Cvičila jste dnes?
Výjimečně už dvakrát. Dnes jsem totiž měla záskok za nemocnou lektorku na naší Office yoze. Obvykle ale cvičím pracovně jen jednou denně. Chci si zachovat to, aby jóga pro mě byla zábava a koníček, ne vyloženě práce. Někteří lektoři se cvičením samozřejmě živí. I já jsem měla období, kdy jsem to zkoušela, ale člověk pak lehce sklouzne do rutiny. Přestane mít prostor se vzdělávat, je z lekcí vyčerpaný a pak nemůže lidem předávat to, co by chtěl.
Jaká byla vaše cesta k józe?
Dostala jsem se k ní úplně náhodou. Když jsem studovala na vysoké, ráda jsem se po celém dni na přednáškách šla někam vyskákat, třeba na street dance. Jednou jsem se vypravila na lekci zumby, která se však z důvodu nemoci lektorky zrušila a místo ní byla jóga. Prvně jsem z toho byla zklamaná, protože jsem jógu vnímala jen jako takovou tu klidnou a meditativní činnost a já jsem se potřebovala někde vybít. Řekla jsem si, že to ale zkusím a ukázalo se, jak jsem hrozně zkrácená. Na té lekci byli o desítky let starší lidé, kteří měli neskutečnou formu, a pro mě to byl impuls, že je něco špatně. To, že jste mladá, vám ještě nezaručuje, že jste na tom zdravotně dobře a že vás nic nebude bolet. Ten den jsem si poprvé uvědomila, že na józe přece jen něco bude a že ji chci objevovat.
Po čase jste za jógou vycestovala i do Indie. Jaké to bylo?
Když jsem se józe začala opravdu věnovat, společně s Bárou Borošovou, se kterou vedeme naše studio, jsme dojížděly za naším indickým učitelem jógy do Hradce Králové. Pocházel z oblasti Indie, jež je poutním místem a pramení tam řeka Ganga, a své studenty tam každý rok vozil na takovou výpravu. Bylo úžasné, že jsme měly místního průvodce, který nám vše ukázal. Byla to sice výprava za jógou, ale ve vysokých horách v Himálaji se moc cvičit nedá. (smích)
Takže jste moc lekcí nestihli?
Pár jich bylo, ale jinak jsme hodně cestovali. Navštívili jsme třeba město, kde je vysoká škola jógy, a viděli jsme, jak jógu vnímají Indové. Není to jako u nás, že si jdete někam zacvičit a pak hurá domů. Tam je to pojetí opravdu jiné a někdy může být třeba i extrémní. Celý den chodíte v horách, nikde nikdo, a potom potkáte mlčenlivého mnicha a dozvíte se, že tam žije už 30 let a jeho životní meditační cestou je nemluvit. Nebo potkáte mnicha, který má nejen modré oblečení, ale i baráček, ve kterém bydlí. Prostě je to modrý mnich. (smích) V té době jsme to úplně nechápali a přišlo nám všechno takové bláznivé, čímž to ale vůbec nechci shazovat. Téma jógy je za mě ohromně hluboké, neobjevené a stále je v něm co zkoumat. To, jak tady cvičíme jógu, je jen jedna malinká část skládačky tradiční jógy.
Kdy jste se józe začala věnovat naplno?
Po našem lektorském výcviku. Vzpomněla jsem si, že když jsem byla ve svém prvním zaměstnání, tak si kolegové často stěžovali na bolesti zad, ale neměli čas ani energii jít po práci cvičit. Tak jsem s nimi tak trochu začala cvičit jógu v kanceláři. Uvědomila jsem si, že je to dobrý nápad, a Bára do toho šla se mnou. Takhle vznikla Office yoga. Rok co rok o Vánocích jsme pak s Bárou pořádaly pro naše klienty charitativní lekce jógy a výtěžek z nich jsme věnovaly některé z neziskových organizací. Stále jsem ale hledala prostor, kam bych cvičence z kanceláří mohla stáhnout. Jeden rok jsem jej začala poptávat už dost pozdě a úplnou náhodou jsem narazila na prostor, ve kterém nyní sídlíme. Shodou okolností se nás paní, jež jej nabízela, zeptala, jestli nevíme o někom, kdo by tam chtěl zůstat natrvalo. Pro nás šlo o další impuls, proč to konečně zkusit. Ten prostor byl krásný. Klienti se nás už nějakou dobu ptali, jestli nemáme místo, kam si mohou přijít zacvičit. Všechno se hezky propojilo. Bára na Letné již nějakou dobu žila a pro mě to bylo takové vysněné místo. Snila jsem o tom, že tu jednou budu bydlet, a za krátký čas, kdy už studio fungovalo, jsem se sem i přestěhovala.
Jak vy sama k józe přistupujete?
Sportovně. Snažím se přizpůsobit jógu našemu století. Samozřejmě je za tím nějaká kulturně vzdálená filozofie, která naší kultuře není příliš blízká, ale myslím si, že je v ní spousta zajímavých a zdravých principů, jež tady můžou fungovat. Týkají se třeba cvičení mentální a fyzické sebepéče, kterou je možné funkčně aplikovat do současnosti, ale abych přitom nemusela mlčet nebo sedět v modré jeskyni. (smích)
Jak je pro vás v józe důležitá duchovní stránka?
Myslím si, že o duchovno se člověk začne zajímat až po čase. Prvně to má vliv na tělesnou schránku, kdy se vaše tělo začne změkčovat a zjemňovat. Když člověk přijde na jógu poprvé, všechno ho bolí, pak začne nějaké svaly cítit a následně si uvědomí, že je dokáže i ovládat. Najednou může ovládnout horní část těla, dolní a pak postupně i další svaly, které dokáže uvolnit. A pak začíná působit i ten duchovní aspekt. Začíná to tak působit i na mě, ale nedá se říct, že bych dnes ráno vstala a řekla si, odedneška to už funguje. (smích) Člověk si spíš začíná věcí všímat jinak a pohlížet na svět z různých pohledů, nejen z toho svého. Já se ale za žádného guru nepovažuji, i naše studio se prezentuje spíš sportovně. Děláme jógu pro lidi z ulice, nesnažíme se být nějakou duchovní základnou. Já ani Bára se necítíme být na duchovní cestě ještě tak daleko. Myslím si, že je to práce na celý život.
Chtějí od vás příchozí zasvětit i do tajů jógy, nebo přicházejí v uvozovkách jen za cvičením?
Myslím si, že tím, jak se prezentujeme navenek, přitahujeme určitý typ lidí. Cítím, že jsme spíše takovým startovacím místem pro ty, kteří s jógou začínají nebo je prostě baví ji cvičit. Pokud se chtějí józe věnovat hlouběji, najdou si specializovaná jógová centra. Časem bychom se i my chtěly touto cestou ubírat, protože cítíme, že se i z naší strany vnímání jógy trochu posouvá. Tím časem ale nemyslím týdny, spíš půjde o pár let.
Jóga má různé podoby. Jak najít tu svoji?
To je dobrá otázka. Je dobré, když je člověk otevřený a nenechá se odradit na první lekci, pokud mu úplně nesedne. Je dobré nebát se zkoušet i nové druhy jógy. Myslím, že to má i původ v tom, jak se jóga tradičně předávala z učitele na žáka. Každý učitel byl jiná osobnost a předával jógu svým vlastním způsobem. I my jako učitelé ji učíme každý trochu jinak. Jóga má v sobě hlubší aspekt a mám dojem, že když na ni chodí člověk pravidelně, tak si vytvoří nějaké pouto i se svým lektorem. Já měla to štěstí, že mě má první lekce namotivovala a odcházela jsem z ní šťastná. Nováčkům doporučuji, ať zkusí první měsíc více lektorů. Pokud je ani jeden neosloví, třeba opravdu jóga není pro ně. Každý lektor k sobě přitahuje určité typy žáků a je zajímavé to pozorovat. Někteří jsou expresivní a hluční, někteří jsou zase tiší a mají v sobě sílu toho vnitřního bojovníka. (smích)
I v józe se objevují nové trendy. Jak k nim přistupujete?
Pro zastánce tradiční jógy je jakákoliv modifikace, například hatha nebo aštanga jóga, nepřípustná. Pak jsou lidé, kteří jsou novým trendům hodně otevření. Nedávno si od nás chtěl někdo pronajmout studio pro dog jógu. Lidé by cvičili a kolem nich by pobíhali malí pejsci. (smích) S tímhle se třeba příliš neztotožňuju, protože cítím, že je to od jógy už hodně vzdálené. Pro mě je asi důležité to, jak moc z toho srší marketing. Dnes je jóga slovo, které prodává. Občas to až člověka zamrzí, třeba já s tím bojuji neustále. Samozřejmě chci být v obraze, vyzkoušet nové věci a udělat si na ně vlastní názor. Na první dobrou nechci nic odsuzovat. Říkám si, že když to lidé dělají s láskou a alespoň trochu to dává nějaký smysl, tak proč ne. Ale vzpomínám si třeba na beer jógu, při které jste pili pivo. Samozřejmě určité značky, to už byl zcela marketingový trik. Vnímám i to, jak na vás na sítích neustále vyskakují stylové e-shopy s předraženým zbožím. Je to podobné jako u běhání. Do Stromovky můžete jít běhat v teplácích nebo v drahých legínách. O to ale přece vůbec nejde. Nakonec to vlastně není problém jógy ani běhání, ale společnosti, která chce produkt za každou cenu prodat. A koupit, samozřejmě.
Kromě jógy v kancelářích a ve studiu vytváříte také podcast Jóga z gauče, který má už 51 dílů.
My jsme trochu pankáči a sázíme to jako Baťa cvičky. (smích) Náš pořad nahráváme na takový malinký, asi ne úplně profesionální mikrofon. Dřív jsme jej s Bárou natáčely na velkém růžovém gauči v naší druhé, již neexistující pobočce na Vinohradech. Jógu Vinohrady jsme otevřely těsně před covidem. Bohužel po tom všem, co se dělo, nebylo finančně únosné ji dále držet a musely jsme ji opustit. Dnes už to není jóga z gauče, ale jóga z dřevěných lavic tady na Letné. (smích) Počet dílů je odrazem toho, že nás to prostě baví. Je to taková hra na reportéry. Jednotlivá témata si rozdělujeme podle toho, kterou z nás zajímají. Báru víc baví práce s lektory, má na starosti rozvrh všeho, co se tu bude cvičit a dít, a já mám na bedrech spíše tu provozně-administrativní práci, web a sociální sítě. Bára dělá rozhovory s našimi lektory, což může být přínosné pro klienty, kteří k nám chodí. Dopředu si totiž mohou udělat obrázek o tom, jaký ten lektor je. Ne každý má čas si před lekcí s lektorem popovídat nebo se třeba stydí a přes podcast jej může poznat. Já se v podcastu zaměřuji spíš na různé druhy jógy a filozofii.
Ve vaší lektorské popisce cvičení najdeme aštanga vinjása jógu. Můžete nám ji trochu přiblížit?
Je to jeden z tradičnějších stylů jógy. Dokonce jsem s ní začínala i na té své první zumba-józe lekci. Je tvořena sestavou, která je neměnná. Jde o sekvenci 42 poloh (ásan), které za sebou jdou vždy ve stejném pořadí. Mám ji ráda, protože je dobře uchopitelná a tím, že se to cvičení stále opakuje, člověk alespoň vidí, jak se zlepšuje a kam se posouvá. I přesto, že jde o tradiční styl, je docela dynamický a zároveň vhodný pro mírně pokročilé. V tradičním pojetí je tam guru, který počítá každý nádech a výdech. Já se to zase snažím trochu přetvořit pro obyvatele města, takže jsem si ji upravila podle svého. Za svůj život jsem vyzkoušela mnoho druhů jógy, ale právě k aštanga vinjása józe se ráda vracím. Důležité je, aby na ni byl člověk fyzicky připravený. Není vhodná pro ty, kteří třeba trpí akutní bolestí zad nebo mají jiné zdravotní obtíže. Důležité je, aby si člověk jógou neublížil, protože i to se bohužel může stát. Především pokud ji budete dlouhodobě cvičit špatně nebo moc na sílu s tím, že musíte být stejně dobří nebo ještě lepší než ostatní kolem vás.
V době pandemie se i jóga přesunula do online prostoru. Pamatuji si, že jste na situaci rychle zareagovali a během pár dní začali své lekce streamovat.
Věděla jsem, že minimálně naši klienti budou chtít cvičit, a proto když se blížil první lockdown, už jsem běžela do obchodu pro potřebnou elektroniku. Ze dne na den se z nás tak stalo vysílací studio. Samozřejmě to ze začátku nebylo příliš kvalitní, ale každým dnem jsme se zlepšovali. Navíc jsme dostávali hezkou zpětnou vazbu od veřejnosti, což nás moc těšilo. Začátek byl sice radostný, ale postupně se začala projevovat frustrace z toho, že člověk jen kouká do kamery a neví, jak cvičí lidé na druhé straně, zda nepotřebují nějak opravit nebo co si o tom vlastně myslí. Nakonec se nám podařilo vytvořit přes 2000 videí. Tím, že natáčení pokaždé probíhalo naživo, každé z těch videí bylo jedinečné. Když nutná opatření skončila, říkali jsme si, že by byla škoda část z nich nevyužít. Udělali jsme určitou selekci a tu teď nabízíme v balíčku Jóga doma, ve kterém od nás dostanete jednou týdně e-mail, jenž obsahuje tři online lekce. Za měsíc jich tak máte dvanáct.
Je online jóga jógou budoucnosti?
To je zajímavá otázka. Dříve jsem pracovala ve startupové společnosti, takže technologie mi nejsou úplně cizí, a zároveň mám spoustu kamarádů, kteří se o ně zajímají a často se o nich spolu bavíme. Osobně bych nechtěla, aby se to stalo, protože cítím, jak je hodnotné potkávat se tváří v tvář. Svět se ale dynamicky mění, vezměte si, že v dnešní době si už lidé kupují virtuální nehmatatelné obrazy, tzv. NFT (angl. Non-Fungible Token – nezaměnitelný token, pozn. red.). Časem určitě přijde nějaký průkopník, který bude dělat jógu ve virtuálním světě s 3D brýlemi, ale pro mě to není cesta, kterou bych chtěla jít. Jsem asi staromódní. (smích)
Ve své knize Jóga mezi e-maily trefně píšete, že za celý život toho ani tolik neprospíme, jako prosedíme. Což je pro tělo velký problém. Jaké z toho plynou nejčastější zdravotní potíže?
Spadá to pod téma civilizačních chorob, o kterém se v poslední době hodně mluví a desítky let jej zaznamenává i většina lékařů. Řadí se k nim chronická bolest zad, bolesti hlavy, migrény, syndrom karpálního tunelu nebo i syndrom vyhoření. A dlouhodobé sezení je jedním kusem této skládačky. Z něj si můžete přivodit nadváhu nebo i cukrovku. Také se v této spojitosti hovoří o Alzheimerově chorobě. Nemyslím to tak, že když budete dlouho sedět, časem se u vás musí projevit. Je tam samozřejmě důležitá genetická predispozice, ale sezení může být jeden ze spouštěčů. Evropský průměr sezení v různých zaměstnáních je sedm hodin. Právě při Office yoze účastníky prvně konfrontuji s tím, aby mi řekli, kolik hodin denně prosedí, nejen v práci, ale i doma. To se pak dostaneme na hodnoty blížící se spíš 10 až 12 hodinám.
Tak to abychom se teď zvedly… (smích)
Ono se to vážně nezdá, ale když člověk jede do práce v autě nebo MHD, tak sedí, pak sedí doma u filmu, když čte, většinou také sedí. Nakonec je těch hodin opravdu spousta. Některé firmy se už snaží reagovat a zařazují pro své zaměstnance do pracovní doby alespoň nějaké cvičení nebo investují do ergonomických pomůcek. I tohle má své ale. Přijde mi trochu povrchní, když firmy nakoupí tyto drahé pomůcky, ale pak nenaučí své zaměstnance, jak je správně používat. Nejsem jejich velkým zastáncem, myslím si totiž, že se to vždy dá vyřešit levnější cestou. Třeba tak, že si menší lidé dají pod stůl dva balíky papíru a na ně si položí chodidla. To je za mě dobré řešení. Často se někde dočtete, že je zdravé u práce stát. To ovšem také nelze dělat několik hodin denně, protože pak přetěžujete kolenní klouby, vazy a stejně i při stání si začnete různě ulevovat a kroutit se.
Jeden správný recept tedy asi neexistuje.
Já se snažím říct lidem, aby zapojili maximum minimalistického pohybu do každodenního dne. Rozumím tomu, že lidé chodí do práce, mají rodinu, přátele, koníčky a nestíhají každý den věnovat hodinu nějakému pohybu. Znám opravdu jen hrstku těch, kteří každý den vážně cvičí. To nás ale nesmí zastavit. (smích) Dělejte si každou hodinu přestávky, choďte po schodech a nejezděte výtahem. Vytvářejte si v životě malé překážky. Člověk je hrozně pohodlný a všechny moderní technologie nás k pohodlnosti přímo nutí tím, že nám ulevují. Třeba ještě v 60. letech museli administrativní pracovníci stále chodit s hromadou papírů na poštu. Dnes máme datové schránky a ze židle se zvednout téměř nemusíme. A co teprve práce na home office. To už se pak vlastně nemusíme zvednout ani z postele.
Jaké další překážky si člověk může vystavět?
Třeba vystoupit o zastávku dřív. Já se snažím každý den nachodit 10 000 kroků. Sama u sebe cítím, že to je náročné. Pracuji hodně na počítači a to, že vedu jógové studio, neznamená, že jsem většinu času na podložce. (smích) Několik tisíc kroků udělám při cestě z domu do studia a zpátky a pak se třeba jdu ještě projít do Stromovky. Člověk se k tomu ale musí občas trošku nutit.
Vaše Office yoga funguje na principu, že lektoři chodí do firem a snaží se lidi naučit, jak pracovat se svým tělem a zároveň i se stresem. Jak to probíhá?
Office yoga je zdravotní cvičení s jógovým nádechem. Protáhnout se můžete i v práci, jen si na to musíte vzpomenout a praktikovat to konstantně – nevynechat ani jeden den. Když si na cvičení vzpomenu jednou za měsíc, nebude mít velký efekt. Máme dvě linie cvičení. První je klasické cvičení na podložkách, druhé je cvičení u pracovních stolů. S lidmi z kanceláří musíte pracovat jinak, často mají předsudky a jsou extrémně zkrácení. Někteří jógu neznají nebo si nesou představu, že při cvičení budeme mluvit o čakrách. (smích) Ale naše Office yoga je opravdu vytvořená jako zdravotní cvičení, při kterém si protáhnete nejvíce namáhané části těla, jako jsou ruce, záda a krční páteř. U pracovních stolů si ukazujeme cviky ve stoje, jak je možné využít židli a nezpotit se u toho. Je důležité tělo rozhýbat, aby nebylo strnulé. Tím, že se člověk zbaví tenze, přijde na jiné myšlenky a uvolní se i mentálně. Důkazem jsou naši pravidelní klienti, opravdu u nich vidím, že mají ze cvičení radost a cítí se lépe. Je to krásný pocit.
Co máte ráda na Sedmičce?
Baví mě, že můžu bydlet ve čtvrti, kde mám zároveň i svoji práci, a to, že lidi, kteří k nám chodí do studia, můžu potkávat i na ulici. Na Sedmičce žiji posledních šest let a Pražská tržnice je pro mě teď takové nové holešovické centrum. Ráda chodím pro zeleninu do haly 22, na výstavy v Trafo Gallery nebo na představení i na jídlo na Jatka78. V oblibě mám Letku, protože tam znám majitele, stejně jako mám ráda bezobalový obchod Naber si, který vede moje kamarádka z vysoké školy. Těší mě, že lidé, které osobně znám, tu mají své podniky.
Helena Nehasilová vystudovala Provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. V roce 2014 založila projekt Office yoga, který bojuje proti špatným pracovním návykům a životnímu stylu tím, že nabízí speciální kurzy jógy a strečinku přímo v kancelářích. O dva roky později s kamarádkou Barborou Borošovou založila studio Jóga Letná v ulici Dobrovského. V roce 2018 vlastním nákladem vydala knihu Jóga mezi e-maily.