Šestým rokem můžete zahlédnout v ulicích Tomáše Baťka v roli sedmičkového inspektora veřejného prostoru. Jednou z hlavních náplní jeho práce jsou kontrolní pochůzky, při kterých řeší nejen úklid a celkovou čistotu ulic, ale i neduhy pozemních komunikací. Po očku však sleduje i nelegální zábory a reklamy. Většinou ho tedy v kanceláři nezastihnete, protože do ulic vychází každý den. Pokud jej přece jen zatoužíte potkat na pracovišti za stolem, je nejlepší si schůzku předem domluvit. „V ulicích kontroluji, jak je uklizeno nebo zda někde není nějaký problém, třeba výtluk na chodníku nebo poškozená lavička. Velmi důležité jsou však i podněty od občanů, které mě upozorní na problematické místo.“ Ty nejčastěji přijímá telefonicky nebo prostřednictvím mobilní aplikace Munipolis, dříve známé jako Mobilní rozhlas. Když je daná záležitost v kompetenci naší městské části, postará se, aby se dostala ke správným lidem na radnici. V opačném případě ji předává dál. Mnohdy se však jedná až o detektivní práci. Kompetence se totiž často napříč odbory a institucemi překrývají a najít tu pravou zodpovědnou osobu není vždy jednoduché.
Kontrola je důležitá součást jeho pracovní náplně, ale zdaleka ne jediná. U Tomáše se kupí žádosti o kontejnery na tříděný odpad do domů, jejichž obliba stále stoupá, zároveň zařizuje přistavení velkoobjemových kontejnerů, tzv. voků. Ty slouží především pro postradatelné bytové zařízení, jehož odvoz bez poplatku vám zařídí občanský průkaz s pražským bydlištěm. Tomáš pravidelně kontroluje naplněnost kontejnerů, aby správně určil četnost přistavení v dané oblasti. „Voky jsou ve městě důležité, protože ne každý občan má možnost odvézt svépomocí třeba starou skříň do sběrného dvora. Když ale občas zahlédnu, co lidé do kontejneru vyhazují, zamrzí mě to. Říkám si, že pro některé kousky by si nábytková banka s radostí přijela.“
Po škole Tomáš pracoval jako strojník kovoobráběcích strojů. Když se mu ale záhy objevila alergie na ropné látky, poohlédl se jinde a zakotvil v jedné stavařské firmě, kde 20 let měřil podíl škodlivých látek v podzemí. Než nastoupil na úřad, stal se načas i „sekuriťákem“ a sociálním pracovníkem v nízkoprahovém centru U Bulhara. Lidé bez domova jsou součástí veřejného prostoru, ať už se nám to líbí, či nikoli. Právě oni Tomáše při pochůzkách mnohdy poznávají a s úsměvem ho zdraví.
Péče o veřejný prostor je pro něj prací, která není ohraničená pracovní dobou a nikdy pro něj nekončí. „Bydlím na Sedmičce, takže není možné, abych o víkendu nebo při procházce se psem nad něčím přivřel oči nebo se snažil dívat jinam. Často si pak sám sobě napíšu e-mail a dám si podnět, který musím vyřešit,“ uzavírá s úsměvem Tomáš, který v Holešovicích bydlí už téměř třicet let.