Počátky sedmičkového Sokola sahají až do roku 1884. S nynějším náčelníkem tělocvičné jednoty Jiřím Braným jsem se setkala přímo v jejím historickém sídle v ulici U Studánky. Jirka se stal členem Sokola díky rodičům, dnes ho ale označuje za „druhou rodinu, kterou si vybral svobodně“. Přes různé sokolské stupně se vypracoval až na pozici cvičitele druhé třídy, jež mimo jiné umožňuje například vlastní tělocvičnou praxi. Na Sedmičce také obnovil ryze mužský oddíl a svůj druhý domov reprezentuje jako člen Sokolské stráže. Cvičení mužů vede v duchu sokolské všestrannosti, která je pro většinu členů naprosto klíčová. „Je to hodně široká skupina, nejmladšímu členovi oddílu je dvacet, nejstaršímu šedesát. O to těžší je naplánovat hodinu pro všechny,“ vysvětluje.
Právě myšlenka rovnosti všech je jedním z nejdůležitějších atributů sokolského uvažování. Sokol funguje jako komunita, ve které si člověk může najít přátele nebo třeba životního partnera. Jednota a rovnost se zrcadlí i ve vztahu cvičitele a cvičence. „V jiných organizacích vystupuje trenér jako autorita nadřazeného člověka. Tady je to cvičitel, který cvičí společně se cvičencem. Podněcuje ho k lepším výkonům, ale zároveň zůstává v rámci bezpečných hranic. A to je pro mě velký rozdíl,“ zdůrazňuje Jirka.
V základu všech cviků stojí původní řecká gymnastika jako esteticko-koordinační pohyb a heslo kalokagathia, které vyjadřuje jednotu těla a ducha a reprezentuje ideál harmonického souladu tělesného i duševního zdraví. Jednotlivé prvky se ale neustále vyvíjejí a do původní tradice pronikají i moderní vlivy například z jógy nebo z Feldenkraisovy metody, která učí využívat přirozené inteligence těla a lehkými pohyby optimalizovat jeho schopnosti. Sokolské cvičení celkově znamená mnohem víc než pouhý sport. Kombinace správných pohybů, pravidelnost a pocit sounáležitosti s podobně smýšlejícími lidmi vedou k plnohodnotnému a zdravému životu. „Měli jsme tu cvičitelku, která odcházela v devadesáti šesti letech ne proto, že už nemohla, ale proto, že už nechtěla,“ dodává Jirka s úsměvem.
On sám Sokolu věnuje většinu volného času. Pro sedmičkovou jednotu vyrobil pamětní desku, vánoční vykrajovátko, ilustroval učebnici dětské zdravovědy a je autorem vlastní metodiky o uzlování. „Kdo Sokol nezná, obvykle reaguje větou typu: Jo, to je ten komunistický spolek,“ zmiňuje během rozhovoru. Sokolové přitom byli odjakživa výrazně demokratičtí, z řad sokolstva vzešla například podstatná část válečného odboje. Utkvělou negativní představu o Sokolu podle Jirky nejde úplně vymýtit, zároveň ale dodává, že se lidé k tradičnímu cvičení v poslední době začínají vracet. Jednota Prahy VII to sice po covidovém šoku a s rostoucími cenami energií nebude mít jednoduché, sokolové ale rozhodně neklesají na mysli. Jak Jirka optimisticky konstatuje: „V tělocvičnách snížíme teplotu a budeme se muset zahřát sami.“ Sokolu zdar!