Galerie na Miladě

vernisáž: 27. 6. 2024
28. 6. – 6. 9. 2024

Výstava se snaží vyzvat diváka k zamyšlení se nad jeho životními prioritami. Koncept výstavy vychází z autorčiny nedávné pouti do Santiaga de Compostela – 779 kilometrů, hlad, zima a zničené nohy, svoboda a štěstí. Výstava však není jen cestopisem, ale reflektuje dobu před, během a po. Výstavou se autorka snaží vyzvat diváka k zamyšlení nad svými životními prioritami. Klára Korbelová je třetím rokem studentkou Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Malba 1 Roberta Šalandy.

www.instagram.com/klara_korbelova/

vernisáž: 11. 4. 2024
12. 4. – 30. 5. 2024

Jindřiška Jonešová pracuje převážně v technice linorytu, téma v jejích grafikách je příroda. Na výstavě Kůra představuje převážně své nejnovější práce. Na kůře větví se ukrývají můry, které svou nenápadnou krásou doplňují krásu dřeva. Zajímá ji obojí – dvě odlišné struktury. Mohou se prolínat, mizet jedna v druhé nebo se náhle vynořit (až na druhý pohled). Mladá umělkyně vystudovala AVU v ateliéru Malba u Roberta Šalandy a Lukáše Machalického. V roce 2023 vyhrála jednu z kategorií Grafiky roku za svůj linoryt z cyklu Druhý pohled. Vystavovala mimo jiné na společných přehlídkách grafiky nebo na Art Safari festivalu ve studiu Bubec.

vernisáž: 5. 10. 2023
6. 10. – 30. 11. 2023

Jolana Škachová je studentkou malby v 5. ročníku na AVU v Praze v Ateliéru Roberta Šalandy a Jana Kostohryze, kam nastoupila po studiích na UMPRUM na katedře Volné umění II u Jiřího Černického a Michala Novotného. Jolana Škachová ve své práci zkoumá hranice mezi uměním „vysokým“ a „nízkým“. Své práce často tvoří v cyklech, které pojí konkrétní téma. Ta nachází v obyčejných všedních situacích, ale i knihách, pohádkách či uměním samotném. „Miluji jazyk a příběhy. Oba tyto pojmy jsou pro moji práci klíčové. Jako malířka nepoužívám slova, ale vizuální vjem. I když se slova zdají být mnohem výstižnější, není právě proto obraz větší dobrodružství?“ Autorka vychází z reality obyčejných věcí, které důvěrně známe. Jejich abstrahováním a pozměňováním je však činí nejednoznačnými, až záhadnými. „Mé obrazy se dají vykládat do velké míry různě. Domnívám se, že právě takto mohu rozmlouvat s divákem skutečně ‚svobodně‘. Tento ‚prostor‘ mezi divákem a dílem chápu jako důležitou kvalitu. V několika tazích a barvách vykreslím poznatelnou situaci, ze které se pak stává vizuální ‚slovní hříčka‘ či ‚hádanka‘.“ V tuchu této poetiky se odvíjí i cyklus obrazů Šatní skříň, jež je vystavený v patře Informačního centra Milady Horákové 2. Jak už samotný název napovídá, v hlavní roli vystupuje oblečení, hromady hadrů, prádlo apod. Téma narativní, intimní a hravé.

vernisáž: 6. 7. 2023
7. 6. – 3. 9. 2023

Tvůrčí skupinu JENOM svedlo dohromady studium výtvarné školy Gymnázia Na Pražačce. Skupinu tvoří ji Julie Hřebenová, Eliška Laňková, Natálie Kolihová, Oksana Džabarjan a Marie Jiřičková.

Jenom několik lidí můžeme za svůj život poznat opravdu dobře. Výstava poukazuje na kontrast anonymního davu a vybraných individualit. Naše tvorba se člení do tří kategorií: anonymní dav, naše skupina a každá z nás jednotlivě. Anonymní dav představuje série panáčků. Z davu se následně vynořuje skupina a zároveň každá z nás individuálně.

vernisáž: 20. 4. 2023 16.30
21. 4. – 21. 5. 2023 



Všechno, co je zelené, musí pít vodu.
Neodpovídám však na otázku proč.
Všechno, co je zelené, musí růst.
…také neznám odpověď.
Všechno, co žije, musí zemřít.

I duchové umírají. Čím bychom je tak vyléčili? Uvařit nějaký koláč, možná bylinkový čaj. Jak se starat o malé bohy ve světě, který umírá? Co jim můžeme nabídnout? Jaké ideje a jaké důvody? Umění, láska a pozornost. Bez nich totiž nenalézám důvod žít. A bez nich ani nepřijdu nikdy na otázku proč.

Míchám hlínu s vodou, třeba přidám pár kořenů a listí, pak semínka tvých oblíbených bylin. Některé věci potřebují tmu, aby mohly růst. Pak kousek sušených plodů z loňského roku, žížalu a květy sedmikrásek. Tak a teď něco k pití. Nejdříve dáme do vody pár kamenů, křemeny, ty jsou nejhezčí, pak suché lístečky šalvěje, čerstvou ještě nemáme, kopřivu, pampelišku i s kořeny, to se může, a nakonec povaříme a necháme vychladnout.

Lidé stále potřebují nějaké důvody. Já nežiju ve světě důvodů, ale ve světě emocí. Cítím, že péče je důležitá. A zejména péče o to, co klíčí, co žije a přesto je tak blízko smrti.

Dominik Málek (*1996) je umělec zabývající se převážně malbou, objektem a instalací. Jeho spontánní tahy přinášejí mytické příběhy plné démonů a mrazivých vzpomínek na temná zákoutí lidské duše. Dominik si klade za cíl zlepšit koexistenci svých vizí a nitra. Symboly, příběhy a atmosféra mu umožňují hledat identitu – jeho i jeho postav. Dominik Málek studuje v prvním ročníku na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby 2. Má za sebou několik skupinových výstav.

Viktoria D’Agostino (*1993) pracuje s malbou, jako s narativním médiem, v jejích obrazech se objevují krajiny, nedosažitelné vrcholky hor a hvězdy. Barvy svítání plynule přechází jedna v druhou, jako vzpomínky na sen z předešlé noci. Transformativní vlastnosti díla dosahuje formou kolektivního snění. Další objekty, jako jsou sošky ze slámy, masky a keramika, jsou převážně vázány na sezónní rituály spojené s krajinou a přírodními duchy. Viktoria studuje ve 2. ročníku na AVU pod vedením Josefa Bolfa, Jakuba Hoška a Nik Timkové.

www.instagram.com/deep.sleep.paralysis/
www.instagram.com/dominomalek/

vernisáž: 14. 3. 2023
15. 3. – 16. 4. 2023

Práce Dominiky Vyskočilové je dlouhodobě prostoupena referencemi na estetiku charakteristickou pro nultá léta, která se formovala zejména v prostředí internetu. Dominika daný vizuální jazyk nezkoumá optikou kritiky masové kultury jakožto jednoho z produktů pozdního kapitalismu. Pokleslou, deformovanou vizualitu naopak vnímá jako demokratizační fenomén nesoucí řadu pozitivních aspektů. Může tvořit pomyslné mosty mezi jednotlivými kulturami, etnicitami, sexuálními orientacemi, světonázorem a vyznáním. Pomocí detailního studia banálního jazyka často hraničícím s kýčem autorka až obsesivně rozkrývá jednotlivé symboly a prvky, které pomocí citací vizuálně usměrňuje či přímo parafrázuje a následně začleňuje do nových kontextů. Autorka se analyticky zaměřuje na studium proporcí animovaných postaviček a hraček – sleduje poměry hlavy k tělu, rozestavení obličeje a barevnost v kontextu teorie barev a následně vytváří svou vlastní sérii figurek. Zvířátka – koníčci, kočičky, králíčci, pejsci a medvídci často nesou antropomorfní tvary a stávají se osobními patrony či novodobým božstvem.

V rámci studia popkulturní estetiky daného období Dominika narazila na podstatnou roli subkultur, jejichž hodnoty a normy mohou být s masovou kulturou vzájemně provázané. V současnosti je nejvíce ovlivněna Pastel Goth, stylem, který se formoval na internetových platformách jako je VK.com či Tumblr, a který v sobě snoubí temné prvky goth či grunge s pastelovou estetikou roztomilosti Kawaii. Právě tato ambivalence Pastel Goth spočívající v kontrastním užití temných a pastelových barev, se pro Dominiku stává metaforou dětí uvězněných v dospělých tělech.

Dominika Vyskočilová (*1999) studujena Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malbaIII u Josefa Bolfa, Jakuba Hoška a Nik Timkové. Zaměřuje se především na figurální malbu, která často přerůstá do objektové tvorby a komplexních prostorových instalací. Ve své současné tvorbě zpracovává témata, jako je manipulace, sociální vztahy v digitální dimenzi a psychologický vliv kýče a pokleslé estetiky na pudové vnímání člověka.

Kurátorka: Kateřina Pencová

www.artpit.com/cz/artist/dominika-vyskocilova
www.instagram.com/dominika__vyskocilova/

vernisáž: 9. 2. 2023
10. 2. – 10. 3. 2023

Umělkyně dlouhodobě spolupracují a tvoří autorskou dvojici. Autorky se věnují zpracování motivů z nejbližšího okolí. Jedná se o pohledy do ulic, zahrad a přírody. Hledají cestu, jak vyjádřit běžnou realitu vlastním tvaroslovím. Oběma je blízká nadsazená barevnost a redukce reality, kterou každá využívá v jiné výtvarné technice. Průsečíkem výstavy je společný zásah vizuální instalací do výstavního prostoru.

𝗘𝗹𝗶𝘀̌𝗸𝗮 𝗛𝗮𝗻𝘂𝘀̌ (*𝟭𝟵𝟵𝟲)
Je studentkou magisterského programu v ateliéru Textilní tvorby na UMPRUM v Praze. Absolvovala stáž v ateliéru Malby 1 na AVU. Ve své práci se inspiruje prostředím, které ji obklopuje. Zajímá ji vztah města a přírody. Oblíbeným tématem je zahrada, která poskytuje fragmenty lidského bytí. Jsou jimi konve v záhonech, modré sudy na vodu nebo provázek obmotaný na brance. Pohledy zdánlivé nudy a všednodennosti zpracovává do elementárních kompozic pastelový kreseb, koláží a digitální kresby. Věnuje se také textilní tvorbě a volným autorským objektům. Autorka se prezentovala na výstavách volného a užitého umění. Mezi poslední patří výstava v Pragovka Gallery v Praze a účast Dutch Design Week v Eindhovenu.
www.instagram.com/eliskahanus/

𝗛𝗮𝗻𝗮 𝗚𝗿𝗼𝗱𝗹𝗼𝘃𝗮́ 𝗦𝗼𝗺𝗺𝗲𝗿𝗼𝘃𝗮́ (*𝟭𝟵𝟵𝟲)
Je čerstvou absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (2016–2022) z ateliéru Malby 1 (Robert Šalanda a Lukáš Machalický). Byla na dvou stážích, první v ateliéru Grafiky 1 u Dalibora Smutného na AVU a druhá v ateliéru Textilu na UMPRUM. Ve své tvorbě se soustředí na zachycení světelné atmosféry míst a chvil. Nejčastěji pracuje v technice akvarelu, využívá i linoryt a vizuálních instalací. Účastnila se řady výstav a sympozií. Jako poslední se dá zmínit dvouměsíční rezidence v Remeši v kulturním centru La Fileuse. Vystavovala například Zóně pro umění 8smička v Humpolci, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Naugallery v Praze nebo na festivalu Parrallel Vienna ve Vídni.
www.hanasommerova.com/
www.instagram.com/sommerova.hana/

foto: Radek Dětinský/AVU

vernisáž: 14. 6. 2022
15. 6. – 2. 9. 2022

Lucie Králíková je studentkou 4. ročníku Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Marka Meduny a Petra Duba. Ve svých dílech se již delší dobu zabývá tématem porouchou příjmu potravy, ke kterému si vytvořila osobitý vyjadřovací symbol v podobě korzetu. Postupem času samotný korzet zjednodušovala až do současné podoby, kdy je rozložen jen do jednotlivých linií šňůr, které zároveň zpětně zobrazují intimní a osobní momenty. Poslední její práce již nejsou přímým odkazem k poruše přijmu potravy, spíš symbolicky odkazují k celému období, které je hořkosladce protkáno momenty užívání a následného omezování.
www.instagram.com/kralik_

vernisáž: 5. 5. 2022
6. 5.–9. 6. 2022

Výstava „Pohledem vpřed“ | Facebook

Pavel Geryk je studentem ateliéru restaurování na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se převážně zabývá olejem, ale i akvarelem a kvašem. Výstava s názvem Pohledem vpřed představuje umělcovu tvorbu v průběhu uplynulých dvou let poznamenaných pandemii koronaviru. Samotný název výstavy odkazuje a připomíná naději jít stále dál po cestě životem, s odhodláním a vytrvalostí, s pohledem upřeným vpřed, ale i s vědomím toho, co se v minulosti událo. Je to jakási naděje, která nás nutí nepřestat a jít dál. Zvednout se, i když znovu a znovu padáme, protože pády jsou důvodem znovu vstát a vzpřímeně pokračovat v naší cestě. „Pohledem vpřed“ znamená vidět před sebe, vidět teď a tady. Vidět krásné a radostné věci, ale taky otevřené krvácející rány. Znamená to neuzavírat se do svých jistot a strachu, ale vyjít ven a otevřít se – najít svojí vlastní cestu a tím zazářit plamenem vnitřní naděje do tmy dnešního světa!
www.instagram.com/malykaminek

Jitka Petrášová je posluchačkou 3. ročníku Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliéru malby 1 pod vedením Roberta Šalandy. Její obrazy jsou především introspektivními sondami, neoddělitelně spjatými s autorčiným prožíváním skutečnosti. Tematicky se často obrací do minulosti, k vlastním iniciačním zážitkům z dětství a dospívání, které s kritickým odstupem nebo ironizujícím nadhledem reviduje. Reálné útržky vlastní paměti přitom prolíná s imaginativními, fikčními světy nebo nově budovanou mytologií, kterou kolem nich staví, a již nechává prostupovat záznamy vlastních snů. Formálně přitom využívá rychlou, expresivní malbu, redukovanou na čisté, emotivní barevné akordy. Základ vystavené kolekce tvoří obrazy z rozpracovaného cyklu Sbírka sportovců, jehož elementárním motivem je autorčin komplikovaný až odtažitý vztah ke světu sportu, a zároveň určitá fascinace jeho vnitřními zákonitostmi. Odtud i lapidární název výstavy: Rozcvička.
www.jitkapetrasova.net

Štěpán Rubáš je studentem Akademie výtvarných umění v Praze v Ateliéru intermediální tvorby I u Mileny Dopitové. Malba se v jeho podání stává živým procesem, který odráží aktuální dění. Jednotlivá díla tvoří jakési rekvizity symbolizující něco dočasně vytrženého z kontextu, třeba i trochu falešného. Jsou součástí reálných momentů nebo se mohou objevit v ryze fikčním světě. Autorovy malby reflektují aktuální myšlenky, intimní zpovědi nebo vize inspirované tancem, jako je omezení pohybu, ochabování těl tanečníků, rozpojení, nemožnost předávání či sdílení. Na výstavě uvidíte i větší formáty, které malíř vnímá jako určitou oponu, za kterou se lze v nejistotě ukrýt či jako vymezený prostor pro pohyb. Malby, v autorově vnímání „rekvizity“, jsou pro něj prostorem pro budoucí akci, choreografii či inscenaci.
www.instagram.com/stepan.rubas

vernisáž: 10. 9. 2020
11. 9. – 16. 12. 2020

Marie Jiřičková: Málo ⋇⋇ vernisáž výstavy | Facebook

Marie Jiřičkové je studentkou Akademie výtvarných umění v Praze v Ateliéru sochařství u Lukáše Rittsteina. Ve své práci se věnuje problematice mezilidské komunikace. Dlouhodobě se zabývá sociální oblastí, především bezdomovectvím. Hlavními vyjadřovacími prostředky jsou pro ni modelování a kresba, kterou často kombinuje s malbou. Na výstavě s názvem Málo představuje sochy a kresby s tématem vzájemného porozumění dvou bytostí.

www.marie-jirickova.webnode.cz

vernisáž: 27. 2. 2020
28. 2. – 10. 4. 2020

Dominika Hrňová: Ghetto ⋇⋇ vernisáž výstavy | Facebook

Dominika Hrňová je mladá malířka, která v době výstavy studovala šestý ročník Akademie výtvarných umění v Praze v Ateliéru malby IV / škola Marka Meduny. Ve své práci se Dominika zabývá psychologií postav, které žijí pouze v imaginativním světě, jejich vztahy mezi sebou a také využití vlastní fotografie v malířském projevu, která pro ni není nástrojem k přemalování, ale jakéhosi opěrného bodu v procesu malby. Na výstavě představí své práce menšího formátu a to jak malby, tak kresby z období let 2014 – 2019.

Rukopis maleb Dominiky Hrňové je v nynější době klidnější, vyrovnanější, více řízený, i když stále otevřený pro vyprávění. Nánosy barev jsou hladší a v nejnovějších obrazech tíhnou k velmi omezené barevné škále. Co se týká obsahové stránky díla, scénám dominují imaginativní, snové postavy, které jsou hlavními nositeli celého děje. Starší plátna jsou však přeplněna nejrůznějšími fragmenty dějů, vše se děje paralelně v jeden okamžik, ale na jiných úrovních vnímání a v jiných pohádkách. To přesně znázorňuje to chaotické vrstvení různých motivů přes sebe. Málokdy se dají dekódovat, a to proto, že jsou čistě osobní výpovědí. Zbývá tedy velký prostor k domýšlení si, lze si jen představovat, tušit, ale nikdy to není jisté.

„Náměty jsou hledáním, snahou se v tomto chaosu světa vyznat tím, že ho vyvrhnu na plátno.“

www.dominikahrnova.cz

vernisáž: 28. 11. 2019
29. 11. 2019 – 17. 1. 2020

Ivana Mrázková: V kapce vody ⋇⋇ vernisáž výstavy | Facebook

Ivana Mrázková je mladá malířka pocházející z Vysočiny, která v době výstavy dokončovala své studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se věnuje především přírodě. Zobrazuje krajinu tak, jak jí vidí, cítí, vnímá a postupně poznává. Malé obrazy tvoří v plenéru přímo na místě, které zachycuje. Hlavním technikou je pro ni klasická olejomalba, ve které nachází spojení s historií a tradicí, ale zkoumá i nové možnosti, jak může dnešní doba prohloubit a obohatit pojetí krajinomalby.

V kapce vody

Poslední dobou se Ivana věnuje především tématu vody. Zachycuje její nekonečné podoby a neustálé proměny. Zkoumá její proudění a zákonitosti, které formují ráz krajiny kolem, ale ovlivňují i těla rostlin a živočichů, která voda z velké části utváří. V kapce vody se ukrývá bezpočet tajemství. Nese v sobě vzpomínky na řeky, kterými proplula; na vodopády, kterými proletěla; na páru, se kterou stoupala k nebi nebo na déšť se kterým se opět vracela na zem. A tato výstava vypráví příběhy některých těchto vodních dobrodružství.

www.ivana-mrazkova.cz 

vernisáž: 26. 9. 2019
27. 9. – 15. 11. 2019 

Alžběta Rajchlová: Čím blíž tím dál ⋇⋇ vernisáž výstavy | Facebook

Alžběta vystudovala všeobecné osmileté gymnázium a posléze nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze. V době výstavy byla studentkou druhého ročníku AVU v ateliéru malířství u Josefa Bolfa. Ve své tvorbě se věnuje především klasické zobrazivé malbě. Samostatně vystavovala např. v galerii CoCo v Dobrši (OkaMžik 2018), kolektivní výstavy se účastnila např. v galerii Arcimboldo (IN:FORM 2019).

Čím blíž tím dál

Lidé se odjakživa snaží poznat realitu, prozkoumat ji, pochopil, uložit do paměti a znovu ji reprodukovat. Ovšem nutno říct, že v podstatě bezúspěšně. Ať máme sebelepší paměť, vždy nám z poznané reality zbydou v hlavě jen střípky, zapamatujeme si barvu, poutavý detail, pocit. Ať použijeme sebelepší medium, nedokážeme realitu zobrazit v celé její rozmanitosti, zachytíme zlomek, jednu vrstvu, dojem, který v nás zůstal. Ani fotografie ani hyperrealistický obraz ani žádné jiné medium nedokáže vytvořit dokonalou kopii skutečnosti, zmizí hloubka, změní se barvy, najednou chybí ten autentický pocit. Čím blíž se snažíme k reálnému předobrazu dostat, tím více se od něho vzdalujeme. Čím lépe chápeme detail, tím méně kompaktní se zdá být celek. Čím víc asociací v nás předobraz vyvolává, tím méně zbude z něho samotného. Čím blíž tím dál, tak zní název této výstavy, která se zabývá především onou roztříštěností, přemírou detailu, chaosem asociací a ztrátou původního vyznění – tím vším, co vzniká, když se pokoušíme prozkoumat vizuální stránku světa kolem. Obrazy zde vystavené tedy nezobrazují realitu, ale proces vnímání a zobrazování reality.

www.alzbetarajchlova.com

vernisáž: 21. 3. 2019
22. 3. – 19. 5. 2019

Anka Langová: Od štěněte do pytle ✸ vernisáž výstavy | Facebook

Anka Langová byla v době výstavy studentkou čtvrtého ročníku Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Josefa Bolfa a Jakuba Hoška – předtím ateliér Michaela Rittsteina. Na AVU přestoupila z Brněnské FaVU, kde rok byla v ateliéru Svätopluka Mikyty. Absolvovala Střední školu umění a designu. Ve svých pracích má možná až příliš často psy, protože se od mala pohybuje mezi mushery a protože nic neutvoří atmosféru obrazu lépe, než němý, svobodomyslný a anonymní pes. 

Od štěněte do pytle

Ve svých malbách zachycuje výjevy ze života, které doprovází barevným „myšlenkovým“ chaosem. Stylizací se odprošťuje od klasického vnímání situací a diváka se snaží přenést na jiné místo, na místo, které má hodně definic a kde porozumění, láska, svoboda a spokojenost sice asi nevítězí nad opakem, ale díky důmyslnému kresebnému či malebnému zpracování pomáhá přijímat i jiné informace, než ty, které jsou zřejmé. 

www.instagram.com/anka_panka_pictures/

vernisáž: 15. 11. 2018
16. 11. 2018 – 7. 1. 2019

Klára Sedlo: Podprahové sdělení ↠↠ vernisáž výstavy | Facebook

Výstava obrazů studentky z pražské AVU (2014 – 2018 ateliér malby M. Rittsteina, od 2018 ateliér kresby J. Petrboka). V obrazech Kláry Sedlo není nic na první pohled jasné. Autorka se pohybuje na pomezí magického realismu, symbolismu a realistické malby. Symbolika jejích kompozic vypráví příběh stejně tak komplikovaný, jako komplexní. I přes realistickou malbu zde význam není jasný na první pohled, ale je potřeba jej chvilku hledat. Co znamená slunce? A ještě důležitější – co znamená slunce pro nás? A svítící domeček? A kousek krajiny, který prosvítá mezi černou plochou? Nejčastěji se zde objevují figurální náměty, interiéry a zátiší z různých podivných předmětů a fotek. Ty jsou v obraze velmi často kombinované s lineárními piktogramy, nakreslenými na zdech realisticky zpodobněných pokojů nebo na kůži postav. Jsou tak další vrstvou symbolů, díky kterým se na obraz můžeme dívat ještě z mnoha dalších úhlů. Obrazy jsou zkrátka snovou výpovědí vlastního podvědomí. Tím pádem je může zpětně přečíst podvědomí každého z nás, pokud se před nimi zastavíme.

www.klarasedlo.com

vernisáž: 27. 9. 2018
28. 9. – 8. 11. 2018 

Karolína Netolická: Ptačí vnímání / vernisáž výstavy | Facebook

Karolína Netolická je svébytnou mladou umělkyní studující na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru kresby u Jiřího Petrboka. Své rozměrné i miniaturní kresby tvoří nejčastěji mikrotužkou na plátno nebo sololit. Nechává se volně ovlivňovat filozofickými úvahami a některé z nich komponuje i do samotné instalace výstavy v Galerii na Miladě. V základní myšlence celého výstavního cyklu Ptačí vnímání se Karolína Netolická odkazuje na citát filosofa A. J. Heschela: „V člověku nepochybně je vědomá touha být zvířetem „přirozená“ v zakoušení tělesnosti, či dokonce touha být zvířetem co do osudu a podstaty. Je však otázkou, zda tato touha může sloužit jako klíč k vyřešení hádanky lidského bytí. Máme na to pohlížet jako na důkaz, že v srdci je člověk zvíře, nebo jako na touhu zakusit, co není?“

www.karolina-netolicka.cz

vernisáž: 22. 3. 2018
23. 3. – 25. 5. 2018

Pavel Dušek: paint´n´game | Facebook

V době výstavy byl Pavel Dušek studentem Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér malířství III / škola Michaela Rittsteina.

www.paveldusek.com  

vernisáž: 18. 1. 2018
19. 1. – 15. 3. 2018

Eliška Havlíková: Imrvére | Facebook

Výstava printů pod názvem Imrvére. V době výstavy byla Eliška Havlíková studentkou Ateliéru nových médií pod vedením Anny Daučíkové na pražské AVU.