Ačkoliv se to na první pohled nezdá, velkoměsta přitahují nejenom čím dál tím větší počet lidí, ale i ptáků. Jedná se o takzvané synantropní druhy, které opustily skaliska a lesy, protože zjistily, že život ve městě je vlastně snazší. „Ptáky, ale i další živočichy nalezneme i v té nejhustější pražské zástavbě. Je tu dostatek hnízdních možností, snadno dostupná potrava a méně přirozených nepřátel,“ říká Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické, pro niž je pozorování přírody zálibou od dětství.
Troja jako ráj ornitologů
Praha je co do počtu druhů ptáků velice rozmanitá a Sedmička není výjimkou. Troja se například může pyšnit jedním z nejzajímavějších středoevropských zimovišť vodních ptáků. „Když udeří opravdová zima a začnou zamrzat rybníky, na tuto část Vltavy se slétají ptáci z širokého okolí – platí, že čím větší mráz, tím více ptáků zde potkáme. Racky, labutě a poláky tu můžeme počítat na stovky. Mezi labutěmi, jak víme z odečtených kroužků, najdeme i jejich kolegyně z Polska a Německa. Občas se zde můžeme setkat i se vzácnými zimními hosty bizarních jmen, jako jsou turpani, hoholky či morčáci. Jsou to kachny, které u nás nehnízdí, ale přilétají k nám trávit zimu ze severu,“ popisuje Dobruská.
Mokřady v Troji jsou díky blízkosti zoologické zahrady obecně mezi ptáky velmi žádanou lokalitou. „Zoo je jako prostřený stůl, nikdo tu zvířata neruší a mají přístup k potravě,“ říká ornitoložka a dodává: „Můžete zde potkat například volavky popelavé – samovolně tu dokonce vznikla hnízdní kolonie těchto krásných velkých ptáků. Na slepém rameni Vltavy byli spatřeni i ledňáčci, běžné jsou zde slípky zelenonohé s nápadně zelenýma nohama. Křovím se proplétají drobní střízlíci, kteří si svá hnízda staví nejraději v hromadách větví, podobně jako krásně zbarvené červenky.“ Budete-li dávat pozor, určitě zde nějaké ptáky zahlédnete.
Pestré ptačí obyvatelstvo najdeme samozřejmě i v obou parcích Sedmičky. Ve Stromovce se to hemží šplhavci, a to nejenom relativně běžnými druhy – strakapoudy velkými i malými a žlunami zelenými, ale i pro městské prostředí netypickými strakapoudy prostředními. Dále zde naleznete různé druhy sýkorek, brhlíka lesního, mlynaříka dlouhoocasého, slípku zelenonohou, poláka chocholačku, kvakoše nočního, lysku černou nebo husici nilskou – druh v naší zemi dříve neznámý, který se zde však v posledních letech mohutně šíří. Dutiny starých stromů jsou domovem mnoha párů kavek. A když budete mít štěstí, můžete spatřit i vzácného lejska šedého.
Postrach holubů
A pozůstatky dělnických Holešovic lákají i další druhy. Nedávno například sokola stěhovavého, ohrožený druh dravce, který před několika desetiletími téměř vyhynul v celé Evropě. „Díky systematické ochraně se sokoli postupně znovu vracejí na svá historická hnízdiště, tedy na vysoké a klidné skalní stěny. Nerušených lokalit ovšem v přírodě ubývá a počty hnízdících párů tak zůstávají stále velmi nízké – aktuálně na českém území hnízdí jen asi 60 párů,“ vysvětluje odborník na dravé ptáky Dušan Rak. Alternativním domovem jsou tak města, věže kostelů nebo komíny. Do měst totiž sokoly přitahuje i velká nabídka snadno dostupné potravy – hejna holubů věžáků.
Na Sedmičce ornitologové zaznamenali sokola stěhovavého například na věži kostela sv. Antonína a pár těchto dravců byl spatřen i v okolí holešovické teplárny. Na její komín byla tak v srpnu 2014 umístěna hnízdní budka. „Loni jsme to místo monitorovali, sokoli zde pobývali, ale zatím nezahnízdili,“ říká Dušan Rak. Pokud se to letos povede, půjde v Praze o třetí pár tohoto vzácného druhu, ti další se v minulosti usídlili v Michli a Malešicích.
Všichni ptáci jsou chráněni zákonem, na některé se vztahuje zvláštní ochrana jako například na zmíněného sokola, který patří mezi kriticky ohrožené druhy. Obecně je zakázáno ptáky chytat. Lapit ptáčka tak smí jen držitel zvláštního povolení nebo spolupracovník Kroužkovací stanice Národního muzea s platnou licencí. Ale i ptáci na první pohled běžní mohou čelit nějakým problémům a stát se ohroženými druhy.
Soused rorýs
Jedním z takových je i rorýs – klasický příklad ptáka, který žil historicky na skalách, ale posledních pár tisíc let sdílí s člověkem jeho obydlí. Větrací otvory pod střechami paneláků, půdy starších domů, škvíry, štěrbiny či vypadlé cihly ve zdivu, to vše představuje pro rorýse skvělý příbytek. Soužití z lidského i rorýsova pohledu takřka ideální, rorýs totiž většinu doby stráví ve vzduchu nebo v tropické Africe. Přes den nalétá třeba i osm set kilometrů, za letu také spí a vykonává svou potřebu.
Malé zemětřesení v životě rorýsů však nastalo ve chvíli, kdy se lidé vrhli do zateplování a oprav fasád. „Nové zateplené fasády snad mají požadované izolační schopnosti, ale během posledních deseti let právě tyto úpravy domů podstatnou měrou přispěly ke snížení populace rorýsů v Praze téměř o čtyřicet pět procent,“ upozorňuje Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické.
Rorýsi to navíc nevzdávají. Pokud je někdo takto hrubě vystěhuje, hrozí, že se bude další sezonu potýkat s jejich nálety a hlasitým křikem. „Rorýsi jsou velmi vázáni na své hnízdiště. Lidé nám často volají, že jim na dům nalétávají ptáci, a to třeba i po několik sezon,“ popisuje útrapy ornitolog Viktora. Rorýsi potřebují svou střechu nad hlavou pouze v době hnízdění, jež trvá od května do začátku srpna. V tuto dobu na ně myslí i vyhláška magistrátu, platná od února 2010.
„Záleží na rozsahu stavby, ale obecně v případě, kdy se například dělá nová střecha nebo se zatepluje fasáda, žádáme po staviteli posudek orgánu ochrany přírody a krajiny, který vydává odbor životního prostředí magistrátu,“ vysvětluje vedoucí stavebního úřadu Helena Lubasová. Magistrát si tak může vyžádat posudek ornitologa a podle jeho výsledku pak nařídit zachování původního nebo vybudování náhradního hnízdiště. „Ideální je stávající hnízdiště zachovat, třeba pozměněné. Náhradní bydlení rorýsů se ale dá vyřešit také například vyvěšením speciálních budek na domy, které zručný řemeslník hravě vyrobí a ti ostatní koupí,“ míní Viktora.
Ptačí domov a restaurace
Milovníci ptačího zpěvu si ptačí budku mohou pořídit maximálně na svém dvorku, v parcích je totiž umísťování budek veřejnosti zakázáno. „Budky zde rozmístili správci parku na základě odborného doporučení ornitologa, který určil typ budek, odpovídající svými rozměry a umístěním potřebám ptáků, například sýkorník, špačník nebo kavečník. Dohlížel také na volbu vhodné výšky a správnou orientaci, tedy na to, aby vletový otvor byl směrem na jihovýchod,“ vysvětluje Alice Dědečková z odboru ochrany prostředí pražského magistrátu, která má na starosti Stromovku.
Každopádně platí, že péče o budku nekončí jejím vyvěšením. „Kdo vyvěsí budku, měl by se o ni také následně starat. Budka by se měla alespoň jednou ročně, ideálně na podzim vyčistit, vyndat staré hnízdo a tak dále,“ upozorňuje ornitoložka Dobruská. Navíc ani zde neplatí, že čím více, tím lépe. „Všeho moc škodí, každý pták má své teritorium a každý druh snese svého soka různě daleko, takže takové sídliště pro ptáky opravdu není ideální, pokud se nejedná o ptáky hnízdící v koloniích,“ připomíná Dobruská.
Prospět ptákům můžeme během zimy i prostřednictvím krmítek na oknech. Po domluvě se správcem je možné umístit krmítko z přírodních materiálů i do parků, nesmí však dojít k poškození dřevin. Ptáci si prý nejraději smlsnou na slunečnici či prose, vhodné jsou i lojové koule. „Za žádnou cenu by se v krmítkách nemělo objevit nic slaného, kořeněného ani plesnivého. Krmítko ani pták nejsou odpadkový koš,“ apeluje Dobruská a přidává ještě další varování. „Od roku 2012 řádí mezi pěnkavovitými ptáky trichomonóza. Ptáci s touto chorobou jsou apatičtí, urousaní. Zdrojem nákazy jsou právě pítka a krmítka. Pokud takového ptáka objevíte, pak doporučuji celé krmítko umýt, vysušit a krmení obnovit až po dvou týdnech.“
Skleněná past
Krmítka na oknech mají ještě jedno úskalí a tím je sklo. Zrak ptáků totiž není tak dokonalý, aby rozlišil odraz od reality. Pokud se v skleněné ploše zrcadlí protější stromy, pták to nedokáže vyhodnotit a za takový omyl může tvrdě zaplatit. „Kolize se skleněnými plochami, ať už to jsou okna domů, protihlukové stěny nebo zastávky hromadné dopravy, každoročně zabijí celosvětově na miliardu ptáků, což je více než střety s dopravními prostředky, otravy, lov a elektrické výboje dohromady,“ upozorňuje ornitolog Zbyněk Janoška. To je i důvod, proč na některých skleněných plochách nalezneme siluety dravců, které mají ptáky od letu tímto směrem odradit. Bohužel však není polep ve formě jednoho velkého ptáka dostačující. „Nejde ani tak o to, co je motivem daného obrázku, ale spíše jaká je hustota zobrazení, to jediné dokáže ptáky zachránit,“ dodává Janoška, který koordinuje kampaň s názvem Bezpečné zastávky. Jde o webovou aplikaci, jejímž prostřednictvím může kdokoliv z nás nahlásit pro ptáky potenciálně nebezpečnou skleněnou stavbu zastávky hromadné dopravy v celé republice. Zastávky autobusů či tramvají se pak se souhlasem majitele díky kreativitě dětí ze základních škol mění v bezpečná místa. „Bezpečný polep neznamená jen siluety ptáků, naopak je možné popustit uzdu fantazii. Děti takto vyzdobily již desítky zastávek po celém Česku,“ komentuje Janoška.
A co dělat, když najdeme zraněného ptáka? V Praze-Jinonicích funguje zvířecí záchranná stanice pro volně žijící živočichy, která každý rok ošetří tisíce pacientů. Nejčastěji to bývají poštolky, rorýsi, holubi, ježci, netopýři a zajíci. Někdy ale není zásah záchranářů potřebný. Dost často se totiž dle ornitologů stává, že lidé najdou zdánlivě opuštěné mládě, které ještě neumí létat.
Ptákům totiž trvá přibližně dva až tři dny, než se létat naučí. „Když si lidé mládě vezmou domů, pak hrozí, že ptáče už nenajde své rodiče, nejlepší je tedy nechat jej na místě, kde jsme jej našli, popřípadě jej umístit na nějaké vyvýšené místo, aby jej nenašla kočka. Dotyk lidské ruky na rozdíl od savců ptačím rodičům nevadí,“ radí Gabriela Dobruská.
Akce České společnosti ornitologické (ČSO)
Na 2. února připadá Světový den mokřadů a ČSO pořádá vycházky k vodním plochám spojené s pozorováním ptáků. Další osvětové akce pro veřejnost jsou naplánovány na první květnový víkend, kdy se již tradičně koná Vítání ptačího zpěvu. V říjnu pak ČSO organizuje Festival ptactva. Více informací naleznete na www.birdlife.cz.
Poznáte jiřičku od vlaštovky?
Jiřička hnízdí vně budovy, například v okenních arkýřích, v uzavřeném hnízdě; má bílý zadeček. Vlaštovka preferuje hnízdění uvnitř budov, její hnízdo připomíná otevřenou misku; má dlouhé ocasní pero a černý zadeček.
Ptačí chřipka
Praha 7 má ve spojitosti s ptáky i jedno nepříjemné unikum. Právě zde, konkrétně u Pražské tržnice potvrdili veterináři v polovině ledna přítomnost viru ptačí chřipky u volně žijící labutě. Žádná mimořádná opatření ale do uzávěrky přijata nebyla. Přestože je riziko přenosu na člověka nízké, lidé by se měli vyvarovat zbytečných kontaktů s podezřelými zvířaty včetně jejich trusu a peří. Konzumace drůbežího masa se obávat nemusíte. Chovy jsou pod přísným dozorem, případný virus spolehlivě zničí běžná tepelná úprava. Více informací naleznete na www.svscr.cz.
Víte o rizikových skleněných plochách?
Řekněte o nich České společnosti ornitologické prostřednictvím webu Zastavky.birdlife.cz.
Zvířecí záchranka
Záchranná stanice hlavního města Prahy Mezi Rolemi, Praha 5
tel.: 773 772 771, 774 155 185
email: zachranazvirat@lesy-praha.cz
www.zvirevnouzi.cz