Když jsem Lence Kubelové rozhovor nabídl, byla zrovna uprostřed své třítýdenní pouti skrze pohoří jižního Norska. S těžkou krosnou na zádech nachodila přes 400 kilometrů, přitom si s sebou nesla všechno, co na cestu potřebovala – od stanu až po základní potraviny. „Je tam stará poutní cesta, co vede k nejsevernější gotické katedrále v Evropě. V pohoří Dovre mají tradici odložit kámen a s ním nějaké břemeno.“ Tradici Seveřanů se rozhodla aplikovat na celou svou pouť. „Každý den jsem nesla jeden kamínek, soustředila se na jedno téma a večer s kamenem odložila jedno břemeno, ať už společenské, nebo více osobní, často nějaké ekologické.“
Pražskou rodačku to do přírody táhne. Miluje vodu a břehy řek. „Užívám si koupání ve Vltavě, třeba u Štvanice nebo u poloostrova u Libeňského mostu. Baví mě pozorovat takové to napětí mezi městem a přírodou.“ Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala jazyky, poté se rozhodla splnit si svůj sen a přihlásila se na AVU, kde následně svoji tvorbu často vztahovala k přírodě, ochraně životního prostředí nebo obecně k udržitelnosti. „Naučila jsem se tam všechno, co mi do života z fildy chybělo – nakonec se to ve mně všechno propojilo a díky tomu se mi vytříbil pohled na svět.“
Jako šéfredaktorka Alferie často pracuje s jazykem a textem. Když do holešovického nakladatelství nastoupila, zdědila několik knih již připravených k vydání. Jednou z nich byla Síla přírodní fermentace od amerického propagátora domácího kvašení Sandora Katze. „Pořád jsem nemohla pochopit, co je to za téma a koho by vlastně mohlo zajímat. Jenže pak mi to konečně secvaklo. Fermentace má samozřejmě i tu gastronomickou rovinu, ale zároveň pro mě představuje velmi zajímavý prostředek proměny společnosti. Zajímá mě návrat k živému jídlu, spolupráce s mikroby, i až alchymistický rozměr kvašení.“ Tohle téma ji natolik pohltilo, že na Facebooku založila stránku Velké kvašení, kde sdílí různé tipy a inspirace.
Zaměření Alferie by se dalo shrnout slovy tělo – duše – spiritualita. Snaží se vybírat aktuální témata a hledat ta, která ve společnosti budou rezonovat v budoucnu. „K tomu se mi hodí zkušenost z uměleckého světa – sleduji výtvarnou scénu, protože vím, že umělci jsou citliví na to, co se okolo děje. Takže pro mě tento svět představuje jakousi laboratoř témat. Vždy si ale musím nejdřív zodpovědět otázku: Má ta věc vůbec vzniknout, přináší něco nového? Myslím, že žijeme v době velkého přehlcení, v okolí vidím, že někdy se něco vydá jen tak do počtu, jindy jde o desátou věc na stejné téma.“
Novinkou v Alferii je edice Péče, v níž jako první vyšla knížka Sebepéče pro pečující. „Zvažuji také vydání knihy o nerůstu. Myslím, že jako společnost musíme přehodnotit, čemu se budeme věnovat – jinak naše planeta možná vydrží, ale bez lidí.“ V prostoru Milada na Letné pořádá nakladatelství také Book Club. „Každé první pondělí v měsíci zde diskutujeme nad tématem vybrané knihy. V září představíme autorku Miki Kashtan a její novinku Svět nenásilí, na to se moc těším.“