Úspěšný letenský secondhand, který nedávno nově spustil i e-shop, v srpnu oslavil 8. narozeniny. Za jeho dnešní podobou stojí pětice přátel v čele s maminkou Líbou a dcerou Bárou. S Barborou Koniakovskou alias Básničkou jsem se setkala v malé kavárničce sousedící přes zeď s pánskou prodejnou. Než dorazila, dumala jsem nad tajemným názvem Malé černé. Dozvěděla jsem se, že jde o základ dámského šatníku – jednoduché černé večerní šaty.
Bářina maminka si první secondhand otevřela už po revoluci, a Bára se tak ve světě módy z druhé ruky pohybovala odmala. Obchod na Vinohradech ale Líba po 10 letech zavřela a k módě se vrátila až díky dceři. Báru totiž mezitím cesty osudu zavedly do známých pražských módních řetězců, kde se rychle vypracovala na kreativní pozici dekoratérky. Z práce se stala vášeň. „Vstávala jsem ráno s tím, že se do práce opravdu těším,“ dodává.
První Malé černé pro dámy v Haškově ulici si s Líbou otevřely v roce 2014. Bára tehdy trávila prací veškerý čas a začátky pro ni vůbec nebyly lehké. „Měla jsem velké oči. Naivně jsem si myslela, jak to bude jednoduché,“ vysvětluje. Nakonec se ocitla na životní křižovatce. Mohla přijmout nabídku pracovní pozice v zahraničí, nebo se začít naplno věnovat rodinnému podniku. Vybrala si druhou možnost. Tou dobou už se totiž rýsoval dokonalý prostor pro pánský secondhand jen pár metrů od původního obchodu a pánská móda Báru odjakživa naplňovala o něco víc než dámská. „Muži potřebují péči a odcházejí s radostí, když jim člověk tu péči dá. Nechají si poradit. Ženy jsou v tomhle ohledu rozhodnější a soběstačnější. Mají svou představu, přes kterou často nejdou,“ vysvětluje.
Báru odjakživa bavilo plánovat a nechtěla zůstat stát na místě. Zkušenosti nasbírané předchozí praxí teď mohla naplno zúročit ve vlastním, což pro ni byla obrovská výzva. Zásadní je podle ní velká přísnost při výběru, trpělivost a následná péče o zboží. Báře a Líbě projde rukama každý jednotlivý kousek a díky vycvičenému oku poznají kvalitní zboží na první pohled. Do jejich striktního konceptu navíc nezapadá ani výkup od zákazníků. „Chceme si tyhle přísné parametry udržet za každou cenu,“ konstatuje Bára. Hlavním zdrojem jejich nabídky bývá Německo a Anglie, kde lidé odkládají neuvěřitelně drahé věci, často téměř nenošené.
Na provozování vlastního secondhandu je podle Báry nejnáročnější začít žít myšlenkou, že je v pořádku mít volno a nepracovat. „Strašně nás to baví, což je paradoxně cesta do pekla, protože člověka to nabíjí a zároveň vyčerpává.“ Udržet si rovnováhu mezi prací a osobním životem, zorganizovat kolektiv tak, aby práce všechny bavila a zároveň dávala smysl, jasně vymezené hranice a dostatečný odstup, to všechno je pro Báru důležité. Do budoucna chce dát ještě větší prostor zákazníkům a vylepšovat současný stav podniku, zkrátka neusnout na vavřínech.