V rohu jejího krámku v ulici Františka Křížka se skromně krčí pět blyštivých pohárů. Ten největší je z roku 1996, kdy Kateřina Poličová zvítězila v Děčínské kotvě a stala se mistryní ČR ve floristice. „Květinářkou jsem chtěla být už od tří let. Má nejstarší vzpomínka je, jak se proháním v záhonu tulipánů. Jako malá jsem často jezdila ke strýčkovi do Gottwaldova. Pracoval u Bati a nějakou dobu žil ve Velké Británii. Každou neděli se u nich aranžovaly květiny, bez vázy na stole by se zkrátka nenasnídali. A i kdyby jim na zahrádce kvetla jediná růžička, tak by si ji utrhli,“ vypráví Kateřina, zatímco obsluhuje další zákaznici. „Provázíme rodiny celým jejich životem. Od křtu a narozeniny přes promoci, svatbu, výročí až po pohřeb. Lidé se nám svěřují se svými trápeními a starostmi, jsme trochu jako rodinný lékař.“
Nedávno ale o dvě své zákaznice přišla. „Byly to kamarádky a letos by se dožily 100 let. Pravidelně si kupovaly květiny a stejně jako návštěva kadeřníka to pro ně nebyla zbytečnost, i když už nikam nechodily. Mám to podobně. Květiny jsou luxus, který si mohu dovolit.“
Během pandemie mohla květinářství sice zůstat otevřená, zákazníků je ale v Pražské růži až o čtyřicet procent méně. „Šetří se i na výzdobě. Když může na pohřeb jen 15 lidí, nemáte se před kým předvést, a tak si vystačíte s drobnou květinou,“ popisuje aktuální situaci.
Květinářství na Sedmičce Kateřina provozuje již 22 let a za tu dobu pozoruje řadu trendů. „Opět se vrací móda slaměnek a suchých vazeb, stejně jako oslavy MDŽ. Naopak Valentýn trochu skomírá. Šlechtitelé přicházejí se stále novými barvami, které odpovídají aktuálním barvám v módě. Čím dál víc si ženy kupují puget jen tak pro radost. A spíš než řezaná kytice se upřednostňují rostliny v květináči. Přitom ještě nedávno by byl takový dárek zcela proti bontonu.“
Zatímco u našich západních sousedů mohou květinářství provozovat jen opravdoví profíci, u nás si takový obchod může otevřít úplně kdokoliv. „Je to škoda, protože to celou naši profesi dost devalvuje. Třeba v Německu musí člověk studovat dva roky, pak složit mistrovské zkoušky a ještě strávit nějakou dobu na stáži u zkušeného floristy. Lidé za mnou často přicházejí konzultovat péči o své květiny, jsem ráda, že jim umím profesionálně poradit.“
Často přijde na přetřes i původ květin a jejich uhlíková stopa. „Je sice hezké, že se lidé zajímají o ekologii, na druhou stranu ale žádají pestrou nabídku a tu jim žádný český pěstitel neposkytne. Ráda bych nakupovala od místních, ale nabídka v takové kvalitě tu jednoduše není. Nejvíc mě ale pobaví tenhle dotaz od člověka, který si pro květiny přijede autem…“
Na Sedmičce, která se stala Kateřině i domovem, se jí líbí. „Vyrostla jsem na anonymním sídlišti, tady je to jako na vesnici, lidi se znají a to je mnohem důležitější než nějaké parky.“