Po dokončení stavby objektů v průběhu let 1921 a 1922 se život v koleji rozběhl na plné obrátky. Konstituovaly se také orgány, které měly kolej, respektive Spolek studentské kolonie na Letné spravovat. V první řadě se jednalo o tzv. kuratorium, které mělo rozhodovací pravomoci. Jeho členy byli zástupci státu (prostřednictvím úředníků ministerstev školství a osvěty a veřejných prací), města Prahy, Pražského svazu studentstva a v neposlední řadě samotných studentů. Výkonným orgánem koleje byl šestičlenný správní výbor, pět jeho členů volilo kuratorium, předseda byl vždy nominován studentskou samosprávou. Ta zajišťovala organizaci života v kolonii a tvořili ji všichni zde žijící studenti. V rámci spolku také fungovala řada komisí.
Pečlivý výběr obyvatel
Patrně nejdůležitější byla komise přijímací, která rozhodovala o přijetí nových obyvatel kolonie. Areál totiž každoročně opouštělo 120–150 čerstvých absolventů a o ubytování byl značný zájem. Měsíc pobytu v Kolonce stával 72 korun, zatímco ceny nájmů v soukromí začínaly na 200 korunách. I proto poptávka po bydlení převyšovala nabídku, žádostí bývalo až sedm stovek. Zhruba polovinu ubytovaných studentů tvořili technici a medici, zbytek reprezentovali posluchači ostatních vysokých škol. Posuzování žádostí byl poměrně složitý proces – do rozhodování vstupovala celá řada údajů o žadateli – příjem rodičů, počet sourozenců, majetkové poměry rodiny apod. Komise sledovala i průběh a výsledky studia již ubytovaných studentů.
V rámci studentské samosprávy fungovaly i další specializované výbory. Sociální komise pomáhala obyvatelům zajistit nákup levných potravin a ošacení. Zároveň sháněla možnost výdělku pro studenty – nejčastěji se jednalo o doučování mladších kolegů, tzv. kondice. Z peněz spolku byla financována i činnost zdejší zdravotnické ambulance. Studentská samospráva dbala také na kulturní život obyvatel. V rámci kolonie tak fungovala knihovna s několika stovkami svazků, stejně jako čítárna, kde bylo k dispozici šest desítek novin, časopisů a revuí. V oblasti kultury byli aktivní i samotní studenti – v kolonii působila dvě hudební kvarteta a pěvecký sbor. Ani sport nezůstával stranou, tenisový kroužek si dokonce v areálu kolejí postavil vlastní kurt, fotbalisté využívali sousedící Letenské sady a pláň. Kolonie měla i svůj vlastní orgán, který řešil spory mezi obyvateli – studentský soud.
Zlatá éra i soumrak Kolonky
Během dvacátých let se Kolonka utěšeně rozvíjela, již v roce 1925 byly uhrazeny všechny dluhy pocházející ze stavby kolonie a hospodaření spolku tehdy skočilo poprvé přebytkem. Kaňkou v poklidném životě na koleji byl požár pavilonu VI 21. prosince 1927. Oheň zničil během několika desítek minut celý objekt, a i když se podařilo zachránit část inventáře, devadesát studentů se rázem ocitlo bez střechy nad hlavou. Kolejní samospráva poté vyvinula značné úsilí směřující k obnově pavilonu i nahrazení škod studentům, kteří během požáru přišli o majetek. V areálu docházelo i k dalším drobným stavebním úpravám.
Už v prvním desetiletí existence Kolonky zde pobývala celá řada významných osobností, především z oblasti kultury – básníci Jan Šnobr nebo Vilém Závada, romanopisec A. C. Nor, překladatel Aloys Skoumal nebo slovenský lékař a dramatik Gejza Vámoš. Doslova rájem se stala Kolonka pro studenty výtvarných oborů – během svých studií zde bydleli například malíři František Kříž, Václav Trefil nebo Jan Brukner. Dočasný domov zde našla i řada sochařů, například Karel Lenhart, Cyril Zatloukal nebo průkopník multimediálního kinetického umění Zdeněk Pešánek.
Z koleje základna SS
Zlatá éra končí v polovině třicátých let. Zájem o ubytování v koleji klesá, proto je jeden z pavilonů vyhrazen pro nemajetné studenty střední škol, další je v rámci mezivládní pomoci rezervován pro studenty z Jugoslávie. Protože s kolonií bylo od počátku počítáno jako s provizoriem, bylo možné koncem roku 1937 provést demolici čtyř pavilonů. Důvodem byl záměr města Prahy a vlády vybudovat na Letné státní galerii. K její stavbě však nikdy nedošlo.
Tragickým dnem se pro kolonii stal 17. listopad 1939. Někteří studenti byli zatčeni a následujícího dne odvezeni do koncentračního tábora Oranienburg. Celý areál pak zabraly německé okupační orgány. V průběhu Pražského povstání používaly areál koleje jako svou základnu pro bojové operace v okolí početně silné jednotky SS a Schutzpolizei.
Po druhé světové válce se budovy Kolonky vrátily zpět studentům a pod hlavičkou organizace Kolej a mensa na Letné sloužily jako místo k životu až do poloviny sedmdesátých let. V té době ustoupily postupně zbylé objekty kolonie stavbě tramvajové smyčky Špejchar, která zde funguje dodnes. O pozemku, kde stávala Kolonka, se před několika lety uvažovalo v souvislosti s výstavbou nové budovy Národní knihovny podle návrhu Jana Kaplického. Zdá se ovšem, že toto místo je pro podobné stavby jaksi zakleté.
