Zoologické zahrady začaly vznikat ve všech větších městech již průběhu 19. století, a to jako instituce nejen zábavní, ale v první řadě vědecké. Pokusy o zřízení zoo v Praze se objevily na začátku 80. let 19. století. Tehdejší deník Prager Tagblatt otiskl 11. února 1881 otevřený list hraběte Mořice Sweerts-Sporcka Pražanům, v němž vyzýval k účasti na oslavách sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou. Událost měla být zakončena trvalou památkou – zoologickou zahradou. Hrabě její vznik dlouhodobě propagoval a byl také ochoten organizovat projekt její výstavby, jeho plán ale nebyl ze strany města vyslyšen.
Ani Letná, ani Štvanice
Až víc než deset let po Sweerts-Sporckově výzvě se v Praze objevily hned dvě instituce, které usilovaly o založení zahrady. Jednou z nich byl Spolek pro zoologickou zahradu v Praze, který vznikl v roce 1892 z popudu JUDr. Viléma Nováka. Ten nejprve prosazoval její vybudování na Nebozízku, později se přiklonil k Letné. Tady však spolek narazil na nesplnitelné podmínky městského stavebního úřadu, a tak se rozhodl nestavět jednu velkou zoo, ale vystavovat zvířata na více místech v Praze. V lednu 1896 získal spolek souhlas k vybudování jedné takové stanice ve Stromovce, jejíž náklady nesl bez účasti města. Tato stanice, která zde fungovala deset let, sestávala z ptačí voliéry, opičince, jenž zřejmě nikdy nebyl zprovozněn, a rybníku.
V roce 1899 vzniklo další uskupení příznivců zřízení zoologické zahrady – Družstvo zoologické a akklimatisační zahrady. Výzvy jednotlivců, aby se zmíněný spolek, družstvo a další chovatelské spolky spojily a pracovaly společně, nenašly odezvu. V témže roce sepsal Josef Kafka, kustod paleontologických sbírek Národního muzea, pojednání o 64 stranách, kde podrobně popsal chovatelské a vzdělávací otázky a také uvažoval o příhodné lokalitě pro umístění zoologické zahrady. Za nejvhodnější tehdy považoval zahradu Kinských. Právě tam v roce 1923 vznikl první veřejnosti přístupný zookoutek, za nímž stál tehdejší zaměstnanec pražského magistrátu pan Jánský.
V prvním desetiletí 20. století o prospěšnosti zřízení pražské zoo již téměř nikdo nepochyboval a diskuze se týkaly spíše jejího pojetí a umístění. V roce 1906 se na Staroměstské radnici sešla městská rada a rozhodla, že menší zoologická zahrada vznikne na Štvanici. Přípravami byl pověřen zoolog, ornitolog a gymnaziální profesor Jiří Janda (1865–1938). Jedenáct let strávil na Moravě jako učitel a nedávno se vrátil do Prahy s pevným rozhodnutím pokračovat ve svém mladickém snu, kterým byla právě zoo.
Štvanice s rozlohou pouhých 1,6 hektaru rozhodně nepatřila k nejvhodnějším lokalitám. Pozemek ale město poskytlo zdarma a dokonce slíbilo, že bude výstavbu zahrady financovat. Janda si byl dobře vědom toho, že nestačí pouhé vybírání příspěvků, ale že je nutná právě pomoc institucí. Vznik zoo našel velkou podporu u členů tehdejšího Přírodovědeckého klubu, do kterého patřil například cestovatel Emil Holub, ředitel zoologického oddělení Národního muzea dr. Václav Vávra nebo již zmíněný Josef Kafka. Avšak situace se nevyvíjela dobře. Hlasy odpůrců, z nichž nejhlasitější byl cestovatel Vilém Němec, který měl o zoo zcela jiné představy, vedly ke zrušení projektu. Němec již tehdy uskutečnil řadu loveckých výprav do východní Afriky a Přední Asie. Studoval africkou přírodu a sbíral národopisné doklady o životě tamních obyvatel. Část jeho přírodovědeckých sbírek najdeme dnes v Národním muzeu v Praze. Jiří Janda však navzdory dalším útokům a nesnázím vytrval, pokračoval v přípravných pracích a ve svých publikacích vysvětloval poslání zoo. Navštívil také několik evropských zahrad.
Nejdůležitější rozhodnutí se samozřejmě týkalo výběru místa. Ve hře bylo dokonce 14 lokalit: kromě Štvanice, Letné, Stromovky a Troji to byly také Cibulka, Košíře, Petřín, Strahov, Kinského zahrada, Vysočany, Kanálka (zaniklá zahrada, jejíž část splynula s Riegrovými sady), Klamovka, Šárka, Hloubětín – údolí Rokytky. Janda však od samého začátku projevoval zájem o trojské území. Důležitým momentem se stala také skutečnost, že velkostatkář Alois Svoboda daroval v roce 1922 pozemky v Troji státu, s podmínkou, že na části vznikne právě zoo. „Máme pozemek, jenž by vzbudil závist všech odborníků. Skály, jež jinde dlouho a nepřirozeně se budují, rovina, svah i náhorní větrné prostranství a především starý, romantický porost. A to vše v amfiteátru, směřujícím k poledni,“ píše Janda v novinovém článku z roku 1924.
Myšlenka ale stále narážela na nedostatek financí a situace vedla nakonec v roce 1926 k založení nového družstva. Zdroji příjmů měly být podíly členů, příspěvky státu, města a příležitostné dary. Kupříkladu slibovaných příspěvků státu se ale družstvo domohlo po mnohých urgencích až o dva roky později.
Vzhledem k neutěšené finanční situaci se družstvo rozhodlo získat další členy. Obrátilo se na finanční ústavy, podniky, školy i jednotlivce. U řady institucí se výzva setkala s odezvou. Přihlásili se také někteří činitelé veřejného života, jako byl například představitel krumlovské větve Schwarzenbergů statkář Adolf Schwarzenberg, štědří dárci se ale našli i mezi soukromníky. O příspěvek byl požádán také prezident Masaryk. Zjevně na přímluvu své dcery Alice Masarykové, která se později také stala členkou družstva, přispěl sumou 50 000 Kč. Ostatně Alice Masaryková si profesora Jandy velmi vážila a radila se s ním v otázce chovu papoušků v lánském zámku. Peníze se družstvo snažilo získat také pomocí pojízdné reklamy na motocyklech, vypisované loterie, později i veřejné sbírky.
Z ošetřovatelů cirkusáci
I přes stále trvající finanční těžkosti byla zahrada byť stále ještě ve stavu připomínajícím staveniště 28. září 1931 konečně zpřístupněna. Sen Jiřího Jandy se tak konečně vyplnil a on se stal prvním ředitelem pražské zoo, jímž byl až do své smrti v roce 1938.
Zpočátku bylo pro veřejnost zpřístupněno osm hektarů v dolní části areálu a první zvíře, které zahrada přivítala, byla samice vlka eurasijského Lotta. Než se zvířata dostala do svých nových ubikací, trávila často nějakou dobu u různých soukromníků a mnohá z nich bydlela také v domácnosti manželů Jandových. V bytě na Malé Straně například chovali dvanáct velkých papoušků a desítky dalších jiných menších exotických ptáčků a domácích druhů. Když se Jandovi přestěhovali do trojské vilky v blízkosti zoo, začali na zahradě chovat i savce – třeba opice, srnce Ríšu či lvici Šárku, která se později stala erbovním zvířetem zahrady. Měli zde i dvě pestrobarevné kachny z pozůstalosti Emy Destinnové. Ve voliérách pak chovali dravce – káně bělochvosta Lumpeho, samici orla skalního Solon aj. Ti se pak objevili ve voliéře, kterou Janda, jenž byl zároveň prvním předsedou Československé společnosti ornithologické a autorem několika významných ornitologických knih, sám navrhl.
Kromě nich byly k vidění další voliéry pro ptáky, vlčinec a rybníky. První soupis chovaných zvířat k 31. lednu 1932 obsahuje 80 „položek“. Zoo je získávala formou daru od soukromých osob nebo ze zvěřinců krachujících cirkusů. Díky tomu mohli již v prvních letech návštěvníci obdivovat velké šelmy, slona, hrocha nebo nosorožce. Lachtany se jmény Batul a Hýta získala zahrada díky herci Vlastovi Burianovi, který v roce 1934 věnoval peníze na jejich zakoupení. Cena činila 14 000 Kč, což se blížilo sumě, za niž jste si tehdy mohli pořídit nový vůz Škoda Popular.
Válečné roky 1939–1945 silně omezily další rozvoj zahrady, problémem bylo i zajištění krmiva. Na plochách v horní části areálu tak vzniklo místní hospodářství, kde se pěstovaly různé druhy zeleniny, vojtěška, tráva a další plodiny, a zahrada se tak stala částečně soběstačnou. Maso se dováželo hlavně z venkovských jatek, a nebylo tedy nutné snižovat stavy zvířat. Počet chovaných jedinců dokonce v letech 1939–1942 vzrostl, a to více než o dvě stě.
Peníze byly přesto potřeba a ošetřovatelé se je rozhodli získat pomocí improvizovaných cirkusových představení. Ta měla velký úspěch a traduje se, že se k ošetřovatelům záhy připojil bez nároku na honorář i jeden profesionální artista se cvičenými kočkami a svou dcerou, která předváděla kovbojské umění s lasem. Představení se zprvu odehrávala v plátěném stanu, později zoo pořídila dřevěný. Na jaře a v létě se o nedělích hrálo i osmkrát a tato praxe pokračovala až do roku 1951. Zoo zároveň provozovala cirkusový stan se zvěřincem na Letné.
Ke konci okupace také do Prahy přicházela zvířata z některých německých zoologických zahrad poničených bombardováním – celkem to bylo 75 ptáků a savců. K nejvýznamnějším patřily přírůstky z drážďanské zoo a z Berlína, odkud přišla i samice hrocha obojživelného Zuzana, která v Praze žila 32 let. Zoo ji zakoupila za symbolickou cenu 1 Kč za kilo živé váhy.
Samozřejmě Zoo zápasila i s Vltavou, často docházelo k podmáčení a zaplavení některých částí areálu zahrady. Toho problému si byl i vědom už její zakladatel Janda, ale teprve až první velká povodeň v roce 1940 roztočila kola nutných úprav (více se o povodních dočtete v samostatném boxu). Vznikla nová koncepce celé zahrady. Těžiště expozic se mělo více vzdálit od řeky a nová podoba se celkově vyznačovala větší citlivostí ke krajině. Zvířata se měla chovat v přirozených skupinách a stádech jako v přírodě a měla mít přiměřený volný výběh. Po skončení války byl plán s menšími úpravami schválen Státním plánovacím úřadem.
V následujících letech se tak návštěvníci zoo dočkali řady nových pavilonů: pavilonu opic, pavilonu vzácných savců nebo pavilonu vodních ptáků. Po zásadních stavbách v 50. a 60. letech se na následující dvě desítky let stavební ruch v zahradě téměř zastavil a sám dr. Zdeněk Veselovský, tehdejší ředitel zoo, napsal: „Je snazší dostat do zoo pár goril z Afriky než jednoho klempíře.“ Další vlna výstavby přišla na přelomu 80. a 90. let, a v zoo tak vyrostl pavilon velkých želv, pavilon goril, Indonéská džungle, Afrika zblízka aj. Kovové ploty a mříže nahradily příkopy a sklo. Rozdrobené výběhy byly spojovány do logických celků a dostávaly přírodnější podobu. Expozice začaly vypovídat o prostředí a o životě v konkrétních místech na Zemi a další rozvoj pokračoval. Podle cestovatelského serveru TripAdvisor byla pražská zoo v roce 2018 vyhlášena pátou nejlepší zoo z celého světa.
Zoo Praha má však řadu dalších věcí, na které může být právem hrdá. Mezi ně se počítají úspěšné odchovy světového formátu i in-situ projekty, jejichž cílem je ochrana živočichů přímo v místě jejich výskytu. „Za všechny mohu jmenovat alespoň Návrat divokých koní a projekt Toulavý autobus, díky němuž školáci v africkém Kamerunu zjišťují, že gorily nejsou maso na talíři, nýbrž fascinující živočichové potřebující naší ochranu,“ řekl Hobuletu ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.
Loni byla zahrada více než třetinu roku uzavřena. Jejími branami prošlo o 600 tisíc návštěvníků méně než v roce 2019 a ztráty se blíží 90 milionům Kč. Finanční výpadek se zoo snaží zmírnit například zřízením stravenek pro zvířata, větší propagací možného sponzoringu a adopcí zvířat nebo prodejem suvenýrů. Život v zoo se ale nezastavil, což dokazuje i projekt s názvem Krátce ze zoo, který prostřednictvím stejnojmenného youtubového kanálu pootevírá svět zoo alespoň virtuálně. Chovatelé pořizují krátká videa se svými svěřenci a poodkrývají i zákulisí zoo. Postupně zde vzniklo přes osm set videí. Poslední březnový víkend, kdy mělo proběhnout slavnostní zahájení hlavní sezony, veřejnosti stále uzavřená zahrada uvedla do prodeje knihu Ztichlá zoo, která prostřednictvím 126 fotografií ukazuje místní zvířata a celou zahradu bez návštěvníků. Poměrně v tichosti také proběhla oslava prvních narozenin první sloní samičky Lakuny. Třípatrový dort ze zeleniny a ovoce, který dostali sloni do výběhu, si užila nejen oslavenkyně, ale i mladší slůně Amalee a ostatní samice.
Brány se otevírají
Další oslavy devadesátiletá zoo nedočkavě vyhlíží. Původně měly začít již počátkem letošního roku se zahájením sezony. Uzavření zoo a trvající opatření ale celé oslavy zkomplikovaly. „Pokud nám to situace dovolí, mohou se návštěvníci a fanoušci Zoo Praha těšit na zajímavý program spojený s oslavami výročí v průběhu letních měsíců a vše vyvrcholí na konci září tradiční výroční slavností. Připravili jsme řadu nahlédnutí do historie, připomeneme si ty největší úspěchy a momenty, seznámíme fanoušky s plány do budoucna. Opravdu toho máme připraveno hodně a těšíme se, až to všechno našim návštěvníkům a všem, kdo Zoo Praha fandí, ukážeme,“ prozradil ředitel Bobek.
V době vzniku tohoto článku se zoologická zahrada zase postupně otevírá návštěvníkům. Pokud se tedy do zoo brzy vydáte, která zvířata by vám neměla uniknout? „Jsou to jistě naše sloní princezny Lakuna a Amalee, aby je návštěvníci stále ještě stihli vidět jako opravdu malá slůňata. Fascinující podívanou je také krmení ďáblů v již zmiňovaném Darwinově kráteru. A hned, jak to bude možné, rádi pozveme návštěvníky také do pavilonu Indonéská džungle, aby konečně mohli na vlastní oči vidět samečka orangutana sumaterského Kawiho,“ doporučuje Bobek.
Největší výzvou do budoucna pak bude kromě vyrovnání se se ztrátami z pandemie také práce na novém pavilonu goril či v pořadí již desátý transport koní Převalského. „Rád bych poděkoval všem našim zaměstnancům za jejich energii a nasazení, našemu zřizovateli městu a také všem fanouškům a příznivcům za veškerou podporu. Budeme vás i nadále potřebovat,“ uzavírá Bobek. Ať už se tedy do zoo přímo vypravíte, nebo třeba jen zakoupíte stravenku pro vašeho zvířecího oblíbence, toto poděkování patří také vám.
Zoo Praha v číslech
58 ha celková rozloha zoo
50 ha rozloha expozic
14 pavilonů a více než 150 expozic
251 zaměstnanců
5686 jedinců zvířat
684 druhů zvířat
1374 mláďat 217 druhů narozených v roce 2020
Denní spotřeba některých krmiv v roce 2020
banány 16,7 kg
mrkev 187 kg
čínské zelí 78 kg
jablka 90 kg
červi 6,6 l
seno 1050 kg
sláma 158 kg
větve 2,2 kontejneru
oves 8,7 kg
ryby sladkovodní 109 kg
ryby mořské 72 kg
maso 142 kg
myši 385 ks
Trable s Vltavou
Povodeň v roce 1940 zoo silně zasáhla a voda s sebou přinášela klády, nečistoty, ale také obrovské ledové kry. Zaplavila seníky, stáje, odnesla či pobořila část plotů a ohrad, poničila elektrorozvody a systém vytápění. Pracovníci zoo po celou dobu hlídkovali na loďkách a voda nakonec vystoupila až k vyvýšeným palandám v pavilonu kočkovitých šelem, které tam na dva dny uvěznila. Povodeň se ale tehdy obešla bez obětí. Zato tisíciletá voda v roce 2002 si vyžádala život 134 zvířat. Mezi nimi byli například slon Kadíra, hrošice Barborka s Lentilkou či lachtan Gaston, kterého Vltava odnesla až do Německa, kde na celkové vyčerpání uhynul. Dnes Gastona v zoo připomíná jeho socha. Evakuováno bylo přes 1000 zvířat a škody byly vyčísleny na 232 milionů Kč. Hrdinou a symbolem naděje se při povodních stal hroch Slávek, který přežil dva dny v úzké chodbě nad sloní stájí s hlavou vystrčenou z okna (zemřel v říjnu 2018). Voda zaplavila téměř polovinu areálu a v některých místech se vyšplhala až do výšky 10 metrů nad zemí. Poslední povodeň zažila zoo v roce 2013. Zaměstnanci však již byli dobře připraveni a během 12 hodin se jim podařilo odvézt do bezpečí téměř všechna zvířata a většinu majetku. Přesto se náklady na opravu poničených staveb vyšplhaly k několika desítkám milionů korun. Klimatické předpovědi naznačují, že dalším velkým povodním se Praha v následujících desetiletích nevyhne. Velkou nadějí je příslib magistrátu zvýšit protipovodňovou ochranu oddělující areál zoo od řeky Vltavy, která by zahradu měla ochránit před padesátiletou či dokonce stoletou vodou.
Návrat koně Převalského
Zoo se také podílí na záchraně ohrožených druhů a jejich navracení do přírody. Příkladem může být osud koně Převalského, jenž je posledním druhem divokého koně vůbec. Světu je znám od roku 1881. O necelých sto let později byl však ve volné přírodě vyhuben a přežil jen díky péči zoologických zahrad. Velkou zásluhu na jeho zachování má právě pražská zoo, která od roku 1959 vede celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu a je jedním z hlavních organizátorů mezinárodních převozů těchto koní do jejich původní vlasti. V posledních letech však své úsilí ještě znásobila, když jako jediná zoo na světě uskutečnila ve spolupráci s Armádou ČR již devět transportů koní do mongolských stepí. Počet koní v přísně chráněné oblasti Velká Gobi B tak loni překročil již tři sta. Celkově nyní ve vnitřní Asii žije přes tisíc koní Převalského. Poslední divoký kůň se tak postupně přesouvá z červeného seznamu ohrožených druhů na pomyslný zelený a je uváděn jako příklad úspěšného ochranářského úsilí.
Darwinův kráter
Minulý rok byla otevřena expozice s názvem Darwinův kráter, kde najdeme více než dvě desítky druhů tasmánské a australské fauny, z nichž nejvýznamnější jsou ohrožení ďábli medvědovití – označovaní také jako tasmánští čerti. Pražská zahrada se tak stala teprve druhou v Evropě, která tyto největší dravé vačnatce získala přímo z Tasmánie. Součástí expozice, pro niž byl inspirací stejnojmenný kráter v Tasmánii, je rovněž autentická flóra včetně stromových kapradin rostoucích pod širým nebem.
Nové přírůstky
Minulý rok byl pro pražskou zoo velmi plodný. Obě mladé slonice ze Srí Lanky porodily na jaře slůňata, samičky, které posléze dostaly jména Lakuna a Amalee. V listopadu také přibylo mládě samce orangutana sumaterského. Třebaže pražský chov tohoto druhu má již téměř šedesátiletou tradici, je to teprve třetí orangutaní mládě. S narážkou na dílo spisovatele a ochránce orangutanů Terryho Pratchetta dostal jméno Pustakawan, zkráceně Kawi, indonésky Knihovník. Do zoo také přišlo mnoho výjimečných druhů: například dva samci rajky volavé, ptáka, který si své jméno vysloužil podle pověsti o jeho příchodu z ráje. Pražská zoo se tak stala třetí zoologickou zahradou v Evropě, jež rajky chová, a brzy k nim přibude i samička. Mezi další pozoruhodné druhy se počítá také například užovka urartská, trnorep somálský, ibis bělolící, trogon límcový či bércoun Petersův, ale i samice pandy červené ze Zoo Záhřeb. Pražská zoo také od roku 2008 chová kriticky ohroženého a evolučně výjimečného krokodýla gaviála indického a o několik let později byla dokonce pověřena vedením jeho evropské plemenné knihy. V roce 2014 bylo otevřeno velemlokárium, kde se představují velemloci čínští v nečekaných pohledech a v prostředí, které přesně odpovídá čínským horám, kde se vyskytují. Velemlok čínský je považován za jednoho z nejohroženějších, nejunikátnějších a nejcennějších obojživelníků na světě.
Nový pavilon goril
Pražské gorily jsou jedinou rozmnožující se skupinou goril v ČR. Jejich současný pavilon se ale nachází na nejnižším místě areálu zoo, a v případě další velké povodně by tak evakuace znamenala velké riziko. Na podzim 2019 proto začala výstavba nového pavilonu, který kromě jedné velké gorilí rodiny pojme ještě další menší skupinu. Návštěvnické prostory budou rozlehlejší a zároveň také představí prostředí, které gorily obývají ve střední Africe, i problematiku jejich ochrany. Pro lepší splynutí s terénem bude mít nový objekt zatravněnou střechu. Pavilon vzniká v blízkosti Afrického domu, pod viničním domem Sklenářka, a měl by se otevřít na přelomu léta a podzimu příštího roku.
Stravenky pro zvířata
Víte, že samec orangutana sumaterského spořádá okolo 6 kg potravy denně (z toho 4 kg zeleniny a 650 g ovoce), tygr sumaterský sežere denně v průměru 5 až 7 kg masa na kosti a krmí se 6x týdně a že jim na tuto krmi můžete přispět? Momentálně lze nákupem stravenky pro zvířata podpořit 70 druhů zvířat. Její cena symbolizuje finanční náročnost té které krmné denní či měsíční dávky, avšak nepředstavuje její přesné náklady. Na webové stránce stravenky.zoopraha.cz si můžete najít své oblíbené zvíře, zakoupit mu stravenku a také se dozvědět, co mu chutná, a u většiny zvířat se podívat i na video jejich krmení. Cenová hladina se pohybuje od 50 do 600 Kč.
Plemenné knihy
Plemenné knihy slouží k přesné registraci všech zvířat daného druhu, která jsou chována v lidské péči. S jejich pomocí lze sestavovat chovné skupiny tak, aby nedocházelo k nežádoucímu příbuzenskému křížení apod. Pražská zoo vede mezinárodní plemennou knihu koně Převalského a leguána kubánského a evropskou plemennou knihu želvy černavé, orlície bornejské, ocelota stromového, komby ušaté a komby jižní, krysy (velemyši) obláčkové a krysy (velemyši) největší a gaviála indického.
Co jste možná nevěděli
- V dubnu 1932 přišla do pražské zoo samice ledního medvěda Nora, která byla matkou slavné medvědice Ilun, prvního uměle odchovaného ledního medvíděte na světě.
- Na památku zakladatele a prvního ředitele pražské zoo profesora Jandy je také pojmenována jedna z trojských ulic.
- První slon v zoo v Praze jménem Baby byl sameček a v prvních letech chodil po zoo volně jen doprovodu ošetřovatele. Během válečných let se Baby účastnil cirkusových představení. Časem mu však začal být jeho pavilon malý a záhy také začal být útočný vůči lidem a z Prahy nakonec odcestoval.
- Raritou v cirkusové zoo byla postarší bývalá cirkusová klisna, kterou majitel poslal na jatka v Holešovicích. V té době tam však působil veterinář MVDr. B. Antony, který byl zároveň i členem veterinární komise zoo. Zmíněnou kobylku nabídl do zábavního koutku a v zoo často vystupovala v cirkuse. Když se prý ukláněla obecenstvu a zvedala nohu, museli ji z jedné strany podpírat, aby neupadla. V zoo dožila.
- Po konci druhé světové války zoo navázala spolupráci s obchodní organizací Zoocentr, která působila v tehdejším Sovětském svazu. Praha se totiž nabídla jako prostředník výměny zvířat mezi Západem a Východem. Spolupráce probíhala v letech 1950–1957 a v té době prošlo pražskou zoo téměř 11 000 zvířat, která putovala v obou směrech.
- Minulý rok zřídila pražská zoo veřejnou sbírku na pomoc australské fauně, která byla silně postižena požáry. Vybralo se celkem 23 milionů korun.
- Zoo se může pochlubit také nejkratší lanovkou v ČR. Vznikla v roce 1970 a má délku pouhých 110 m. Spojuje pavilon goril nížinných a koně Převalského. Kapacita je 720 lidí za hodinu, jízda trvá dvě minuty.
