobem, než jsme zvyklí. Ve věci umění, jež letos kurátorují maďarská kurátorka Katalin Erdődi spolu s běloruským kurátorem Alekseiem Borisionokem, který musel emigrovat ze své vlasti, představuje i řadu běloruských či ukrajinských umělců, jako jsou Kateryna Lisovenko, Nikita Kadana, Katerina Alyniik nebo Dana Kavelina. Jejich díla přinášejí pohled na stále probíhající válku na Ukrajině, ale tento pohled do propasti je také o naději, solidaritě, odolnosti, útěše.
Workshopy pro děti
Letos poprvé se Bienále Ve věci umění také více zaměří na mediaci umění pro mladé diváky. Děti ve věku 9–14 let se mohou přihlásit na sérii tří workshopů, během kterých si budou moci najít osobitou cestu k přemýšlení o umění a výstavách. Projekt pro bienále připravují umělkyně Eva Koťátková, doktorandka Akademie výtvarných umění a členka kolektivu Mothers Artlovers Bára Šimková, DJka, hudebnice a novinářka Mary C, divadelní režisérka a dramaturgyně Magda Stojowska a básník, pedagog a ilustrátor Tadeáš Polák. Workshopy proběhnou 18. července, 29. srpna a 21. září a účast je zdarma po předchozí registraci na www.matterof.art/cz/registrace.
Bienále Ve věci umění probíhá od 14. června do 29. září ve Veletržním paláci (Dukelských hrdinů 47) a v Lidické galerii (Tokajická 152, Lidice). Vstupné je zdarma.
→ www.matterof.art/2024
Zahájení bienále ve Veletržním paláci
Zahájení bienále Ve věci umění proběhne ve čtvrtek 13. června od 19 hodin. Program otevře performance Antje Schiffers Myvillages International Schnapps Bar. Konceptuální hudební projekt Peasants in Atmosphere, založený umělkyní Dominikou Trapp, se spojí s ženským pěveckým sborem Lada a společně představí nový experimentální koncertní formát. Performance postkritického designového studia The Rodina představí vizuální identitu bienále. Večer ukončí DJ set ukrajinské DJky a zvukové umělkyně Mashy Kornieievy, známé jako AXT, v Kolektor Cafe.
Pátek 14. června od 15 hodin nabídne program umělecké performance. Odpolední program začne performativním čtením s kolektivem björnsonova, který pro bienále připravuje nové umělecké dílo. Následně vás po výstavě provede kurátorstvo a umělectvo letošního ročníku. Program bude pokračovat performancí ukrajinské umělkyně a spisovatelky Kateryny Aliinyk a také společnou performancí badatelky, umělkyně a spisovatelky Olii Sosnovské a umělkyně a spisovatelky Elske Rosenfeld.
Instituce Ve věci umění vznikla jako dlouhodobý experiment a intervence do veřejného prostoru. Ve věci umění je nezisková, kritická a sebekritická organizace zkoumající možnosti sociální a politické funkce umění v současnosti. Události a projekty Ve věci umění nemají pevný formát a působí napříč různými společenskými sférami. Tyto aktivity kulminují událostí mezinárodního Bienále Ve věci umění, které se koná od roku 2020 v Praze.