Od nepaměti si lidé dřevinami zkrášlovali okolí svých obydlí. Při narození dítěte otec zasadil strom. Již tehdy člověk zjistil, že na něj stromy působí blahodárně nejen z pohledu estetického, ale že také poskytují službu, která může mít vliv na kvalitu lidského života. Od roku 2000 sice slavíme 20. říjen jako Den stromů, ale naše soužití ve městech má stále limity.
Přes svoji mohutnost, pevnost a velikost jsou stromy snadno zranitelné. Ať již ve smyslu mechanických poškození, či aplikací chemických látek do okolního prostředí a dlouhodobější změnou klimatu, tedy jevy, které přímo souvisejí s lidmi a lidskou činností. I když je životnost stromů dána geneticky, ve městech příliš neplatí. Kromě stresových faktorů, jakými mohou být dlouhodobé sucho, zhuštění a zasolení půdy či exhalace, je nutné si také uvědomit, co se v ulici odehrálo za dobu, kdy se tam strom snaží přežít – kolikrát se vyměňovaly inženýrské sítě, všechno to bourání a stavění nových domů, výměny povrchu ulice a podobně… To může život stromu zkrátit o desítky let. Délce jeho života nepřidá ani nedostatek vody, se kterým se musí ve městech naučit žít. Jde především o srážkovou vodu, která se na zpevněných plochách nevsakuje do půdy a odtéká kanalizací. Správa a péče o uliční stromořadí je v Praze navíc rozdělena mezi několik subjektů (magistrát, Technická správa komunikací, městské části nebo odbor správy majetku), které mají různé vnitřní standardy. Není pak divu, že je podle některých pramenů v současné době věkový průměr stromů, jehož se ve městech dožívají, pouhých šestnáct let.
Továrna na kyslík
Všichni si to pamatujeme ze školy – stromů a rostlin vůbec si ceníme pro jejich schopnost odčerpávat z ovzduší oxid uhličitý. Procesem fotosyntézy přeměňují sluneční energii tak, aby ji mohly využít pro svůj růst a tvorbu semen, ale také spotřebovávají ze vzduchu oxid uhličitý a vypouštějí kyslík. Studie uvádějí, že vzrostlý strom denně vyrobí množství kyslíku, které by teoreticky pokrylo potřebu kyslíku k dýchání nejméně deseti lidí. Navíc stromy působí i jako částečná protihluková bariéra a především přirozené filtry škodlivých látek v ovzduší – zachycují jedovatý přízemní ozón, oxidy síry a dusíku, oxid uhelnatý a jemný polétavý prach.
Strom jako štít před horkem
V době, kdy svět čelí klimatické změně v podobě kratších zim a delších veder, vyvstávají do popředí další důvody, proč si stromy více hýčkat. Stín jednoho stromu může v parném létě přinést kýžené útočiště před vedrem – a když je stromů víc, jejich ochlazovací efekt se zvyšuje. Pomocí nich se snažíme bojovat s fenoménem zvaným městský tepelný ostrov. Tento efekt se podařilo popsat díky satelitnímu snímkování a měření teploty povrchu nebo vzduchu nad ním. Kdo by dnes neznal výmluvné obrázky s hrozivě zarudlými oblastmi, které obletěly všechna světová média. Přitom správné množství stromů na správných místech může snížit jejich teplotu až o 5 stupňů Celsia. Potřeba ochlazování městského prostředí tak dnes rezonuje stále častěji. A urbanisté se čím dál častěji věnují tomu, jak se na extrémní výkyvy teplot připravit – vlny horka totiž mimo jiné zvyšují spotřebu energie, mají velký dopad na lidské zdraví a také ovlivňují, jak se v daném místě cítíme.
Jako příklad takového uvažování poslouží výsledek architektonické soutěže na proměnu veřejného prostranství Pražské tržnice. „Klíčovým tématem pro nás bylo doplnění stromů v prostoru,“ upozornili architekti z vítězného Studia Perspektiv. Vysazeny tu mají být desítky nových stromů, aby vytvořily přirozenější hranici areálu. Doplní je další plochy nové zeleně, na místě budou i vodní prvky, které také pomohou okolí v létě ochlazovat. K zavlažování stromů bude používána dešťová voda.
Jak citlivě vnímá veřejnost potřebu zeleně ve veřejném prostoru, dokazují některé reakce na vítězný architektonický návrh Vltavské filharmonie. Pokud se nějaká kritika na návrh ateliéru BIG už snesla, tak mu ponejvíce bylo vyčítáno malé množství stromů. Nyní se však můžete i vy zapojit do dopracování vítězného návrhu, a pomoci tak architektům a městu dotvořit návrh do podoby, která bude co nejlépe odpovídat potřebám budoucích uživatelů. Na stanici metra Vltavská se můžete od 17. do 27. října 2022 zastavit v informačním a participačním kontejneru Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR), kde se dozvíte všechny důležité informace a zároveň se budete moci vyjádřit pomocí dotazníku, který bude k dispozici i v on-line podobě. Současně proběhne i setkání nad mapou nebo debata s autory vítězného návrhu.
Tepelné souostroví
Dnes už se ví, že teploty se mohou výrazně lišit také uvnitř měst, městských částí i jednotlivých bloků. Efekt tepelného ostrova je tedy spíše podobný „tepelným souostrovím“, menším tepelným ostrůvkům, které jsou od sebe odděleny oblastmi stínu a zeleně. Je proto také zásadní, aby stromy byly vysazovány v místech, kde lidé reálně žijí a aktivně se tam pohybují, a ne pouze v parcích. Nestačí ovšem jen sázet stromy, ale musí se přemýšlet i o tom, kolik jich chceme vysadit, kdy je sázet a také kam přesně.
Sedmička tento efekt jasně dokládá – zatímco zastavěná Letná patří mezi nejteplejší místa ve městě, Stromovka je v kategorii těch nejchladnějších. Je-li člověk na Letenském náměstí zchvácený a potí se vedrem, dole v parku si po čase rád oblékne vrstvu navíc. To, že se teplota může výrazně lišit i v rámci malého území, dokazuje letošní měření vědců z Univerzity Palackého, kteří mimo jiné na Ortenově náměstí zkoumali, jaké povrchy, barvy, ale třeba také rozložení zeleně přispívají ke snížení teplot v ulicích. Klimatolog Michal Lehnert z olomoucké univerzity k tomu v reportáži České televize dodává: „V městské zástavbě nejsou nejvyšší teploty po poledni ve dvě hodiny, ale třeba až kolem čtvrté nebo páté. Prostor se postupně ohřívá a povrchy nasávají teplo.“ Jen o pár metrů dál přitom vědci naměřili hned o několik stupňů méně. Přispěly k tomu stínící stromy a trávník a je zde také fontána, i když vodní plocha neznamená vždy automatické ochlazení. „Kdyby nebyla zastíněna vysokou vegetací, tak by naopak mohla tepelný komfort zhoršovat. Je to tím, že sluneční záření se od vody odráží na tělo člověka,“ dodává Lehnert.
Stromy jsou tedy velmi účinným nástrojem, který může přinášet velký zisk za relativně nízkou cenu. Celý proces ochlazování je z fyzikálního hlediska velmi jednoduchý: pevné, lidmi vyrobené předměty, jako jsou například silnice, chodníky nebo domy, během dne absorbují teplo – a pak ho v noci pomalu uvolňují. Stromy ale tyto povrchy stíní a ochlazují. Pod jejich korunami lze naměřit až o 3 °C nižší teplotu ve dne a naopak o tři stupně vyšší teplotu v noci. To vše pomocí fyzikálního procesu, kterému se říká evapotranspirace. Ta je způsobena vylučováním vody z pórů v listech. Stromy se „potí“ jako lidé. Voda při vypařování z listů spotřebuje teplo z ovzduší, tedy i teplo držící se ve městech, a tak ovzduší chladí. Například koruna stromu o rozpětí 9 metrů může vypařit až 151 litrů vody za den. Stromy tak snižují potřebu klimatizace v horkých obdobích, a to údajně až o 30 %, a zároveň snižují také potřebu vytápění v chladných měsících o 20–50 %. Studie společnosti Enki nazvaná Co dokáže strom tvrdí: „Průměrně strom v průběhu deseti hodin chladí výkonem 7 kW. Pro srovnání, klimatizační zařízení v luxusních hotelech mají výkon 2 kW, mrazničky a ledničky o více než řád nižší. Lednička, mraznička i klimatizační zařízení ohřívají své okolí výkonem, kterým na druhé straně chladí.“
Počítat můžeme i dál. Není překvapením, a studie to dokládají, že dřeviny ve městech působí na lidi příjemněji, lidé raději nakupují v ulicích s alejemi a byty se lépe pronajímají na území, kde je větší množství stromů v okolí. Uvádí se, že přidávají přibližně 10 % společenské hodnoty.
Bez péče nevydrží
I proto se ve městech v posledních letech sází ve velkém. Stát na výsadbu nabízí dotace a z nich podporuje i údržbu rostlin. Dřevin ve městech tak přibývá, ale bez péče arboristů nám příliš velkou službu neposkytnou. Pro stromy v uličním prostředí je důležité, aby měly dostatek vzduchu a vody. Také je zásadní, kde strom roste – je-li vysazen do vydlážděné nebo vybetonované jámy, je to pro něj mnohem větší újma než nedostatek živin.
Magistrát metropole dokonce vydává standardy, jak má výsadba a další péče o stromy vypadat. Standard pro stromořadí vznikl v návaznosti na Adaptační strategii hl. m. Prahy na klimatickou změnu a definuje, jak se starat o stromy v pražských ulicích, popisuje správné způsoby jejich výsadby i jejich konkrétní umístění.
Zakrnělé stromy
IPR má k dispozici také analýzu stávajícího stavu pražských stromořadí, na jejímž základě standard pro výsadbu a údržbu stromů vznikl. Analýza uvádí, že velký počet dřevin není v dobrém stavu, a k ochlazení města tak nijak zásadně nepřispívají. Stromy se sice v ulicích ujaly, ale nevyrostly a rychle zestárly, protože k růstu neměly dobré podmínky – především přitom jde o jejich kořeny. Zakrnělé stromy nemají velkou perspektivu ani ekologickou hodnotu či ochlazovací efekt, ale jsou vnímány jako zdravé. A skutečně do značné míry zdravé jsou, jen na nepříznivé podmínky reagovaly tak, že nevyrostly. Je pak otázkou, jestli tyto zakrnělé dřeviny nahrazovat těmi vitálními, což veřejnost často vnímá negativně.
Vezmi rýč, zasaď strom
Problematika výsadby nových stromů není jednoduchá. Ve městech se výsadba provádí do takzvané výsadbové jámy, která musí mít pravidelný tvar, aby kořeny prorostly do stávajícího terénu. Aby se nový strom ujal, potřebuje nejen dostatek vody, ale také možnost dostat kořeny do širšího okolí. V blízkosti nového stromu by se neměly nacházet vodovody a plynovody; ochranné pásmo stromu od těchto sítí je až pět metrů. Musí se rovněž dohlédnout na to, aby strom svými kořeny nenarušil trubky v podzemí, na povrchu zase aby kvůli stromu nepopraskal chodník nebo asfalt. Okolo sítí se proto často umisťují fyzické bariéry (např. betonové objekty či speciální fólie) s cílem chránit sítě před kořeny stromů. Problém je v tom, že bariéry sahají vždy jen do určité hloubky, a pokud strom potřebuje získat přístup ke vzduchu a vodě, které v zásypech sítí často nachází, je schopný svými kořeny překážky podejít. Proto se správcům sítí výsadba nebo obnovování stromořadí v těsné blízkosti sítí obvykle nelíbí, přičemž se odvolávají na povinnosti řádného hospodáře.
Vysazené stromy dále potřebují pravidelnou zálivku. V době letního sucha je to týdně okolo 100 litrů vody na menší strom, větší stromy potřebují i dvojnásobné množství. Doba výsadby se řídí zejména typem sazenice, nadmořskou výškou a aktuálním počasím, ale obecně platí, že výsadba probíhá v období vegetačního klidu. K vysazenému stromu se často ve městech kromě nadzemního kůlového kotvení používá jako ochrana kovový kmenový koš nebo ochrana proti parkování. Rošty se instalují tam, kde je intenzivní pohyb osob a mohlo by dojít k sešlapání půdy v kořenovém prostoru.
Při výsadbě nového, mladého stromu přitom není jasné, jestli se v ulici daný druh vůbec uchytí. Vlivem nevhodných místních podmínek může strom odumřít klidně až za několik let. Aby měl nový kus v ulici trvale dobré podmínky, vyjde jeho výsadba na několik set tisíc korun. Podle údajů z pražského magistrátu se celková cena může v některých případech vyšplhat až na 400 tisíc korun. Do ceny jsou zahrnuty přeložky sítí, zajištění místa pro kořeny a dostatečná velikost stromu, který má obvod kmene alespoň 25–30 cm.
Než mladý strom doroste do své plné velikosti, trvá to i několik desítek let. Záleží na druhu a pěstebních podmínkách daného místa. Jakou hodnotu mají dnes několik set let staré stromy, se dá jednoduše zjistit v on-line kalkulačce Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, kterou naleznete na webových stránkách Ocenovanidrevin.nature.cz. Hodnotu stromu si může zkusit spočítat každý – jírovec maďal ve vnitrobloku u domu, kde bydlím, má výšku necelých 30 metrů, obvod kmene odhadem 180 cm a je v dobrém stavu. Vyčísleno penězi je jeho hodnota kolem 900 tisíc korun.
Strom budoucnosti
Mnohé druhy stromů tradičně vysazované ve městech se dnes jen obtížně přizpůsobují měnícím se klimatickým podmínkám. Oblíbené lípy, kaštany, duby a javory potřebují pro svůj růst chladnější a vlhčí klima. V dalších letech však lze očekávat pravý opak. Biologové a krajinářští architekti proto doporučují výsadbu stromů, které vyžadují méně vody a lépe dovedou obstát v dlouhotrvajícím parnu. Řešením pro města ve střední Evropě by mohly být druhy z jižních a sušších zemí. Slibně se v této souvislosti jeví především jinan dvoulaločný, jerlín japonský, lípa stříbrná (pochází z jihovýchodní Evropy a je méně náročná než lípa malolistá), liliovník tulipánokvětý, ambroně nebo asijské sakury. Do měst se hodí také javor babyka nebo svitel latnatý.
Je nutné brát rovněž v potaz, aby sortiment stromů byl ve městě dostatečně pestrý jak druhově, tak geneticky. Může se stát, že některý z preferovaných druhů zasáhne nemoc, která se dále rozšíří na všechny stromy ve městě, nebo se ukáže, že druh, jenž vypadal jako perspektivní, v městském prostředí vlastně moc odolný není.
Můj dům, můj hrad
Bylo by nabubřelé myslet si, že užitek ze stromů rostoucích v ulicích a parcích má pouze člověk. Stromy poskytují útočiště nesčetným druhům hmyzu, ale i ptákům a jiným drobným obratlovcům, současně jsou však i zdrojem potravy v době květu či za potravu slouží jejich plody. Trochu paranoidní situaci vytvářejí vzácné a chráněné druhy hmyzu, pro jejichž přežití jsou nejdůležitější stromy s dutinami, částečně proschlé nebo dokonce mrtvé. Právě tyto stromy se však často kácejí, většinou s poukazem na jejich „špatný zdravotní stav“. Přitom se zapomíná, že ohrožené druhy hmyzu se staly ohroženými právě proto, že nenalézají stromy ve „špatném zdravotním stavu“, v nichž se vyvíjejí jejich larvy.
Úměra „nový je lepší“ v tomto případě neplatí. Chráněna jsou všechna věková stadia stromů. Stárnoucí musí být pravidelně kontrolovány a jejich zachování se zvažuje i s vědomím, že budou potřebovat speciální péči. Stromové dutiny jsou útočištěm řady druhů živočichů, jako sýkorek, netopýrů či sov. K úkrytu je využívají i někteří savci, jako například většina druhů plchů nebo veverek. Proto třeba stromy navržené k pokácení ve Stromovce posuzuje mimo jiné i odborný dohled – ornitolog, chiropterolog, entomolog. Pokud tedy v parku naleznete ponechané části kmenů ze starých stromů, vězte, že se nejedná o lenost místních pracovníků, ale o rozhodnutí biologických dohledů a orgánů ochrany přírody.
Pozor, strom!
Bezpečnost stromů jejich vlastníci a správci řeší na prvním místě, přeci jen je jejich povinností předejít poškození majetku a zdraví obyvatel. Stav stromu posuzují dendrologickým průzkumem, který zohledňuje celkový stav, zdraví a vývoj do budoucna. V některých případech se využívají i speciální technologie, jako je tomograf nebo tahové zkoušky. Je-li strom například uschlý, požádá správce na základě posudku o povolení ke kácení dotčený orgán státní správy, tedy nejčastěji odbor životního prostředí příslušné obce.
Klíčovým právním předpisem pro ochranu dřevin rostoucích mimo les je zákon
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dřevina rostoucí mimo les je definována jako „strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond“. Všechny dřeviny jsou chráněny před poškozením a ničením. Povinností vlastníků dřevin je jejich ošetřování a udržování, při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými vážnými chorobami může orgán ochrany přírody udělit vlastníkům pokyn k provedení nezbytných zásahů, včetně kácení dřevin. Ke kácení dřevin musí mít vlastník pozemku (nebo nájemce či uživatel se souhlasem vlastníka pozemku) povolení – v případě Sedmičky jde o povolení Odboru životního prostředí městské části Praha 7. Máte ve vnitrobloku náletovou dřevinu a chcete ji pokácet? Jde to i bez povolení orgánu ochrany životního prostředí. Kdy nemusíte žádost podávat, se dozvíte v samostatné části textu.
Jak se Praha zelená?
Index HUGSI (Husqvarna Urban Green Space Index), který mapuje městskou vegetaci a zeleň měst napříč kontinenty, zmonitoroval také českou metropoli. Podle aktuálních dat prezentovaných na webových stránkách Hugsi.green si hlavní město Česka stojí velmi dobře. Obsadilo 14. příčku v celosvětovém srovnání, v evropském je na tom o tři místa lépe. Praha tak patří mezi města s největším podílem parků, lesů a travnatých ploch. Podle indexu pokrývá zeleň zhruba 57 procent celkové plochy hlavního města. Je to součet zalesněných oblastí, které tvoří 28 procent, a ploch travnatých, jež zabírají 27 procent rozlohy Prahy.
I když dnes už strom většinou není vnímán jako estetický doplněk, který se vysadí, až když na něj zbude místo a peníze, je třeba si připomínat, jak užitečného spojence v něm jako lidstvo máme. Praha se v roce 2018 zavázala, že během osmi let na svém území vysadí milion nových stromů. Za tři roky se jich podařilo vysázet před 400 tisíc, což je jistě velmi dobrý výsledek. Na druhou stranu je třeba podotknout, že nejvíce z nich přibylo v bývalých zemědělských oblastech, lesích nebo parcích. Aby mohl strom přispět ke zlepšení klimatu ve městě, musí však stát v ulici obklopené zástavbou. Zde ovšem počty nových stromů rostou prozatím pomalu.
KÁCET? POZOR!
Ke kácení dřevin musí mít vlastník pozemku (nebo nájemci či uživatel se souhlasem vlastníka pozemku) povolení orgánu ochrany přírody. Pokud dřeviny nejsou součástí významného krajinného prvku nebo stromořadí, žádost nemusíte podávat, když chcete kácet:
- dřeviny, které mají obvod kmene menší než 80 cm (měřeno ve výšce 130 cm nad zemí)
- souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2
- ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území evidovaných v katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří, příp. ostatní plocha se způsobem využití pozemku jako zeleň
- z důvodů pěstebních, kvůli obnově porostů nebo výchovné probírce porostů a z důvodů zdravotních nebo při úkonech dle zvláštních předpisů
- dřeviny v takovém stavu, že zřejmě bezprostředně ohrožují život či zdraví obyvatel nebo mohou způsobit škodu značného rozsahu
ZELENĚJŠÍ TRŽNICE
Areál Pražské tržnice se do budoucna dočká 300 až 400 nových stromů a další zeleně. Přibudou zelené aleje, park a hřiště.
Stromy se budou dělit do čtyř skupin podle typu a tzv. rychlosti nástupu tak, aby některé z nich vytvořily kýžený efekt co nejdříve po výsadbě, jiné naopak budou růst pomaleji, ale do budoucna vytvoří hlavní kostru zeleného pásu.
Skladba stromů je navržena z druhů, které jsou přizpůsobivé městskému klimatu a jsou schopné odolat stresujícím faktorům.
Navržené spektrum stromů, keřů, travin a trvalkových záhonů mj. vytvoří vhodné podmínky pro ptactvo a hmyz, jež jsou důležitou složkou ekosystémů.
DLOUHODOBÉ TEPLOTNÍ PRŮMĚRY (STANICE KLEMENTINUM)
Průměrná roční teplota vzduchu
1961–1990 10,0 °C
1991–2020 11,3 °C
Průměrná teplota vzduchu v lednu
1961–1990 -0,2 °C
1991–2020 1,6 °C
Průměrná teplota vzduchu v červenci
1961–1990 19,7 °C
1991–2020 21,5 °C
Průměrný roční srážkový úhrn
1961–1990 470,3 mm
1991–2020 453,9 mm